Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Duben 2011

Už je to zase tady!

29. dubna 2011 v 17:28 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Opět je tu předvečer čarodějnické noci a opět cítim podivné mrazení po celém těle.Něco se děje,něco se musí stát.Doufám,že to nebude jako před rokem.To jsem byla také celý den nesvá,v noci na třicátého dubna se mně zmocnila zlá předtucha,že se něco stane.Téměř celou noc se mi nepodařilo usnout a ráno jsem přitom byla čilá jako rybička.Celý den uběhl ani nevím jak.Moc si z něho nepamatuji,jako by šlo všechno mimo mně.Ale jen se setmělo,začaly semnou čerti šít.Nevydržela jsem ani chvíli v domě.Bylo to jako by mně tam věznili.Na všechny blízké jsem se utrhovala,mračila se na celý svět a cítila jsem jak do mně vstupuje zloba a chuť škodit a ubližovat.Bylo to nepříjemné ale zároveň mi to dělalo moc dobře,když se všichni předemnou klidili a děti se vystrašeně krčily v koutku.Byly nezvykla zamlké a jen po očku pokukovaly.V pohledech byl strach,který jsem unich nikdy neviděla.Také manžel raději mlčel i když se dokázal jindy semnou hádat a měl vždy navrch.Já si připadala silná a mocná.Dnes jsem ani děti neuložila k spánku,o všechno se musel postarat manžel.Věděla jsem o tom,že mám povinnosti k rodině,vždyť moje děti byly pro mne vším,na druhé straně se mne zmocňoval pocit uspokojení z toho,že nejsem na nikom závislá a mohu si dělat co chci já,ne co musím.V domě všechno utichlo,děti i manžel usnuli a já byla čím dál tím víc nesvá a zlostnější.Půjdu ven je tam krásná noc a snad se tam uklidním,rozhodla jsem se!Jenomže se blíží půlnoc a na ulici je v tuto dobu nebezpečno.Věděla jsem to ale přesto mne něco nutilo jít.Přehodila jsem přes sebe bundu,vzala si klíče od bytu a vydala se na procházku.Jen otevřu dveře vidím ve světle lampy,osvětlující náš dvůr temnou postavu.Couvnu mezi dveře a postava si to míří přímo kemně.Mám pocit štěstí a hrůzy.nevím co dělat,chci jít ven a zároveň mi něco brání.Temná postava se zatím blíží,je to muž a sladce se na mně usmívá,nemluví jen mi upřeně hledí do očí.Ten jeho pohled mne spaluje a mámí.Jsi vdaná,máš děti,hodného manžela,chceš to všechno zahodit?Ptám se vduchu sama sebe a zároveň si odpovídám :chci,chci!Jenže moje druhé já mně zadržuje.Nedělej to jsi přece rozumná žena,máš odpovědnost!Tak tam sojím nerozhodně a muž je již téměř u mne,natahuje ruku a já cítím podivný zápach,mám velmi jemný čich a poznávám slabý závan síry.To rozhodlo.Najednou se vzpamatovávám a rychle couvám a zabouchnu dveře.Jen tak tak stíhám otočit klíčem.Něco se obrovskou silou opřelo do dveří až se téměř prohnuly.Teprve teď pociťuji strach,přisunu ke dveřím těžký botník a utíkám do koupelny.I tam se zamykám a třesu se na celém těle.Stále cítím v nose síru a slyším ze dvora ošklivý vzteklý řev.Snad to nikoho neprobudí,říkám si a pomalu se sklidňuji.Zmocňuje se mne únava a chce se mi hrozně spát.Rychle se svléknu,jen se trochu poumývám a už jsem v posteli.Konečně usínám a spím beze snu tvrdým spánkem.Ráno je jako každé jiné.Děti se pošťuchují,manžel má dobrou náladu a plánujeme si kam dnes vyrazíme.O předešlém dni a večeru nepadlo ani slovo a já sama jsem si na nic nevzpomínala.Jako by to byl zlý sen,o kterém ráno něco tušíte,ale nepamatujete si ho.Až dnes ,po roce se mi to všechno znovu vybavuje a mám strach.Jsem čarodejnice?Myslím si,že jsem asi v některém z minulých životu byla něčím takovým a teď nevím proč se mi to vrací.Mám chuť se někam skrýt před rodinou,abych je opět netrápila.Odolám i zítřejší noc?A nebo se neudržím a propadnu čarodějné moci.Vím,že by to bylo navždy a hrozně se bojím.

Stokrát nic umořilo osla

23. dubna 2011 v 15:55 | Ba.Ji |  Téma týdne
Slovíčko "nic" je zdánlivě nepotřebné a nesmyslné.Ve skutečnosti je to však velmi důležité slovo a téměř každý z nás ho občas rád slyší.Třeba v případě ,že je podezření na zákeřnou chorobu a lékař oznámi:nic jsme nenašli,podezření se nepotvrdilo.To je potom člověk šťastný a stačí jenom jedno nanicovaté slovíčko.Nebo: nic se mi nestratilo,nic mně nebolí, nic se mi nestalo(třeba při havarii).Na druhé straně když třeba chodíte celý měsíc do zaměstnání a zaměstnavatel vám na konci řekne-nic nedostanete,nemám peníze to je pak k vzteku.V takovém případě slovo nic můžeme i nenávidět.Nic ti nedám,nic neumím- míš,nic nejede(o půlnoci trmvaj,vlak,autobus).A slyšíte- li stále dokola nic,nic ,nic, na každou otázku,tak to opravdu umoří každého nejen osla!

Barvy to je život

12. dubna 2011 v 20:03 | Ba.Ji |  Téma týdne
Nejkrásnější barvy přináší jaro.Ta kouzelná zeleň,kterou nás příroda obdaří z jara,se nikdy během roku neobjeví.Když ji pak doplní žlutými petrklíči,sněhobílými sasankami,rúžovou barvou řeřišnice,modrofialovou fialek,pzději se rozzáří všemi barvami květinové zahrádky,kde nás okouzlují pestrobarevné primulky,po nich se rozzáří voňavé hyacinty,stromky a keře se taktéž oději do zářivých žlutých,oranžových a růžových barviček.Voní celý svět a celý svět jakoby jásal.Když se přiblíží léto,zelená barva tmavne a zase je zajimavá.I květy mají trochu tmavší nádech,aby mohly soupeřit s ostrým svitem slunce.Podzim ten je
ještě tmavší a sytější.Převládají tóny více do hnědočervená i když takové kateřinky dokáži také pěkně zářit pestrou škálou nevídaných barev.Jen zima je na barvy chudá.Bílá,šedá,černá a špinavá.Je to smutné období a jsem vždy ráda když skončí.
Barvy to je prostě náš život a i nálada a pocity bych dokázala snadno popsat v barvách.

Peklo

9. dubna 2011 v 19:29 | Ba.Ji |  Téma týdne
Michala přivezli na sál,kde se pohybovalo několik postav v bílých hábitech od hlavy k patě a i oblïčeje měly zcela zahalené rouškami.Dva zřízenci jej zručně přeložili na operační stůl. Potom na něj nasunuli od pasu nahoru kovovou konstrukci a spustili přes ni bílou plachtu,takže Michal neviděl vůbec na spodní část svého těla a ani postavy v přední části sálu.Slyšel jen tiché hlasy,které se mezi sebou radily ale on ničemu nerozuměl.Potom ucítil chladný dotyk ve svých slabinách.Něčím ho natírali.Zatím to bylo dobré,nic nebolelo,nic se téměř nedělo.A vtom se mu do slabin zakousla neskutečná bolest a tlak.Měl pocit,jako by mu chtěl někdo přeseknout šlachy a úpony nohou v místě napojení na trup.Potom tlak polevil a on cítil jak se mu něco cpe do těla.Bylo to jako by mu nasouvali drát do celého tělo.Hlavně že pominula bolest,tohle se dá vydržet.Za chvíli bylo povšem a Michal si oddechl.Nevěděl sice co to bylo,nicméně doufal,že pokus skončil a oni mu dají pokoj.Omyl,ucítil chladný dotyk ve slabinách druhé nohy a vše se znovu opakoval,jen stím rozdílem,že to všechno trvalo mnohem déle.Nakonec i toto skončilo a zatím co se postavy mezi sebou tiše dohadovali,on měl klid a doufal,že ho již brzy převezou zpátky do místnosti,kde ho dosud drželi.Potom se ozval rachot a na kolejnicích nad ním se začal přisunovat nějaký kovový předmět.Silně to připomínalo rentgen,ale neviděl pořádně jak vlastně vypadá.Potom teprve to peklo propuklo.Ozval se strašný rachot jakoby hromu,praskání,blesky a nesnesitelná bolest hlavy.Bylo to tak hrozné,že si myslel,že musí každou chvíli hlava prasknout a konečně umře.Oči měl silně sevřené za víčky a přesto ty blesky zřetelně viděl.Bodalo to do očí a vrtalo v mozku.Bolest,kterou si nedokázal představit ani v nejhorším snu.Modlil se ať rychle přijde bezvědomí,nebo smrt.To je jedno,jenom ať to skončí.Snad to trvalo několik sekund,snad několik hodin.Nedovedl to odhadnout,protože to bylo peklo,doslova a do písmene.Když už si myslel,že to nevydrží,vše přestalo a on rychle oddychoval a lapal po dechu.Vtom se to vrátilo do druhé půlky hlavy .Opět ten hřmot,blesky křížem krážem,praskání statické elektřiny a ta nesnesitelná bolest hlavy,mozku.Nemohl dýchat,nemohl myslet jen si přál ať je konec.Dočkal se.Vše utichlo,osušili mu pot z čela,odvezli přístroje,opatrně navlékli košili,takzvaného andělíčka,přikryli dekou až po bradu a opatrně přesunuli na vozík.Kolem se válelo spousta zakrvácených prostěradel a pláště postav byly také zastříkany.Na Michala se snesl milosrdný spánek a ani si nepamatuje jak se dostal do svého pokoje.Tomuto peklu na zemi se říká angiograf a doufám,že pokud se ještě dnes provádí,tak je to pouze v narkóze a ne při lokálním umrtvení.

Pondělí 4.dubna

4. dubna 2011 v 18:14 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dneska milý deníčku postesknu si trošičku.....Po překrásných téměř letních dnech,kdy bylo horko na padnutí se dnes po poledni zatáhlo a z ranních sedmnácti stupňů se ochladilo na sedm.K tomu pěkně prší a občas i dost silně fouká.No alespoň si trochu odpočinu.Stejně mám ruce tak bolavé,že je nemohu ani sevřít a v noci se budím bolestí zad.Od zítřka mám službu,na vyzvedávání vnoučka ze školky po obědě.Střídáme se po týdnu s druhou babičkou,protože ten náš malý prcek odmítá ve školce spát.Je strašně svérázný a paličatý.Když si něco umane,tak přesto vlak nejede a nic s ním nenaděláme.Teď měli ve školce mašličkový den.Holky i kluci si měli přinést na apríla mašličky a celý den je nosit.Odmítl si mašličku byť i jen převzít,nakonec ji tatínek donesl až do školky,tam ji Ondra předal ředitelce a tím to pro něj skončilo,prostě ho nedonutila ani jeho oblíbená paní učitelka aby si ji vzal na rukávek.Zkrátka chlap již od malička a ke všemu má spoustu důvodů proč to nejde,a proč to musí být po jeho.