Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Září 2011

Ticho

22. září 2011 v 16:29 | Ba.Ji |  Téma týdne
Ticho jsem měla vždycky ráda.Když jsem si mohla zalézt domů do svého pokoje,vhupnout do postele zavřít bolavé oči a jen tak si poslouchat ticho.To byla krása.Ale trvala jen do doby než se to stalo!Teď už se přílišného tich spíše bojím.
Byl mrazivý zimní den a já šla spolu s partou kamarádu,kamarádek po ulici.Smáli jsme se,povídali a bylo nám fajn.Nevnímala jsem okolí až do chvíle,kdy se u mého ucha ozvala strašná rána.Hlava se mi rozskočila na tisíc malých kousků,před očima mi sršely jiskry a hvězdičky.Najednou všechno ustalo a já slyšela hrobové ticho.Ticho jaké jsem nikdy nezažila.Pomalu jsem se vzpamatovávala,kamarádi kolem mne se usmívali,někteří něco rozčileně křičeli ale já nic neslyšela.Udiveně koukám z jednoho na druhého,nevšímají si mne jen se rozhlížejí a otvírají ústa.Potom se konečně Marcela podívá na mne a něco mi říká.Má v očích otazník.Já napřed potichu,potom už křičím,že neslyším,pořád dokola to opakuji a přidávám na hlase.Jenže neslyším ani sama sebe a začínám propadat hysterii.Všichni se na mně udiveně dívají,chytají mě za ruce něco mi stále opakuji,jenže nic,vůbec nic k mému sluchu nedoléhá.Nikdo si nedovede představit to zoufalství.Nechápu co se stalo,co to bylo za ránu,která mě vzala sluch.Konečně přijíždí sanitka a vezou mně do nemocnice.Lékař na mně mluví,ptá se,jenže jak mu říct,že je to zbytečné,že neslyším ani sama sebe.Snažím se odezírat ze rtů.Zoufale se o to snažím,jsem však příliš rozrušená abych se dokázala na něco soustředit.
V nemocnici mě vozí z vyšetřovny na vyšetřovnu,od lékaře k lékaři,vyčistili mi a obvázali ránu na hlavě o které ani nevím,koukají se mi do obou uší,je to nepříjemné ale hluché,bez zvuku.Bolí mě hlava a je mi zle,snažím se jim to říct,bez toho aniž bych slyšela vlastní hlas je divné až nepříjemné mluvit.Nemám kontrolu nad tím co říkám,jak to říkám,jestli vůbec něco říkám,jestli jen neotvírám usta naprázdno.Potom mě sestra uložila do postele,napíchla kapačku a já usínám.Je to těžký a tvrdý spánek,který se podobá spíš bezvědomí.Ráno se probouzím do ticha a nevím kde jsem.Nepamatuji si nic,jen ležím a rozhlížím se s nepříjemným pocitem.Dveře se neslyšně otvírají,vchází sestra a po chvíli lékař,zase otevírají ústa,pokyvují hlavou,dívají se povzbudivě na mně.Už si vzpomínám.Jsem hluchá,něco prásklo a já jsem hluchá!Chtěla bych křičet,proč,proč já ale mlčím a raději zavírám oči.Někdo mě bere za ruku,jsou to rodič.Maminka se usmívá,jako by nic nevěděla a otec se na mně zkoumavě dívá.Potom mi oba něco povídají,je to takové uklidńující i když vlastně nevím co mi říkají.Maminka mně hladí a usmívá se v koutku očí má ale smutek.Tak jsem v nemocnici strávila tři dny a čtvrtý den v noci mě probudil zvláštní šum.Co to může být?Já přece nic neslyším!Po chvíli znovu něco šumí a je to přímo v mé hlavě!Co se to děje!Do rána jsem už neusnula a šum se ozývá teď už téměř bez přestání.I když mi to nedělá moc dobře,jsem šťastná,začínám slyšet alespoň něco.Když mi sestra přinesla snídani,snažila jsem se ji to říct a zvuky v hlavě se zesiluji.Nerozumím sice svým slovům ale slyším je,uvědomuji si.Sestra se vzdálila a přichází lékař.Pokyvuje hlavou a pomaloučku vyslovuje slova.Já jim začínám rozumět,v tom se ozve prasknutí,někde až v mozku a já slyším,lidi já slyším.Bože to je krása.Teď jsem doma a vychutnávám si všechny zvuky,jen někdy se v noci polekaně budím a napínám uši,jestli opravdu slyším.Doufám,že se už nikdy s dělobuchy a petardami u mého ucha nesetkám!Ticho je krásné,ticho prý léči,ale z ticha se můžete i zbláznit!

Nahota

15. září 2011 v 17:15 | Ba.Ji |  Téma týdne
Na nahotě není nic špatného.Konečně,všichni jsme na svět přišli nazí,v tom jsme si my lidi rovni.Ale já bych chtěla napsat o tom jak jsem já na svou nahotu doplatila.
Byl horký červencový den a já se dala do sekání trávy.Už to nutně potřebovala i když mně se zrovna moc do toho nechtělo.Nicméně oblékla jsem se do plavek a začala jezdit se sekačkou po zahradě.Vždy,když se mi zdálo,že jsem přehřátá,vlezla jsem do bazénu na půl hodinky a potom zase pokračovala v práci.Odpoledne se nachýlilo a já měla na šňůře dvoje mokré plavky a jednu spodní soupravu.Musím podotknout,že mám velkou zahradu a je mi šedesát.Protože sousedíme s chalupou,kde přes týden nikdo není,na druhé straně je pouze zarostlé zbouraniště a celá naše zahrada je obehnáná asi dvoumetrovým živým plotem,rozhodla jsem se že po skončení práce si vlezu do bazénu nahá,nechtělo se mi stále převlíkat.Vzala jsem si tedy župan , osušku a za bazénoem se svlékla a šupla do vody.Ráchala jsemse tam dost dlouho a najednou se za živým plotem od sousedovic chalupy objevil vršek hlavy s očima a soused,který nečekaně přijel před víkendem mne pozdravil a ptal se jestli bych mu nepujčila trochu kávy.Teď jsem přijel a zjistil,že nemáme ani kapku, pravil.Ve mně by se krve nedořezal.Co mám dělat?Nejraději bych vlezla pod vodu,jen že tam dlouho nevydržím ,a pak on jistě počká.A tak jsem připlavala ke straně bazénu,kde se nacházel on a přitiskla se ke stěně.Snad nic neviděl.Řekla jsem mu,že mu ji hned přinesu,jenže on čekal u plotu,samozřejmě,čekal až s ní přijdu a podám mu ji.Jenže já nemohu z vody,jsem nahá a na župan prostě nedosáhnu.V hlavě mi šrotovalo ,ale nic kloudného mně ne a ne napadnout.Říct mu,že jsem nahá,to bych si vůbec nedovolila,co by si o mně v mém věku myslel?Už mi začínala být ve vodě zima,proto že jsem se nehýbala a ven vylézt nemůžu,soused stojí za plotem,nakukuje přes plot a mluví a mluví.Snaží se být vtipný a mně berou všichni čerti.Konečně mně něco napadlo.Víte co,jděte si zatím postavit vodu na kafe,já se převléknu a přijdu za vámi.A dáte si semnou?Samozřejmě odpovídám,i když kávu v tuto odpolední dobu nepiji,protože pak neusnu.Slíbila bych cokoli,jen ať už odejde.Konečně se otočil a odchází.Já rychle přikrčeně vylézám z vody,soukám na sebe župan a mokrá upaluji do chalupy.Rychle se doma osuším,obléknu,popadnu kávu,balíček čaje a jdu na návštěvu.Všechno nakonec dobře dopadlo,já si dala čaj,soused kávu a pok se mně jen tak mezi řečí ptal:Vy jste se styděla předemnou vylézt z vody?To si myslíte,že moje žena v plavkách nechodí?Jen jsem se usmála a myslela si jó kdyby jsi milej zlatej viděl v jakých plavkách jsem já byla!

Sourozenci

7. září 2011 v 14:51 | Ba.Ji |  Téma týdne
Mít sourozence je moc prima.Já sama jsem vyrůstala se čtyřmi sestrami.Tedy bylo nás pět holek a užily jsem si spolu spoustu legrace.Nikdy nikdo nebyl sám doma,vždycky jsme si měly od koho pujčit oblečení,šminky,boty,netrápily nás otázky dospělosti,proto že vždycky bylo koho se zeptat.Nebyl mezi námi velký věkový rozdíl.Je pravda,že jsme se hádaly ba někdy i do vlasů vjely ale za chvíli bylo vše vpořádku.Proto že jsme vyrůstaly ve velmi skromných poměrech a zvykly jsme si o vše se dělit nedošlo k rozepřím ani při dělení dědictví a stojíme při sobě stále a pořád se máme rádi.Když se sejde náš "babinec"tak s láskou a nostalgii vzpomínáme na své dětsví a věřte,že je na co.Každá z nás byla jiná a každá z nás dokázála provádět neuvěřitelné lumpárny.Ale musím přiznat,že i s rodiči bývala legrace a s maminkou ,která byla hodně svérázná jsme se nasmály i ve starším věku.Jen škoda,že to dětství tak rychle uběhlo a že rodiče už tu nejsou s námi.Moc nám chybí ale jsme jim vděčné za to,že nás bylo tolik dětí a že nám dokázali připravit tak pěkné dětství.

Můj příběh

1. září 2011 v 19:42 | Ba.Ji. |  Téma týdne
Dnes vám budu vyprávět příběhy dva.Vznikly z omylu ale žily si svým životem.Před prázdninami jsem šla do školky pro svého čtyřletého vnoučka.Proto, že to bylo po obědě,tak jsme to vzali domů parkem.Žijeme v lázeňském městě a tak je v parku spousta pramenů.Když jsme došli k prvnímu z nich,zeptal se vnuk co je tam napsáno.Přečetla jsem pouze velký nápis,protože se mi nechtělo vytahovat brýle.Tindal Quelle,řekla jsem mu.A co to znamená babi?A teď začne ten příběh.Jsem již staršího věku a ve škole jsme se učili pouze rusky,tedy jsem si spletla slovíčko quelle s queen, pramen s královnou a řekla jsem milému Ondráškovi suverně:Královský pramen.Královský pramen ?Opakoval vnouček a už mu zářila očka.Copak tady byla královna?Asi ano odpovídám a Ondrášek pokračuje,a co tady dělala?No asi když se procházela v parku,tak dostala žízeň a šla se tady napít vymýšlím si.Ale proč se nenapila královské vody,kterou královny mají?Ptá se dál vnouček.To opravdu neví a jdeme dál.Ještě celou cestu jsme si vymýšleli co ta královna tam mohla dělat a mně pomalu docházelo,že jsem to asi popletla.Druhý den jsem se to pokusila vnukovi vysvětlit,že jsem to poletla,jenže ten o tom nechtěl ani slyšet.Že jsi to babi spletla a ten pramen je opravdu královský,díval se na mně prosebně.Vždyť tam přece musela chodit královna.Chvíli jsem se pokoušela ho přemluvit ale nakonec jsem kapitulovala a řekla,že pramen je opravdu královký a Ondra byl strašně šťastný.Od té doby to každém vypráví,jak v parku byla královna a pila z našeho pramenu a Tindall quelle je jeho nejoblíbenější pramen.
Druhý příběh jsem si zase rozvinula já a to na základě sdělení téhož vnoučka.Předevčírem mi totiž mezi hrou oznámil,že tatínek ma strašně dlouhého sergeje.Ve mně by se krve nedořezal,jistě většinu vás napadne to,co napadlo mne.Představila jsem si,že třeba byli spolu v koupelně a na dotaz Ondráška tatínek odpověděl že je to sergej?Přešla jsem to mlčením a hráli jsme si dál.Jenže druhý den mi vnouček zase jen tak zničeho nic řekl.Babi,tatínek ma strašně dlouhého sergeje.Díval se mi přímo do očí a já nevěděla jak reagovat.Napadlo mně zeptat se, jak to víš?No viděl jsem ho.odpovídá.Ale když já nevím co to je Ondrášku,říkám když o tom stále mluví.No přece babi vlak.Sergej je strašně dlouhý vlak.To si nedovede nikdo představit,jak se mi ulevilo.Jeho tatínek má totiž velký model železnice a zřejmě si pořídil nový vlak,kterému říká Sergej?