Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Červen 2010

Neděle 20.června 2010

20. června 2010 v 15:35 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Ten čas strašně rychle letí.Ještě nedávno jsem psala o zimě,jak jsem objevila na louce ve sněhu  medvědí stopy a už tady jsou prázdniny.Za týden a půl to vypukne.Velmi se těším na vnoučata a vymýšlím program,co budeme dělat.Včera jsem koupila žonglovací balónky a pilně trénuji,potom se to budou muset naučit i děti.Mně to zatím moc nejde,spíš vůbec nejde ale já se nevzdám.Také plánuji týden svátků a to si přopravíme vánoce,velikonoce,helouvín a ještě nějaký další svátek podle návrhu dětí.Myslím,že bude dost legrace až si budeme zdobit smrček baňkama,řetězem a bonbóny.Budou to vánoce se vším všudy,dárečkama i večeří.Také jsem si chtěla s vnoučaty vyzkoušet slackline ale zatím jsem ještě neposháněla popruh a ostatní pomůcky,snad to do prázdnin stihnu.Jen nevím kdy přijedou protože vnučka má tři tábory,sice jen týdenní ale pak ještě bude nějaká dovolená s rodiči,no uvidíme a vnuk ten je tak trochu pecivál počítačový a také asi bude mít nějaký tábor.Nakonec si budeme hrát s manželem sami.Někdy nás to popadne a klidně se spolu houpeme na houpačce,kterou pro nás na mé přání vyrobil.Je to houpačka kde  na  každém konci sedí jeden.Nebo si vytáhneme vzduchovku a trefujeme se do plechovek,nebo do terče,také si občas zahrajeme šipky,sousedi z nás mají asi legraci,nám to vůbec nevadí.Naštěstí jich tu není moc a hlavně na nás není moc vidět.Před chvíli jsme se vrátili z procházky lesem a nepotkali jsme jediné zvíře dokonce ani hada a také jsme neviděli žádný hříbek a já se vždy řídím heslem,že když nenajdu žádný hřib u cesty,tak nerostou a nemá cenu se plahočit lesem a hledat.Zatím to vždycky vyšlo,tak jsem se toho držela i dnes a měla jsem víc času na koukání po přírodě.Les opět nezklamal a já mám dobrou náladu ,doufám že alespoň do večera vydrží.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Čtvrtek 17.června

17. června 2010 v 18:47 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Dnes se necítím moc dobře.Trvá to již druhý týden,co se mi stále točí hlava.Je to otrava ale co se dá dělat.Alespoń že se venku dá zase vegetovat.Dnes bohužel ale na dlouho poslední den.
Předevčírem jsem opět po delší době  hlídala svoho teď již skoro tříletého vnoučka.Šli jsme do parku a tam si hrály děti ze školky.Samozřejmě hned se rozběhl za skupinkou děvčátek,která tam běhala.Je zvláštní,že ho přitahují víc děvčata než kluci.S těma si téměř nehraje.No a tak si chvíli něco s děvčaty povídal a pak se ke mně vrátil a smutně mi říka"Oni mně vyhnaly z lesa".Přišlo mi to strašně legrační,jako by byl zvířátko,které vyhnaly z lesa.Poslala jsem ho tedy za jinýma dětma,ale k těm už nešel,jen si čopnul a díval se na ně.Po prázdninách  bude také patřit mezi ně.Poto jsme ještě byli na zahradě a tam jsme si nasbírali šnečí farmu.Všechny hlemýždě které jsme našli.To bylo radosti.Vnouček totiž šneky miluje od malinka,říkaval jim šek.
Dali jsme je dohromady a hlídali aby se nám nerozlezli.A když jsme si hráli na písku milí šneci toho využili,vlezli druhé babičce do záhonku s kytičkama a začali hodovat.Museli jsme je s vnoučkem nanosit k brance(ovšem s přemlouváním),že pujdou na louku.Druhá babička je po našm odchodu musela na tu louku vyházet.Odpoledne pak přišla jeho starší sestřička ze školy a tak jsme všichni šli na návštěvu k mým druhým vnoučátkům.Tam vnouček zjistil,že mají DVD Mrňouskové,museli jsme si ho vypujčit a večer,jen jsme přišli domů a vysvlékli se už seděli před televizí a ani nedutali,oba dva a tak vydrželi dokud se nevrátila dcera ,která právě udělala státnice a s manželem přivezli spoustu dárečku,takže jsem se mohla v klidu odporoučet.Tentokrát se to obešlo bez pláče.Užili jsme se celý den,od rána až do večera a bylo to moc fajn.Já jsem ale byla tak utahaná,jako bych složila vagon uhlí.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Pohádka o princezně,která se nerada myla

13. června 2010 v 14:17 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Byla žila jedna malá princezna a ta byla neustále ušmudlaná a neupravená.Jen ráno vyskočila z postýlky komorná ji pěkně oblékla učesala a to byla také jediná chvíle během dne,kdy princeznička vypadala jako princeznička.Již u snídaně se dokázala tak umazat od marmelády,polít kakaem a umastit máslem až běda.Jen se trochu najedla,vyskočila od stolu,převrhla židli a vyběhla z jídelny.Na schodech ztratila první střevíček a ven vyběhla pouze v punčošce.Tam odkopla i druhý střevíček a rychle velmi šikovně vylezla na strom.To proto,aby ji komorná nedohonila a neodvedla zpátky,kde by ji znovu umyla,česala a jiné protivné věci.Její nešťastná komorná a chůva vždy brzy vzdaly čekání pod stromem,protože již věděly jakou má princeznička na stromě výdrž.Jen se tyto osůbky vzdálily,princezna mrštně sešplhala ze stromu a běžela do zámeckých zahrad,kde byla jezírka,zídky,parčíky plné stromů ,květinové záhony ,také tu rostly slaďoučké jahůdky,maliny i ostružiny.A tady trávila princezna celé dny.Domů chodila jen když měla velký hlad.Na konci zámecké zahrady,za vysokou kamenou zídkou začínal hlubnoký černý les.Tam ale naše princeznička nikdy nechodila.Jednak se bála a jednak by nedokázala překonat vysokou zídku.Uběhlo však několik let,naše princeznička povyrostla,zkrásněla a také se trochu zklidnila.Nebývala již tak umazaná i když si šaty občas také roztrhla,protože lézt na stromy nepřestala.Chodila již ale do královské školy a docela ji učení bavilo.Dozvěděla se tam totiž spoustu nových a zajímavých věcí,uměla krásně psát a velmi zdatně počítala.Zkrátka byla velmi chytrá i když stále neposedná jako když bývala malá.Jednou v podvečer se znovu po dlouhé době dostala až na konec zámecké zahrady a tam ji velmi lákalo podívat se za zídku.Vyzula si střevíčky a vložila jednu nožku mezi kameny v zídce,potom druhou o trochu výš,přitáhla se rukama a za chvíli byla nahoře.Za zídkou na samém okraji lesa stála malá dřevěná chaloupka.Okna i dveře byly pevně zavřeny a kolem rostla vysoká tráva.Vypadalo to na opuštěné
místo.Teď mně napadlo,že jsem vám za celou dobu vůbec neprozradila jak se princeznička jmenuje.Král a královna ji při narození dali jméno Voněnka,proto že když se narodila,byla tak krásná a voněla prý jako kvíteček.
Tak že naše Voněnka velmi šikovně sešplhala ze zídky a už byla na druhé straně zahrady.Ihned se vydala k lesu.Když přišla k chaloupce,obešla ji kolem dokola,potom zmáčkla kliku dveří a ty se s vrzáním otevřely.Princezna se nejdřív polekala,jenže když se nic nedělo dodala si odvahy a vstoupila do temné místnosti v chaloupce.Nejdříve se rozhlížela a čekala až si oči přivyknou na šero a potom uviděla dřevěnou postel s peřinama pod oknem,na protější straně stála stará kamená pec a uprostřed místnosti opotřebovaný velký stůl a u něj dvě chatrné židle.V rozích vlály pavučiny a v koutě bylo opřeno staré koště.Voněnka si právě pomyslela,že to není nic pro ni a otočila se zpátky ke dveří,že odejde.Jenže v tom se dveře s bouchnutím zavřely.Zmáčkla kliku a nic,zalomcovala klikou znovu ale dveře se ani o kousek nepohnuly.To už se Voněnka opřela vší silou do dveří,jenže ty držely jako přibité.Lomcovala klikou,kopala do dveří,volala o pomoc,zkusila také okna jenže ani ta nešla otevřít a špinavé sklo i když do něj bušila koštětem se ne a ne rozbít.Princezna se ale nevzdávala a zkoušela to zas a zas.Venku se již setmělo a Voněnka nakonec únavou a vyčerpáním  v chaloupce na židli usnula.Na zámku zatím vypuklo opravdové šílení.Všichni běhali z komnaty do komnaty,ze sklepa na půdu,po zahradách ale princezna jako kdyby se do země propadlo.Nikdo ji neviděl,nikdo nevěděl kde by mohla být.Nakonec král ještě za tmy vypravil posly na všechny strany aby po princezně patrali.Zatím Voněnka tvrdě spala  v staré chaloupce.A když přišla půlnoc,s rachotem se rozlétly dveře i okna a do chaloupky vlétly tři černočerní havrani.Posedali si na stůl a zvědavě si Voněnku prohlíželi.Kde se tu vzal ten člověk?Zeptal se první největší havran.A proč spí u našeho stolu?Povídá ten druhý.Asi nám ho poslala naše stará matka abychom se do syta najedli,když musíme celé dny jen lítat po světě a strašit lidi,povídá ten třetí a hned také popošel k spící princezně.Já si vezmu nejdříve oči,proto že jsem nejstarší,dobrá a já si vezmu játra,povídá mladší a já jako nejmladší budu muset zase sníst až co mi necháte?Tak to tedy ne.Dáme si souboj a kdo vyhraje,bude si moci vybrat jako první.Tak se také stalo,milý havrani se do sebe pustili až peří lítalo po celé chaloupce a křiku a krákání tam bylo tolik až to konečně probudilo i naši Voněnku.Nejdříve se vyděšeně rozhlížela co se to děje,jenže se rychle vzpamatovala a koštětem které stále držela v ruce se rozmáchla a začala
havraný tlouct a rozdělovat od sebe.Tak dloho do ních bušila,až je nakonec rozdělila každého do jednoho rohu místnosti a sama v prostředku zůstala stát s napřaženým koštětem.Hlídala havrany aby se ani nepohnuly.Ti byly nejprve udivení ale posléze se jeden po druhém proměnili ve velké hady a plazili se k princezně blíž a blíž.Byli oškliví a velcí a Voněnce z nich běhal mráz po zádech,jenže věděla,že si musí pomoct sama,jinak ji hadi zahubí.Tak se dala do vymetání hadu z chaloupky a už byli všichni tři u dveří a Voněnka měla téměř vyhráno,jenže hadi se vtom proměnili ve tři roztomilá koťátka a žalostně mńoukala.Voděnka se polekala co to jen provedla,snad těm krásným koťátkům neublížila,honem odložila koště a běžela ke dveřím,že si koťátka vezme a dá jim mlíčko.Už už se natahovala po prvním koťátku,už ho rukou pohladila po hebkém kožíšku jenomže vtom se to koťátko zasmálo zlým hlasem a proměnilo se opět v havrana,který se po princeznině ruce zle ohnal a vší silou ji klovl do ruky,kterou ho před chvílí pohladila,až ji vyklovl kus kůže i s masem.Princezna rychle ucukla s rukou.To už se i ostatní dvě koťata změnila v havrany a všichni tři na princeznu zaútočili.Voněnka si jenom kryla hlavu rukama a pomalu se loučila se životem.Ke dveřím nebylo možno se dostat a ke koštěti bylo daleko.Teď ji nic nepomůže, už nikdy neuvidí své královské rodiče,ani svou milou chůvu a komornou,které tolik trápila a neposlouchala.Nikdy víc se také nepodívá do krásných zahrad na zámku,nikdy nesmočí své nožky v jezírkách s tak svěží chladivou vodou,je prostě konec.Jen to domyslela ztratila vědomí a poroučela se k zemi.Haló,hakó slyšíš nás,ozývalo se najednou v jejím vědomí.Jž také ucítila,jak s ní někdo třese a ztěžka otevřela oči.Nad ní se skláněli chlapec a dívka asi v jejím věku.Byli neuvěřitelně špinaví a otrhaní ale pěkně se na ni usmívali.Posadila se a nechtěla věřit svým očím že žije.Kde jsou ti oškliví havrani?Jak to že mně neroztrhali a vás také ne? A kde jste se tu vlastně vzali?Pomalu,pomalu řekl chlapec.Všechno ti povíme ale nejdříve vypij tento lektvar,který ti připravila má sestřička.Voněnka vypila tekutinu,která nebyla nikterak dobrá ale už cítila,jak se jí znovu vracejí síly a jak ji přestává celé tělo bolet.Teď nám nejprve pověz kdo jsi ty a proč jsi vešla do téhle chatrče.Vždyť každý široko daleko ví,že tu bydlí zlí havrani ,které zaklela jejich vlastní matka,protože byli velmi zlí jako chlapci a všemu živému i neživému ubližovali dokonce i jí jejich matce.Každý pocestný se téhle chalupě z daleka vyhýbá a v noci by tudy nikdo neprošel ani za nic.Zvoněnka se udiveně na oba dívala a potom se jim představila jménem,řekla že je královská dcera a že o tom kdo žije v chaloupce nikdy nic neslyšela.Také se přiznala,že je velmi zvědavá a že přelezla nedalekou zídku zahrady a chtěla se jen podívat dovnitř,protože se stavení zdálo pusté a neobydlené.Vyprávěla jak se chtěla vrátit,ale dveře i okna se zavřela tak,že je nemohla ani otevřít,ani rozbít a nakonec tam samou únavou usnula na židli.Potom ji probudil křik a rámus a havrani se nakonec pustili i do ní.Myslela že ji celou rozsápou jenže teď vidí ,že je živá a zdravá.Jak je to možné a navíc jsou tam oni.Oba se usmáli a velmi skromně přiznali,že nemají rodiče,ani žádné příbuzné a tak se toulají lesem a žijí z toho co najdou v přírodě nebo co jim kdo dá,když se nad nimi slituje.Teď se již delší čas zdržují v tomto lese,protože je tu dostatek lesních plodů a tak mají zatím o živobytí postaráno.V noci je prý probudil velký rámus a tak šli po zvuku a zjistili,že to vychází z téhle chaloupky.Chtěli se už vrátit,protože si mysleli,že se havrani zase mezi sebou hašteří,když vtom uslyšeli slabý  naříkavý dívčí hlásek.Chlapec i děvče popadli velké kyje,které měli vždy po ruce na sebeobranu a vběhli do chaloupky.Tam když viděli co se děje,hned se bezestrachu pustili do havranů a tak do nich bušili,až ptáci celí zkrvavení nechali svou kořist kořisti a hleděli si zachránit vlastní životy.Vyletěli okny dveřmi a byli pryč.Ale teď musíme odtud rychle odejít.Havrani se sice vracejí až v noci,jenže co kdyby si přivedly posily a vrátily se dřív.Postavili Voněnku na nohy ,uchopil ji každý z jedné stany a vydali se k zámku.Tam je z dálky viděla nešťastná královna,která zoufale vyhlížela svou dceru,nebo alespoň posly s dobrou zprávou a tak jim hned vyběhlo půl královského dvora naproti.To bylo radosti a vítání.Voněnka trvala na tom,že chlapec a dívka zůstanou na zámku s ní,protože ji zachránili život.Král s královnou rádi souhlasili.Když je komorné všechny pořádně vykoupaly,učesaly a chlapce ostříhaly,byla z nich pěkna trojka.Vypadali skoro jako tři sourozenci a tak si je král s královnou vzali za vlastní a žili na dvoře jako královské děti.Chodili do královské školy,nosili královské oblečení a když pak dospěli,dostali i královské věno.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Úterý 8.června

9. června 2010 v 0:24 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Je hrozně pozdě a já jsem ospalá.Jenže čekám na manžela a tak se musím nějak zabavit.Kdybych šla spát a vzbudila se příchodem mého muže,měla bych na celou noc po spánku.
Venku je krásná teplá noc ,téměř letní.Vzduch je provoněný květy a senem,žáby koncertují ve svých tůňkách a cvrkají cvrčci.Aby to nebylo všechno tak dokonalé tak k tomu pěkně štípou komáři.Vzpomínám si na jednu takovou noc ze svého dětství,kdy jsme jako školní děti za takových teplých nocí měli povoleno stanovat.Měli jsme jen malý vojenský stan tak zvaný jehlan,
s tyčí uprostřed.V takovém stanu nás spávalo tři až čtyři děti a bylo to pro nás velmi dobrodružné.Přeběhnutí třeba jen ježka,nebo kočky kolem stanu nám znělo jako kroky nějakého monstra a my se krásně báli.Ani jsme nedychali a čekali až všechno utichne.Když bylo delší dobu ticho,odvážili jsme se promluvit.Samozřejmě šeptem.Jednou se nám ale stalo že jsme tvrdě usnuli a asi tak kolem třetí hodiny ráno,ještě byla úplná tma nás probudil divný zvuk,jako by někdo šmátral po stanu.Poté se začaly povolovat jedna stěna po druhé na stanu a my jsme byli téměř nekrytí jeho celtou.Ustrašeně jsme se snažili tisknout ke středové tyči,aby nás alespoň trochu celta stanu skryla.Nakonec na nás celý stan spadl.Nevím kdo nám stan odřízl od napínacích lanek¨a nikdy jsme to ani nezjistili,ale my jsme v tom stanu zůstali až do rozednění a báli jsme se byť jen pohnout.Stále jsme čekali,kdy nás někdo zavraždí.Nic jiného teď nemohlo přijít.Teprve ráno,až jsme slyšeli pohyb na silnici vedoucí kolem louky na které byl náš stan postaven,jsme dostali odvahu opatrně vystrčit hlavu.Byli jsme tak zdřevěnělí z těch nepřirozených poloh,ve kterých každý z nás těch několik hodin musel setrvat,že nám chvíli trvalo,než naše  kosti,svaly a klouby začaly opět fungovat a poslouchat.Tato příhoda nás tak vyděsila,že jsme pěkně dlouhou dobu dali rodičům pokoj se žadoněním o dovolení stanování.O naši noční příhodě jsme se ale doma nepochlubili,bylo jasné,že kdyby to rodiče věděli,nikdy víc by nám noční přespávání ve stanu nepovolili.
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist

Čtvrtek 3.června

3. června 2010 v 13:58 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Dnes je mi hodně smutno.Jednak prší ale hlavně dnes má pohřeb jeden z naších nejlepších zpěváků Petr Muk a to mně hodně trápí.Slyšela jsem ho po prvé s písničkou Ráchel,bylo léto,krásné,slunné a jeho hlas se nesl z rádia.Byl tak neobvyklý a krásný,myslím ten hlas a samozřejmě styl jeho písní byl také na tu dobu velmi zvláštní,tuším že se mu říkalo novoromantika a byl u nás první,kdo s něčím takovým přišel.Bude mi moc chybět.
Nevím proč ale dnes mám vzpomínkový den.Neustále se mi v hlavě promítá můj život,mé dětství a mládí.Také nevím proč jsem si právě dnes vzpoměla na příhodu,která se mi stala hodně dávno.
Bylo  mi asi sedmnáct,bylo také léto a já jsem jela na kole do obchodu.Měla jsem na sobě letní šaty s širokou sukni a na na nohou sandálky s podpadky.Když jsem se blížila k obchodu z vedlejší silnice se vyřítil povoz se splašenými koňmi a srazil mne i s kolem na zem.Seběhli se lidé a snažili se mi pomáhat.Já jsem byla celá podřena,krev ze mne crčela ale skoro nic mně nebolelo.Lidi na mně mluvili,já jsem jim téměř nerozuměla,jen jsem se přihlouple tvářila.Pak mně někdo postavil na nohy a chtěl abych udělala krok.Jen jsem vykročila,dopadla jsem z výšky na pravé chodidlo a levou jsem musel hodně pokrčit.V tom mně to napadlo"mám kratší nohu",zpanikařila jsem a začala brečet,že mám kratší nohu a že budu mrzák.Ten pán co mně postavil na nohy se podíval na zem a povídá.Uklidněte se slečno,nohy máte vpořádku,zlomil se vám jenom podpatek.Kéž by takto končily všechny nehody. 
a href="http://www.toplist.cz/" target="_top">TOPlist