Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Březen 2009

Zimní pohádka pokračování

21. března 2009 v 11:09 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Najednou se na nádvoří zámku tyčil obr,který dosahoval až k oknům zámku a ta byla pěkně vysoko.Z jeho obličeje šla hrůza a děs.Měl dvě velké oči a nad nimi uprostřed čela ještě jedno menší ale zato celé krvavé.Po stranách těla měl dvě ruce,ale z hrudí vyrůstala třetí ruka s obřími pařáty.Nohy byly také tři a každá směřovala na jinou stranu.Jeho ústa byly velká,křivá a plná velkých ostrých a zažloutlých zubů.Zato nos byl tak maličký,že se skoro ztrácel v tom obrovském obličeji.Královnu zachvátila taková hrůza,že omdlela jen se na ni ta stvůra podívala.Ale pan král byl statečný,jak se na krále patří a zeptal se tichým hlasem.Kdo jsi a co si přeješ?Obr se podivně usmál a odpověděl hlasem z kterého by hrůzou zamrzla i vařící polévka v hrnci.Říkají mi Drobínek a rád bych se u vás najedl a ohřál.Tak pojď dál pozval ho král,najíst ti dáme ale u nás se neohřeješ.Tady je jak jitě víš zimní království a všude tu vládne jenom zima a to i unás na zámku.My s královnou jsme již také z té zimy unavení,jenomže je to naše království a tak to také zůstane.Drobínek se rozhlédl,rozpažil na chvíli ruce,trochu se zmenšil aby mohl projít dveřmi a vešel do zámku.Král zatím zvedl bezvládnou královnu a odnesl ji do jeji komnaty.Tam ji uložil na lůžko a přikázal komorné aby z ní nespustila oči a jakmile se probere,ihned mu dala vědět.Komorná sice králi vše slíbila ale věděla ,že dokud bude na zámku ten netvor,neopustí komnatu ani na okamžik.Mezitím si drobínek sedl na jednu královskou židli,jenže ta se pod ním rozpadla a tak zkusil druhou,třetí až je polámal všechny.Tak se tedy usadil na zem a čekal.Pan král zatím svolal kuchaře sloužící a přikázal jim přinést všechno jídlo,které unesou aspoň před dveře.Potom otevřel dveře a pobídl Drobínka ať si poslouží,co hrdlo ráčí a Drobínek jedl a cpal se a pil až za dveřmi nezůstal ani drobeček.Král spráskl ruce,když viděl kolik se toho do jeho hosta vešlo a Drobínek mu s úsměvem řekl.Vidíš a právě proto mi říkají drobínek,protože po mně nezůstává ani drobínek.Lidé se mě bojí ale ne pro to,že tolik sním ale proto jak vypadám a všichni předemnou zavírají dveře.Já nejsem zlý ale když už dlouho nedostanu nic k jídlu,tak musím rozbít dveře,někdy spadne i celý dům abych se k jídlu dostal a to pak sním co vidím a není to vždy jen dobrota.Ale ty jsi byl statečný a hodný a proto bych ti rád udělal taky radost a ubohé královně,kterou jsem tak vyděsil také.Přej si nějaké přání a já pokud bude v mé moci ti ho splním.Král se zamyslel a potom požádal Drobínka ať chvíli počká.Odešel do královniny komnaty a královně,která se právě probírala všechno pověděl.Královna vstala a šla se svým králem k Drobínkovi.Když se na něj podívala,znovu se ji začala podlamovat kolena,ale vydržela a vyřkla jejich společné přání.Přáli by si aby občas na jejich království zasvítilo slunce o kterém tolik četli ale nikdy ho na vlastní oči neviděli.Drobínek řekl,že to pro něj nebude žádný problém a od té doby na zimní království vždy šest měsíců v roce svítí sluníčko a šest měsícu tam panuje jejich zimní tma.Od té doby král i královna pookřáli a v době kdy svítí sluníčko na jejich zemi jsou šťastní a veselí a v době kdy je slunce pryč pořádají alespoň hostiny a bály,a vzpomínají a těší se spolu se svými poddanými na sluníčko a také na Drobínka,kterému je už kdoví kde konec,ale který jim k tomu všemu pomohl.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Zimní pohádka

20. března 2009 v 18:14 | Baji |  povídky a pohádky
Zimní pohádka
Na zimní straně našeho světa se rozkládalo velké zimní království a
v něm panovali zimní král a zimní královna.Oba byli pěkně urostlí
,krásní a bohatí.Jenomže byli pořád zachmuření a smutní.
Nikdo nevěděl jak jim pomoci.Jejich poddaní je oba milovali,neboť vládli
spravedlivě a nikdy nikomu neublížili ale co naplat královna chodila po svém
studeném zámku jak tělo bez duše a král se nikdy ani neusmál.Jednou v
noci se ozvalo venku před zámkem strašlivé vytí a kvílení až v žilách
tuhla krev,královna celá vyděšena vzbudila krále a ten poslal své
sloužící aby se šli podívat,co se to tam děje.Jenže ti byli tak
vystrašení,že se nechtěli hnout z místa a naopak se snažili ukrýt za
závěsy,které visely až k zemi.Vtom se také ozvalo hromové burácení
na vrata a panu králi nezbylo,než se jít sám podívat,co se
děje.Královna se také rychle ustrojila a šla se svým králem aby
tam nemusel sám.Panu králi se to sice nelíbilo ale královna nedala
jinak.Opatrně nakoukli špehýrkou a u vrat docela u jejich okraje se krčil
malý do hader zachumlaný mužíček.Byl tak maličký,že by ho i šestileté dítě
přerostlo,ale sílu kterou bušil na vrata měl obrovskou.Král protože měl rád
lidi, ihned vrata otevřel.Ta se rozlétla,zapraskala a v mžiku z nich zůstala jen
hromádka třísek.Mužíček se hrozivě zasmál,rozpažil ruce a začal růst.
Rostl a rostl až byl větší než královna a za chvíli přerostl i krále
a pořád ještě se zvětšoval.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist