Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Leden 2010

UFO nebo sen za úplňku?

31. ledna 2010 v 15:34 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji






Dnes vnoci byl úplněk a já jako obvykle při úplňku prostě nemůžu usnout.
Tak jsem se v posteli převalovala z jedné strany na druhou,bolely mně již všechny kosti a svaly,které mám v těle a možná i ty co nemám ale spánek ne a ne přijít.Bylo už hodně po půlnoci,když jsem najednou přes zavřené oči ucítila silnou zář.Otevřela jsem oči,ale hned jsem je musela zase zavřít a pak jenom opatrně pootevřít.Za oknem totiž bylo tak silné světlo,jako by slunce spadlo až na samotné mraky.Nic lepšího k přirovnání nemám.Jenže to světlo nebylo teple žluté,ani zlaté,ale jasně zelené,až skoro fosforeskující.Když si oči trochu přivykly a mohla jsem se rozhlédnout,uviděla jsem ve výšce asi deseti metrů obrovskou zářící kouli,která měla na levé straně
otevřený bok,jako když otevřete konzervu a víčko necháte vyhnuté dolů.Jenže tahle "konzerva byla neskutečně obrovská,skoro jako náš dům a to víčko nebo-li poklop,dveře, měřilo alespoň pět šest metru na délku a stejně tak na šířku.Koule vydávala ostrou zelenkavou září a z vnitřku vycházelo jasně oranžové světlo.Zároveň se ozývalo tiché bzučení,které ale vibrovalo celým domem a tím i s mojí posteli.Bylo to velmi nepříjemné.cvakaly mi zuby o sebe a měla jsem pocit,že se mi třese mozek a co nevidět se utrhne i s hlavou.Přesto jsem ale nemohla odtrhnout oči z toho výjevu venku.Vůbec jsem necítila strach ani zvědavost,jen jsem bezmyšlekovitě zírala na to světlo.
Pojednou jsem zahlédla nějaký pohyb u otvoru a zase a znovu.Byl to však jen neurčitý dojem pohybu,nic jsem tam neviděla.trvalo to asi pět minut a pak jsem na zemi zahlédla spoustu barevných potaviček,ale pouze rozmazaných jako stíny,nebo lépeřečeno duchů.Nebyli to postavičky z masa a kostí,jen cosi rozplizlého co nedovedu ani popsat.Tyto postavičky se nejdříve srotily do jakéhosi kruhu tam chvíli bez hnutí zůstali viset-neboť země se vůbec nedotýkaly a potom se najednou rozzářily jako barevné žárovičky a daly se do rychlého trhavého pohybu do všech stran.Byl to uchvacující pohled na ty barevné stínky,které se tak zvléštně rozbíhaly na všechny strany.Za chvíli mi většina znich zmizela ve tmě za tím omračujícím světlem.Přesto,že byl úplněk a měsíc svítil naplno,za září koule jsem už nic neviděla.Několik barevných stínu ale zůstalo před chalupou a blížilo se ke mně,k mému oknu.Teprve teď jsem začínala pociťovat strašnou hrůzu a na nahlavě mi stály vlasy jako hřebíky.Nikdy jsem nevěřila,pokud jsem četla,že někomu stojí hrůzou vlasy na hlavě.Dnes jsem to všek pocítila sama na sobě.Dokonce mně i bolely.Nemohla jsem však odtrhnout oči od okna a nemohla jsem se dokonce ani pohnout.Byl na mne asi pěkný pohled.Postava v noční košily,vlasy vzpřímene jako pravítka na hlavě,drkotající hlava i zuby a stojí
jako přimrazená.Už jsem cítila jak procházejí oknem nějak přes sklo i přes zeď a srotily se kolem mne.Šel znich chlad a podivná vůně,řekla bych směs olejů,plastů,pryskyřice a ještě jakoby zvláštní těžká cizokrajná vůně květin,nebo něčeho podobného.Dohromady to nebyla moc vábná směs,spíše nepříjemná a já jsem cítila lehkou nevolnost.Možná to nebylo z té vůně,možná jsem dostávala mírný otřes mozku,nevím,ale nic moc příjemného to nebylo.Ucítila jsem na svém těle dotyky něčeho studeného a mokrého.Posléze jsem ty dotyky cítila i pod kůži,jako by mi ohmataávali kosti ale uvnitř těla a nejvíc je zajímala moje hlava a zřejmě i mozek,protože jsem cítila strašnou bolest uvnitř hlavy a před očima mi probíhaly blesky a bylo to tak nesnesitelné,že jsem zřejmě stratila vědomí.Když jsem se probrala,bylo ráno a já jsem ležela vedle postele ale celá zabalená v dece.Mohla bych tam sice spadnout,jenomže jsem na té zemi ležela obráceně.U hlavy postele jsem měla nohy a hlavu jsem měla na opačném konci.Pomalu jsem se posbírala ,tělo bylo jako rozlámané
ale jinak jsem byla vpořádku.Když jsem vyšla ven,nebylo po tělesu ani pomátky,zem byla nedotčená,nikde žádná stopa,jen dřevěný samorost,který jsem měla před plotem,byl celý jakoby vysušený a rozpraskaný,vypadal jako ztrouchnivělé dřevo a při dotyku se rozpadl na prach.To jediné nasvědčovalu něčemu nezvyklému.Celý den přemýšlím,zda to všechno byla pravda,nebo zda se mi to zdálo.Je ovšem záhadou to,že když jsem se ráno česala objevila jsem za uchem asi třikrát dva centimetry vyholených nebo jinak odebraných vlasů a na levé paži mám asi centimetr a půl odebrané kůže.Vůbec to nebolí a je to jako zacelená jizva.Nevím co si o tom myslet.Pevně věřím,že to byly mimozemšťané,a že když už se tu objevily,tak si odebraly různé vzorky.Takto poznamenaných nás bude nejpíš víc.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Byl to poklad nebo ne?

16. ledna 2010 v 15:51 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji




Poklad?

Vloni v létě nás na chaloupce postihla povodeň.Měli jsme vodu uvnitř a tak jsme museli vytrhat všechny podlahy.A tam pod tou starou podlahou ležela nevelká zaprášená kovová truhlička.Když jsme ji vyzvedli a otřeli,objevili se na ni čtyři podivná písmena.Nebylo to pismo jaké známe,bylo obrázkové,ale nebyly to ani runy ani hyeroglify.Sice se to podobalo všemu tomu,jenomže přece trochu jiné.Navíc pokud jsem položila prst na kterýkoliv znak,okamžitě se měnil.Dalo by se z nich číst do nekonečna,pokud by to ovšem někdo uměl.Tato truhlička byla celá kolem dokola uzavřená a zalepená.Vypadalo to jako by nebyla nikdy otevřená.Ač jsme se snažili otevřít tuto truhličku,všemi prostředky,nešlo to a nešlo.Zlámaly jsme na to všechna nářadí,nešlo to ani roztavit a tak jsme nakonec usoudili,že nám asi nechce prozradit své tajemství a že bude lepší,když ji opět ukryjeme.,
Na vzdáleném konci zahrady roste velký staletý dub a tam jsme ji mezi její kořeny zakopali.Na sklonku léta k nám na návštěvu přijel náš známý,který studoval historii a zabývá se těmito historickými znaky.Když jsme mu vyprávěli o truhličce se znaky na nich,byl strašně zvědavý a žádal nás ,abychom mu dovolili vykopat truhličku,že si ji odveze do své laboratoře a tam ji důkladně prozkoumá.Nakonec jme vzali nářadí a šli kopat.Místo jsme si pamatovali,takže nebyl žádný problém.Jenže to jsme si mysleli.Kopali jsme a kopali,ale truhlička nikde.Nakonec jsme obkopali celý dub,ale po truhličce ani památka.V zemi,kde měla ležet ,jsme našli jenom starou rezavou podkovu.Kamarád odjel velmi zklamaný a myslíme si .že nám ani nevěřil.A takové záhady se u nás dějí pořád.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Šest tuláků a strašidelný dům

15. ledna 2010 v 18:31 | Ba.Ji |  povídky a pohádky

Šest tuláků a strašidelný dům.

Na okraji města stál vysoký opuštěný dům.V tom domě byla všechna okna vytlučená,vstupní dveře
zahrazené přibitými deskami a kolem domu jen zarostlá neprostupná zahrada.Tomu domu se každý z dálky vyhýbal,kolem projela jen vozidla.Pěšky by tam nikdo nešel ani ve dne,natož v noci.
Kolovaly o něm strašidelné bajky,že tam straší,že se tam dějí podivné věci,dokonce se povídalo i o
lidech,kteří tam zabloudili a které už nikdo nikdy neviděl.Jedno je jisté-kdo za tmy projížděl po silnici kolem domu mohl spatřit rozsvícena všechna okna a z domu se ozýval smích,hluk a hrála hlasitá hudba.Nikdo ale nikdy neviděl ani stín který by se mihnul za otvory po oknech,jen dveře bývaly vždy dokořán.Všichni kdo tudy museli projet spěchali jak nejrychleji dovedli aby už měli dům za sebou.Ráno pokud se tudy vraceli,byly dveře opět zatlučeny a okna tmavá.Celý dům byl
zlověstně tichý.Tak si tam to stavení roky chátralo a zahrada víc a víc zarůstala a lidé si už o něm ani nepovídali.Zkrátka jako by všichni na dům zapoměli.
Až jednou se ve městě objevila skupinka otrhaných vyhladovělých žebráků a prosili dům od domu
o kousek chleba,šaty nebo práci a nocleh.Někteří lidé se slitovali a dali kousek jídla,někteří pár starých hadříku ale na noc si je nikdo neodvážil v pustit do domu.A tak milým otrhancům nezbývalo,než pokračovat v cestě.Šli a šli až došli na konec města a tam uviděli starý dům.Přes trní a keře se prošlapali ke dveřím a začali odtrhávat prkna,aby uvolnili vtup.Za ta léta byla prkna již ztrouchnivělá a tak jim nedalo moc práce a byli vevnitř.Měli radost,že mají o nocleh postaráno a možna i na celou zimu.Hned si v přízemi v krbu rozdělali ohníček z prken,která vytrhali ze dveří,trochu pojedli toho co si kdo vyžebral a uložili se k spánku.Moc dobře se jim i přes velkou únavu nespalo.Neustále měli pocit ohrožení.Noc však uplynula v poklidu a když se rozednilo zapoměli na podivný strach,který je vnoci provázel.Trochu se najedli a domluvili se na pravidlech,jak si uspořádají život.Každý den se vždycky část vydá do okolních vesnic a města shánět jídlo a zbytek bude hlídat dům,aby jim ho někdo neobsadil.O tom,že všichni lidé z dalekého okolí se bojí kolem domu i jen projít samozřejmě nikdo z nich nevěděl.A protože jich bylo celkem šest,tak vždy dva zůstali a ostatní se vydali za potravou .Zbylí dva se zatím porozhlídli po domě.ale nic kromě starých hader,pavučin ,páru starých hrnců a trochy nádobí nenašli.Ale i to málo bylo pro ně hotovým bohatstvím,když pak za trámem na půdě objevili zrezivělou sekerku byli štěstím bezsebe.Zahrada byla zarostlá starými stromy,takže s pomocí sekerky měli o dřevo postaráno na dlouhou dobu a nádobí se taky bude hodit až kamarádi nanosí jídlo.Hned se také pustili do práce.Káceli.osekávali a lámali větvičky.větve i stromy,až se z nich pot jen lil.Ani se nenadáli a bylo pozdní odpoledne.Nanosili dřívi do domu,rozdělali oheň a čekali na kamarády.Jakmile přicházela tma,opět začala úzkost vzrůstat ale to už přicházeli ostaní s jídlem a novými zážitky.
Jen se trochu nasytili,zapoměli na strach a každý vyprávěl co za celý den zažil.Večer se přehoupl v noc a oni se opět uložili k spánku.Tak jim plynul den za dnem,všichni tam spokojeně žili,snažili se opravit a utěsnit okna před zimou,dělali si zásoby jidla a dřeva na horší časy,ale protože v kraji vládla chudoba,museli za potrvou dál a dál.Jednou,když se utrmácení kamárádi vraceli až k ránu s trochou jídla a těšili se na teplo a spánek,v domě na ně nikdo nečekal.V krbu byla tma a v místnosti zima a zlověstné ticho.Jenomže jak byli utrmácení a promrzlí,ani příliš nepřemýšleli ,zabalili se do svých hader a usnuli.Ráno je probudila zima.Divili se kam se poděli ti dva co se měli starat o dům a teplo.Zprvu se na ně rozzlobili,mysleli si že jim sebrali potravu a utekli pryč.Jenomže zásoby byli netknuté ale v místnosti byl strašný nepořádek.Oblečení,které měli ti dva na sobě,bylo roztrháno na cáry a rozmetáno do všech koutu.I dřívi u krbu bylo po celé místnosti.Okna i dveře znovu vytrhány a mrazivý vítr se proháněl po místnosti.Zprvu se trochu zalekli,ale když nenalezli,žádné známky toho,že by jim někdo ublížil na životě,uklidnili se a dali znovu do práce.Nic jiného jim také nezbývalo.Začínala zima a oni neměli kam se vrtnout.Nejdřív sesbírali dřívi,rozdělali oheň,utěsnili okna i dveře a pak se trochu najedli.Domluvili se že dnes půjdou za jídlem jen dva a dva zůstanou hlídat dům.Protože bylo k poledni a odpoledne se brzy stmíva,vrátí se co nejdřív a vnoci bude vždy jeden hlídat.Tak se taky stalo.Noc opět uplynula v poklidu a tak i den za dnem až kamáradi zapoměli na ostražitost.V domě zůstaval jen jeden a tři zbylí chodili za jídlem.Pomalu se přehoupla zima a hlásilo se jaro.Kamárádum už se omrzel život na jednom místě a domlouvali se na cestě která je čeká a kde se chtěli rozdělit jako jiné roky.A přišla poslední noc v domě.Ulehli poměrně brzy k spánku,aby ráno co nejdříve vyrazili na cestu.Mezi těmito čtyřmi otrhanci byl však jeden,nejmladší z nich,který nebýval vždy žebrákem.Jako dítě žil v krásnem domě a jeho otec býval zámožný kupec.Jenomže jednou vnoci jim dům někdo zapálil a v něm všechno shořelo jen chlapec si zachránil holý život.Protože neměl žádné příbuzné,zůstal na ulice a staral se o sebe jak uměl.Tak se taky potkal se žebráky a přidal se knim a u nich také vyrostl.Teď když nastala poslednínoc v domě a jeho čekala zase jen cesta bez domova začalo se mu stýskat a ne a ne usnout.Proto vstal ze země a šel ven.Procházel se kolem domu,hvězdy i měsíček mu svítil pod nohy a on vzpomínal na své dětství,kdy ještě žil otec s matkou.A tak noc ubíhala a přišla půlnoc.Najednou uslyšel strašné hučení,praskot,to jak se vylamovala okna .Dveře se rozletěli a v celém domě se naráz rozsvítilo.Zároveň spustila hlasitá ryčná hudba a odevšad byl slyšet huronský smích a hlasy jaby velké společnosti.Chlapec zprvu zůstal zaraženě stát a nemohl se ani pohnout,když však uslyšel bolestný křik svých kamarádu,popadl sekerku,která byla zaseknuta do kmene stomů,do druhé ruky si vzal silnou dlouhou větev a vběhl do domu.Ve dveřích uviděl hrůzný obraz.Uvnitř kromě kamarádu sice nikdo nebyl ale ozýval se odtud ryk,řev a smích a kousky toho co bývali kamarádi létalo po celé místnosti.Kusy masa ovšem mizeli ve vzduchu a na zem dopadaly jen cáry šatstva.Když už nebylo co trhat cítil,že se pozornost obrátila na něj a protože byl po zimě pěkně odpočinutý a plný síly,vrhl se dopředu s řevem a mával kolem sebe sekyrkou a kýjem.Nato zřejmě naše stvůry nebyly zvyklé,zvlášť když utržily sem tam ošklivou ránu .Mladík ucítil jak kol něj směrem ke dveřím a k oknům protahuje silný vír a lomoz ustává,jenže jak byl vráži vyběhl za nimi ven a pořád zuřivě kolem sebe bil,hlava nehlava.Vtom se ozvalo zaburácení ,praskot a potom jen spousta dýmu a prachu.Když se vše utišilo,prach se rozplynul a chlapec se vzpamatoval,na místě kde stál dům nezůstalo vůbec nic, místo zahrady se rozprostíralo krásné jezero a když se ohlédl za sebe stál za ním starý shrbený stařeček a pěkně se na něj usmíval.Potom mu podal ruku ve které držel hroudu zlata.Vem si to zlato statečný hrdino,zasloužiš si je.K čemu by mě bylo zlato stařečku,můj otec ho měl plnou truhlu a stejně nám štěstí nepřineslo.Já mám dvě zdravé ruce,potřeboval bych spíše práci a pak si vydělám i na trochu toho zlata.Stařeček rozvážně pokýval hlavou a pravil:vidím,že jsi nejen statečný,ale i moudrý a nebojíš se práce.To se mi líbí.Vezmi si mou hůl.Když s ní třikrát ťukneš o zem přenese tě do tvého domu,kde na tebe bude čekat čisté šatsvo a obuv a protože jsi se většinu života pohyboval v přírodě,bude ti patřit i kus lesa ve kterém ty budeš pánem.Teď už záleží jen na tobě jak budeš pilný a procovitý.Děkuji ti stařečku,ale mám ještě jeden dotaz.pověz mi co se stalo s mými kamarády?Vzali mne mezi sebe když mi bylo nejhůř a já jsem je teď nedokázal ochranit .
Ale zachránil jsi je chlapče.Nic se o ně neboj,ocitli se jen v jiné bohatší krajině,kde budou mít snažší živobytí.Je tam dost práce a také lidé tam žijí hodní.Pokude se dál budou chtít živit potulkou a žebrotou hlady neumřou a pokud budou chtít pracovat,budou se mít ještě lépe.Potom stařeček zvedl levou ruku a zmizel.Mládenec třikrát ťukl holí o zem a byl ve svém domě.Vše se skutečně stalo jak stařeček slíbil a z chlapce vyrostl zámožný a vážený člověk.Přikoupil další lesy,ve kterých hospodařil,oženil se a byl do smrti šťastný.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Straším dál

12. ledna 2010 v 16:47 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji

A mám dalšího malého vnoučka Maxíčka.
Narodil se před měsícem a moc se těším až trochu povyroste.
Zatím přeju Maxíčkovi i sobě aby z něj vyrostl zdravý,krásný
a hodný člověk.

Maxíčkovi

Ještě jsi moc maličký
na pohádky babičky.
Za rok,za dva nebo za tři
až zesílíš jak se patří
až se mluvit naučiš
na nožky se postavíš.

Ukážu ti spíci sovu,
za trámem ji vyplaším
a když budeš hodně zlobit
tak tě taky postraším.

Těším se už na ty časy
i na všechny dětičky
až vám trochu vstanou vlasy
při pohádkách babičky.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist