Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Květen 2011

Jak postupuje jaro v zahradě

27. května 2011 v 19:47 | Ba.Ji. |  Květiny

Budoucnost mám nejistou,čeho se tu bááát....

25. května 2011 v 17:20 | Ba.Ji. |  Téma týdne
Budoucnost,jak už napovídá nadpis mám nejistou,neboť ji mohu plánovat pouze do roku zakončeného nulou,tedy do roku 2020,což je pouhých devět let.A to není zrovna mnoho.Vysvětlím hned proč jen do roku dvacet.Narodila jsem se v roce,který končil nulou,vdala jsem se v roce opět zakončeném nulou,první svatba jednoho z mých dvou dětí byla taktéž v roce s nulou.Velkou a těžkou operaci jsem prodělala jak jinak, v roce zakončeném nulou.Plavat jsem se naučila na stará kolena,opět byl rok s nulou na konci.Tedy všechno důležité v mém životě se děje v letech,která končí číslem nula.Pokud přežiji rok dvacet,mám před sebou dalších deset let,kdy si ovšem toho už moc neužijí,protože budu stará,tedy opět má obligátní nula.Tolik k tématu týdne,jak to vidím já.

Létající postel

25. května 2011 v 17:18 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Markétka tak dlouho snila o létající posteli,ze které by nemusela ráno vstávat a která by ji odnesla přímo do školy,až se ji to jednoho krásného dne vyplnilo.V sobotu po probuzení,jen si trochu protřela oči,zavadila rukou o něco tvrdého a studeného.Koukla se a co myslíte?Byla to malá kovová páčka,připavněna k boku její postýlky.Pod pákou byly šipky na všechny čtyři strany a ještě se vedle leskl velký červený knoflík s nápisem START a CÍl.To bylo radosti.Protože s tím ale Markétka nepočítala,musela z postýlky vylézt aby se alespoň částečně oblékla.Rychle na sebe naházela šaty,které se různě povalovaly po pokojíčku,protože si je večer neuklidila a tak jak je svlékala,tak tam zůstaly.Vhupla zpátky do postele,zmáčkla červený knoflík a postel se lehounce vznesla.Nastavila páčku do leva a postýlka proletěla zdí,jako by tam ani nebyla a nabrala směr vlevo.Letěly spolu nad krajinou,Markétce povlávaly vlasy kolem hlavy,jak si s nimi vítr pohrával,sluníčko ji zahřívalo peřinku a Markétka žasla s pusou dokořán.Trochu se bála to dá rozum,ovšem nadšení bylo větší.Zatím co si létala nad krajinou,doma se rodiče a malý bratříček divili,proč ještě nevstává?Byli sice zvyklí,že je to velký spáč a v postýlce o víkendech,kdy nemusí do školy vydrží hodně dlouho.Ale blížilo se poledne a Markétka byla pořád ve svém pokojíčku tedy jak se domnívali.Maminka jen tak přes dveře zavolala:Markétko vstávat,vždyť už je spousta hodin!Nikdo neodpovídal a protože v sobotu dopoledne je v kuchyni hodně práce,maminka neměla čas ji jít budit a také si myslela,že již co nevidět vyjde z pokoje.Zatím naše Markétka brázdila oblohu se svou kouzelnou postýlkou a protože měla hlad obrátila se k domovu.Opět protěla neslyšně zdí a přistála na svém místě v pokojíčku.To bylo jediné štěstí,protože se právě rozletěly dveře a do místnosti vběhl malý bratříček.Markétka rychle zakryla páčku i knoflík a vyskočila z postele.Protože byla oblečená,vzala kloučka za ručičku a vešla do kuchyně,jako by se nechumelilo.Tatínek se trochu na Markétku zlobil,že tak dlouho vyspává a hned ji také pověřil úkoly,jako je uklidit pokojíček svůj a pomoct bratříčkovi uklidit jeho,vyčistit klec Bertíkovi,dát mu vodu a nakrmit jej(Bertík byl její morče),roztřídit si šaty na vyprání a také uklidit skříň s oblečením ve které si dokázala za týden kdy chodila do školy udělat neuvěřitelný nepořádek.Markétka bez odmlouvání snědla pozdní snídani a dala se do práce.Než maminka dovařila oběd,bylo všechno hotovo a rodiče se nestačili divit,jak je pilná. Po obědě se maminka s tatínkem domlouvali kam si dnes vyjdou s dětmi na procházku,ale Markétka hned hlásila,že si chce číst a že nikam nepujde.Rodiče,když se jednalo o četbu neměli námitek a tak když zůstala Markétka sama,vlezla si znovu do postele a vydala se opět na svůj let.Tentokrát si chtěla vyzkoušet i přistání venku.Opět letěla vysoko nad krajinou a když se podívala dolů,uviděla tam palouček s malým rybníčkem a opodál krásnou holou skálu o kterou se opíraly paprsky slunce.Představila si jak je kráně vyhřátá a protože ji tam nahoře,kde neustále pofukoval větřík již bylo trochu zima,rozhodla se přístát právě tady pod tou skálou.Zmáčkla červený knoflík a lehounce se snesla dolů.Ihned vyskočila z postele a šla si prohlédnout okolí.Bylo tam všude neskutečně krásně,ptáčci zpívali,motýlci se vznášeli nad její hlavou jako by tancovali,všude omamně vonělo kvítí,prostě jako v pohádce.Markétka se chvíli vyhřívala opřená o skálu.Zavřela oči a nechala se hladit hřejivými paprsky sluníčka po tváři.Bylo to moc příjemné a skoro se ji chtělo usnout.Vtom ji však vyrušil nějaký nepříjemný zvuk.Otevřela oči,rozhlédla se ale nic neviděla,stále ta stejná krása,kam až dohlédla.Sklopila oči pod nohy a vtom to zahlédla.Ze břehu rybníčku až skoro k jejím nohám se plazilo klubko jedovatých ,velkých hadů a zlověstně syčeli.Markétka na okamžik ztuhla hrůzou ale potom se vzpamatovala a rychle naskočila do postýlky a už se vznáší a míří směr domov.Brr,to byl ošklivý zážitek.Když se vrátila,rodiče ještě doma nebyli,takže vše proběhlo v poklidu a Markétka si ještě stihla alespoň nachystat knihu,jako by pilně četla.Podobně potom uběhla i neděle.Rodiče ani bratříček nic nezjistili a Markétka si užívala své tajemné létajíci postele.V neděli večer si pak připravila oblečení k posteli aby ráno až se bude vypravovat do školy nemusela vstávat.Maminka ji jako vždy přinesla svačinku až do školní brašny,kterou měla u postele a odešla do práce i s malým bráškou,kterého odvedla do školky.Tatínek vstával a odcházel hodně brzo ráno.Markétka měla tedy klid a mohla se obléknout až na poslední chvíli a vyrazit i s postelí do školy.Tak to také učinila.To jste měli vidět to pozdvižení ve třídě,když Markétka i s postelí přístála paní učitelce před stolem.Nejdříve všichni oněměli úžasem a nechápali co se to stalo.Když pak ale poznali svou spolužačku nastala ta pravá mela.Někteří se smáli,někteří,hlavně chlapci se sápali na postela a páčky a chtěli s nimi hned kroutit .Paní učitelka si málem vykřičela hlasivky,když se pokoušela sjednat klid a pořádek.Markétka z toho byla pěkně vyděšena.Takhle si to tedy nepředstavovala!Těšila se jak všichni užasnou a budo ji obdivovat a budou si ji předbíhat aby s nimi kamarádila,aby je svezla.I paní učitelku chtěla svéz.Tu jako první.Zatím to vypadá,že se paní učitelka vážně zlobí,především na ni a že kamarádky,které dosud měla s ní už nikdy nepromluví.Zato kluci ji úplně zničí postel a ona už nikdy nevzlétne.Teprve teď si uvědomila,jaká to byla hloupost chtít lítat s postelí až do školy.Navíc zjistila,že doma zapoměla školní aktovku s úkoly a učebnicemi,o svačině nemluvě.Také měla bosé nohy a postel ve třídě strašně překážela. Dveře třídy se otevřely a jimy zahlédla na chodbě děti z jiných tříd,které vyrušil hluk,jak se derou do jejich třídy,také pan ředitel se zle mračila vcházeje do dveří.To bude zlé,bliklo Markétce hlavou.Co dělat?Nejlepší bude utéct ale jak,když tu není k hnutí a nemá také ani boty ani bačkory.Jak tak rychle přemýšlela,někdo z kluků asi nechtíc zavadil o knoflík a postel se začala vznášet.Kluci,kteří se na ni sápali popadali nazem a Markétka rychle otočila páčkou a už letí k domovu.To se ji ulevilo,jenomže co to?Někdo ji volá!Je to hlas mámy!Jakto že není v práci?No to si asi pěkně schytám,snad abych ani domu neletěla.Jenže kam se mám ukrýt?Najednou pocítila jako by se ochlazovalo a slyší hlásek svého bratříčka a už s ní také třese.Otevřela oči a světe div se,ona je doma ve svém pokojíčku a spí.Je sobota ráno,na posteli není ani knoflík ani páka,maminka připravuje oběd v kuchyni,tatínek něco kutí u stolu a jí se to všechno jenom zdálo!To se ji ulevilo.Ještě že to byl pouze sen.

Středa 25.května

25. května 2011 v 15:33 | Ba.Ji. |  Strašidelné povídáni Ba.ji
Včera večer to je 24.května jsem si poprvé zaplavala v bazénku.Voda byla pouhých 22 stupínků ale i tak to bylo strašně príma.To plavání je s nadsázkou vzhledem k velikosti bazénu.Vydá to na pět temp tam a pět zpátky.I tak mám z toho radost jako malé dítě a vydržela bych tam dlouho.Jenže nejsem nejmladší a musím myslet na své zdraví.Dnes se trochu ochladilo ale zítra bude zase horko a to se moc těším,zvlášť když tady celý příští týden nebudu.Tahle poznámka k včerejšku je pro mne,abych si příští rok pamatovala,kdy jsem poprvé vlezla letos do vody,a tak se omlouvám,že tím otravuji i ostatní.

Neděle 15.květen

15. května 2011 v 13:00 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Žofije nezůstala své pověsti nic dlužná.Od rána prší,navíc se blíží úplněk a já od pátku opět nespím.Jsem strašně nervozní,napjatá jako struna a noci jsou k nepřečkání.Už aby byla aspoň středa,to už se bude doufám zlepšovat.Dnes si udělám výlet za svými vnoučátky ať se trochu potěším a přijdu na jiné myšlenky.S tím nejmladším Maxíkem je to opravdu radost.Má rok a tři měsíce a začíná mluvit a hlavně všechno napodobuje.Je roztomilý a strašně šikovný a hodný.Toho jsem ještě neslyšela pořádně plakat.Jen troch zamrčí,když se mu něco nelíbí a hned má zase pusinku v úsměvu a rozzářená očka.
Ale i ti starší mi dělají jen radost.Jak jinak,babičky mají vnoučátka jenom pro radost,výchova a trápení ať zůstane rodičům.My to máme již za sebou,svůj díl jsme si museli také vytrpět.Venku přestalo pršet a začíná se vyjasňovat,jdu na obhlídku!

Sobota 14.května

14. května 2011 v 19:52 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Včera v půl desáte si manžel nesl ven osušku po koupání a na prahu málem zakopl o malého ježka.Je to jeden z těch tří sourozenců,ktré jsme celou zimu krmili.Zřejmě si přišel pro granulky.Pravdou je asi to ,že tam má náš Mikeš misku s často nedojezenou potravou a na tu zřejmě ježci chodí.Nicméně aspoň víme,že přežili.Protože jsme jim nasypali granulky a po chvíli si je přišli zbaštit.Tento týden po uplynulém mrazu a sněhu byl opět krásný a téměř letní.Je to jako na houpačce a už na příští týden předpovídají meteorologové znovu přízemní mrazíky.Snad to nevyjde,to už bych asi nic nezachránila.Mám venky okurky,papriky,přísadu květinek ,které mrazík nesnesou.

Jaro na zahradě

14. května 2011 v 19:39 | Ba.Ji |  Květiny

Moje město v klínu hor

12. května 2011 v 15:15 | Ba.Ji. |  Téma týdne
Moje město je přímo vklíněné do údolí mezi horami.Někomu se může zdát zcela obyčejné až nudné,ale pro mne je krásné a hlavně hodně blízké mému srdci.Blíž už je snad jen moje rodná vesnička nedaleko tohoto města,kde jsem strávila své dětství.V tomto městečku,které má asi jen dvanáct tisíc obyvatel žiji větší část svého života.Jak už jsem psala,je obklopeno horami,lesy a krásnou přírodou.Památek tady zase až tolik není,snad jen zmíním vodní tvrz .Na kopci nad městem je náhrdelník z lázeňských budov a kolonády,která když se večer rozsvítí svými světly tak opravdu zdobí kopec jako diamantový náhrdelník.Máme tady také rozsáhlý lesopark se sousoším zakladatele lázní a spoustou pramenů většinou v mramorovém provedení.Kámen,to jedna z nejdostupnějších surovin v našem kraji.Potom ještě samozřejmě dřevo z lesů.Uprostřed náměstí,mimochodem nově opraveném je roztomilá radnice né moc velká ale starobylá.Větší část starobylých budov na náměstí však vzala za své v době minulé,kdy vše krásné nahrazovaly sice účelné ale nevzhledné paneláky.Přesto je náměstí po malých předělávkách pěkné,jako ostatně celé město.Kdo žije poblíž jistě poznal město Jeseník.Ano je to to moje milé městečko,které bych asi nedokázala vyměnit,už jenom pro ten klidný život v čisté a zelené přírodě.I když nadruhou stranu se tady nežije vůbec lehce.Do vnitrozemí je všude daleko a hlavně přes kopce a hory,takže v zimě je to dosti často svízelné.Zvykli jsme si na přívaly sněhu,kdy to hodinu odhazujete a za vámi se cesta opět uzavírá,v létě naopak často prší a to pak je několik dnů olovo místo oblohy a dokud se mraky nevyprázdní aby se mohly přehoupnout přes hory do té doby sluníčko nevidíme.I taková může být druhá stránka mého městečka a mé tolik milované přírody u nás v kraji.

Čtvrtek 5.května.2011

5. května 2011 v 17:26 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Protože jsem teď pár dní nebyla u počítače musím si zpětně do deníku zapsat pár poznámek o počasí.
Zatím co ještě v sobotu 30.dubna bylo teplo až 20 stupňů, k večeru se přehnal déšť a trochu se ochladilo,takže čarodejnice zmokly,ale asi za hodinku se znovu vyjasnilo a dokonce ještě svítilo sluníčko.Na prvního máje to pořád ještě šlo,střídalo se sluníčko s deštěm .Zato v pondělí pršelo a bylo asi jen 12 stupňů.Ovšem v úterý 3.května to přišlo.Ranní déšť přešel ve sněžení a v poledne již bylo všechno pod sněhem.Rozkvetlé stromy obalené sněhem,tulipánkům koukaly sotva hlavičky z bílé studené peřiny,keře se pod tíhou sněhu prohýbaly až k zemi,některé dokonce praskaly.Teplota se po celý den držela kolem třech stupŇů a v noci na středu klesla až na - 4 stupně.Všechno zamrzlo,lidé těžce škrabali led ze svých aut,pod nohama to křupalo a klouzalo jako uprostřed zimy.Brrrr!Ráno vysvitlo sluníčko ale trvalo celý den než sníh roztál a dnes 5.května je zase jaro,zelená tráva i stromy,sluníčko svítí,na teploměru 11 stupňů ve stínu jen ty květy jsou popálené,ořešáky kompletně zmrzlé a zčernalé a na úrodu můžeme asi zapomenout.přitom to vypadalo tak nadějně!

Krev?

1. května 2011 v 17:19 | Ba.Ji |  Téma týdne
Je první máj a to bych neměla o krvi psát,vždyť Máj je v podstatě měsíc lásky a tam by mělo být všechno krásné,jenže téma týdne je krev bez ohledu na datum.Krev mi nevadí,pokud je moje vlastní.Ovšem vidím-li někoho jiného zkrvaveného vyletí mi srdce až do krku a nevím proč,ale mám strach-hrůzu.Nejraději bych utekla!Na druhé straně moje zodpovědnost mi to nedovolí,pro zraněného dobře ,pro mně špatně.Krev lidi odjakživa buďto děsila,nebo fascinovala.Ale proč?Máme ji přece všichni stejnou.Máme všichni stejné množství,každý o ni ví.Tak proč je tomu tak?Barve je také pěkná,červená,žádná drasťárna.Snad je to proto,že krev je většinou spojena s bolestí?Ale je to také život a možná pokud uniká krev,máme strach že unikne i život?Nevím ale v jednom případě mi krev nevadí a mám ji dokonce ráda a to v jelítkach.Pěkně opečených.Doufám,že jsem vás tím moc nenazlobila.Je to jen pro odlehčení vážného tématu.