Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Září 2009

Příběh s trpaslíkem

14. září 2009 v 13:31 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji



Byla jsem na dovolené ve Dvoře Králové a bydlela jsem tam v malém penzionku
ke kterému patřila i zahrada oplocená vysokým prkenným plotem.V jedné části
plotu byla malá asi metr vysoká branka,které jsem si z počátku vůbec nevšimla,protože
vůbec neměla kliku ani nic jiného,čím by se dala zavírat.Stačilo do ni jen strčit
a vrátka se otevřela a potom sama zavřela.Za vrátky byla malá květinová zahrádka
ve které kvetly žluté a červené kany.Uprostřed zahrádky stál velký barevný sádrový
trpaslík.Jednou,když jsem se večer vrátila z výletu a příjemně unavená odpočívala
na zahradě,probírala jsem si vduchu proběhnuvší den,co jsem všechno viděla a
plánovala si památky a místa,která chci ještě navštívit.Byl už skoro večer,ticho a
teplo.Ptáci se sklidnili a také usínali,na stromech se nepohnul ani lísteček na nebi
se objevila první hvězdička.Vtom mě z mého rozjímání něco vyrušilo.Prudce se ote-
vřela vrátka v plotě a na zahradu se doslova vyřítil právě ten zmiňovaný trpaslík.
V jedné ruce držel malý stříbrný krompáč a druhou rukou si přidržoval na rameni
stříbrnou lopatu.Došel do prostřed zahrady,tam shodil lopatu z ramene a začal
usilovně kopat.Ozývalo se jenom chrastění a cinkání kamenů,do kterých krompáč
narážel.Poté trpaslík popadl lopatu a vykopanou hlínu odhazoval za sebe.Já jsem
seděla s otevřenou pusou a ani jsem se nehla.Zdálo se,že trpaslík o mně vůbec
neví,anebo mu tam nevadím.Čím déle kopal,tím víc se mi ve vyhloubené díře
ztrácel,až posléze zmizel docela a nárazy do kamení a hlíny byly čím dál tlumenější
a tišší.Když už jsem skoro nic neslyšela,dodala jsem si kuráže a šla se tam potichu
podívat.V zemi byla vyhloubená asi metrová díra a z té díry vedl malý tunel do nějž
jsem zvrchu neviděla.Venku byla čím dál větší tma a z tunelu jsem už nic neslyšela.
Rozhodla jsem se,že pujdu spát a ráno se pokusím do tunelu s pomocí baterky nějak
nahlédnout.
Ráno bylo opět krásně a sluníčko .Vzala jsem si snídani na zahradu a když jsem
otevřela dveře ven,nechtěla jsem věřit svým očím.Zahrada stála nedotčena,po nějaké
díře,nebo vykopané hlíně ani památky.Tráva rostla jako předtím a když jsem nahlédla
do zahrádky,trpaslík tam stál jako den předtím,barevný a usměvavý.Nic nenaznačovalo,
že by se odtud někdy hnul.Všimla jsem si ale že se mu po kšandičce od kalhotek a po
košilce táhne šmouha od hlíny.Byla docela nenápadná a jistě by si ji nezasvěcený člověk
ani nevšiml.Celý den jsem se nedokázala soustředit na památky,které jsem navštívila a
neustále jsem přemýšlela co jsem to večer vlastně viděla.Spala jsem nebo ne?
Už jsem se nemohla dočkat až se setmí a já budu opět sedět na stejném místě.Uvidím
jestli se včerejší scéna zase zopakuje.
A samozřejmě jen vyšla první hvězdička,vrátka se opět rozlétla a do zahrady opět vběhl
trpaslík a ihned se ¨pustil do kopání.Hlína i kamení létalo kolem jeho hlavy a už se mi zase
ztratil v zemi.Znovu jsem se šla podívat a znovu stejný tunel .Jenomže tentokrát jsem byla
připravená.Slezla jsem do jámy a posvítila si baterkou do tunelu.Moc daleko jsem neviděla
a tak jsem alespoň zavolala do té díry v zemi."trpaslíku,kde jsi".A to jsem neměla asi dělat.
Z tunelu se začalo ozývat podivné hučení a bzučení.Napřed vyletěl stříbrný krumpáč a ten
mně vší silou zasáhl do hlavy,zatočila se mi hlava ale ještě jsem viděla trpaslíka zle se mra-
číciho .Rozmáchl se lopatou a udeřil mně do kolena,které se mi podlomilo a já jsem nadobro
ztratila vědomí.Nevím jak dlouho jsem pololežela a napůl seděla v té jámě.Probudila mne
ale zima a tak jsem se zvedla a dopotácela se pod sprchu.Ta mně trochu probrala,smyla jsem
si krev z hlavy,ošetřila koleno a šla si lehnout.Ráno mně čekal další šok,když jsem se v
koupelně podívala do zrcadla,zjistila jsem,že na hlavě není po ráně ani stopa a na koleně
nebylo také nic vidět.O noční příhodě svědčila jen úporná bolest hlavy a kolena.Nemohla jsem
pořádně ani chodit a tak jsem ten den nikam nejela a odpočívala.Trpaslík stál zase na svém
místě a zahrada byla opět nedotčena.Jediné co se změnilo bylo že od té noci trpaslík již
na zahradě nepracoval a zůstával stále na svém místě.Já jsem odjela ale přísahala jsem si
že se tam zase někdy vrátím abych té záhadě přišla na kloub.








a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Pokračují ve strašení

8. září 2009 v 13:55 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Tak milé děti,prázdniny vám skončily a vy jste zase o něco starší.
A proto také strašení bude zase trochu tvrdší.
Pro jistotu si příběh,který vám budu vyprávět přečtěte až v sobotu,
kdy nemusíte vstávat do školy a proto nevadí,že strachem třeba neusnete.
Tento příběh se mě opravdu stal.
Bylo to před pár lety,kdy moje dcera byla vážně nemocná a podstoupila dost
drastickou léčbu léky,kterým se lidově říká chema.
Léčila se již skoro celý rok a tak ke konci léčby byla již hodně zesláblá a
objevovaly se u ní noční můry a halucinace.Vždy,když přijela na chalupu spávala
v podkrovním pokoji sama.Byla tam spokojená a moc dobře se vždy vyspala.
Jednou ráno mi vyprávěla,že když zhasla světlo a ještě nespala,objevila se u
její postele bílá,skoro průsvitná postava,chvíli tam postála a pak se ji posadila na nohy.
Přitom se na ni tak nějak smutně dívala
Po chvíli ale tlak na nohách ustal a postava se ztratila.Já jsem ji to vymlouvala,že se jí jenom něco zdálo a ona si myslela,že ještě nespí.Stáva se to někdy každému.Jenže,když se tento
příběh opakoval již po třetí,nabídla jsem se,že tam přespím s ní aby se trochu uklidnila a pak
se ten sen nebude třeba opakovat.Chvíli se zdráhala,že se nebojí a že ji to nevadí,ale nakonec
na můj návrh přistoupila.Večer jsme ulehly na lůžka naproti sobě,která byla asi jeden a půl metru od sebe vzdálená,chvíli jsme si četly,dcera pak zhasla svoji lampičku a vzápětí usnula klidným hlubokým spánkem.Já abych ji nerušila světlem,jsem také zavřela svoji knihu a zhasla lampičku. Oči se mi klížily a já jsem skoro usínala,když vtom mně vyrušil zvuk šustících lůžkovin,
jako když někdo tře nohama o prostěradlo.Tan zvuk se stále zrychloval a zesiloval a já jsem otevřela oči,abych se podívala co se to děje.Najednou jsem ale nad sebou viděla ve tmě postavu,vlastně jen bíly obrys postavy ,která se nademnou sklonila a začala mi tisknout deku,kterou jsem byla přikrytá na krk a to tak silně,že se mi hůř a hůř dýchalo a když už jsem měla pocit,že se udusím,zavolala jsem z posledních sil jméno své dcery,protože jsem měla za to že je to ona,a tlak okamžitě ustal a postava zmizela.Já jsem se hned posadila na lůžko rozsvítila lampičku a podívala se na protější postel.Tam klidně oddechovala moje dcera,ve stejné poloze jak usnula.Opět jsem lampičku zhasla a po chvíli také usnula a spala klidně až do rána.Ráno jsem se dcery ptala jestli se ji zase zjevila ta tajemná postava.Odpověděla,že ne a že se ji moc dobře spalo.Já jsem ji pak vyprávěla,co se stalo mně a uvědomila jsem si,že jsem vůbec nebyla vyděšená ani když už se mi špatně dýchalo.Dlouho jsem přemýšlely,co to mohlo být.Dcera se domnívá dodnes,že tam nahoře se musel kdysi dávno stát,nějaký smutný a tragický příběh a ta postava,která ji navštěvovala,byla ten neštťastný aktér toho příběhu,který se ji v době,kdy byla hodně oslabená a v nebezpečí života zjevoval a možná chtěl od ní pomoc,nebo chtěl pomoci ji.Jenže já jsem jim tam vnikla a všechno překazila.Možná proto se pokusil na mně i zaútočit.Opravdu nevím co to bylo ale jedno vím jistě,že jsem nespala a věřím teď i tomu,že ani dcera,když vidívala tuto bílou postavu nespala a že si to nevymýšlela.Za pár týdnu po této příhodě dcera ukončila léčbu,brzy se zotavila a ani ona ani já jsme tuto bytost již nikdy neviděly.
I přesto,že jsem nahoře spala od té doby mnohokrát.
Tak milé děti,to je všechno a taď vám jenom musím říct,že příští prázdniny,protože budete zase o něco starší,nahoře v podkroví spíte vy.Jsem velmi zvědavá,jak moc budete odvážní.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist