Včera jsem byla po dlouhé době na půdě si popovídat se sovou.Měla po prospané zimě skvělou náladu a tak mi povídala a povídala příběh za příběhem,že jsem tam prosedfěla několik hodin.
Nakonec únavou usnula a já jsem se tiše vytratila.Ostatně byl už stejně večer.Takže vám teď alespoń jeden příběh odvyprávím.Doufám,že jsem si jej dobře zapamatovala a že se vám bude také líbit.
To jednou sova letěla dlouho a dlouho až se dostala do zvláštní země.Byla tam překrásná příroda,všechny stromy zrovna kvetly a vydávali omamnou vůni.Byli tam překrásní motýli,všech možných barev a velikostí,barevní zpěvaví ptáčci,jaké nikdy neviděla.I zvěř v lesích a na loukách
byla jiná než na co byla zvyklá.V té neznámé zemi žili lidé,kteří se od nás lišili jak vzrůstem,byli mnohem menší,tak barvou pleti,která měla žlutohnědý nádech.Vlasy těch lidí,ať mužů nebo žen byly černé jako uhel a leskly se na slunci,protože byly hladké jako hedvábí.I děti,které byly velmi roztomilé měly hladké lesklé černé vlásky.Na těchto lidech byly také zvláštní oči.Měly tvar protáhlé černé mandle a působilo to jako by ti lidé byli všichni stejní.Snad jenom vzrůstem se trochu odlišovali.Obyvatelé téhle zemně se stále a na každého usmívali ale byli velmi tišší a jako by se vůbec neumněli radovat.I děti se při hrách chovaly velmi tiše a pokud přece jen některé zvýšilo hlas,nebo se hlasitě zasmálo,hned ho ostatní napomínali.Sovu to udivilo ale protože hluk sama nemá ráda,tak ji to vlastně vyhovovalo a byla celkem spokojená.
Až jednou ráno probudil sovu hrozný hluk,venku na ulici se něco dělo.Byla tam spousta lidí na kolenou,hlavy skloněné až k zemi a hlasitě naříkali.Děti se k sobě vystrašeně choulily a a z jejich krásných oček se kutálely slzy jako hrachy.To byla velmi podivná věc.Co se jen mohlo stát,že lidé,kteří jsou obvykle tak tišší a milí,teď hlasitě pláči,kvilí a naříkají.Sova to chvíli pozorovala a pak raději odlétla dál od toho dění.Doletěla na kraj města,kde stála osamělá otrhaná chýše se slaměnou střechou.Tam se chtěla sovička uchýlit a přespat v klidu den.Jakmile vlétla pod střechu
uviděla v šeru starého vrásčitého pokřiveného muže.Seděl na zemi a slepýma očima se díval před sebe.Jen se sova usadila na trámě promluvil tichým roztřeseným hlasem.Vítám tě sovičko,tak jsi konečně doletěla?Čekám tu na teba již několik let a proto že se můj život chýlí ke konci,bál jsem se ,že už se tě nedočkám.Sova byla sice mrzutá,že nemůže spát,ale když uviděla stařečka a slyšela slova,která ji řekl,zarazila se a zeptala se.Jakto že o mně víš?Ty mně znáš a proč na mně vlastně čekáš.Nevěděla jsem vůbec,že se do vaší zemně dostanu,zaletěla jsem sem jenom čirou náhodou a brzy zase poletím dál.Ty jsi sem musela přiletět,povídá stařeček.Jsi jediná,kdo naši zemi může pomoci.A právě je nejvyšší čas aby jsi zakročila.Jinek se stane hrozné neštěstí a můj národ bude navždy nešťastný.Jistě sis všimla lidí a dětí,že se vůbec neradují.Neznají žádnou radost ze života a proto rychle chřadnou a velmi mladí umírají.Za pár let by hrozila zkáza celému národu.I když se děti rodí dost,přesto dospělí tak rychle umírají,že lidí neustále ubývá.To vše stařec vyprávěl velmi smutným hlasem.Co vás lidi vlastně trápí,zeptala se sova a stařec začal vyprávět velmi podivný příběh.Naši zemi vládne král a královna.Je to tak již od pradávna a celá staletí bylo vše vpořádku.Až před deseti lety se kralovským rodičům narodil syn.To dítě bylo sice zdravé a krásné ale podivné.Vlasy mělo úplně bílé,pleť byla také jako mléko a očka ,ta byla nejzvláštnější,měla sice klasický mandlový tvar,jenomže barva nebyla černá ale červená.Bylo to velmi krásné děťátko,mělo se čile k světu,ale pro království zcela nepřijatelné.Hned se začaly šířit zvěsti po celé zemi,co se v království narodilo a zlý bohatý muž,kterého se všichni báli,protože měl armádu velmi krutých mužů,kteří nikoho kdo se muži znelíbil neušetřili a velmi krutě ho zabili,
nařkl toto dítě zlým démonem,který musí zemřít ohněm a vodou.Byla to velmi krutá smrt.Nejdříve by museli dítě na hranici upálit a potom ještě polomrtvé jej utopit ve vodě.Pro většinu národa byla smrt dítěte nepřijatelná,přesto ale v nich stále hlodaly pochybnosti.Je to démon,není to démon?Hrozí nám zkáza nebo je to jeno zlá pomluva muže,který kromě sebe nemá nikoho na světě rád.Zatím chlapec rostl ,byl velmi bystrý a šikovný.Královští rodiče ho velmi milovali,ale strašně se o dítě báli,aby lidé neuvěřili zlému muži a dítě nezahubili.Král ze strachu před tím aby se lidé nemohli scházet a domlouvat se na špatných věcech,zakázal v celém království jakoukoliv zábavu,zavřel hospody,divadla,byla zakázaná jakákoliv představení na ulicích a lide spolu nesměli hovořit jinak než potichu.Sezval také všechny lékaře a mudrce z celé země,aby se pokusili dítě vyléčit.Slíbil jim bohatou odměnu a blahobyt po celý zbytek života.Jenže ať lékaři zkoušeli všechny možné lektvary a léky,nic nepomáhalo.Nevěděli co dávno ví téměř celý zbytek světa,že dítě není žádný démon ani ďáblík ale obyčejný albínek,což se čas od času stává jak u lidí,tak u zvířat a je to jen nedostatek pigmentu a barviva,žádná nemoc ani kouzlo.Jenže čas běžel,dítě rostlo a lidé byli stále smutnější a smutnější a chřadli a pomalu vymírali.Zlý našeptávač ovšem sváděl neduhy lidu na bílé dítě a stale vyhrožoval,že pokud ho nezahubí,celý národ bídně zahyne.A chlapci bylo právě deset let,když zlý muž se svými přisluhovači pronikli do paláce a chopili se chlapce,vyvlekli ho i s rodiči ven před palác,svázali je a zatím chystali hranici na které mělo být dítě poloupálené a potom v řece utopené.Lidé vyběhli do ulic a chtěli zabránit této hrůze,jenže vojáci začali hned lidi bezmilosti tlouct a muž vyhlásil,pokud nedovolí chlapce a královské rodiče zlikvidovat,zabijí všechny děti v království.Lidé zoufale plakali,naříkali ale srdce zlých vojáku a muže neoblomili.To byla právě ta situace,která naši sovu probudila.Když starý muž dovyprávěl smutný příběh naši sově,byla hranice za dřeva postavena a právě vyváděli nahoru krále,královnu a malého bílého prince.Hranici zapálili a zděšení a neštěstí vyvrcholilo.Lidé již byli zcela bez sebe hrůzou a neštěstím,když vtom se zničeho nic setmělo,slunce z oblohy zmizelo,spustil se hrozný déšť a zadul velmi silný vichr,Lidé,kteří se tiskli k sobě u země se skloněnými hlavami se jen trochu zapotáceli,ale vojáci a zlý muž,kteří stáli u hranice se ve větru nadzvedli a začali se bezmocně zmítat ve vzduchu,naráželi do stromů,domů a všech možných překážek,které královstí nabízelo.Oheň uhasil silný déšť a královské rodině kromě toho že byli důkladně promáčení se vůbec nic nestalo.Déšť,vítr jak naráz přišly,tak také rychle odezněly,sluníčko opět vysvitlo,lidé zvedli hlavy a když uviděli,že král,královna a princ jsou živí a zdraví a zlí vojáci a muž se válí po zemi pobití,byli nesmírně šťastní ,odvázali a vyvedli z hranice královskou rodinu a všichni byli přesvědčení,že se stal zázrak a že jim bylo z vyšší moci řečeno,vše je jak má být a nic zlého jim od bílého prince nehrozí.Král opět povolil zábavy a nařídil,že se všichní musí smát a bavit,co jim jen hrdlo ráčí,take uspořádal velkou hostinu po celé zemi a zakázal ubližovat a okřikovat děti při hrách a každý,kdo by dítěti vědomě ublížil bude řádně potrestán.Jistě jste si domysleli,že ono kouzlo způsobila naše sova.Ještě vám musím povědět co se stalo se starým mužem.Ten jakmile sova odlétla,položil se na lůžko a tiše usnul věčným spánkem.Svůj úkol splnil,svůj milovaný národ zachránil a nebyl proto důvod se dál trápit na tomto světě.Tak to byl asi tak zhruba jeden z příběhů,které mi sova vyprávěla.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">
