Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Zlotránek

17. září 2008 v 18:34 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Zlotránek


V jedné chaloupce, na samém konci světa , žili dědeček s babičkou a ti byli úplně sami.
Neměli děti, které by je navštěvovali, neměli ani žádné příbuzné, ba dokonce ani žádné
sousedy, s kterými by si mohli posedět a popovídat.
Na jaře,v létě a napodzim to tolik nevadilo, protože bylo dost práce venku na políčku a v lese.
Když chystali dříví na zimu a sbírali lesní plody, houby a bilinky na čaje a lektvary, sadily a sklízeli zeleninu
a ovoce, aby bylo v zimě co jíst.
Ale když nastala zima, bylo smutno.
Po celé měsíce neviděli živáčka, jen pár ptáčku na krmítku.
Venku se taky nedalo dlouho vydržet kvůli mrazům, které panovaly po celou dobu .
A tak seděli v chaloupce, topili v kamínkách a snili o tom,
jaké by to bylo, kdyby měli alespoň jednoho malého synáčka, který by byl chytrý a šikovný,
který by jim pomáhal a obveseloval je za dlouhých večerů.
Jednou, bylo to před vánocemi, babička zadělala těsto na vánočku a když ji upletla a dala péct,
všimla si, že v míse ji zůstalo ještě těsto.
Chvíli nad tím kroutila hlavou ale pak se chopila těsta a válela ho, vykrajovala
a modelovala, až se na vále objevil malý , těstový chlapeček .
Babička ho rychle potřela máslem a šup s ním na pekáč a rychle upéct.
Když bylo těsto upečené, udělala babička panáčkovi očka ze dvou kuliček usušených borůvek,
pusinku z půlky jahůdky a tvářičky mu potřela červenou zavařeninou.
Nakonec mu udělala vlásky z cukrové polevy a panáček byl jako živý.
Chvíli se z něho s dědečkem radovali a pak šli spát.
Ráno, když babička vstala, spráskla ruce.
V chaloupce byl neuvěřitelný nepořádek.
Všechny věci, které nebyly přibité, byly převrácené, rozsypaná mouka, bylinky,
rozházené oblečení babičky a dědečka.
Babička jen kroutila hlavou, nad tou pohromou a honem budila dědečka.
"Dědečku vstávej, měli jsme tu asi zloděje."
Jenže venku ve sněhu nebyla ani jediná stopa.
Kroutili nad tou záhadou oba hlavou ale nezbylo jim než uklidit všechen ten
nepořádek a když už byli skoro hotovi, narazil dědeček na spícího malého chlapečka, který se
nápadně podobal tomu babiččinému z vánočkového těsta.
Měl bílé vlásky, červené tvářičky a modrá kukadla,j ako dvě borůvky.
Když se nad ním oba překvapení staroušci skláněli. rychle vyskočil, div je neporazil a honem
se začal rozhlížet a mračit.
"Kde je ta hromada,co jsem si tu tak pracně vyrobil?"
"Co jsta s ní udělali?"
Začal vykřikovat slabým hláskem.
"Kdo jsi a kde se tu bereš maličký"?
Ptala se babička.
"Jsem přece váš malý synáček a jmenuji se Zlotránek.Včera jste
si mě přáli a vyrobili z těsta a tak jsem tu a budu s vámi bydlet"!
Dědeček s babičkou se zaradovali, že už nebudou tak sami ale bylo jim divné,
proč ten Zlotránek udělal v chaloupce takový nepořádek.
Hned se ho na to, také zeptali.
"No proč, proč, pro slepičí kvoč", odpověděl Zlotránek a hned
hodil na zem porcelánový hrníček ve kterém babička připravovala čaj.
Čaj se samozřejmě rozlil a hrneček praskl.
Zlotránek se jen spokojeně usmál a rozhlížel se co by ještě provedl.
"Zadrž, zadrž, vykřikl dědeček i babička zároveň.
To nám nemůžeš ničit naše věci.Musíš být opatrnější."
"Já nic nemusím, já si budu dělat co budu sám chtít" a vyběhl ze světničky.
Babička s dědečkem se po sobě udiveně podívali ale co mohli dělat.
A tak tam se Zlotránkem žili a ten jim připravoval né radosti,
ale samé starosti a samou práci.
Hned vrazil do dědečka, když nesl dříví a ten spadl,
poranil si nohu a dřevo se mu rozsypalo po celé světnici,
hned zase rozbil džábenek s medem na celou zimu,takže babička s dědečkem
neměli čím sladit a zbytek zimy museli vydržet bez slazeného čaje a jkaše.
Nebo roztrhl peřinu,t akže se peří sypalo po celé místnosti a jiné neplechy prováděl.
Prostě škodil kde se dalo a oba staroušci už byli tak unavení a vyčerpání, že neměli sílu se ani
zlobit.
Konečně zima skončila a bylo jaro, jenže to bylo ještě hůř.
Zlotránek přez zimu vyrostl a byl už větší než babička .
Jednoho dne, když se vraceli z políčka, našli chaloupku zabedněnou a za oknem
se jim Zlotránek vysmíval a volal na ně že budou žít venku.
Co mohli dělat. ,
Ustlali si za chaloupkou na mezi a tam prožili jaro , léto i podzim a dál pracovali a sháněli zásoby na zimu.
Také dřeva si nařezali a naštípali hromadu, ale když přišli podzimní plískanice, bylo zle.
Dědeček začal pokašlávat a chřadnout a také babička se celá choulila a byla už úplně maličká
a hubeňoučká jako věchýtek.
Oba věděli, že když je Zlotránek nepustí brzy do chaloupky, že tady bídně zahynou.
A už opadalo listí ze stromu , ráno začal poletovat první sníh a dědeček byl natolik zesláblý a prokřehlý, že už ani
namluvila,
Bbabička se rozhodla rázně zakročit.
Zabouchala z posledních sil na dveře chaloupky a zavolala Zlotránkovo jméno.
Ten se mrzutě přišoural ke dveřím otevřel je a zakřičel na babičku.
"Co tady chceš? Proč mi boucháš na mé dveře? Kdo tě sem volal"?
Babička se teď ze samého zoufalství nad svou a dědovou situací z posledních sil rozzlobila a na Zlotránka se obořila "okamžitě nám otevřeš naši chaloupku a pustíš nás s dědečkem dovnitř! Není to tvoje chaloupka ale naše, nemáš
tady vůbec co poroučet a jdi si odkud jsi přišel. Nejsi vůbec náš synáček , protože nám jenom ubližuješ."!
Zlotránek se tak rozzlobil, že začal křičet a mlátit kolem sebe , běhat nejprve po domečku, pak vyběhl
i ven a hnal se přímo na babičku, jenže ta hbitě uhnula na kraj a protože jak už jsem řekla nazačátku
stála chaloupka na samém konci světa, Zlotránek se v té rychlosti nedokázal včas zastavit a zřítil se
dolů a zmizel navždy ze světa.
Babička vzala dědečka a vrátili se domů do chaloupky, navařili si plnou
konvici bilinkového čaje, osladili medem, který jim v létě nasnášely včeličky,
k tomu si otevřeli ostružinovou zavařeninu, vlezli do svých teplých postýlek a dva dny prospali.
Po těch dvou dnech se oba probudili jako znovuzrození.
Odpočinutí, uzdravení a šťastní, že jsou zase doma ve své chaloupce.
A i když měli hodně práce s uklizením všeho toho nepořádku a škod, které jim tam Zlotránek zanechal,
všechno zvládli a žiji si tam dodnes spokojeně.
Jenom před vánocemi, když babička peče vánočku si oba vždy vzpomenou na Zlotránka .
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama