Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Červenec 2011

Neděle 31.7.2011

31. července 2011 v 14:02 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Chtělo by se říct s klasikem"tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný".Tak nějak to cítím i já,opět prší již druhý den a venku je docela jako na podzim.Pouho pouhých šestnáct stupňů.Ostatně podzimní počasí je tu již téměř celý týden.Doufám jen,že léto jsem už neprošvihla a že ještě bude!Ráda bych se párkrát ještě vykoupala v bazénu,nabrala trochu bronzu na kůži,ráda bych se jen tak povalovala ve stínu na lehátku,protože je strašné horko a nedá se nic jiného dělat a večer pak do noci seděla venku pod jasnou oblohou a pozorovala hvězdičky.Srpen je měsíc,kdy nejvíce padají hvězdy.Na splněná přání sice nevěřím,ale vždy si znovu něco přejí.Co kdyby..?

Červenec na zahradě

30. července 2011 v 15:00 | Ba.Ji |  Květiny

Reklama-součást života

27. července 2011 v 14:06 | Ba.Ji |  Téma týdne
Reklamu nemám příliš v lásce,ale naučila jsem se s ní žít a moc ji nevnímám.Je to bohužel součást této doby a našeho života.
Pravdou ovšem je,že někdy se reklama docela povede,je krátká výstižná a pobaví.Teď se mi například docela líbí reklama s keckami.Některé ale vůbec nepochopím a trvá mi hodně dlouho,než zjistím na co vlastně je.Jsou to hlavně americké,třeba na sportovní obuv atd.Nejvíc na reklamách mi vadí,že jsou klamavé a nepravdivé.Nikdo to ale neřeší a tak nás "oblbují" s čokoládami plnými mléka,jogurty plnými živých kultur,zdravými polévkami z pytlíků,dokonalými spotřebiči,které pracují za nás atd.To je to co mě obtěžuje nejvíc a s čím se nedokážu vyrovnat.Ale dnešní svět je takový.Je výhradně o penězích,mamonu a ziscích za každou cenu.Člověk jako takový se svým rozumem a právem tady prakticky nemá místo.Snad jsem to napsala příliš tvrdě a jednostraně ale tak to vnímám ja.

Pondělí 25.července

25. července 2011 v 16:28 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Již dlouho jsem do svého deníku nic nenapsala.musím to napravit.Léto je v plném běhu.Mám rozkvetlou a vonící celou zahradu.Sklízím okurky,rajčata,cukety,brambory a kořenovou zeleninu.Do pátku pršelo tři dny v kuse,díky čemuž nemusím chvíli zalévat.Minulý týden vyvedly žluny svá mláďata z hnízda a ta přistála před naší chalupou.Procházela se tam a občas něco sezobla z trávniku jako dvě slepičky.Byla krásná.Na hlavičkách měla červenou čepičku ve tvaru slzy,olemovanou tmavším proužkem,křídla se leskla zelenožlutou barvou a na těle byla kropenatá a hlavně ta velikost mne fascinovala.Když jsem si je chtěla ale vyfotit víc z blízka odhopkaly do keřů tůjek a pak jsem je jen slyšela vzlétnout a křičet za stomů.Dříve jsme tady mívaly i žlůvu a to byla teprve krása.poslední léta jsme vděčni i za žluny.I to jsou krásní ptáci,jenže jsou hodně plaší,tak je víc slyšíme než vidíme.Před dvěma týdne se nám objevila během několika málo dnů vosí hnízda pod střecho i ,v obou kůlnách a tam tedy byly vosy dost agresivní.Jakmile jsme jen otevřevřeli dveře,okamžitě vystartovaly.Celkem měly pět velkých hnízd.Museli jsme nakoupit spreje na vosy a večer když se setmělo si manžel přistavil žebřík pod střechu a pěkně je vystříkal.Ráno potom strhnul hnízda.V kůlnach to bylo snažžší o to,že nemusel nikam lézt a pohodlně dosáhl ze zamě,takže měl možnost rychleji reagovat.Obešlo se to všechno bez žihadel.Musíme se také podívat do lesa.Zatím ještě stále nerostly hřiby.Bylo moc sucho.Snad teď po vydatné zálivce si dají říct a vykouknou.Také by se mělo trochu víc oteplit,abych mohla do bazénu.Naposledy jsem tam byla v úterý a od té doby nic.Ovšem předpověď zatím nic moc.No uvidíme.

Začátky jsou nejkrásnější

23. července 2011 v 18:57 | Ba.Ji |  Téma týdne
Začínal měsíc září a já jsem nastoupila do posledního ročníku gymnázia.První dny měsíce byly teplé,prosluněné,loudala jsem se vždy cestou ze školy a vzpomínala na prázdniny.Jaká škoda,že tak uběhly.Nejlepší by bylo kdyby trvaly deset měsíců v roce a jen dva byla škola,to by se mi líbilo,ale muselo by být pořád léto-voda a slunce.Cestou jsem se zastavovala před výkladními skříněmi,prohlížela si vystavené zboží a občas se pozdravila se známymi.Najednou mou pozornost upoutal mladý muž.Byl vysoký,černé vlasy se mu krásně vlnily až k ramenům a hlavně jsem si všimla jeho tmavých očí,které mne propalovaly až jsem se chtě nechtě začervenala.Otočila jsem hlavu jako bych si ho ani nevšimla a pokračovala dál.Za chvíli jsem na něj úplně zapomněla.Jenže za pár dní jsem potkala opět toho samého kluka a zase se mi zdálo,že cítím jeho pohled až v mozku.Když jsem se však na něj podívala ,vůbec si mně nevšímal.Tak jsem toho kluka potkávala neustále téměř tři týdny a střídavě jsem si nevšímala já jeho,nebo on mne.Byl starší než já,mohlo mu být tak dvaadvacet,nevím ale začínal mne zajímat a hlavně se mi moc líbil.Jenže teď kolem mne chodil jako bych neexistovala.Zato mně se o něm už i zdálo.Skončilo září a nastalo pravé podzimní počasí.Většinou pršelo,nebo byla mlha.Jednoho odpoledne,zrovna lilo jako z konve a já spěchala domů,celá ucouraná,mokrá,vlasy se mi splihle lepily na čelo,byla jsem na sebe naštvaná,že jsem si ráno nevzala deštník a taky jsem byla pěkně prokřehlá.Najednou ke mně ze zadu někdo promluvil!Nechcete se schovat slečno?Já se vztekle otočila,dělá si snad někdo ze mně legraci?Cožpak nevidí,že už ani víc mokrá být nemohu?Za mnou stál pod obrovským deštníkem ten krásný tmavovlasý kluk a s úsměvem ve svých očích mi nabízel svůj deštník.Hrklo ve mně jak ve starých hodinách.Srdce se rozběhlo takovým tempem,že jsem se bála,že to neudýcham.Ale přesto jsem se snažila aby na mně nic nepoznal a jen tak ledabyle odpověděla,že děkuji ale že mám déšť ráda a pokračovala rychle dál.Jenže kluk se nevzdal rychle mně dohonil,uchopil mně za paži a s úsměvem mi povídá"neblázní Eliško,vždyť si uženeš zápal plic a to by mě opravdu mrzelo.On zná dokonce moje jméno a klidně mi tyká,hnalo se mi hlavou ještě trochu splašeně,ale co, uklidnila jsem se ,jen ať se podívá,jak vypadám,jako zmoklá slepice a určitě bude litovat.Zastavila jsem se a schovala k němu do sucha.Bylo to příjemné a zároveň mně mrzelo,že to musí skončit právě tak.Celý měsíc se šlechtím,češu oblíkám,abych na něj udělala dojem a dnes,když jsem promoklá jak vodník si mně může prohlídnout pěkně zblízka a zjistit jaká jsem vlastně ošklivka.Zdá se ovšem,že mu to nevadilo.Pěkně jsme si popovídali,doprovodil mně až domů a zeptal se jestli na mně může zítra počkat na stejném místě.Taky mi řekl,že se jmenuje Petr a zná mně již celé prázdniny.Stále se snažil být blízko mně ale já si ho prý vůbec nevšímala.Proto nemněl odvahu mně oslovit.Až dnes,když jsem byla tak skřehlá,doufal,že ho neodmítnu a že se semnou bude moct konečně seznámit.Zjistil si sice spoustu věcí o mně,ale to hlavní by chtěl slyšet ode mně.A tak jsme začali spolu chodit a byl to ten nejkrásnější začátek jaký znám a doufám,že konec nikdy nebude.