Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Květen 2009

O koníčkovi Pepasovi

28. května 2009 v 14:40 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
O koníčkovi Pepasovi
Jednou,když jsem na chalupě pálila roští, polámané hračky a podobné věci,vytvořila
jsem pořádnou vatru a po shoření se z popela podobně jako v řeckých bájích zrodil
okřídlený koník.Protože to ale byl náš český koník,dali jsme mu jméno Pepas.Jen se koník
narodil,postavil se na nohy,zamával křídly a odletěl.Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a
nevěřila svým očím.Jenže druhý den ráno jsem na zahrádce zjistila,že zmizelo půl
záhonku mrkve a v hlíně jsem objevila otisk kopyta.Čekala jsem celý den ale nic a nikdo
se neobjevil.Ráno se na zahrádce objevily nové otisky kopyt a zse zmizela mrkev.Rychle
jsem dosadila další mrkvičku a tentokrát si počkala celou noc.Jenomže nikdo se opět
neukázal .Už,už jsem se chystala odejít,když tu se ve zduchu ozvalo šumění a
hučení,zdálky se blížil velký mrak.Když se ten mrak přiblížil na dohled,uviděla jsem že je to
náš okřídlený kůň Pepas.Klidně se snesl na zahrádku,kde jsem byla ukrytá za stromem a
dal se do pojídání mé mrkvičky.Byla jsem po probdělé noci unavená a taky pěkně
nazlobená,že mi koník tak neomaleně likviduje moji zahrádku .Vykoukla jsem z poza
stromu a zavolala na něj:co to tam provádíš?Ryl jsi,okopával jsi a plel záhonky?
Ale koník jen pohodil hlavou a odfrkl:hrom do koňských kopyt,schovej hlavu za strom a
mlč.Kvůli tobě jsem se musel narodit,tak se teď o mně postarej.Zasej a zasaď hodně
mrkve,ať mám co jíst a nereptej.Budu sem přilétat každé ráno s rozedněním a budu ti
likvidovat tvojí zahrádku.Potom se proběhl po záhonku s mými nejoblíbenějšími
květinkami,zamával křídly a odletěl.Zůstala jsem civět jako opařená a přemýšlela co
dál.Jestli koník splní čím mi vyhrožoval,budu muset zlikvidovat všechnu zeleninu a květiny
a sázet jen mrkev a zase jenom mrkev.A co bude v zimě,kdy venku leží sníh a na
záhonech nic neroste?Nezbývá mi nic jiného než zajít na půdu za sovou a zkusit ji poprosit
o radu.Problém byl ale v tom,že jsem si nemohla vzpomenout na kouzelnou
větičku,kterou se sova budí.Ať jsem přemýšlela,jak jsem přemýšlela věta se z mé
hlavy prostě vypařila.Mezitím koník přilétal každým dnem a protože mrkve bylo míň a míň
a ta nová nerostla tak rychle,Pepas se vztekal a vdycky provedl nějakou neplechu.Jednou
třeba okousal všechny růže a nechal je ležet na zemi,jindy kopal do sudu s vodou až ho
prokopl a voda vytekla,nebo hrabal kopýtkem v záhonech tak dlouho až zelenina lítala
kolem jeho hlavy a přitom všem ještě nepěkně klel své koňské nadávky.Třeba " ať
vás trefí koňské kopyto do seďáku,vy koňské huby hladové,červi ať vám kopyta provrtají" a
jiné a jiné.Abych ho na chvíli uklidnila,napadlo mně zajet do zeleniny a
koupit bednu mrkve.To jste měli vidět ten cirkus,který nastal když Pepas přiletěl.Hned
spustil ty svoje nadávky o líném lidském pokolení,bedýnku samozřejmě hned
převrhl,mrvičku kopytem rozházel po celé zahrádce,nakonec však pár sebral a
snědl.Když se jakž takž nasytil zamával křídly a odletěl.Já jsem hned vyběhla na půdu a i
když jsem si na kouzelnou větu nevzpoměla,přesto jsem sovu začala tichým
zoufalým hlasem prosit aby mi pomohla.Moudrá sova otevřela oči a
promluvila.Vím o tvém trápení a celou dobu čekám kdy přijdeš.Vím také,že vy lidé máte
špatnou paměť a že jsi zapoměla tu kouzelnou větu,kterou jsem ti kdysi
prozradila.Dnes ti ji už ale nezopakuji ale věř že v pravý čas si vzpomeneš.Teď ale k tvému
neštěstí.Za to ,že tě Pepas trápí si můžeš sama.Hračky,dřevěné hračky,byť i rozbité se
přece nepálí,ale opravují.Kdybys je jenom odložila na půdu nebo mezi nepotřebné
věci,nic by se nestalo,ale proto že jsi je hodila do ohně,stihl tě trest.Teď dobře poslouchej a
pamatuj co ti povím!Za chvíli zase usnu a už nebude čas na další rady!Dnes večer,až se
setmí a vyjde měsíc jdi na konec vesnice.Tam je hluboký černý les,jistě jsi o něm slyšela
spoustu strašidelných bajek.Jenže ty se nesmíš bát a musíš do toho lesa vstoupit.Ale
žádne světlo si sebou nesmíš brát!Na cestu ti posvítí jeno měsíc,který bude dnes v noci v
úplňku.Budeš muset jít až do prostřed toho lesa,překonáš všechny překážky a nástrahy a
nevydáš ani hlásku,jinak by vše bylo zbytečné!Uprostřed lesa je velká skála.Na
skále bude sedět obrovský výr a ty se musíš přiblížit tak tiše,aby tě neslyšel a neuletěl.Až
budeš u skály ulomíš si kousek kapradiny,která tam roste,ale výr,který má
zavřené oči nesmí nic slyšet jinak by tě rozsápal,tou kapradinou lehce švihneš po své
levé ruce a hned potom po skále.Ta se tiše rozestoupí a ty hned vejdeš.Kapradinu ale
měj pořád při sobě.Projdeš potichu temnou jeskyní,nesmíš o nic zakopnout ani
vzdychnout,až uvidíš na konci světlo.Tam bude spát tvé neštěstí,které bude vypadat
jako malé roztomilé koťátko.Ty to koťátko ale musíš bez milostí pořádně šlehnout tou
kapradinou a pak bez ohledu na to co se bude dít utíkat rychle k východu z jeskyně.Potom
budeš zachráněná a zbavíš se svého trápení.Tak se také stalo.Večer,když vyšel měsíc jsem
se vypravila do černého lesa.Dušička se mi svírala hrůzou,ale nezbývalo nic jiného než
strach překonat a postupovat černočerným lesem,plným bažin,děr a jistě taky
hadů,pavouků ,žab a jiných kdovíjakých příšer.Nad hlavou mi každou chvíli
strašidelně zahoukal sýček nebo hejkal až mi stydla krev.Nesměla jsem však ani
povzdechnout,abych nepokazila kouzlo.Tak jsem se po dlouhém trmácení,celá
poškrábaná,špinavá a potlučená dostala až ke skále,na které ve svitu měsíce seděl
obrovský zlatý výr.Měl silný zahnutý zobák,uši nastražené a dlouhé ostré pařáty
připravené k útoku.Oči měl ale zavřené a vypadalo to že spí,nebo o něčem
přemýšlí.Opatrně jsem přistoupila ke skále a tam jsem uviděla velký trs kapradiny.Když
jsem se ji ale pokoušela utrhnout,byla tak pružná jako z gumy.Nezbývalo nic jiného než
kapradinu ukousnout.Konečně jsem ji držela v ruce ale jak to bylo dál.Ze samého strachu
jsem zapoměla co mám dělat dál.Jak jen mi to ta sova říkala,"utrhneš kapradinu a šlehneš ji
po skále" aha už to vím.Nápřáhla jsem ruku a chystala jsem se šlehnout,vtom jsem si ale
vzpoměla,že říkala něco o levé ruce.Srdce jsem měla až v samém krku a přinutila jsem
se uklidnit.Zhluboka se nadechni a potichoučku vydechni.Tak a teď už všechno
vím.Kapradinou jsem se rychle šlehla po levé ruce,potom rychle po skále,ta se otevřela a
předemnou se objevila tmavá,hluboká jeskyně.Na začátku chodby ještě svítil měsíc
ale dál už byla černo černá tma. Potichu jsem postupovala podél stěny až jsem v dálce
zahlédla slabé světo,které se každým krokem přibližovalo.Došla jsem k velké osvětlené
jeskyni a tam uprostřed na zemi spalo malé roztomilé koťátko.Bylo tak krásné a
bezbranné,ale já jsem musela udělat,co mi sova poradila.Rozpřáhla jsem se a
uhodila.Koťátko se strašně leklo,vymrštilo se do vzduchu a na zem dopadlo zcela nahaté
nemluvně,dítě které usedavě plakalo.Už jsem se chystala k němu sklonit,když tu nemluvně
začalo měnit svůj tvar a já jsem na nic nečekala,otočila se a rozběhla k východu
jeskyně.Běžela jsem co mi síly stačily,za mnou se ozýval řev tygra,burácení bortících
se skal,hučení dravé vody,ale já jsem se na nic neohlížela a upalovala ven.Sotva jsem
vyběhla skála se zavřela.Utíkala jsem dál a dál ven z lesa až jsem zjistila,že je všechna ta
hrůza za mnou a jsem na okraji vsi,kde to mám domů jen kousek.To mně
uklidnilo.Došla jsem domů,vlezla do postele a usnula jako zabitá.Ve snu ale ke mně přišel
zase koník Pepas.Tentokrát byl trochu jiný.Nebyl už tak zlý a v očích mu
probleskovalo veselí.Potom ke mně promluvil.Vím,že jsem se k tobě choval
nepěkně a trápil jsem tě,také vím,že jsi zato tak docela nemohla,že ty hračky rozbily tvoje
děti a vnoučata ne ty,ale za to co prevedou děti přece vždycky mohou tak trochu
dospělí,když je dostatečně nepoučují a nehlídají.Proto jsem musel potrestat tebe.Ty
už si potom dáš pozor na to co dělají děti.Doufám ,že se na mně moc nezlobíš a že
budeme moct dál být dobrými přáteli.Musím se přiznat,že se mi u vás moc líbilo a že bych
i nadále chtěl čas od času zavítat na tvoji zahradu.Taky že tu vždycky najdu trochu té
sladké mrkvičky.Slibuji,že škodit ti nikdy nebudu,ani ošklivě mluvit už nebudu.Já jsem
souhlasila a tak se čas od času Pepas nad ránem objeví,zbaští nějakou tu mrkvičku na
zahrádce,občas provede malou lumpárničku dětem,jako zboří pár báboviček z písku,nebo
hrad,rozháže neuklizené hračky,strhne papírky,které si děti namalují a rozvěsí po
stromech ,ale nikdy neublíží.A já musím ještě dodat,že jsem hned ráno vyběhla na
půdu,sedla si pod trám kde spí sova a vduchu ji pěkně poděkovala za pomoc.Sova
sice spala ,ale já jsem viděla jak se ji zachvěla víčka a vím že mně slyšela.Také ještě musím
dodat,že když byl u mně před týdnem Tomášek,to je můj vnouček,namaloval mi
obrázek okřídleného koníka,který vypadá přesně jako Pepas.Tak nevím jestli je to
jenom náhoda,nebo jestli Pepas navštívil ve snu i jeho.























a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist