Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Únor 2012

24.únor

24. února 2012 v 15:12 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Po dvou dnech jsem se opět dostala do lesa.Tentokrát na louce,přes kterou jsme šla,nebylo po sněhu ani památky.Jen na polních cestách se rozlévají jezaera vody,na jejíchž hlubokých dnech je vidět led.I když mám obuty holínky,do těchto kaluží se neodvažuji vstoupit.Nerada bych se v nich utopila.Než stihnu nasadit svého "kraula",je po mně!Jinak ty menší kaluže,jsou samozřejmě moje.Na lesní cestě do lomu,jsem na jejím břehu našla několik trsečku petrklíčů.Měla jsem z nich velkou radost,proto,že to znamená,jaro je blízko!Byly krásné,svěži,skrývaly se pod starou ,suchou trávou a předevčírem,tam rozhodně ještě nebyly!Je sice únor a je pravda,že tak brzy,jsem je nikdy neviděla,nicméně teď tam jsou a já doufám,že už nezmrznou!Dnes je jedenáct stupňů nad nulou,krásný ,svěží vzduch a i když hodně fouká,je venku příjemně!Jo a ve včelíně,který je pod lesem se probouzejí včely a vylétávají ven.Nevím,jestli je to dobře,ale kočičky už kvetou,tak jim to snad bude stačit!

Malá ukázka mé knížky

19. února 2012 v 19:04 | Ba.Ji |  Autorský klub blogu
STRACH ZA MILION



Venku byl teplý letní podvečer na konci června. Jana měla všechny zkoušky úspěšně za sebou a před sebou prázdninovou brigádu jako delegátka cestovní kanceláře v Portugalsku na celé prázdniny až do poloviny září, než ji opět začne škola. Chtěla být učitelkou již co pamatuje a teď se ji pomalu sen naplňoval.
Měla za sebou baklářské zkoušky a za dva roky, dá-li bůh bude i magistra. Nic ji nebude bránit v tom aby si splnila svůj sen .Všechno se zdálo dokonalé a pozitivní až na jednu smutnou skutečnost.Jsou to teprve dva dny, co pochovala svou milovanou maminku. Seděla u okna, pozorovala zahradu, záhonky s růžemi a azalkami o které maminka s takovou láskou pečovala .Byly to také jediné květiny, které doma měly .Maminka nikdy nestrpěla žádné hrnkové květy v domě. Byla úzkostlivě čistotná a na květinách se usazuje prach, který se nedá jen tak snadno odstranit.To byla její slova, když se Jana jako malá ptávala, proč také nemají doma květináče s kytkami, jaké vídala v bytě u svých kamarádek.
Teď tomu byla ráda.V noci odlétala se svým prvním turnusem turistů a mohla s klidným svědomím zamknout dům aniž by ji hryzalo svědomí, že se o něco nepostarala.
Bylo ji těžko a cítila silnou bolest kdesi na srdci. Stále ještě nemohla pochopit, že tu maminka není a už nikdy nebude. Její náhlá smrt ji opravdu zaskočila, jako i všechny kdo maminku znali. V domě bylo ticho až strašidelné a Janě se svíralo srdce při každém sebeslabším zvuku .Nakonec byla ráda, že se ještě včera domluvila s realitní makléřkou o prodeji domu. Nechtěla se sem vracet .Stále by ji to jitřilo vzpomínky na matku a bála se že bolest, kterou cítila by nikdy nepřešla. Vždyť žily jen jedna pro druhou, otce nikdy nepoznala a o rodině maminky také nic nevěděla a nikoho neznala. Dříve, jako malé dítě se často ptávala, jenže maminka to vždy zamluvila. Také na pohřbu maminky byli pouze její spolupracovníci, pár sousedů a asi dvě kamarádky, které měla ještě ze střední školy. V obřadní síni zaplnili sotva dvě lavice.
Jak tak seděla u okna, najednou zaslechla motor auta, které se vřítilo velkou rychlostí do jejich ulice, potom prudce přibrzdilo a vtom přes vysokou zeď obhánějíci jejich zahradu přeletěl tmavý, velký balík. Auto se opět prudce rozjelo , v dáli se ozvala siréna policejních vozidel. Vzápětí se také prohnaly ulicí a pomalu všechno utichlo. Den byl znovu líný a klidný. Podvečer jako by ani nic nenarušilo.
Janě se rozbušila krev ve spáncích. Co to bylo? Na trávě pod keřem vyčníval kus tmavého balíku. Ještě chvíli seděla u okna a čekala, zda se znovu neozve hluk vracejících se aut .Bylo naprosté ticho, jen v korunách stromů si povídali ptáci, občas zabzučela včela, nebo čmelák letící kolem otevřeného okna, občas zašustily lístky stromu, jinak nic nenarušovalo tento teplý podvečer .
Asi po hodině si Jana dodala odvahu a vyšla na zahradu. Sehnula se pod keř a opatrně rukou, obalenou čistým kapesníkem, byla přece vášnivou čtenářkou detektivek, vytáhla za ucho velkou černou koženou kabelu. Opatrně zatáhla za zip a nakoukla dovnitř. Skoro se ji zatmělo před očima.Srdce ji zběsile bušilo a měla

Pátek 17.února

17. února 2012 v 13:40 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
ÚžasnýDnes je třetí den teplota nad nulou.Tedy alespoň přes den,v noci se pohybuje kolem -2 stupňů.Proti těm -dvacítkám,které nám vládly po tři týdny,je to téměř horko!O co je tepleji,o to víc nám napadlo sněhu.Tak, že se pro změnu brodíme po kolena ve sněhu,kde je navátý i po zadek.S běžkováním mám prozatím utrum.Ještě v úterý to krásně jezdilo,ve středu začal silný vítr a tím jsem skončila!Já se to asi nikdy nenaučím!Zato ptáci zpívají víc a víc,jako by cítili jaro,také jim nestačím sypat do krmítka!Vypadá to.že mají bezedná volátka.

Dostala jsem dárek

14. února 2012 v 17:47 | Ba.Ji
Dnes 13.února jsem od autorského klubu blogu obdržele krásný dárek.Byla jsem přijata do klubu.Mám velkou radost ale zároveň cítím trochu obavu,abych nenudila!Píšu sice strašně ráda,ale jsou to jen takové moje nápady a myšlenky,kterých mám neustále plnou hlavu.Nerada hovořím,o to raději píšu a vyjádření mé myšlenky je pro mne snadnější na papíře(resp.v počítači) než ústně,to se mi myšlenky cestou z mozku přes pusu někam ztrácí a komolí.Ještě jednou díky a přejí hezkého Valentýna všem blogéruma blogérkám.

Pondělí 13.února

13. února 2012 v 14:09 | Ba.Ji. |  Deník Ba.Ji
Dnes přišlo oparavdu oteplení,ještě o půlnoci byla teplota kolem mínus čtyřiadvaceti a ráno už bylo pouze -8 stupňů.V poledne pak vystoupala rtuť na teploměru až na -2,2 stupně a tak jsem z půdy sundala po asi patnácti letech staré běžky.Jsou ještě dřevěné Artisky ale mně stačí a šla jsem si na louku vyjet stopu.Zjistila jsem,že se to předemnou někdo už pokoušel,takže jsem se jen zařadila do jeho koleje .Ale stejně mi to nebylo moc platné.Vůbec to nejelo,sníh se mi lepil na lyže.Tedy né,že bych to na těch běžkách uměla,nikdy jsem se to pořádně nenaučila,ale někam se vždycky dostanu a hlavně je to pohyb!A o tom to celé je!Dnes jsem to ale stejně brzy vzdala a vrátila se.Jednak mně tlačil palec v botě,vzala jsem si moc silné ponožky,jednak mi to jak už jsem říkala nejelo.Za chvíli jsem toho měla dost a otočila se.Kousek dál asi tak sto metrů ode mně se pásly v močálu tři srnky a ani neutekli,zřejmě mne vůbec nepovažovali za člověka,s tím nemotorným pohybem!

Neděle 12.února

12. února 2012 v 19:51 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Je neděle večer,čtyřicet minut po devatenácté hodině a teploměr neustále klesá.Momentálně je tam -20,4 stupňů a jde to závratně rychle dolů.Zatím co v poledne bylo sotva -8 ,ve čtyři hodiny,kdy stále ještě svítilo sluníčko,to bylo -14stupňů.Ráno kolem šesté hodině bylo-25!Po dobu poseldních tři týdnu,je to téměř pravidlo,s vyjimkou asi dvou dnů,kdy bylo v noci nějakých--18,byla teplota po ostatní dny mezi-20 až-26 stupňů.Ale snad to opravdu bude končit a od zítřka se oteplí.Velkým kladem této podivné zimy je to,že téměř denně svítí sluníčko,někdy jen dvě hodinky ale je tady a to je pro mně strašně důležité a tím toto období snesitelné.

Sobota 4.února

4. února 2012 v 19:20 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
I dnes mrzlo jako když praští.V noci bylo -25stupňů a v poledne teplota vystoupila pouze na -12stupňů.Tyhle mrazy trvají nepřetržitě již přes dva týdny a ještě nejméně týden trvat budou podle předpovědi meterologů.Jen lituji všechna zvířata,která žijí venku včetně našeho kocoura.Vzala bych ho do domu,ale bojím se ,že by schoulostivěl a pak by na tom byl hůř.Zatím mu do jeho pelíšku vkládám alespoň termofor s horkou vodou,zabalený do flanelu.Opakuji to několikrát, do půlnoci.Naštěstí denně svítí sluníčko a tak den tráví vyhříváním na sluníčku.Jen ráno kdy je ještě hodně mrazivo se snažím ho krmit alespoň v chodbě,ale nesmíme zavřít dveře,to vždycky zpanikaří.Při otevřených dveřích ale klidně vleze až do postele.Včera jsem od nás ze zahrady viděla divoká prasata za plotem na louce,kde jsou malé remízky .Tam si pod sněhem vyhrabávala žaludy za bílého dne,po poledni.Jejich stopy jsem našla i kolem chalupy.Jsou tady také stopy od srnek a těm jsem dala k louce mezi větve stromu seno,ale ani se ho nedotknou,nevím proč!A tak si říkám - pokud bych se v příštím životě měla něčím narodit,tak rozhodně nechci být žádným zvířetem!Maximálně akvarijní rybičkou!