Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Červen 2011

Mám svůj....

19. června 2011 v 18:26 | Ba.Ji |  Téma týdne
Mám svůj soukromý vesmír,do kterého nikoho cizího nepouštím.Je velký,krásný,mám tam i své hvězdy a hvězdičky,svou planetu, sice jen jednu ale velikou.Je to planeta lásky a tam se mohu kdykoli uchýlit když je mi ouvej.Mé hvězdičky jsou milé a vůbec nejsou chladné a sluníček mám hned několik.Ani o ta se však nikdy nespálím,v to pevně věřím.Na mé planetě je stále den a světlo.Noc si mohu přivolat kdykoliv jen potřebuji.Stačí se uložit k odpočinku a zavřít oči.Pro "rakety "v mém vesmíru však místo není.Nepustím tam ani vesmírné dobrodruhy.Stvořila jsem si svůj vesmír jen a jen pro sebe a jen a jen já si rozhodnu,kdo tam smí a kdo ne.

Mít tak stroj času

7. června 2011 v 16:40 | Ba.Ji |  Téma týdne
Kdybych měla stroj času,vrátila bych se nejdříve do pravěku!Chtěla bych vidět tu bujnou přírodu,obří přesličky,kapradinové stromy,všechny ...saury a ještěry a ptáky a ryby.Všude by bylo teplo,vlhko a klid.Asi bych se trochu bála ale určitě by to stálo zato.Potom bych se přesunula do konce osmnáctého století a počátku devatenáctého.Myslím,že by to také stálo za podívanou a nakonec bych chtěla zažít dvacátá až čtyřicátá léta.Možná bych se na skok vrátila do svého dětství a hlavně bych chtěla ještě jednou vidět své rodiče.Je spousta otázek na které neznám odpovědi a které mne kupodivu napadaji až teď.Stroj času by se také dal využít i k cestování po jiných kontinentech ve všech dobách a to by teprve bylo!Prostě kdyby,kdyby.Celý náš život je složený z takových kdyby.Snad se to jednou podaří,něco takového sestrojit a dát odpověď na všechna ta kdyby,proč a jak.Jenomže to pak nastane takový zmatek na zemi,že to bude asi konec života i planety,protože si většina lidí bude chtít změnit to co se událo a co se mu nelíbilo a tím se změní veškerá návaznost na příští události atd.,atd.

Pohádky nejmilejší...

5. června 2011 v 20:06 | Ba.Ji |  Téma týdne
Pohádky provázejí celý můj život a stále je mám ráda.Pamatuji si na svou první pohádkovou knížku,kterou jsem dostala asi ve třech letech.Byla to pohádka o holčičce,která se narodila z lístku jabloňového květu a byla překrásně ilustrovaná.Ještě dnes si dokážu vybavit některé obrázky.Bohužel však nevím jak se jmenovala ani kdo ji ilustroval.Protože se mi narodily ještě tři mladší sestřičky,tak se knížka nedochovala.Nikdy však jsem na ni nezapoměla a i když jsem měla spoustu dalších pohádkových knížek,tutu žádná nepředčila.Možna proto,že ji nemám?Za mých školních let nám paní učitelka předčítala i ve škole pohádky a to bych vydržela poslouchat třeba celý den.V pohádkách nás asi láká nejvíc to,že tam vždy zvítězí dobro nad zlem a téměř pokaždé mají dobrý konec.To nám , nebo alespoň mně v životě mnohdy chybí.A proto se spousta z nás i v pozdějším věku ráda uchyluje k pohákovému světu.Je pravdou,že i "dospělí" umí vymýšlet a krmit své okolí pohádkami o které však nikdo nestojí a málo kdo je chce poslouchat.To už je však jiné kategorie!