Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Říjen 2009

Bude Anička šťastná?

19. října 2009 v 11:33 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji




Včera jsem si byla po dlouhé době zase popovídat s kouzelnou sovou.
Vyprávěla mi docela zajímavý příběh z doby kdy i ona byla ještě mladá.
Stalo se to asi před sto lety,kdy tahle chalupa byla ještě součástí statku na kterém žila i mladá děvečka a bydlela v malé komůrce na půdě,hned vedle naší sovy.
Děvečka se jmenovala Anička a byla prý velmi krásná.Právě pro svoji krásu však hodně trpěla.
Selka na statku měla dva syny,kteří se kolem hezké děvečky pořád točili a starý statkář se za ni
také rád otočil.
Nu a to se selce pramálo líbilo.Proto Aničku neměla ráda.Dávala ji ty nejhorší práce,stále na ni
lamentovala,zkrátka mstila se za to,že je tak pěkná. Anička v komůrce často plakávala a naříkala.
Nikdo ji však neuměl pomoci.Rodiče ani jiné příbuzné neměla a tak byla ráda,že aspoň na statku
má kde hlavu složit a najíst že také dostane.I když to bylo těžce vydělané jídlo a nocleh.Jednou za
teplého večera se ke dveřím Aniččiny komůrky opět vypravil starší ze synů selky a prosil Aničku
ať mu otevře,že si ji vezme za ženu a že bude selkou na statku ona,ale Anička odpověděla,nevěřím
ti, takových slibů jsem už slyšela spoustu.Syn se otočil,vešel do světnice,kde seděli oba rodiče a přednesl jim žádost,že by se chtěl oženit.Matka s otcem byli hned svolní a ptali se po nevěstě.Když jim mladý statkář řekl,koho si chce vzít za ženu,že je to jejich děvečka Anička,oba se velmi rozzlobili.Selka hned ráno jak Anička poklidila dobytek si ji zavolala do světnice a hned
bez milosti ji nakázala ať si sbalí svých pár věcí co tady má a okamžitě statek opustí,než se mladý
statkář vrátí z pole ať je pryč.Anička s pláčem prosila,ale selka neměla slitování.Hodila ji pár zlatek
za léta služby a vyhnala ji.Anička si tedy sbalila svůj uzlíček a vydala se na cestu.Šla celý den bez jídla jen co si utrhla v lese pár jahůdek a pila vodu z potůčku kolem cesty.Vždy když zaklepala na dveře nějakého statku,nebo usedlosti a ptala se na práci dostala stejnou odpověď:nemáme, nepotřebujeme.Vždy ji totiž otevřely paní domu a když viděly jak je krásná,zalekly se toho a raději ji odmítly.Tak Anička šla a šla a už byla tma.Nohy ji bolely,měla hlad ,také se trochu bála sama venku v noci.Jenže se nedalo nic dělat.Když přišla do lesa a neviděla už ani na krok,sedla si k velkému stromu,opřela si hlavu o jeho kmen a snažila se usnout aby si aspoň trochu odpočinula a zapoměla na hlad.Dlouho se ji to nedařilo.Pořád slyšela divné zvuky lesa,hlasy nočních ptáků a zvířat a měla velký strach.nakonec ji ale únava zmohla a ona usnula.Naše kouzelná sova to všechno viděla a když Anička unula,třikrát ji obletěla třikrát zahoukala a Aničce se najednou objevil po levé ruce košík s jídlem a po pravé ruce džábenek s dobrým mlékem.Na sobě měla Anička najednou krásné drahé šaty,jaké nosily jen bohaté dámy a u nohou ji ležely střevíčky jako pro Popelku.Toto ji sova vyčarovala proto,že věděla o zámku,kterýje kousek od lesa,kde děvče spí a kolem kterého určitě bude procházet.Myslela si naše moudrá sovička že pokud princ,nebo dvořané uvidí krásnou dívku v drahých šatech a střevících jistě ji rádi pozvou na svůj dvůr a kdoví,možná se do ní i princ zakouká a Anička konečně bude mít trochu šťastnější život než dosud.Ráno se Anička probudila,když sluníčko vycházelo.Protáhla se a udiveně si prohlíží své šaty,boty potom uviděla košík s jídlem a džbánek mléka.Chvíli na to udiveně hleděla potom zavolala"je tu někdo?"Nikdo ji všek neodpověděl,všude bylo ticho a klid.Anička měla velký hlad a tak se s velkou chutí pustila do jídla.Když se do sytosti najedla a napila,vydala se na cestu.
Šla dlouho a dlouho lesem až došla na rozcestí.Jedna cesta vedla do leva kolem paloučku kde rostly
jahody,maliny a kvetla spousta lesních květin.Druhá cesta šla v pravo lesem.Dívka se chvílku rozmýšlela a pak se vydala na levo.Nasbírala si jahody a maliny do džbánku od mléka,boty si vyzula a uložila do košíku.Pokračovala dál,minula palouk a zase byl les ,Anička šla stále hlouběji do lesa až znovu nastal večer.Znovu se musela Anička uložit venku pod stromem ke spaní . Ani ve snu by ji nenapadlo,že kdyby se vydala druhou cestou,už mohla spát na zámku v nadýchaných peřinách.
Sova musela znovu jen co Anička usnula přiletět.Znovu ji obletěla třikrát,znovu třikrát zahoukala
a na zemi vedla Aničky se objevilo jídle v košíku a ve džbánku slaďoučké mléko.Na sobě pak měla
dívka mysliveckou kamizolku,kalhoty a klobouk.Sova věděla že nedaleko odtud je vysoká skála

ve které přebývá obrovský drak,který si rád pochutnává na mladých a krásných dívkách a princeznách.Ráno Anička vstala,už se ani moc nedivila jídlu a oděvu,který na sobě měla.Najedla se
a vydala se na cestu.Když se blížilo poledna přišla Anička k vysoké skále ze které se ozývalo chrápání a mručení. Anička spěchala,neboť se obávala,že ve skále je medvěd a tak kolem skály téměř přeletěla.Když už byla skoro za skálou,drak se probudil a vyhlédl ze své sluje.Záhlédl myslivce s kloboučkem a flintou přes rameno.Řekl si,že to není nic pro něj,i když měl pořádný hlad,ale pustit se do křížku s myslivcem a ktomu ještě s puškou,to se mu nechtělo.Tak se Anička dostala šťastně za skálu a skryly ji stromy v lese.Znovu šla až do večera.Když už se začalo stmívat
došla na břeh jezera.Na druhém břehu sice uviděla domek,kde se kouřilo z komína,ale jak by se tam dostala nevěděla.Nikde nebyla lávka ani loďka a plavat Anička neuměla.Věděla že pokud do vody vstoupí,jistě se utopí.Nic jiného nezbývalo než si zase najít noclah venku.Usnula a zdálo se ji o chaloupce na druhém břehu,o lidech kteří by tam mohli žít.Naše sovička musela znovu za Aničkou,znovu se opakovalo kouzlo s jídlem a znovu měla Anička na sobě nový oděv.Tentokrát byla oblečena v prostých tmavých šatech,na hlavě měla šátek jako stará žena,uvázaný až do oči a přes bradu takže by nikdo nepoznal,že je to mladá dívka.Anička se probudila najedla a chtěla se vydat na cestu kelem jezera když uviděla nedaleko břehu rybáře,který tam lovil ryby.Anička na něj
zamávala a rybář zamířil se svou loďko k ní.Když přirazil ke břehu,pěkně Aničku pozdravil a ptal se.Kde se tady berete babičko tak časně ráno?Jistě musíte být prokřehlá a hladová.Nastupte si do mé loďky,já vás převezu na druhý břeh,kde stojí můj domek.Moc toho sice nemám,ale tam kde se nají jeden nají se i dva.A tak Anička nastoupila a nechala se převézt.Něco ji stále říkalo,aby neprozradila kdo je a myslí- li si rybář,že je stařenkou,tak mu to nebude vyvracet.Rybář ji vysadil na břehu a poslal ji do svého domku.Napij se a najez se,mám tam kousek chleba.Já zatím vytáhnu sítě s rybami a v poledne si nějakou rybičku upečema a pochutnáme si spolu.Anička pokývnutím hlavy poděkovala a vešla do chaloupky.Byla to jen chuďoučká chýše,ale rybář ji udržoval v čistotě.V peci hořel oheň a na lavici stál kbelík s čistou vodou.Na stole byla ošatka s chlebem a vedle byl hrníček se solí.Anička sice hlad neměla,ale přesto byla ráda,že je v lidském obydlí,přiložila do kamen,popadla koště a zametla podlahu,utřela prach a nakonec vyleštila lampu a všechno co ji jen přišlo pod ruku.Když přišel v poledne rybář domů,nestačil se divit.Celé chaloupka byla čisťounká a provoněná kvítky,které stačila Anička v okolí chaloupky natrhat a vyzdobit tak místnost.Rybář nebyl ještě starý,ale byl celý pokřivený,jedno oko mu chybělo a nos měl křivý jako starý kořen.Když se usmál,vypadalo to jako škleb,ale bylo vtom něco milého a teplého.V rukou nesl dvě pěkné vykuchané ryby.Anička hned popadla pánev,ryby osolila a hodila je na pánev a na oheň.Za chvíli chaloupka zavoněla pečínkou,až se sliny sbíhaly.Posadili se s rybářem ke stolu a dali se do jídla.Když se dosyta najedli rybář vzal kosti a odnesl je ven,kde je zakopal pod zápraží.
Anička dělala joko by nic neviděla a dala se do sklízení ze stolu.Když bylo hotova zeptala se rýbáře zda by mohla u něj jednu noc přespat.Rybář ochotně souhlasil.Večer,když Anička ulehla a rybář myslel že spí,vykradl se z domu,vyhrabal kosti a začal si s něma drásat kůži přičemž strašně naříkal.Po chvíli kosti vyhodil a šel spát.Ráno ještě před úsvitem vstal a chystal se na lov.Anička vyskočila z lůžka,nachystala snídani a chtěla se s rybářem rozloučit.Rybář trochu posmutněl a zeptal se:Nechtěla by jste babičko u mne bydlet?.Hodila by se mi ženská ruka,měl bych více času na lov a na spravování síti.Anička ráda souhlasila,věděla už jak je těžko člověku samotnému venku,ve tmě a bez jídla.Rybář se ji zdál hodný i když trochu podivín.Večer když ulehla a spala,rybář opět vyšel z domku a vyhrabal rybí kosti od oběda.Znovu se jimi krutě drásal po celém těle a přitom naříkal a plakal.Ještě když potichu ulehl na lůžko vzlykl a potichu pronesl"bože kdy už tomu trápení bude konec".Tak čas plynul,Anička si zvykla na ošklivého rybáře i na jeho noční podivnosti,jenomji trápilo proč rybář si tolik ubližuje.Jednoho dne odpoledne,když rybář odešel k vodě vyhrabala Anička kosti a odnesla je daleko do lesa.Večer když ulehla a předstírala spánek,rybář vstal a chtěl zase provozovat ten podivný rituál ale kosti nikde.zběsile hrabal,neviděl,neslyšel,jen zoufale skučel.Anička vyšla za ním,pevně ho objala a uklidňovala.Muž strnul,potom se začal třást a podivně zmenšovat až se docela ztratil.Anička celá vyděšená se začala
rozhlížet,kam se rybář poděl.Když ho nenašla,dala se do pláče,sundala z hlavy šátek a utírala si s jim utírat oči.Najednou se vedle ní ozval hlas.Kde ses tady krásná dívko vzala.Pokud vím,žila tu jenom stará žena s rybářem.Anička zvedla hlavu a uviděla vedle sebe krásného prince a místo chatrče stál na břehu překrásný zámek.Princ ji vyprávěl jak ho zlý čaroděj zaklel a jak ho mohla vysvobodit jenom krásná mladá dívka,která se uvolí,že s ním bude žít a starat se o něj tak dlouho až ho bude mít opravdu ráda.To se také stalo a teď již kouzlo zcela pominulo.Anička byla šťastná,že princi pomohla,ale zároveň se bála co s ní teď bude.Princ však ihned rozptýlil její obavy,pozval ji do zámku,tam ji oblékli do krásných šatů a žila si tam jako urozená princezna.Po čase se s ní princ oženil a všechno bylo tak jak to má být.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

HLOUPÝ HLOUPĚJŠÍ A NEJHLOUPĚJŠÍ

14. října 2009 v 22:33 | Ba.Ji |  povídky a pohádky

Hloupý,hloupěší a nejhloupější

V jedné malé vísce v domku po rodičích žili tři bratři.Ačkoliv byli již dlouho dospělí,rozumu měli dohromady, jako malé dítě.Podle toho jejich život také vypadal.Tomu nejstaršímu neřekl nikdo jinak než "ten hloupý",přesto že měl docela pěkné jméno.Jmenoval se Alfons,ten druhý se jmenoval Blažej a tomu neřekl nikdo jinak než "ten hloupější" a třetí byl pokřtěný Cyril,
ale všichni na něj volali "ty nejhloupější" a to vtom lepším případě.Tihle bratři neuměli číst ani psát a o počítání se raději ani nezmiňuji.
Chodili sice všichni tři do školy celých osm roků,jenže nejstarší vyšel ze třetí třídy,prostřední vychodil za osm roků jen dvě třídy a nejmladší,nejhloupější zůstal rovnou celých osm roků v první třídě,dál ho totiž paní učitelka nepustila,protože se nenaučil ani to co děti umí už když jdou do první třídy.Byla to zkrátka pěkná ostuda a jistě si každý dokáže představit takového
čtrnáctiletého kluka jak si jde do školy s prvňáčkama ,nebo druháčkama,nebo v tom lepším případě s třeťáčkama a s nimi sedí v lavici a když ho paní učitelka vyvolá třeba k tabuli a dá mu vypočítat ten nejjednodušší příklad,tak on to neumí a ani se nezastydí.Samozřejmě,že byli všem dětem pro smích .Ale když konečně vyrostli a byli dospělí,zemřeli jim náhle oba rodiče a oni se museli postarat o sebe sami.Rodiče jim zanechali malý domek se zahrádkou a kouskem políčka za chaloupkou.Ve chlívku rostlo a tloustlo prasátko a ve stáji bučela pěkná kravička.Chlapci pracovat uměli to se jim nedá upřít a práci měli pěkně rozdělenou.Hloupý se staral o políčko,hloupější o kravičku a nejhloupější o prasátko.Hloupý se od jara do podzimu lopotil venku,oral sil,sadil,okopával a sklízel úrodu,zato v zimě měl pohodičku,jen se válel a lenošil.Zatím ti dva bratři,kteří měli na starosri dobytek,se celý rok nezastavili.Zvířátka musela každý den alespoň dvakrát dostat krmení,museli jim čistit stáj a chlívek,kravička
se musel podojit a tak to chodilo v zimě v létě.Jednou v zimě,když se právě hloupý celý den válel se ten hloupější zamyslel až se mu na čele vytvořila hluboká vráska a povídá,bratře jak to přijde,že my dva se od rána do večera honíme a ty se celé dny jen válíš?A nejmladší se také zamyslel a přidal se ke svému bratrovi:také se mi zdá,že vždycky,když já pracuji u našeho prasátka,tak ty se doma cpeš jídlem a ležíš na lavici u kamen.Hloupý nad tím také chvíli přemýšlel a pak povídá,sám se tomu divím,ale odpovědět vám nedovedu.Taková odpověď hloupějšímu a nejhloupějšímu stačila a šli si každý po své práci.Druhý den,když oba mladší bratři zase dokončili své povinnosti a vrátili se unavení a vymrzlí do chaloupky,našli znovu hloupého za pecí s velkou plackou a hrnkem smetany v ruce,jak se spokojeně cpe a usmívá.Hloupější se zase dlouze zamyslel a povídá:Jak to přijde bratře,že zatím co my dva se celý den lopotíme a zmrzáme venku,ty se jen válíš a ujídáš naše zásoby?Ba,ba také se tomu divím,přidal se nejhloupější.Hloupý chvíli přemýšlel kroutil hlavou ,očima a pak se šťastně usmál a povídá: Už to bratři mám,ono to bude asi tím,že já jsem nejstarší a ti nejstarší vždycky umírají dřív než ti mladší a to znamená,že jsem asi mrtvý. Když to hloupější a nejhloupější slyšeli ihned se dali do hrozného pláče a naříkání .Mezi tím hloupý usnul a vůbec se nestaral o žal těch dvou.Vždyť to také byl výkon,přijít na to proč on nemusí pracovat a oni ano.Když se mladší a nejmladší vyplakali usnuli.Jenže ráno se hloupější probudil ještě před svítáním a něco mu stále vrtalo hlavou.Přece když bratr je po smrti musí se to někam hlásit.Vzbudil nejmladšího Oblékli si sváteční černé šaty a vydali se na úřad hlásit,že jim umřel bratr.Úředník je vyslechl nasadil smuteční výraz,vypsal dotazník což ovšem nebylo zrovna lehké,protože dovědět se rozumnou informaci od těch dvou trulantů byl téměř nadlidský výkon.Když bylo všechno sepsáno,chtěl aby mu bratři dokumenty stvrdili svými podpisy.Nejdřív nechápali,co po nich ten člověk vlastně chce,ale nakonec napsal hloupější dva křížky a nejhloupější tři a odešli spokojeně domů.Tam našli hloupého jak se zase cpe jídlem a tváří se blaženě.Bratři ho uklidnili,že zařídili co měli a že pohřeb bude jak má.Mezitím se na úřadě rozjel kolotoč,protože všichni bratry znali a věděli jak jsou hloupí.Proto se na radnice rozhodli že všechno kolem pohřbu zařídí sami a obec vše uhradí.Nastal den pohřbu.Sousedi litovali tyto nešťastníky a domluvili se,že na poslední cestě hloupého doprovodí.Svátečně se všichni oblékli a pohřební průvod s rakví se vydal k domku,kde nebožtík strávil celý svůj život. Nejhloupější Cyril se právě díval z okna a když uviděl průvod honem svolal bratry a všichni tři vyběhli před dům,přivítat sousedy jak se sluší.Jenže ti když uviděli Nejstaršího Alfonze zůstali ustrnule stát a jen se trochu vzpamatovali s hrůzou se rozprchli na všechny strany a volali ,zachraň se kdo můžeš on nás trestá za to že jsme se mu celý život smáli,teď se vrátil z onoho světa a zle se nám pomstí.Bratři udiveně zírali,co se to děje a když viděli tu hrůzu v očích sousedů,dali se na uprk také a to směrem do vsi,kam prchali ostatní,Neartikulovaně křičeli a vyli.To hrůznou scénu ještě znásobilo.Nakonec se lidé dostali ke svým domovům a jeden po druhém zabíhali dovnitř a zabouchli dveře.Naši tři hlupáci zůstali venku sami a o to větší měli strach,protože pořád nevěděli,kdo je honí.Hledali,kam by se mohli schovat až doběhli k úřadu.Rychle za sebou zabouchli dveře a vydali se známou cestou za úředníkem s kterým si tak pěkně porozuměli minule,když hlásili odchod nejstaršího bratra.Úředník seděl důležitě za stolem a vážným hlasem se zeptal proč přicházejí.Hloupý se chvíli rozhlížel a pak začal vysvětlovat co se jim přihodilo,jak sousedé vyděšeně prchali před neznámou příšerou a oni,aby je nesežrala utíkali také,jenže všichni se zavřeli doma a nikdo je nepustil dovnitř.Proto se schovali v prvních dveřích,které byly otevřeny.Úředník se vyděsil.Zamkli jste za sebou ty dveře?Ne,to nás nenapadlo odpověděl nejstarší.Úředník se zvedl a pomalu s obavami šel zamknout dveře a naši bratři šli rovněž za ním.Úředník opatrně vystrčil hlavu aby se rozhlédl a naši výtečníci také.K úřadu se ale blížili teď již uklidnění sousedi aby úřad sjednal pořádek a zrovna když úředník vystrčil ze dveří hlavu a bratři se tam natlačili s ním, lidi znovu popadla hrůza,protože si myslili,že zlé mocnosti už mají úředníka a v panice se opět s křikem rozprchli.Úředník,když viděl že lidé prchají a s hrůzou ukazují na dveře,kde zrovna stojí,na nic nečekal a dal se do běhu a křiku také.Naši bratři,však už byli unavení a tak zůstali v úřadě a čekali až se někdo vrátí aby jim řekl,jestli už je venku bezpečno a jestli už mohou domů.Ale protože hrůza ze strašidla,vlastně hloupého o kterém si mysleli,že je mrtvý a teď se jim přišel pomstít,byla tak velká,že už se nikdy nevrátili a milý bratři tam na tom úřadě čekají dodnes. A možná tam i pracují.







a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist