Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Březen 2010

Bílý princ

28. března 2010 v 19:11 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji

Včera jsem byla po dlouhé době na půdě si popovídat se sovou.Měla po prospané zimě skvělou náladu a tak mi povídala a povídala příběh za příběhem,že jsem tam prosedfěla několik hodin.
Nakonec únavou usnula a já jsem se tiše vytratila.Ostatně byl už stejně večer.Takže vám teď alespoń jeden příběh odvyprávím.Doufám,že jsem si jej dobře zapamatovala a že se vám bude také líbit.
To jednou sova letěla dlouho a dlouho až se dostala do zvláštní země.Byla tam překrásná příroda,všechny stromy zrovna kvetly a vydávali omamnou vůni.Byli tam překrásní motýli,všech možných barev a velikostí,barevní zpěvaví ptáčci,jaké nikdy neviděla.I zvěř v lesích a na loukách
byla jiná než na co byla zvyklá.V té neznámé zemi žili lidé,kteří se od nás lišili jak vzrůstem,byli mnohem menší,tak barvou pleti,která měla žlutohnědý nádech.Vlasy těch lidí,ať mužů nebo žen byly černé jako uhel a leskly se na slunci,protože byly hladké jako hedvábí.I děti,které byly velmi roztomilé měly hladké lesklé černé vlásky.Na těchto lidech byly také zvláštní oči.Měly tvar protáhlé černé mandle a působilo to jako by ti lidé byli všichni stejní.Snad jenom vzrůstem se trochu odlišovali.Obyvatelé téhle zemně se stále a na každého usmívali ale byli velmi tišší a jako by se vůbec neumněli radovat.I děti se při hrách chovaly velmi tiše a pokud přece jen některé zvýšilo hlas,nebo se hlasitě zasmálo,hned ho ostatní napomínali.Sovu to udivilo ale protože hluk sama nemá ráda,tak ji to vlastně vyhovovalo a byla celkem spokojená.
Až jednou ráno probudil sovu hrozný hluk,venku na ulici se něco dělo.Byla tam spousta lidí na kolenou,hlavy skloněné až k zemi a hlasitě naříkali.Děti se k sobě vystrašeně choulily a a z jejich krásných oček se kutálely slzy jako hrachy.To byla velmi podivná věc.Co se jen mohlo stát,že lidé,kteří jsou obvykle tak tišší a milí,teď hlasitě pláči,kvilí a naříkají.Sova to chvíli pozorovala a pak raději odlétla dál od toho dění.Doletěla na kraj města,kde stála osamělá otrhaná chýše se slaměnou střechou.Tam se chtěla sovička uchýlit a přespat v klidu den.Jakmile vlétla pod střechu
uviděla v šeru starého vrásčitého pokřiveného muže.Seděl na zemi a slepýma očima se díval před sebe.Jen se sova usadila na trámě promluvil tichým roztřeseným hlasem.Vítám tě sovičko,tak jsi konečně doletěla?Čekám tu na teba již několik let a proto že se můj život chýlí ke konci,bál jsem se ,že už se tě nedočkám.Sova byla sice mrzutá,že nemůže spát,ale když uviděla stařečka a slyšela slova,která ji řekl,zarazila se a zeptala se.Jakto že o mně víš?Ty mně znáš a proč na mně vlastně čekáš.Nevěděla jsem vůbec,že se do vaší zemně dostanu,zaletěla jsem sem jenom čirou náhodou a brzy zase poletím dál.Ty jsi sem musela přiletět,povídá stařeček.Jsi jediná,kdo naši zemi může pomoci.A právě je nejvyšší čas aby jsi zakročila.Jinek se stane hrozné neštěstí a můj národ bude navždy nešťastný.Jistě sis všimla lidí a dětí,že se vůbec neradují.Neznají žádnou radost ze života a proto rychle chřadnou a velmi mladí umírají.Za pár let by hrozila zkáza celému národu.I když se děti rodí dost,přesto dospělí tak rychle umírají,že lidí neustále ubývá.To vše stařec vyprávěl velmi smutným hlasem.Co vás lidi vlastně trápí,zeptala se sova a stařec začal vyprávět velmi podivný příběh.Naši zemi vládne král a královna.Je to tak již od pradávna a celá staletí bylo vše vpořádku.Až před deseti lety se kralovským rodičům narodil syn.To dítě bylo sice zdravé a krásné ale podivné.Vlasy mělo úplně bílé,pleť byla také jako mléko a očka ,ta byla nejzvláštnější,měla sice klasický mandlový tvar,jenomže barva nebyla černá ale červená.Bylo to velmi krásné děťátko,mělo se čile k světu,ale pro království zcela nepřijatelné.Hned se začaly šířit zvěsti po celé zemi,co se v království narodilo a zlý bohatý muž,kterého se všichni báli,protože měl armádu velmi krutých mužů,kteří nikoho kdo se muži znelíbil neušetřili a velmi krutě ho zabili,
nařkl toto dítě zlým démonem,který musí zemřít ohněm a vodou.Byla to velmi krutá smrt.Nejdříve by museli dítě na hranici upálit a potom ještě polomrtvé jej utopit ve vodě.Pro většinu národa byla smrt dítěte nepřijatelná,přesto ale v nich stále hlodaly pochybnosti.Je to démon,není to démon?Hrozí nám zkáza nebo je to jeno zlá pomluva muže,který kromě sebe nemá nikoho na světě rád.Zatím chlapec rostl ,byl velmi bystrý a šikovný.Královští rodiče ho velmi milovali,ale strašně se o dítě báli,aby lidé neuvěřili zlému muži a dítě nezahubili.Král ze strachu před tím aby se lidé nemohli scházet a domlouvat se na špatných věcech,zakázal v celém království jakoukoliv zábavu,zavřel hospody,divadla,byla zakázaná jakákoliv představení na ulicích a lide spolu nesměli hovořit jinak než potichu.Sezval také všechny lékaře a mudrce z celé země,aby se pokusili dítě vyléčit.Slíbil jim bohatou odměnu a blahobyt po celý zbytek života.Jenže ať lékaři zkoušeli všechny možné lektvary a léky,nic nepomáhalo.Nevěděli co dávno ví téměř celý zbytek světa,že dítě není žádný démon ani ďáblík ale obyčejný albínek,což se čas od času stává jak u lidí,tak u zvířat a je to jen nedostatek pigmentu a barviva,žádná nemoc ani kouzlo.Jenže čas běžel,dítě rostlo a lidé byli stále smutnější a smutnější a chřadli a pomalu vymírali.Zlý našeptávač ovšem sváděl neduhy lidu na bílé dítě a stale vyhrožoval,že pokud ho nezahubí,celý národ bídně zahyne.A chlapci bylo právě deset let,když zlý muž se svými přisluhovači pronikli do paláce a chopili se chlapce,vyvlekli ho i s rodiči ven před palác,svázali je a zatím chystali hranici na které mělo být dítě poloupálené a potom v řece utopené.Lidé vyběhli do ulic a chtěli zabránit této hrůze,jenže vojáci začali hned lidi bezmilosti tlouct a muž vyhlásil,pokud nedovolí chlapce a královské rodiče zlikvidovat,zabijí všechny děti v království.Lidé zoufale plakali,naříkali ale srdce zlých vojáku a muže neoblomili.To byla právě ta situace,která naši sovu probudila.Když starý muž dovyprávěl smutný příběh naši sově,byla hranice za dřeva postavena a právě vyváděli nahoru krále,královnu a malého bílého prince.Hranici zapálili a zděšení a neštěstí vyvrcholilo.Lidé již byli zcela bez sebe hrůzou a neštěstím,když vtom se zničeho nic setmělo,slunce z oblohy zmizelo,spustil se hrozný déšť a zadul velmi silný vichr,Lidé,kteří se tiskli k sobě u země se skloněnými hlavami se jen trochu zapotáceli,ale vojáci a zlý muž,kteří stáli u hranice se ve větru nadzvedli a začali se bezmocně zmítat ve vzduchu,naráželi do stromů,domů a všech možných překážek,které královstí nabízelo.Oheň uhasil silný déšť a královské rodině kromě toho že byli důkladně promáčení se vůbec nic nestalo.Déšť,vítr jak naráz přišly,tak také rychle odezněly,sluníčko opět vysvitlo,lidé zvedli hlavy a když uviděli,že král,královna a princ jsou živí a zdraví a zlí vojáci a muž se válí po zemi pobití,byli nesmírně šťastní ,odvázali a vyvedli z hranice královskou rodinu a všichni byli přesvědčení,že se stal zázrak a že jim bylo z vyšší moci řečeno,vše je jak má být a nic zlého jim od bílého prince nehrozí.Král opět povolil zábavy a nařídil,že se všichní musí smát a bavit,co jim jen hrdlo ráčí,take uspořádal velkou hostinu po celé zemi a zakázal ubližovat a okřikovat děti při hrách a každý,kdo by dítěti vědomě ublížil bude  řádně potrestán.Jistě jste si domysleli,že ono kouzlo způsobila naše sova.Ještě vám musím povědět co se stalo se starým mužem.Ten jakmile sova odlétla,položil se na lůžko a tiše usnul věčným spánkem.Svůj úkol splnil,svůj milovaný národ zachránil a nebyl proto důvod se dál trápit na tomto světě.Tak to byl asi tak zhruba jeden z příběhů,které mi sova vyprávěla.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Čtvrtek 25.března

25. března 2010 v 17:56 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Tolik jsem se těšila na jaro a teď jsem z něj tak unavená,že večer stihnu přečíst sotva dvě tři stránky a usínám.Nevím kterou práci začít dřív a tak přesazuji květiny v truhlících,pleju květiny na záhoncích,připravuji si záhony pro zeleninu.prosívám kompost a do toho ještě pomáhám manželovi se skleníkem,který je po letošní zimně totálně zdevastovaný.Rozhodli jsme se nahradit okna takovým tím polykarbonátem,nebo jak se to jmenuje,aby byl chvilku klid od zasklívání.Jenže dnes dost foukalo a manželovi bral vítr tabule z ruky.Když se mu jedna přelomila strašně se rozzlobil a já jsem musela všeho nechat a jít na pomoc.Vím,že ve dvou se líp pracuje,jenže manžel je strašný vztekloun a já abych ho nedráždila se mu radši vyhnu.I když se vždy zeptám jestli nepotřebuje pomoct.Většinou řekne,že ne a pak mi to vyčte.Jenže jakmile skončí s prací tak je zase jako sluníčko.Už jsem si zvykla.Jen mně mrzí,že se zbytečně tou zlostí vyčerpává.Já kdybych měla být pořád naštvaná,tak bych asi nic neudělala.Unavilo by mně jen to vztekání,která stejně nic neurychlí a nijak nepomůže.V úterý jsem hlídala zase svého malého vnoučka.Vzbudil se
už v půl šesté a hned chtěl pustit di di di (DVD) má novou serii o vláčkach a to teď strašně miluje.Zpívá s nimi,k tomu si tancuje ten svůj medvědí taneček .Jenže se musel napřed převléknout,umýt a nasnídat a to on moc nerad.Tak jsme chvíli spolu bojovali ale nakonec jsme všechno zvládli a pak jsem mu pustila jeho oblíbené vláčky.Dlouho u nich nevydrží,mezitím jsme si stihli pohrát s autíčky,podívat se z okna na popeláře,na elektrikáře jak vyměňují žárovky v lampách na ulici a potom jsme se oblékli a šli na nádraří,podívat se na opravdické vlaky.To mi cestou vyjmenoval,že tam bude lokomotiva "Brejlovec,Bardotka,dýzl a pára".Taky motorák,Nakonec jsme byli rádi,že přijel aspoň motoráček a drezína.Podle jízdního řádu tam nic delšího nemělo přijet,tak jsme šli domů.Cestou jsme potkali školní děti s Moranou,kterou nesly do parku k řece.Hned jsme se připojili a šli s nimi.Když tu figurínu,michodem moc zdařilou,paní učitelka zapálila a hodila do řeky vydali jsme se už opravdu domů,protože jsme byli oba strašně unavení.Po spaní jsme pak byli na zahradě,kde jsme si dělali bábovičky,vyhazovali brouky a mouchy z pískoviště,honili se kolem plotu a hlavně jsme dělali strašný kravál.Sousedi byli ovšem tolerantní.Dokonce i pejsci z obou stran zahrady se na nás přes plot dívali a neštěkali.Nejspíš nám trochu záviděli.No užili jsme si pěkný den a už se zase těším na příští úterý.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Sobota 20.března

20. března 2010 v 16:17 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dnes v noci se mi zdálo o rodičích.Tyto sny se mi vracejí vždy,když nejdu dlouho na hřbitov.Zítra začíná jaro a to je nejvyšší čas tam zajít a dát hroby do pořáku.Často se mi zdává o mrtvých,ale nikdy nic strašidelného.Toho jsem si užila dost jako malé dítě.Když mi bylo tak šest,sedm roků,kamarádila jsem s dívkou asi o pět let starší.To děvče se staralo o mladší sourozence a dokonce o několikaměsíční batole,když rodiče byli na poli.Za našeho mládí to tak bylo běžné.No a
k této dívce jsme já a moje o rok a půl starší sestra chodily.Pamatuji si jen to,že své návštěvy jsme vždy trávily pod stolem u nich v kuchyni.Kamárádka totiž vyprávěla samé strašidelné příběhy o smrtkách,hadech kteří pronásledovali lidi až do postele,strašídlech těch nejhrůznějších povah a vzhledů a zlých a krutých lidech.Nevím odkud měla tyto příběhy,zda si je sama vymýšlela,nebo ji je někdo vyprávěl,nicméně my jsme byly po celou dobu hrůzou bez sebe a ona také.Pod stolem se snámi tísnily i její dvě malé sestry a batole spinkávalo v postýlce.Nejhorší,když se probudilo a začalo plakat.To se každá z nás bále z pod stolu vylézt.
A když třeba sousedé nebo příbuzní zabouchali na dveře,když se stavili na návštěvu tak to bylo
na infarkt.V tu chvíli si ona kamárdka vymyslela ještě něco hrozivějšího a nikdo ani nedutal.takže se k nim nikdy nikdo nedostal.Nikomu jsme neotevřely,dokonce jsme se ani nepodívaly z okna,kdo tam je.Dnes si už nepamatuji,jak jsme se po takových "dýchankách" dostaly se sestrou domů.Nic méně vím,že jsme tam příště šly znovu.Nevím zda a jaké následky to na mně zanechalo.Strašidelné příběhy a pohádky mám ale do dneška ráda.Nemám ovšem na mysli horory po americku.Spíše jen tajemno,kde je prostor i pro mou fantasii.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

17.březen

17. března 2010 v 14:46 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Mezery v mé paměti jsou obrovské.Nepamatuji si ani pár hodin zpátky.Neustále něco hledám.Je také možné,že mi nějaký šotek stále schovává mé věci.Nakonec je sice najdu,ale to je v době,kdy už je dávno nepotřebuji.V neděli jsem připravila oběd a jako oblohu jsem si očistila velkou červenou kapii-papriku.Pobědvali jsme a večer,k večeři jsem si namazala krajíček chleba.
Když jsem si zasedla ke stolu a začala jíst,manžel mi povídá"vem si tu papriku,co jsi chystala k obědu a nedala na talíř"já na to ,vždyť jsme ji snědli,v kuchyni není.Manžel zakroutil hlavou .Je to s tebou možné, jedli jsme oběd bez jakékoliv zeleniny.Ještě jsem si říkal proč jsi aspoň neotevřela sklenici okurek,nebo řepy.Ale nechtěl jsem tě rozčilovat,abys neřekla,že si jenom vymýšlím pro tebe práci.Já si opravdu nevzpomínám,že bychom tu papriku jedli.Vzpomínám si ovšem úplně přesně,že jsem ji chystala.Tak jsem se dala do hledání.V koši ležel celý semeník z
oné kapie ale jinak nic.Prohledala jsem lednici,mrazák,kredenc,skříň,všechny škvíry v kuchyni,v jídelně,dívala jsem se i do zásuvek v prádelníku,nikde nic.Papriku jsem do dneška neobjevila.
Dcera se mi smála,že jsme ji snědli a nepamatujeme si to ani jeden.Nesnědli,jenom jsem ji položila někam,kde ji asi najdu jen pouhou náhodou.Musí to být hodně neobvyklé místo,protože dnes je středa a já jsem na ni ještě nenarazila.Možná někde uschne a pak budeme mít domácí koření,až si ji rozdrtím.Spíš asi shnije a upozorní na sebe sama svým zápachem.Včera jsem hlídala svého dvouapůl letého vnoučka.Znovu a znovu mně překvapuje svými dovednostmi a nápady.
Ve svém věku plynule počítá do devíti,vynechává však nevím proč šestku.Hrál si s balónem,vyhazoval ho nad hlavu a přitom sám od sebe si to začal počítat.Až do těch zmińovaných devítí.Také má bujnou fantazii,ostatně jako všechny děti.Posledně,když se vyspal po obědě,což u něj trvá nejméně tři hodinky,tak mi tvrdil,že ho vzbudil slon.Vyšel z lesa a udělal na něj baf.Ze své postýlky opravdu vidí na louku a les za ní.Ukazoval mi tím směrem,s tím že tam ještě byl i tygr.Když jsem mu řekla,že slon a tygr žijí v Africe,bez zaváhání mi odpověděl,že utekli ze zoologické zahrady.Všechná písmenka sice neumí vyslovit čistě,výřečnost a pohotovost má ovšem fantastickou a pokaždé mne tím uzemní.Včera odpoledno ho pro změnu vzbudil šnek,který za ním přišel do postýlky.Tak jsem ho s té postýlky musela vytáhnout a podat mu ho.Do obyváku si ho nesl v obou ručkách.Musel být asi hodně veliký.Tam na něj ihned zapomněl a už jsme o něm neslyšeli.Dnes bych měla trochu pracovat na zahradě,je tam ovšem pěkně studený vítr,tak to odkládám jak to jen jde.Ale už musím.Když si něco naplánuji a nesplním to,mám výčitky a pak na to stále musím myslet.Takže raději jdu ať už je to za mnou.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

pátek 12.března

12. března 2010 v 17:13 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
I když to ráno nevypadalo nic moc,den se nakonec docela vydařil.Před polednem vysvitlo sluníčko a já jsem mohla po obědě zase konečně pracovat venku.Nejdříve jsem ostřihala zbytky suchých květin od podzimu a pak jsem vyčistila spáry mezi kameny v chodníčku,odtokové žlábky od okapů.Víc se toho nedalo,protože zem je stále ještě zmrzlá.Ale i to stačilo k tomu abych se příjemně naladila na jaro.Vyhrabala jsem také zbytky suchého listí a stvolů,které zimní vítr navál kdoví odkud a odvezla na kompost.Přitom jsem sice polámala pár krokusů kterých mi bylo líto,jenže co se dá dělat.Teď jsem se vrátila domů do tepla a odpočívám u počítače.Mám rozečtenou knížku,která mně ale moc nenaladí.Zajímává tedy je , popisuje fiktivní převrat v Rusku což k dobré náladě moc nepřispívá.Čtu si vždycky před spaním a pak se divím,že se mi zdají tak divoké sny.Jenže já bych bez čtení neusnula,je to moje usínací droga.Zítr jedu domů
do města,čeká mně malá oslava narozenin v rodině a moc se těším na vnoučata.S těmi staršími mám velké plány na velikonoce,doufám,že se mi je podaří nalákat na chalupu.Jak znám Martinku,tak určitě.Problém bude asi s Kubíkem.Ten když jsme spolu,tak toho plánuje a básní,co budeme dělat až přijede ale když má přijet,tak se mu nechce.Nerad spává jinde než doma.To má asi po mně.Já i když jedeme na dovolenou ,těším se celý měsíc dopředu.Jenže když se blíží večer,nejraději bych jela domů.Asi jsme peciválové.Právě slyším venku za dveřmi mńoukání a bouchání na dveře.To se asi Mikeš zase po dvou dnech vrátil ze zálet a dožaduje se potravy.Musím jít,je to dost naléhavé.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Středa 10. března

10. března 2010 v 16:53 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Venku je stále zima,přesto že je již desátý den března.Na zahradě pracovat nemůžu a tak jsem si sedla k internetu,přečetla zprávy a diskuzi probíhajíci k těmto zprávam.To se člověk opravdu pobaví.Hádají se tam stále dokola příznivci lídru dvou stran.Jeden z nich je dosti omezený a druhý je sice inteligentní ale zaslepený svou namyšlenosti, takže suma sumárum jeden i druhý téměř na stejné úrovni.Jenže v ostatních stranách je to ještě horší.Ty jsou složeny z odpadlíku a
karieristu.Prostě nám není pomoci a proto raději dál od politiky.V pondělí jsme měli MDŽ a já jsem od mého muže dostala krásnou bílou čemeřici v květináčku.Teď sedí mezi okny a čeká až se opravdu rozjaří a rozmrzne zem,abych ji mohla vysadit do záhonku.Náš kocour má "své dny" a
vidíme ho tak zhruba jednou týdně.to se přijde trochu nasytit a vyspat a pak zase mizí.Během zimy jsme si ho vykrmili,jenže teď již je zase kost a kůže.Nevím kolik koček máme v okolí,doufám,že moc ne,protože mu jde na desátý rok a tudíž to není žádný mladík.Včera jsme při procházce do lesa viděli na louce jen kousek od vsi velké stádo asi čtyřiceti kusů muflonů.Bylo to sice impozantní ale přesto jsem z toho mírně zmatená.Mufloni se přece zdržují v kopcích.Dolů scházejí jen v hluboké zimě a teď v tuto dobu jsem je nikdy v těchto místech neviděla.Doufám,že to neznamená další zimu.Jak vidíte moje myšlenky se ubírají stále jen negativními směry a proto raději uzavřu tento deník a budu si hledat zajimavější a hlavně veselejší činnost.Příště budu veselejší.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Byl krásný jarní den

6. března 2010 v 20:11 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji




Byl Krásný slunný den.Ptáci zpívali tak,že to hraničilo s křikem.Na obloze plulo jenom pár ojedinělých mráčku a příroda se halila do jasné jarní zeleně.Na zahradě si hrály děti,dospělí,kteří je měli na starosti,posedávali pod stromy na lehátkách,někteří se odvážně slunili a chytali první jarní bronz.Najednou jedno z dětí zvedlo hlavičku a udiveně volalo:podívejte se tam,co to je?Na obzoru se zatmělo,skoro jako při bouřce a jak se to blížilo objevilo se velké hejno krásných obrovských ptáků,kteří byli pestře zbarvení,měli dlouhé štíhlé krky,těla větší než labutě a křídla i ostatní peří zbarvené duhovými barvami.Na hlavičkách jim zářily barevné,duhové korunky z jemných peříček a kolem nich po obloze se šířila překrásná růžovo modro zelenofialová zář.Bylo to okouzlující a zároveň strašidelné.Ptáci se rychle přibližovali a zcela překryli slunce.Na zem se sneslo šero a byl
slyšet zvláštní šum .Dospělí rychle přivolali děti,které už začínaly být vyděšené a snažili se s nimi schovat v domě.Než ale stihli doběhnout k budově,ptáci již byli přímo nad ními a k zemi se začali snášet velké balíky.Dopadaly na zahradu mezi stromy a do záhonků,kde lámaly kytky.Poté ptáci odlétali a opět se objevilo slunce .Krásní opeřenci mizeli za obzorem.Nejdřív se vzpamatovali děti a hned se zvědavostí jim vlastní,chtěly běžet ven,podívat se co to z nebe vlastně spadlo.Ale dospělí je celí nesví zadrželi a opatrně se vydali k prvnímu předmětu.Když se ale dostali až k němu s úlevou zjistili,že jsou to jen velké plyšové hračky.Každá z nich měla nejméně osmdesát centimetru
a byla také velmi pestře zbarvená.Chvíli se dohadovali co s tím a odkud se to tam vzalo.Přece to nemohli přinést a rozházet ti ptáci?Ale než došli k nějakému rozumnému rozhodnutí,děti si s nadšením hračky rozebraly a celý den si s nimi hraly.Stalo se však ještě něco záhadného.Jakmile děti vešly do domu s plyšovým dárkem,ten okamžitě zmizel,jako by se rozplynul,takže když přišel večer,neměly již děti ani jednu z těch krásných plyšových hraček.Obešlo se to však kupodivu bez pláče a bez smutku,jako by děti na hračky ihned zapoměly.Když se v neděli ráno děti a dospělí probudili,nikdo z nich se ani slovem nezmínil o tom co se předešlého dne stalo.Nikdo o tom nemluvil,nikdo se nesháněl po hračkách,prostě den plynul jako každý jiný.Večer se většina z nich sbalila a odjela domů.Nevím,jestli v nich zůstala alespoń nějaká vzpomínka.Mně se ale čas od času ve snech znovu tito ptáci zjevují a pokaždé mám stejný pocit obdivu i strachu zároveň.Tento pocit mně provází i po probuzení a já nevím,co se to vlastně toho dne přihodilo?Proč o tom nikdy nikdo nemluvil? Nebo,že bych si to pamatovala jenom já?
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist