Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Září 2008

Zlotránek

17. září 2008 v 18:34 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Zlotránek


V jedné chaloupce, na samém konci světa , žili dědeček s babičkou a ti byli úplně sami.
Neměli děti, které by je navštěvovali, neměli ani žádné příbuzné, ba dokonce ani žádné
sousedy, s kterými by si mohli posedět a popovídat.
Na jaře,v létě a napodzim to tolik nevadilo, protože bylo dost práce venku na políčku a v lese.
Když chystali dříví na zimu a sbírali lesní plody, houby a bilinky na čaje a lektvary, sadily a sklízeli zeleninu
a ovoce, aby bylo v zimě co jíst.
Ale když nastala zima, bylo smutno.
Po celé měsíce neviděli živáčka, jen pár ptáčku na krmítku.
Venku se taky nedalo dlouho vydržet kvůli mrazům, které panovaly po celou dobu .
A tak seděli v chaloupce, topili v kamínkách a snili o tom,
jaké by to bylo, kdyby měli alespoň jednoho malého synáčka, který by byl chytrý a šikovný,
který by jim pomáhal a obveseloval je za dlouhých večerů.
Jednou, bylo to před vánocemi, babička zadělala těsto na vánočku a když ji upletla a dala péct,
všimla si, že v míse ji zůstalo ještě těsto.
Chvíli nad tím kroutila hlavou ale pak se chopila těsta a válela ho, vykrajovala
a modelovala, až se na vále objevil malý , těstový chlapeček .
Babička ho rychle potřela máslem a šup s ním na pekáč a rychle upéct.
Když bylo těsto upečené, udělala babička panáčkovi očka ze dvou kuliček usušených borůvek,
pusinku z půlky jahůdky a tvářičky mu potřela červenou zavařeninou.
Nakonec mu udělala vlásky z cukrové polevy a panáček byl jako živý.
Chvíli se z něho s dědečkem radovali a pak šli spát.
Ráno, když babička vstala, spráskla ruce.
V chaloupce byl neuvěřitelný nepořádek.
Všechny věci, které nebyly přibité, byly převrácené, rozsypaná mouka, bylinky,
rozházené oblečení babičky a dědečka.
Babička jen kroutila hlavou, nad tou pohromou a honem budila dědečka.
"Dědečku vstávej, měli jsme tu asi zloděje."
Jenže venku ve sněhu nebyla ani jediná stopa.
Kroutili nad tou záhadou oba hlavou ale nezbylo jim než uklidit všechen ten
nepořádek a když už byli skoro hotovi, narazil dědeček na spícího malého chlapečka, který se
nápadně podobal tomu babiččinému z vánočkového těsta.
Měl bílé vlásky, červené tvářičky a modrá kukadla,j ako dvě borůvky.
Když se nad ním oba překvapení staroušci skláněli. rychle vyskočil, div je neporazil a honem
se začal rozhlížet a mračit.
"Kde je ta hromada,co jsem si tu tak pracně vyrobil?"
"Co jsta s ní udělali?"
Začal vykřikovat slabým hláskem.
"Kdo jsi a kde se tu bereš maličký"?
Ptala se babička.
"Jsem přece váš malý synáček a jmenuji se Zlotránek.Včera jste
si mě přáli a vyrobili z těsta a tak jsem tu a budu s vámi bydlet"!
Dědeček s babičkou se zaradovali, že už nebudou tak sami ale bylo jim divné,
proč ten Zlotránek udělal v chaloupce takový nepořádek.
Hned se ho na to, také zeptali.
"No proč, proč, pro slepičí kvoč", odpověděl Zlotránek a hned
hodil na zem porcelánový hrníček ve kterém babička připravovala čaj.
Čaj se samozřejmě rozlil a hrneček praskl.
Zlotránek se jen spokojeně usmál a rozhlížel se co by ještě provedl.
"Zadrž, zadrž, vykřikl dědeček i babička zároveň.
To nám nemůžeš ničit naše věci.Musíš být opatrnější."
"Já nic nemusím, já si budu dělat co budu sám chtít" a vyběhl ze světničky.
Babička s dědečkem se po sobě udiveně podívali ale co mohli dělat.
A tak tam se Zlotránkem žili a ten jim připravoval né radosti,
ale samé starosti a samou práci.
Hned vrazil do dědečka, když nesl dříví a ten spadl,
poranil si nohu a dřevo se mu rozsypalo po celé světnici,
hned zase rozbil džábenek s medem na celou zimu,takže babička s dědečkem
neměli čím sladit a zbytek zimy museli vydržet bez slazeného čaje a jkaše.
Nebo roztrhl peřinu,t akže se peří sypalo po celé místnosti a jiné neplechy prováděl.
Prostě škodil kde se dalo a oba staroušci už byli tak unavení a vyčerpání, že neměli sílu se ani
zlobit.
Konečně zima skončila a bylo jaro, jenže to bylo ještě hůř.
Zlotránek přez zimu vyrostl a byl už větší než babička .
Jednoho dne, když se vraceli z políčka, našli chaloupku zabedněnou a za oknem
se jim Zlotránek vysmíval a volal na ně že budou žít venku.
Co mohli dělat. ,
Ustlali si za chaloupkou na mezi a tam prožili jaro , léto i podzim a dál pracovali a sháněli zásoby na zimu.
Také dřeva si nařezali a naštípali hromadu, ale když přišli podzimní plískanice, bylo zle.
Dědeček začal pokašlávat a chřadnout a také babička se celá choulila a byla už úplně maličká
a hubeňoučká jako věchýtek.
Oba věděli, že když je Zlotránek nepustí brzy do chaloupky, že tady bídně zahynou.
A už opadalo listí ze stromu , ráno začal poletovat první sníh a dědeček byl natolik zesláblý a prokřehlý, že už ani
namluvila,
Bbabička se rozhodla rázně zakročit.
Zabouchala z posledních sil na dveře chaloupky a zavolala Zlotránkovo jméno.
Ten se mrzutě přišoural ke dveřím otevřel je a zakřičel na babičku.
"Co tady chceš? Proč mi boucháš na mé dveře? Kdo tě sem volal"?
Babička se teď ze samého zoufalství nad svou a dědovou situací z posledních sil rozzlobila a na Zlotránka se obořila "okamžitě nám otevřeš naši chaloupku a pustíš nás s dědečkem dovnitř! Není to tvoje chaloupka ale naše, nemáš
tady vůbec co poroučet a jdi si odkud jsi přišel. Nejsi vůbec náš synáček , protože nám jenom ubližuješ."!
Zlotránek se tak rozzlobil, že začal křičet a mlátit kolem sebe , běhat nejprve po domečku, pak vyběhl
i ven a hnal se přímo na babičku, jenže ta hbitě uhnula na kraj a protože jak už jsem řekla nazačátku
stála chaloupka na samém konci světa, Zlotránek se v té rychlosti nedokázal včas zastavit a zřítil se
dolů a zmizel navždy ze světa.
Babička vzala dědečka a vrátili se domů do chaloupky, navařili si plnou
konvici bilinkového čaje, osladili medem, který jim v létě nasnášely včeličky,
k tomu si otevřeli ostružinovou zavařeninu, vlezli do svých teplých postýlek a dva dny prospali.
Po těch dvou dnech se oba probudili jako znovuzrození.
Odpočinutí, uzdravení a šťastní, že jsou zase doma ve své chaloupce.
A i když měli hodně práce s uklizením všeho toho nepořádku a škod, které jim tam Zlotránek zanechal,
všechno zvládli a žiji si tam dodnes spokojeně.
Jenom před vánocemi, když babička peče vánočku si oba vždy vzpomenou na Zlotránka .
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

O DRAKOVI

4. září 2008 v 16:19 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Ba.Ji O drakovi pro Markétku

Daleko, za všemi horami a řekami, žil jednou strašný čtyřhlavý drak.
Ten drak sežral všechno na co přišel.
Bylo mu jedno jestli je to urozená princezna, nebo jen prostá děvečka,
princ nebo chuďas, babička nebo dědeček.
Prostě kdo se mu připletl do cesty, toho snědl.
Podle toho také vypadal .
Byl obrovitánský , strašně tlustý a protože měl malý mozeček obalený vším
tím sádlem, byl také pěkně hloupý.
Ovšem kam ten drak zavítal tam šla z něho hrůza, Právě proto, že byl tak žravý
a přitom obrovský, takže ho nikdo nepřemohl.
Na jiném konci zeměkoule žila malá holčička Markétka.
Byla moc hezká, měla dlouhé vlasy až do pasu v barvě mléčné čokolády,
které voněly po bylinkách, velké oči v té samé barvě, krásné bílé zoubky, které
vždy když se usmála zářily jako perličky.
Tak bílé byly proto, že si je Markétka pravidelně čistila .
A byla také velmi hodná a chytrá.
Tuto holčičku si jednou ráno vyhlédl drak, když se poohlížel po malé snídani.
Markétka šla zrovna sama do školy,
Vesele si vykračovala a už se těšila na své kamárdky, když se najednou nad
ní objevil stín a když se podívala nahoru uviděla obrovského draka, jak se k ní
blíží.
Hrůzou strnula a vzpoměla si na to, co se o drakovi vypráví , a že před ním není
záchrany.
Už,už se chtěla rozplakat, když vtom si všimla v břehu potoka, kolem kterého právě
šla, velkého kamene a pod tím kamenem byla mezírka tak akorát pro to aby se tam
schovala jedna malá holčička.
Ryhle tam vklouzla a s hrůzou čekala co se bude dít.
Drak samozřejmě viděl kam se Markétka schovala a nebylo pro něj nic lehčího,než si
ji jedním pařátem vytáhnout, jenže to by musel usednout na zem a tam by byl hodně
zranitelný.
To moc dobře věděl. Proto se rozhodl, že holčičku vyláká ven.
Tím nejpříjemnějším hlasem, jakým uměl vyloudit, ji volal, ať vyleze,ž e ji snese modré z nebe,
sliboval ji hračky, pamlsky, sliboval ji, že se ním proletí nad krajinou a potom ji přinese zpátky,
že ji dá krásné šaty, a nevím co ještě.
Jenže Markétka se mezitím uklidnila, když poznala,že na ni drak nemůže a začala přemýšlet,
jak se ho zbavit. A to jednou provždy.
A protože byla chytrá, hned ji také napadla výborná myšlenka.
"Víš milý draku , já se stebou ráda proletím, ale protože jsem jenom člověk a ktomu ještě dítě,
nemohla bych nad zemí dýchat a proto potřebuji, abys vzal pytel, zaletěl na ten vysoký kopec,kde jsou takové bílé velké vrtule a tam do toho pytle nabral co nejvíc toho větru, který ty vrtule vyrábějí .
Ten je totiž kouzelný a s pomocí toho větru budu lítat a ještě pěkně vyrostu".
Drak se zaradoval , jak nad Markétkou vyzrál, vzal pytel a těšil se že bude mít k snídaní
tak mladé masíčko a to ještě, pořádný kus.
A už letěl k vrtulím, byly to větrné elektrárny, ale to ten hloupý drak
samozřejmě nevěděl.
Když tam doletěl otevřel pytel a přiblížil se co nejvíc k lopatkám
vrtulí, aby byl vítr co nejčerstvější,
Jjenom se přiblížil mezi ně, už se ozvalo šmik, šmik, šmik, šmik,
čtyřikrát a drak přišel o všechny hlavy a bylo po něm.
Celý kraj a celá země si oddechla a všichni obdivovali malou, kurážnou holčičku, která zvítězila svou chytrostí nad drakem.
A když vyrostla, stala se v té zemi královnou.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist