Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Srpen 2010

Hudba -můj svět

28. srpna 2010 v 16:17 | Ba.Ji |  Téma týdne
Hudbu miluji.Bez hudby si život nedovedu představit.Potřebuji ji stejně jako vodu,stejně jako jídlo a je mi vcelku jedno,zda je vážná,klasická, moderní,populární,lidová,stačí mi,že je to zvuk s nějakým alespoň trochu znějícím rytmem.Také si musím neustále broukat nebo prozpěvovat a někdy asi působím na lidi co mně neznají jako blázen.Nemohu si pomoci.Je to ve mně a nedokážu ale ani nechci s tím nic udělat,protože mi to pomáhá hlavně při těžkých chvílich je snáze překonat.Čím jsem unavenější či naštvanější,nebo smutnější tím potřebuji intenzivněji zpívat a pokud to opravdu nejde tak to provozuji vduchu nebo si rytmy vyklepávám prsty na rukou či na nohou.Když jsem sama doma a mám smutnou náladu,pustím si Čajkovského a pak ho klidně vystřídám třeba Elánama a tak podobně.Musí to však být přiměřeně potichu,mé uši nemají rádi  silný hluk,třeba s rytmem.Na druhou stranu musím přiznat,že zpívat vůbec neumím,potichu to jde,ovšem jakmile musím hlas zesílit,je to katastrofa.Rodina a známí si však zvykli,jen vnučku tím občas rozčiluji.

Středa 18.srpna

18. srpna 2010 v 14:01 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
I ve středu se počasí na nás mračí.K tomu fouká vítr a je tak do dvaceti stupňů. Včera jsme si zašli s manželem do lesa na hřibky a opravdu rostou.Nasbírali jsme za chvíli plný košík.Horší je pak čištění a zpracování.Půlku mám téměř usušenou a ta druhá půle se bude sušit dnes.Bedle jsem přidala do lazaní,dnešní oběd a musím říct,že tam byly skvělé.Také jsem si předevčírem ostříhala majoránku a usušila.Mám ji strašně ráda,je úplně jiná,než tu co koupite.Ještě musím usušit oregano a trochu bazalky,ale ta se suší opravdu špatně.Pěstuji i meduňku ale zjistila jsem,že usušená je pro mně moc aromatická,tak že čaj z ní nesnáším,pouze z čerstvé,ten je zato výborný.Mám ráda i levanduli ale pouze jeko vůni v polštářcích,v jídle a v čajich ne.Ještě se nachvíli vrátim k tomu lesu.Včera jak jsme procházeli mezi porostem tam místy bylo tolik hub,které my ale nesbíráme,jako jsou holubinky,růžovky,různé ryzce a jiné a jiné,že pomalu nebylo kam šlápnout.Tolik různych hub pohromadě jsem snad ještě ani neviděla.Já sbírám houby pouze s houbičkou na spodu.Jiným nevěřím,nanejvýš bedle.Také je sbíráme strašně rádi oba dva,jenže co potom s nimi.Takže raději chodíme jen po cestě abychom nemuseli bojovat s pokušením.Manžel když najde místečko,tak je tak nedočkavě sbírá,že se ani nezdržuje s čištěním.Nožičku očistí vzorně,to jo,ale klobouček je třeba plný trávy,někdy jehličí,hlína,to mu nevadí,dá je do košíku,tam se od nich umažou i ostatní a já se pak musím trápit doma.Ale přesto to ráda dělám,jen na ně potřebuji brýle,abych viděla všechny dírky od červíku.Teď venku vysvitlo sluníčko a já jdu zase něco dělat.

Strach

17. srpna 2010 v 16:53 | Ba.Ji |  Téma týdne
Petr měl neskutečný strach,který mu svazoval nohy.Běžel co mu síly stačili ale neustále měl pronásledovatele v patách.Bál se ohlédnout.Věděl,že se nesmí zastavit,jinak ho chytí a pak bude všechno marné.Srdce bláznivě bušilo,v uších slyšel šumění zpěněné krve.Docházely mu pomalu síly.Tady je autobusová zastávka,potom zahne za roh a ještě asi pětset metrů a bude doma v bezpečí.Tam na něj nikdo nemůže.Když zahýbal za roh rozvázala se mu jako naschvál tkanička u tenisky a on si na ni šlápl.Jen tak,tak to vyrovnal  aby neupadl ale tkanička se mu stále pletla pod nohy a neuvěřitelně ho zdržovala.Rychle se ohlédl za sebe , nikoho neviděl,zastavil a pokusil se tkaničku zavázat.Sklonil se k tenisce,jenomže ruce se mu tak třásly,že nebyl schopný udělat správnou kličku.Také měl pocit,že za sebou slyší hlasy pronásledovatelů.Rychle svázal tkaničku na dva jednoduché uzly,zastrčil do bot a rozběhl se dál.Cítil,že už opravdu nemá sílu.Byl sice zvyklý na celodenní pohyb i běhání,ale na takové sprintování určitě ne.Už dobíhá ke svému domu,dveře jsou naštěstí otevřené,rychle vyběhne těch pár schodů a zabouchne za sebou dveře.Nikoho nevidí utíkat,po chodníku jde jenom mladá žena s kočárkem.Petr se však dlouho u dveří nezdržuje.Letí po schodech jako vítr a už je ve druhém patře u dveří do bytu.Nemá však klíče a proto musí zvonit.Jana je určitě doma a otevře mu.Rychle Jani rychle ale dveře se neotvírají,zato dole někdo odemyká vchodové dveře a slyší rozzlobené hlasy ,rychlé kroky po schodech.Co teď.Zkusím zazvonit na pani Horáčkovou,sousedku.Je to starší paní se kterou často vedli dlouhé debaty,když se potkávali na schodech nebo před domem.Věděl,že tá ho určitě do bytu pustí a tam ho nikdo hledat nebude.Petr křečovitě mačká zvonek a hlasy mezitím dostupaly do prvního poschodí,slyší odemykat dveře a pak jen nádherné ticho.Petr si oddechuje,byli to asi ti noví sousedé,kteří se neustále hádají.Ani je ještě pořádně neviděl,ale slyšel mnohokrát.Na chvíli se mu ulevilo,že pronásledovatelé nemají klíče a tudíž se na něj tak lehce nedostanou.Znovu zkouší zvonit i bušit na dveře sousedky i svoje.Kde jen se může zrovna dnes Jana toulat?A paní Horáčková také vychází ven jen málokdy.Většinou ji i nákupy obstarávají sousedé.Jenomže dnes se proti Petrovi všechno spiklo!Teď opět slyší odemykat dole dveře a vchází tam víc lidí.Ze zdola se ozývají vzrušené ba rozčílené hlasy a spěchajíci kroky po schodech.To jsou oni,už mně mají pomyslí si.Co teď?Na únik je pozdě.Má hrozný strach a nešťastně se schoulí na bobek u svých dveří.Chce se mu plakat až ho  svírá u srdce.Zdá se mu,že rozpoznává  hlasy a kroky se blíží.Za chvíli ho uvidí a celý plán i útěk byl zbytečný.Stačilo přitom tak málo.Navíc ještě slyší bouchnutí dveří u auta před domem,to je konec!Na schodech pod ním se vynořuje první postava a je to žena,je to maminka!!Péťo ty jsi nám dal,volá roztřeseným hlasem maminka přes slzy,za ní se vynořuje tatínek a na konci jde paní učitelka ze školky,před kterou tolik utíkal.Co tě to jenom chlapče napadlo?Ptá se otec přísným hlasem a paní učitelka ani nemluví,jen ulehčeně oddechuje.Teď je  jí Petrovi dokonce líto.Vždyť ona je paní učitelka hodná,jenom kdyby ho nenutila po obědě spát.Copak neví,že když děti zavřou oči,tak se na ně vrhnou pavouci a okusují jim nožičky?Vyprávěla mu to přece jejich Jana a ta to ví,vždyť do té samé školky také chodila než šla do školy.A tak dnes využil chvilky nepozornosti učitelky a utekl domů. Věděl,že Jana chodí ze školy sama a bývá brzy doma.Jistě by ho pochopila a maminka by se to ani nemusela dozvědět.

Neděle 15.srpna

15. srpna 2010 v 16:35 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Tak mám zase trochu času na psaní.Je neděle,fouká silný vítr a je velmi teplo.Mikešovi se packa uzdravila,přestal úplně kulhat.Já se teď denně musím zaobírat květinkami,všechno krásně kvete,ale musí se to také udržovat,vyvazovat,obírat odkvetlé květy,přihnojovat a také jsem musela stříkat růže proti skvrnitosti,která se začala objevovat.Sklidila jsem cibuli,nakládám stále dokola okurky a obírám krásná zralá rajčátka.Prostě samá radost.Mezitím mám čas na bazén,kde se denně koupu .Léto budiž pochváleno jak řekl klasik.Ještě týden si budu užívat a pak musím jet hlídat tříletého vnoučka.Jeho maminka je učitelka a nastupuje do školy,zatímco školka má zavřeno.Takže týden budeme spolu i s jeho sestřičkou a přiberu si i dalšího vnoučka.Snad je zvládnu.Také si musím pořádně uklidit byt.Vžydycky tam jedeme jenom pro poštu,zalít květiny a na nic pořádně není čas.

Upíři

11. srpna 2010 v 18:46 | Ba.Ji |  Téma týdne
Takových upíru co mi pijí krev znám spoustu.Od politiků až po mého šéfa,kterého podezírám,že je opravdu upír.Má velmi dlouhé a špičaté  horní řezáky a je podivně úlisný až vlezlý a velmi často má na svačinu krvavou tlačenku.O něm jsem ovšem psát nechtěla.Chci popsat příhodu se skutečnými upíry,která se mi stala asi v mých pětadvaceti letech,když jsem se vracela pozdě v noci ze služebí cesty.Byla teplá podzimní noc na konci září a já jsem se vracela po celodenním školení domů.Byla jsem strašně unavená a těšila se na svou postýlku.Projížděla jsem opuštěným místem mezi dvěma vesnicema,končil les a kolem silnice byl jen hustý porost nějakých křovisek.A zrovna tady mi moje auto vypovědělo službu.Nejprve začalo něco drnčet,potom se snížila rychlost,.Ať jsem dělala co chtěla,nejelo rychleji než padesátkou a nakonec,když jsem před prudkou zatáčkou přibrzdila motor škytl a bylo ticho.Co teď?Tma jak v pytli,nikde ani živáčka,auto jsem nepotkala snad celou hodinu a ktomu stojím v zatáčce.Vystoupila jsem a po půlhodině snažení se mi podařilo auto dostrkat co nejvíc do trávy,tak aby neohrožovalo jiné.Přitom jsem v dálce uslyšela slabě hrát hudbu.Vzala jsem si z auta kabelku,zamkla a vydala se malou baterkou,kterou v kabelce neustále nosím a s obrovským strachem po silnici směrem k hudbě.Snad tam najdu záchranu.Přečkat noc v autě,to bych strachy asi nepřežila.Ušla jsem asi kilometr,hudba byla hlasitější a za ohybem cesty v dálce probleskovalo světlo.Těšila jsem se na lidskou bytost tak,jak jsem si to nikdy nedovedla ani představit.Už vidím velký dům plný světla.Asi nějaká hospoda,říkám si.Ze zavřených oken se linulo podivné skoro rudé světlo a hudba zněla také nezvykle.Žádný pop nebo jiná taneční hudba.Byla to klasika ale s divným plechovým zvukem.Nakoukla jsem opatrně oknem do místnosti,kde se doslova plahočili tanečníci odění v barevných šatech,někteří dokonce v cárech šatů,které za nimi vlály jako by tam byl silný vítr.Ale okna i dveře byly zavřené.Ti tanečníci se k sobě těsně vinuli,líbali se neustále a když jeden z mužů zvrátil hlavu zahlídla jsem na jeho ústech krev.Dost mně to vyděsilo,ale neměla jsem na vybranou.Zmáčkla jsem kliku a pomalu otevřela dveře.Vyřinul se na mně skoro mrtvolný pach promísený s těžkou vůni nějakého exotického dřeva.A vtom mi to došlo.Upíř!Ihned se otáčím a chystám se k útěku,jenomže za dveřmi stojí párek mladých lidí,kteří se právě odtrhli od svých hrdel a s krvavými usty se na mně usmívají.V očích jim probleskuje chtivost po čerstvé krvi.Práskla jsem s dveřmi a rozběhla se ven.Ani nevím kterým směrem mám auto,prostě bezhlavě letím přes příkopu na louku a snažím se dosáhnout hustého porostu kde bych se mohla skrýt.Srdce mám až v krku a pro tlukot krve v uších neslyším vůbec nic.Běžím,běžím a najednou předemnou stojí mladík z toho páru a už natahuje svoje chtivé ruce.Uskočím do leva a chvíli padám dolů.Jsem v nějaké strži.Hned však se zvedám běžím kam jen to pujde.Necítím bolest necítím nic než hrůzu.Doběhla jsem na konec strže.Co teď budu muset nahoru.Chvíli stojím a poslouchám,srdce buší,ale já se snažím alespoň na chvíli zatajit dech abych slyšela své pronásledovatele.Zdá se že je ticho.Nikdo za mnou asi nejde.Schoulila jsem se do dřepu a čekala.Uběhlo asi dvacet minut a nahoře stále ticho,jen z dáli slyším hudbu.Roztřásla mne zima a teprve teď začínám pociťovat bolest v ruce,kterou jsem si při pádu narazila.Také nepříjemně páli škrábance na nohou a rukou a ktomu ke všemu zjišťuji,že nemám ani kabelku,ani baterku.Hmatám kolem sebe a zkouším se v té tmě zorientovat.No myslím,že orientace je příliš silné slovo,prostě zkouším vylézt ven.Dostat se na horu.Pomalu se posouvám krok za krokem,občas uklouznu a spadnu dolů,ale nevzdávám se a po chvíli stojím na pevné zemi nad strží.Kam se podívám,všude jenom stromy a keře.Asi náletové dřeviny.Zkusím se tím prodrat.Po téměř deseti minutách jsem se dostala na volnější prostranství.Z leva slyším zurčet potůček a z prava jde hudba,tam bude asi silnice.Opatrně se vydávám tím směrem.Jsem skoro na samém okraji příkopy u silnice,ještě se protáhnu kolem toho keře a budu volná.V tom okamžiku se ke mně z křoví natáhly dvě ruce,které pevně stiskly má ramena a už vidím dlouhé vlasy dívky,dlouhé krvavé řezáky v otevřených rozšklebených ústech,která se přibližují k mému hrdlu.Ani jsem nestačila vykřiknout.Obloha se prosvětlila a na obzoru se objevila slabá záře.Vycházelo slunce.Ruce povolily stisk ,dívka zmizela a já tam stála sama v roztrhaných špinavých šatech,se škrábanci na obličeji a po celém těle.Z posledních sil jsem se vyškrábala na silnici a pomalu se vracela k autu.Tam jsem vyčerpaně padla a probudilo mně až klepání na okénko.Byla to policie.Jak ráda jsem je viděla.Vzali mně s sebou na stanici a chtěli sepsat protokol,jenže když jsem spustila o upírech odvezli mně do nemocnice na ošetření a já pochopila,že s pravdou ven nemohu.Skončila bych nejspíš v blázinci.Vymyslela jsem si něco o opilcích,kteří mně honili,ale já jim utekla,takže se vlastně nic nestalo,jen malý šok.K večeru lékaři uznali,že jsem v pořádku a já se mohla vrátit domů.

Středa 11.srpna

11. srpna 2010 v 16:20 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Již několik dní bych mohla psát:dnes jsem vstala,vyčistila si zuby a kromě práce mně do večera nic nečeká,potom pujdu spát.Ale přece něco.Mikeš se od soboty neukázal doma a včera jsem manželovi řekla,že ho asi přejelo auto.Ejhle,když jsem vyšla na zahradu spal na lavičce.Jakmile však zvedl hlavu,věděla jsem že je zle.Měl smutný uslzený pohled a výraz ztrápeného zvířete.Dali jsme mu konzervu ani se ji nedotkl,mlíčko které miluje,jenom přičichl a odkulhal si lehnout na kompost.opravdu kulhal a nedostoupl na pravou zadní nohu.Na kompostě proležel celé dopoledne,spal a byl dost apatický.Tak jsem mu do misky s vodou rozdrobila kousek paralenu a přinesla na kompost.Asi po hodině se trochu napil vody a znovu usnul.Večer pak přišel s mňoukáním k misce.Nejdřív si vždy přičichl k potravě ale nic nechtěl.Pak jsem mu přinesla plátek salámu,natrhala na malé kousky,ten spořádal,potom jsem mu nabídla konzervu tu také zvládl a nakonec se pustil i do kůží s kuřátka,které tam ležely od rána.Dnes ráno vypadal docela zdravě.Sice pořád kulhá,ale je veselejší,žere a žádá si pohlazení.Nevím co se mu mohlo stát,podezřívám že ho někdo nakopl.Je již starý a měl by se držet doma!

Neděle 8.srpna

8. srpna 2010 v 14:25 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Tak vnoučata odjela a mně zůstal dům vzhůru nohama.Uklízím,peru ale moc to nejde od ruky.Ktomu ještě okurky do sklínek,obrat rajčata,otrhat ovadlé a deštěm omlácené kytky a také se trochu postarat o sebe.moc jsem na to čas neměla.Stejně to bylo prima i když jsem se občas musela zlobit.Ale s dětma je to tak,chvíli legrace chvíli zlobení,nebyla jsem lepší.Přesto jsou to moje zlatíčka.Dnes po obědě se krásně vyčasilo,pálí sluníčko,přesto že to ráno vypadalo na déšt nejméně na celý týden , je hezky.K večeru to bude možná na koupání.Ozývají se z venku i rosničky a to jsou určitě na stromě,tedy nahoře!Doufám,že se vyčasilo i v místech,kde byla ta velká voda aby se alespoň usušili a trochu jim slučníčko pozvedlo náladu.

Úterý 3.srpna

3. srpna 2010 v 21:08 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dnes jsme si zajeli na nákupy a po návratu odpoledne jsme s dětmi vzali košík a vyšli si na houby.V lese bylo moc fajn a dokonce jsme nasbírali i nějaké hřibky.Jednak praváčky a také pár kovářu.Všechny hřibky byly naprosto zdravé a zítra si z části z nich uvaříme polévku.Zašli jsme také do lomu a do lesíka nad lomem kde jsem si udělala pěkné fotografie vnoučat na kamenech.
Děti hledání hříbku bavilo a tak si to brzy zopakujeme.Na louce seděl velký čáp černý,kterého jsme si také vyfotili,ale nikdo z nás ho nakonec na fotce nemá.Já fotím na telefonu a bez brýli na čtení nic nevidím,takže fotím po paměti.Děti ho však také nezabraly,byl od nás asi daleko pro dosah telefonu i když na obloze třeba vyfotím měsíc i orbitální stanici,tak nevím proč tam ten čáp nebyl.Možná to byl jen přízrak a tak se na fotu nezjevil.To bude ono! 

Pondělí 2.srpna

2. srpna 2010 v 17:46 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Tak nám v sobotu přijela vnoučata.Celé dny jsou v bazénu,nebo jí.Co v té vodě dělají,to si nikdo neumí představit.Já tam vůbec nemůžu s nima  být protože by mně určitě utopili.Navíc v bazénu jsou s ními i znakoplavky a vůbec jim nevadí chémie,kterou jsme tam dali.Je ji tam sice jen trochu,ale přesto.Těch znakoplavek je tam spousta.Neustále je lovím a za chvíli jsou tam zase.Dokonce si vnučka stěžovala,že ji jedna kousla.Dívala jsem se na internetu a opravdu mohou kousnout,což jsem nevěděla.Zítra se má  pokazit počasí,tak si zajedeme na nákup a
něco vymyslíme.Teď už musím za dětma,aby se mi neutopily.