Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Paranormální jevy Sára

14. ledna 2011 v 17:38 | Ba.Ji |  Téma týdne
Za dva dny ji bude sedmnáct let a Sára se neskutečně těší.Přesto,že její rodina nepatří zrovna k těm nejchudším lidem,Sára nikdy nedostala vše na co si jen vzpoměla.Znala cenu peněz a nedovolila si prosazovat své potřeby za každou cenu i když byla jedináček a rodiče ji milovali nadevše.Byla to mladá rozumná dívka.Velmi pěkná a chytrá.Měla všechno to co by si každý z nás přál mít.Tentokrát se na své narozeniny obzvlášť těšila,protože věděla,nebo aspoň tušila,že dostan přesně ten dárek,který si vysnila.Poznala to z toho jak se rodiče tajemně usmívali vždy,když na to přišla řeč.Už aby byla sobota.Pozvala všechny svoje kamarádky,některé kluky ze třídy a také sousedovic Jakuba,který byl jen o rok starší,ale od malička spolu kamarádili a Kuba ji pokaždé ochraňoval a staral se o ni již ve školce.Oslava bude na zahradě a maminka naplánovala spoustu dobrot,dokonce bude na přípitek i opravdové šapaňské,né jako loni dětské.To byl trapas,všichni kamarádi se na ni dívali jako na chudinku,která je i v šestnácti pořád malé dítě.Naštěstí se na to rychle zapomělo i když Sáru to hodně dlouho mrzelo,že ji rodiče tak "ztrapnili".Tentokrát to bude jiné!Aby si ukrátila čas,který se tak pomalu vlekl,vzala svého psa Zumbu a houkla ze zahrady na matku,že ho jde vyvenčit.Zavřela branku zahrady a už spolu uháněli přes louku k nedalekému lesu.Maminka ovšem nerada viděla Sáru chodit samu do lesa,i když věděla,že věrný Zumba by pro svou velitelku obětoval i život,jen aby se ji nic nestalo.Tentokrát ale  ani nepostřehla,kam Sára se psem míři.Měla tolik práce s přípravami,vždyť už byl čtvrtek odpoledne a v sobotu musí všechno klapnout.Zatím Zumba běžel přímo k lesu a jeho nejhodnější panička,jen tak v šortkách a tílku běžela za ním.Vítr mu cuchal dlouhou srst a Sáře zrovna tak dlouhé tmavé vlasy.Měla je sice vyčesané do vysokého culíku a tam zatočené a propíchle jehlicí spony.Pár pramínku se ale větrem uvolnilo a povlávalo ji kolem tváře a na krku.Oba dva však byli nadšení volností,svobodou a krásným červencovým dnem.Byli mladí a lehcí jako ptáci.A už jsou na lesní cestě,kde je stín a příjemný chládek.Zumba se zastavil a čekal na svou paničku.Byl naučený,jak se v lese chovat.Oba se trochu zklidnili a kráčeli cestičkou skrz les,který byl světlý a smíšený.Rostla tam spousta bříz,dubů,buků,mezi tím smrky a borovice.Bylo tam krásně ticho a vlahý vzduch je jemně ovíval a schlazoval rozpálené hlavy.Sára však cítila nějaký neklid a ani Zumba se nechoval jako obvykle.Držel se stále u její nohy a každou chvíli se ji podíval do očí,jako by chtěl říct.Nevrátíme se už?V tom si Sára uvědomila,že neslyší ani pípnutí ptáčka,což bylo divné.Jindy tam pro samý zpěv a pokřik těchto malých tvorečků se nebylo možno soustředit na vlastní myšlenky.Dnes to však bylo jiné.I její neklid a neklid Zumby stále rostl a už byli u své skály,kde spolu vždy odpočívali.Tentokrát i ta skála vypadala jinak.Jako by ji nějaký obr chtěl rozdupat.Do vnitřku jindy celistvé masy tentokrát zela díra jako vrata od stodoly.Sára se pomalu blížíla k otvoru ve kterém bylo sluneční světlo.Zumba však kňučel a nechtěl se k díře ani přiblížit.Sára se na něj zlobila,ale nic naplat.Zumba měl zase jeden ze svých spurných dnů a trval si na tom,že dovnitř nepujde.Nezbývalo,než ho připnout na vodítko a přivázat ke stromu poblíž skály.A teď se Sára opatrně vydala do té jeskyně,kterou nikdy předtím neviděla,a že už tam tolikrát od svých asi sedmi let byla.Nejdříve tam chodili s Kubou a později od asi desíti let s nimi chodil i Zumba,co by ještě štěňátko.Ve svých teniskách našlapovala téměř nehlučně a posunovala se krok za krokem za světlem.Myslela,že na vrcholu skály je otvor,kterým sluníčko svými paprský prosvětluje prostor jeskyně.Vtom však zaslechla divné zvuky.Nebyly to však lidské ani zvířecí hlasy,bylo to něco neidentifikovatelného.Přitiskla se rychle za skálu,ale bylo pozdě.Z útrob jeskyně se na ni vyřítila armáda droboučkých tvorečků,kteří vydávali tyto kvikavé,chraplavé a jako by zlostné zvuky a okamžitě se na ni vrhli.Celou ji zasypali,povalili na zem a začali  se s ní pohybovat směrem k jeskyni.Ještě si stihla všimnout velkého zářícího předmětu a v něm obrovský ohnivý otvor.Těžko se ji dýchalo,byla celá ochromená hrůzou,ale také nebyla schopna pohybu,nemohla setřást ty malé příšerky ze sebe,které tak hlučely,byli studené,lepkavé a vydávali podivnou nepříjemnou vůni.Rozbolela ji z toho hlava a celé tělo.Měla strach a věděla,že je to její konec.Venku zatím Zumba na vodítku vyl a škubal sebou.Snažil se  utrhnout,sedřel si srst na krku až do krve,kousal do předmětu,který ho věznil,podařilo se mu však poranit si bolestivě dásně.nic to ale nebylo platné.Nakonec padl zcela vyčerpaný a asi usnul.Probudil se ,kolem byla tma.Znovu sebou škubal a kousal,až se mu nakonec podařilo přetáhnout obojek přes hlavu a byl volný.Rozběhl se ke skále a chtěl se vrhnout dovnitř,kde naposledy viděl svojí paničku.Skála však byla zase jako dřív,kompaktní,uzavřená,jako z jednoho kusu.Obíhal zoufale kolem,hrabal pod skalou,štěkal,jenže nic se ani nehlo.Nakonec se vydal z lesa.Běžel se štěkotem domů a doufal,že jeho paní bude na něj čekat.Doma však byli pouze vyděšení rodiče a sousedi,kteří se zrovna radili co dělat.Když uslyšeli Zumbu rychle mu vyběhli vstříc v domění,že se vrací oba.Zumba však byl sám,štěkal a hned se otočil zpět a běžel k lesu.Vydali se za ním s baterkama si svítili pod nohy a běželi pouze podle štěkotu psa.Nakonec doběhli ke skále,kde na ně Zumba netrpělivě čekal a stále se snažil prorazit skálu.Bylo jim to moc divné a tak se vydali nahoru na tu masu kamene a druhá skupinka opatrně prohledávala okolí.Na druhé straně skály asi padesát metrů od ní v podrostu leželo tělo dívky.Měla zcela poškrábaný obličej a vlastně celé tělo,bylo samá modřina a škrábanec,neměla nasobě nic jen byla celá polepena nějakou smolnou lepkavou hmotou.Vypadala jako mrtvá.Nereagovala na nic,zdálo se že nedýchá ale srdce ji slabě bilo.Rodiče zavolali záchranku a okamžitě ji odvezli do nemocnice.Lékaři si však nevěděli rady.Srdce sice slabě pracovalo,zranění kromě pohmožděnin neměla žádná,všechny vnitřnosti byly vpořádku,nebyla ani sexuálně zneužita i mozek nevykazoval známky poškození ale vědomí se stále nevracelo.Srdce jako by nechtělo zrychlit svou činnost a ani léky na posílení nezabírali.Sára byla stále v hlubokém spánku.Tak ubíhaly dny a měsíce,Sářiných sedmnáct bylo dávno pryč,modřiny a škrábance se zahojily,podivnou hmotu se doktorům podařilo také nakonec smýt i když to trvalo nějaký den a zničili tím spoustu ložního prádla,ve kterém pacientka spala a které se tím umazalo.Všechno bylo zdánlivě zase vpořádku jen rodiče Sáry byli zoufalí.Měli sice dceru,ale stále jako by ne.I pro policii to byl oříšek.Nedařilo se jim vypátrat jedinou stopu.Nalezli pouze místo,kde byl Zumba uvázaný a kde tak statečně bojoval se svým vodítkem,které zůstalo přivázano ke stromu i s obojkem.Zumba jim však drama,které se tu odehrál říct nemohl.Po dvou měsících pacientka konečně otevřela oči.Lékaři doufali,že konečně se její stav zlepší a bude jako dřív.Sára se však pouze vyděšeně rozhlížela kolem sebe,nemluvila a nedokázala vydat ani hlásek.Při každém přiblížení lékaře,sestřičky nebo i rodičů,se roztřásla a v jejich očích byl takový děs,že ji raději nechávali v klidu.Jak ubíhaly dny pacientka si evidentně zvykala na přítomnost lidí kolem sebe,zvykala si,že ji od nich zřejmě nebezpečí nehrozí a sklidňovala se.Nakonec se lékaři rozhodli,že by ji mohlo poct převezení do domácího prostředí.Zpočátku jevila známky neklidu,nakonec se uklidnila,ale k rodičům žádný nový vztah a důvěru neobnovila.Její stav byl beze změny.Stále spala a nebo koukala do zdi.Jen jednou si maminka všimla,že když do místnosti vběhne Zumba a vrhne se ke své paničce,jakoby se Sáře v očích objevila nějaká jiskřička,snad radosti,snad něhy a tak se snažili Zumbu u Sáry nechávat co nejčastěji.Jednou ráno asi dva měsíce po převezení Sáry domů se matka ráno probudila a z kuchyně slyšela nějaké zvuky.Rychle vyskočila,hodila na sebe župan a vešla do kyuchyně.Tam seděla Sára a na stole měla snídani.Klidně žvýkala housku s máslem a četla si přitom nějaký časopis.Zvedla nepatrně oči od čtení a jen tak ledabyle pozdravila veselým hlasem:dobré ráno maminko!Jako by se nikdy nic nestalo.I hrníček měla svůj oblíbený.Maminka byla tak překvapená,že nedokázala ani odpovědět a  do očí se ji draly slzy.Věděla,že to nesmí dopustit aby se rozplakal,ale Sára si  už zase četla a ani si nevšimla,že ji matka neodpověděla.Ta se rychle vytratila z kuchyně a v předsíni popadla telefon.Vyběhla na horu do patra a rychle volala otci a potom lékaři,který se o Sáru staral.Když Sářin otec přijel domů a nakonec i lékař byla Sára napřed vylekaná,že se mamince něco stalo a když zjistila,že je matka vpořádku a jsou tam vlastně kvůli ni,nechápala.Bylo evidentni,že si z celé té doby od červencového dne  nic nepamatovala.A nikdy si také nevzpoměla na úsek svého života,který ji vlastně vypadl.Nikdo se nikdy nedoví,co se v té jeskyni stalo a kdo byli ti tvorové.Návštěvníci z jiné planety?Podzemní neznámí tvorové?Duchové,nebo jiné" paranormální jevy"?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama