Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Srpen 2008

Strašidelné povídání Ba.Ji-další

24. srpna 2008 v 19:27 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Strašidelné povídání - další příběhy sovy

Dnes to bude Tomášku jenom pro tebe, protože jsi odjel a nám už je teď, smutno.
Povím ti příběh,který se stal už dávno.
Jednou, na konci prázdnin, když všichni z chaloupky odjeli do svých domovů, se tam objevili
dva podezřele vypadajíci chlapíci.
Chvíli se potloukali v okolí, poté přišli až k chalupě, obešli ji ze všech stran a zjistili,
že všechna okna jsou zavřena, dveře zamčené a navíc je na ně vidět od silnice.
Proto se snažili rychle schovat za dům a tam objevili staré dřevěné schodiště,
které vedlo k půdním dveřím.
Tudy se dostaneme dovnitř, řekli si chlapíci a začali vystupovat po schodech nahoru.
Schodiště bylo staré a strouchnivělé ,ale zlodějům se podařilo dostat až nahoru ke dveřím,
které sice byly zamknuté, to však pro ně byla hračka.
Párem dobře mířených kopanců, se jim je podařilo rozbít a vešli dovnitř.
Už se těšili jak chaloupku vykradou a možná najdou i něco na zub,
protože měli hlad a žízeň.
Možná i to byl důvod proč tak spěchali a nepodívali se pod nohy.
Jen vlezl první zloděj dovnitř zapadl do díry v podlaze a druhý,který spěchal za ním,
spadl tomu prvnímu na hlavu.
To bylo křiku a nadávek, které ovšem probudily naši známou kouzelnou, teď zrovna hodně rozzlobenou sovu!
Otevřela obě velké žluté oči a uviděl na zemi chumel lidských nohou a rukou.
Protože to byla moudrá, stará sova, ihned poznala o co jde a že tama nikdy nikdo z obyvatel nepřichází.
V tom již oba naší výtečníci ucítili strašnou ránu do hlavy a propadli se do hlubokého spánku.
Když se po chvíli probrali,nestačili se divit.
Kolem nich byla velká jeskyně plná podivných tvorečků, kteří se rychle pohybovali po třech nohách,
oči jim potměšile svítily, ústa měli velká a neustále jim z nich vytékala nějaká silně páchnoucí tekutina.
Vydávali hrozivé mručivé zvuky a přibližovali se v kruhu k našim povedeným zlodějíčkum.
Ti se napřed jen zvědavě dívali, ale čím byli tito tvorečkové blíž, tím větší hrůzu jim naháněli, ani sami nevěděli proč.
Také jich stále přibývalo a čím dál víc se tlačili k těm dvěma ležícím bytostem.
Z boku těla se jim vystřelovali čtyři jakoby ruce s dlouhými rovnými a pěkně ostrými drápy a zase mizeli v bocích jejich
tělíček.
Ti první, kteří se dostali až k ním se zastavili ,těsně nad ními a jejich sliny začali kapat na
zem v blízkosti těla našich zlodějíčku.
Když první kapka dopadla na ruku jednoho znich, bolestivě ucukl,
protože to pálilo jako oheň a maso se začalo okamžitě rozpadat .
A už se na ně začali vrhat všichni ti tvorečkové a začali požírat a rozkládat jejich maso na těle.
Zloději v hrůze ječeli ale nemohli se ani pohnout, až ucítily znovu strašnou bolest a když se probrali,
leželi pod schodama za chalupou, schody byly úplně zřícene, a části jich ležely na jejich tělech,
která byla pěkně potlučena a některé kosti i polámané.
Když se však podívali na ruce, kde měli mít popálené a vykousané maso, nebylo tam nic,j en škrábance
a modřiny po pádu ze schodů.
Stále však cítili takovou hrůzu, že se zařekli, že už nikdy krást nebudou!
Také že si brzy, našli slušnou práci a žily až do smrti jako spořádaní lidé.
O svých zážitcích však poprvé vyprávěli až svým vnoučatům a ani ta jim nevěřila.
Já jsem se to také dozvěděla až od naši sovy, když jednou nespala a měla dobrou náladu.
Tehdy mi vyprávěla spoustu podivných příběhu a já vam všechny na které si ještě
vzpomenu povím.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Strašidelné povídáníTrochu strašení

20. srpna 2008 v 16:14 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Když se vám to zdálo málo strašidelné přidám trochu víc!
V Jednom domečku v lese, žila babička prasátek.
Jednou ráno k ní přivedla její dcera svého malého synka, aby ji ho babička pohlídala.
"Dítě je trochu nemocné a nemůže do prasečí školky", povídá máma.
"Dobře, jen ho tady nechej však si nějak poradíme".
A maminka odešla klidně do práce.
Vnouček ale strašně zlobil babičku, a ta si s ním už pomalu nevěděla rady.
Když už se to zdálo být opravdu neúnosné, tak babička povídá vnoučkovi
"víš co? Dnes si uděláme k obědu dobrou pečinku . Mám na ni už hodně, dlouho chuť!
Vydrhla si pěkně do běla stůl. Potom začala nosit na ten čistý stůl koření, sůl, velkou
hlávku zelí, velkou vidličku, velký nůž a taky velkou vařechu.
Nakonec vytáhla ten největší pekáč, jaký doma měla.
Byl obrovský, skoro přes celý stůl.
Pořádně roztopila pec a když už bylo v kuchyni hodně horko,
řekla vnoučkovi, pojď malý já si tě trochu vykoupu aby ti nebylo takové teplo.
Vnouček sledoval všechny přípravy a samou zvědavostí zapoměl zlobit.
Babička ho vysvlékla, pořádně vydrhla až mu kůžička zčevenala ,a vnouček začal plakat.
"Ticho"! Okřikla ho hrubě babička.
Když byl vnouček vykoupaný,usušený ,poručila mu babička aby si lehl do pekáčku.
Víš, potřebuji vědět, jestli nám bude stačit.
Vnouček už byl strachy skoro bezsebe, ale neposlechnout babičku se bál ještě víc, a tak s její pomocí ,
si vlezl do pekáčku a opatrně si tam lehl.
"Dobře" řekla už mírnějí babička" a teď rychle zase vyskoč ať si můžeme ten oběd
uvařit".
Klouček honem vyskočil z pekáče, slezl ze stolu, sedl si na židli a potichu pozoroval svou babičku.
Ta se už ani zdaleka netvářila tak hrozivě, vymastila pekáč, z komory přinesla pěknou husičku,
posolila ji , okořenila , dala na pekáč a šup s ní do trouby.
Potom připravila ještě zelíčko a než přišla dcera z práce, už si pochutnávali na pečínce
a vesele se s vnoučkem smáli, protože ten jim vyprávěl, jak se hrozně bál,
že si ho chce babička upéct a sníst.
Od té doby už vnouček nikdy tolik nezlobil a u babičky se raději vždy choval slušně.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Strašidelné povídání Ba.Ji

17. srpna 2008 v 15:32 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji

Strašidelné povídání Ba.Ji.1.příběh

Jednou přijeli na chaloupku tatínek,maminka a jejich malý asi pětiletý chlapeček Tomík.
Když rodiče nedávali na chlapečka,který si hrál uvnitř chalupy pozor,a Tomíkovi už byla dlouhá
chvíle,rozhodl se porozhlédnout se trochu po místnostech ,
a potom po schodech v podkroví.
Nnakonec si povšiml klíče v zamknutých dveřích na půdu.zkusil s ním pohnout a klíč se lehounce,otočil v zámku,
ještě jednou a dveře se sami otevřely.
Opatrně vešel na půdu,kde bylo poměrně světlo,které tam pronikalo okénky, pokrytými záclonkami z pavučin.
Takže dobře viděl a byla tam spousta starých zajimavých věcí a hraček.
Tomík si je zvědavě prohlížel,obcházel jednu podruhé,s některými si pohrál,na některé vůbec nedosáhl,
protože visely příliš vysoko .
Ty ho zajímaly nejvíc.
Jako třeba zaprášená dřevěná věc,která ˇmu připomínala snad nějakou zbraň, či co?
Tomík se po ní natahoval a už už ji držel,vtom se mu ale smekla nožička a chlapec
spadl do skuliny po nedokončené podlaze.
Jak padal,hrozně se polekal a začal křičet. Ale to neměl dělat.
Sovu ten křik probudil z jejího staletého spánku, otevřela jedno velké, žluté oko a začala se pátravě rozhlížet po tom,
kdo ji ruší.
A najednou spatřila na zemi malého kluka, který se j kevšemu ještě vztekal, že mu nikdo nepřispěchal napomoc,jak
byl zvyklý.
"Tak to ty jsi mne probudil"? Pomyslela si sova."No počkej já ti ukážu"!
Tomík najednou ucítil silnou bolest hlavičky, jako když dostane pořádnou ránu a už si nic nepamatoval.
Jakmile se začal pomalu probírat jakoby ze sna a chtěl se posadit, zjistil, že je na vrcholku vysokánské,
špičaté skály a že když se pohne, zřítí se dolů.
Skála tlačila chlapce do celého těla ale chlapec se bál pohnout a tak zkusil aspoň slabounce zavolat maminku. Jenže nikdo se neozval. Jak by taky jo, když ta skála byla vysoká a stála na hodně opuštěném místě.
Tomík to zkusil znovu a trochu silněji zavolal, "Mamííí,mamííí",ale zase nic,jen trochu kamení se zřítilo z vrcholku.
Polekal se toho rachotu ale potřeboval pomoc a kdo jiný by mu mohl pomoci než jeho maminka?
A tak teď už se rozplakal a začal křičet z plných plic.
Skála se začala třást, lámaly se kusy kamene, jenže Tomík na to nedbal a začal se zvedat, protože v pláči zapoměl jak je ta skála strmá.
Jen se trochu pohnul, povolil kámen na kterém ležel, svezl se na bok a už se i z milým chlapcem řítil dolů, do strašné propasti.
Tomík hrůzou zavřel oči a věděl, že už mu nikdo nemůže pomoct a že to bude hrozně bolet a že už maminku ani tatínka nikdy neuvidí,ani svoje hračky. A bylo mu to moc líto.
Ale stalo se úplně něco jiného.
Ucítil znovu hroznou bolest hlavičky a potom ticho.
Pomalu otevřel oči, rozhlédl se a zjistil, že je zase na půdě, že je tam ticho, sluníčko vesele nakukuje okénky a že je živý a zdravý.
Rychle se zvedl ze země, oprášil si kalhotky, vyběhl z půdy ven.
Tiše za sebou zavřel dveře, zamkl na dva západy, rychle sešel ze schodů a vyběhl ven z chaloupky.
Venku bylo teploučko, zpívali ptáčcí,překrásně voněly záhonky s květinkami a dospělí si tiše povídali ve stínu mohutné lípy.
Tomík přiběhl k mamince přitulil se kní, maminka ho objala aniž by tušila, jaké dobrodružstí její děťátko zažilo, a chlapeček byl moc šťastný,že je zase se svou maminkou, tatínkem, babičkou a dědou.

Povídání o skřítcích

V té chaloupce se však kromě sovy, objevují v noci také malí skřítkové.
Vždy ráno,když vstanou lidé a jdou si ven pod přístřešek sníst svou snídani,
musí si vždy nejdříve utřít stoleček,který je celý poťapkaný, malýma nožičkama skřítků.
Skřítkové tam každou noc na stole poskakují, pošťuchuji se a sbirají drobečky dobrot,
které jim tam lidé nechávají.
Někdy spadne nazem i kousek banánu, jahůdka, nebo jiné, slaďoučké ovoce, které mají skřítkové nejraději.
Nad stolem je zavěšený malý kolotoč z prázdných nabarvených hlemýždích domečků a na tom se tito malí tvorečkové rádí vozí.
Někdy, za teplé, bezměsíčné noci je slyšet jejich chichotání a dovádění, ale běda kdyby někdo chtěl na tyto uličníčky vyzrát!
To oni nemají vůbec radi a skoro vždy nato doplatí ten kdo jim přichystal nějakou past.
Jako se stalo dávno před lety.
I tento příběh mi vyprávěla stará kouzelná sova.
V chaloupce před dávnými lety žil jeden lakomý sedlák a ten , když si všiml, že noc co noc se k chaloupce
vracejí skřítkové a věděl, že takový skřítek umí být hodně užitečný a zná spoustu kouzel,
tak se rozhodl.že si na ně políčí a jednoho z nich si chytí aby mu plnil jeho přání.
Přemýšlel jak nejlíp by se dali tihle skřítkové polapit!
Až přišel na divný nápad, který bych nikomu nedoporučovala!
Pod stolem, na kterém tito tvorečkové rádi skotačili, připravil kbelík, přikrytý plátnem.
Na dno kbelíku pak postavil misku s medem , do kterého nalil pár kapek likéru, který si sám vyráběl a který byl hodně silný .
Když vnoci skřítkové zase dováděli a šmejdili pod stolem, na stole a v okolí, ucítil jeden ze skřítků
sladkou vůní medu.
Nakoukl pod pokrývku a když uviděl na dně nádoby misku s medem, neodolal a sešplhal hbitě dolů a pustil se do mlsání.
Jjenomže nevěděl, že do medu byl přidán i likér, který milého mlsounka ihned uspal.
Ráno, když se začalo rozednívat, skřítkové rychle zmizeli zpátky do podzemí, kde trávili dny
a ani si nevšimli, že nejsou všichni.
Zjistili to až doma a hodně se vyděsili.
Mezitím začal nový den a sedlák nedočkavě vyskočil z postele,
vyběhl ven a rovnou pod stůl do kbelíku.
To co tam uviděl ho moc potěšilo.
Zamnul si ruce, popadl kbelík i se skřítkem a honem do chalupy.
Skřítka vytáhl,strčil do truhly a zamkl.
Jen se pěkně prospi a pak mi začneš plnit všechna moje přání a já budu nejbohatším sedlákem ve vesnici
a možná i na světě!
Odpoledné odemkl truhlu, ale skřítek pořád spal, večer se podíval do truhly znovu,
ale skřítek zase spal,
To už se nedočkavému sedlákovi nelíbilo a zatřásl spáčem, a zavolal, "stávej ty ospalče,
namlsal ses mého medu a teď mi to pěkně zaplatíš,budeš mi sloužit tak dlouho,
dokud nezbohatnu tak,že se mi nikdo na světě nevyrovná!
A jestli se ti nebude chtít, plnit má přání, tak už nikdy neuvidíš ani své kamarádičky ani
svůj domov!"
Jenomže malý skřítek se ani nepohnul a tak ho sedlák vztekle strčil znovu do truhly a zamkl na
dva západy.
Vnoci, když už všichni spali, si skřítkové ,kamarádi přišli pro svého bratříčka a odvážili se i
do chalupy.
Hledali všude, už byli celí znavení,ale bratříček nikde nebyl.
Smiřovali se už stím, že ho asi nenajdou, když vtom jeden znich zaslechl slabý písklavý hlásek,
který vycházel z truhlucie na které právě stál.
Hned svolal kamarády a začali se do truhly dobývat.
Jenže ta byla opancéřovaná a zamknutá velkým zámkem na dva západy.
Venku se pomaloučku začalo rozednívat a skřítci neměli moc času.
Museli se vrátit než začne bílý den.
Proto se jeden znich proměnil v ohnivou kouli a všechno co bylo v místnosti rozštípal na třísky,
včetně truhly z které vysvobodili skřítka a zmizeli pryč.
To už se také sedlák probudil a spěchal za svým vězněm a těšil se na své bohatství.
Avšak vstoupil do světnice zrovinka ve chvíli, kdy ohnivá koule lítala po místnosti a ničila vše na co přišla.
Sedlák se tak vyděsil, že nemohl ani promluvit.
Sesunul se na zem a tam ho také našli jeho sloužící.Když se trochu vzpamatoval,
všem vyprávěl nesouvisle o skřítcích, ohnivém mužíčkovi.
Ale každý myslel, že se chudák pomátl na rozumu ze škody, kterou mu napáchal
kulový blesk.
Od té doby to šlo s lakomým sedlákem z kopce.
Namísto aby byl nejbohatší na světě, chudnul víc a víc, jeho pomocníci na statku mu utekly,
protože si mysleli, že pán je blázen, lidé se mu vyhýbali.
Neměli ho rádi ani předtím a teď, když blábolil o nějakých skřítcích se mu raději každý vyhnul.
Sedlák zůstal sám a protože nestihal poorat a zasít všechna pole, nesklidil úrodu a neměl čím nakrmit dobytek ,
musel ho prodat.
A tak mu nezbylo nic než trocha jídla a trocha peněz na přežití.
Tak se skřítci pomstili člověku, který si myslel, že na ně vyzraje a využije je pro svou potřebu.
Skřítci se potom až do sedlákovi smrti na chalupě neukázali.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Strašidelné pohádky Ba.Ji

16. srpna 2008 v 17:37 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Na samém okraji jedné vesničky stojí bílá chaloupka,ani malá,
ani velká, a v té chaloupce na půdě ,
za starým trámem žije kouzelná sova.
Žije tam už od pradávna a většinu času poklidně spí.
Nesmí ji však nikdo vyrušit křikem,nebo velkým hlukem.
To se sova probudí a očima pátrá po tom, kdo ji ze spánku probudill.
Jakmile se podívá jedním okem na křiklouna -
- zle se mu povede,ale když otevře obě oči a podívá se na něj,
tak to už je s ním hodně, hodně zle.
A o tom bych vám Tomášku,Markétko a Ondrášku chtěla vyprávět.
Jenom doufám,že se nebudete moc bát a že si to přečtete až do konce.
zhluboka se nadechněte a začíná první příběh.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist