Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Říjen 2012

Vrať se aspoń na pár dní......

28. října 2012 v 14:31 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Ráno,když jsem vyhlédla z okna,ležela na stolečku velká,cukrová, nadýchnutá kobliha.Bože léto,vrať se alespoň na pár dní zpátky!Vždyť je teprve říjen a my už se brodíme pětadvaceti čísly sněhu!Studeného a mokráho!Brr.
Popínavé růže,vajegelie a ostatní keře ještě nestačily shodit listy a teď leží s větvemi přimáčknutými až k zemi.
Na zahradě manžel hrablem protáhl chodníčky a tak se bílým nadělením táhnou svěže zelené cestičky.Je to krásné a zárověň bizarní.Kosáci od rána zmateně poletují a křičí,nevím jestli radostí,ale spíš jsou zmatení a stejně jako já nadávají!
Když si vzpomenu,že tady zima trvá až do dubna a někdy i v květnu ještě mrzne,tak dostávám osypky.Půl roku -to je šílená doba!Co pozitivního mám na této situaci najít?Že se jednou ,dvakrát,nebo i pětkrát svezu na běžkách?Že párkrát během zimy vysvitne sluníčko a ukáže trochu té ledové,zářivé krásy?To je opravdu málo a rozhodně se tím nevyváží chlad,mokro,šero,chřipky a jiné nepříjemnosti,které na nás budou čekat!.A navíc ještě posunutí času,to je rovněž dílo!
Špatně se přispůsobuji a tak mám s tím vždy potíže,ostatně jako většina lidí.
Vím,že někdo zimu miluje a tak jen doufám,že jsem jim tím nezkazila náladu a nadšení!Nás co milujeme léto je určitě víc....

Až se mě zima bude ptát

16. října 2012 v 15:54 | Ba.Ji. |  Trocha poezie
Až se mě zima bude ptát,co dělala jsem léto celé?
Budu ji muset trochu lhát ...
Na žhavém slunci paprskům ,vystavovala své tělo, směle?
Až se mě zima bude ptát,co dělala jsem na podzim?
Budu ji muset opět lhát....
Že brouzdám listím spadaným , v lesích si léčím splín.
Až se mě zima bude ptát,jak hodlám tedy v mrazu žít?
Zase ji budu trochu lhát.....
V peřinách zachumlaná budu spát, tam zimu celou hodlám být!

A počkám si v nich na jaro,to neptá se na žádný čas
nebudu muset vůbec lhát.....
Krajinou chci se proplétat , větrem si nechám čechrat vlas.

Nocí mohou být kruté...

7. října 2012 v 18:43 | Ba.Ji |  Strašidelné povídáni Ba.ji
"Máš ma ovečko dávno spát",opakuji si spolu s Petrem Novákem ,ale spánek ne a ne přijít.Mé smysly jsou zbystřené a nervy napjaté k prasknutí.Co se děje?Proč se chvěju strachy?
Jsem přece doma,dveře jsou zamknuté na dva západy a zajištěné řetízkem.Všude je ticho,neslyším žádný podezřelý šramot,ani jiný zvuk!Všechno je zdánlivě jako každou jinou noc!
A přece mám na těle husí kůží a bojím se pohnout,aby nezašustila peřina a já nepřeslechla podezřelý zvuk.
Je jedna hodina po půlnoci,venku se divoký vítr opírá do skel oken,jako by se chtěl dostat do místnosti.
Najednou se zcela utišil a místo jeho kvílení slyším to ,co jsem podvědomě cítila a z čeho mám takovou hrůzu.
Je to jemné škrábání na zeď domu a stále se posunuje výš a výš.Mé okno ložnice je až ve druhém patře domu,
kdo by se dokázal po zdi vyškrábat až nahoru do druhého patra?Je to asi nesmysl ale já jsem přesto hrůzou bez
sebe a jenom strnule čekám.Čekám na svůj osud a nejsem schpona nic proti němu udělat.Ještě kousek a už se musí někdo,nebo něco objevit v okně.Napínám oči,až mi lezou z důlku a začínají bolet.Navíc se mi před nimi objevují červené kruhy .To né,za chvíli nic neuvidím!Na chvíli oči přivírám a pak je prudce otevřu!Zároveň se mi z hrdla dere stašlivý
výkřik.Ven však nevyjde ani hlásek.jako bych ztratila hlas.Za sklem okna na mne hledí něco příšerného a neidentifikovatelného!Není to ani člověk,ani zvíře!A už provléká své chapadlo sklem okna,jako papírem a dere se do místnosti.
Ozvala se dutá rána a příšera dopadla na podlahu.V místnosti je tma,ale kolem bytosti je v okruhu necelého metru fialové světlo.Rychle si zbaběle přetahuji přes hlavu peřinu a třesu se jako osika.Jsem smířená a odevzdaná osudu.Staň se co se stát má,ale hlavně rychle!Myslím si a čekám.Trvá to dlouho,stále slyším šramot z místnosti.Chvíli je to blízko a potom zase dál - hledá mně?Co semnou udělá?Když už se mi to zdá dlouho a já si trochu zvykla,pomaloučku si odkrývám hlavu,vystrkuji nos z pod peřiny a snažím se podívat pravdě do očí.Nejprve mně oslňuje světlo a potom vidím příšeru,jak si hoví u mého počitače a likviduje klávesnici,posléze i ostatní části přístroje a strká si je do jakéhosi tělního otvoru,odkud se nesou podivné zvuky,jako když se pustí mixér.Jakmile byl hotový s počítačem,obrací se ke mně a zvláštním pohybem se sune k mé posteli."Teď budu na řadě já",říkám si,když se jedno z chapadel natahuje k mé posteli.Vtom uchopilo budík ze stolku a ten nenávratně mizí v jeho útrobách,potom následuje telefon ,rádio a tím veškerý zájem o ložnici končí.Příšera se sune svým neodolatelným způsobem ke dveřím do předsíně,odkud jsou vchody do ostatních místností.Konečně mi dochází,že já nejsem středem jejího zájmu,ba co víc,zcela ignoruje mou přítomnost.Když se trochu uklidním,odkašlu si a pokusím se promluvit.Hlas mi trochu zadrhává,ale jsem slyšet a tak se přesunu za tím stvořením a pokusím se je zastavit.Je sice hezké,že budu naživu,ale zase přijdu o veškerou elektroniku!Nejprve mluvím potichu,pak ale přidám na hlase,neboť tvor se ani nezastavil.Nakonec už zařvu!Teprve teď,se zastavuje a snaží se natočit ke mně.Je to něco hrozného,co vidím.Nemá to vůbec hlavu,místo očí čtyři senzory,z nichž vyhcází ono fialové světo.Tytéž senzory jsou i po stranách těla.Otvor,kterým jsou zřejmě ústa je plný jakýchsi nožú a nožíků šedé barvy a ty se neustále spirálovitě otáčejí.Nechtěla bych být kousnutá takovými požírači.Brr,přebíhá mi mráz po těle!A těch chapadel se kolem těla vysunuje a zasunuje několik.
Teď už křičím bez přestání,jednak abych zaplašila strach a hrůzu,jednak nemohu vůbec přestat!Příšera se nakonec přesunuje k oknu a stejným způsobem opouští místnost.Jsem úplně vyčerpaná.Sesunuji se na zem,kde právě jsem a snažím se zklidnit a uspořádat svoje myšlenky.Co budu dělat?Kdo mi uhradí škodu?Vždyť o tom nemohu ani nikomu vyprávět,nikdo tomu neuvěří!Ba naopak si ještě budou myslet,že jsem blázen!Ani nevím jak se dostávám do postele a konečně usínám.
"Ráno je čas to vyřešit,teď si musím pořádně odpočinout"je moje poslední myšlenka.....

Lenost je velmi užitečná!

1. října 2012 v 12:23 | Ba.Ji
Konečně téma týdne o kterém já opravdu něco vím!
"Bože můj,jak já ráda lenoším"! A v čem je lenost užitečná? Mně například žene k tomu,abych měla všechno brzy hotové a mohla se právě tomu lenošení oddávat.Nedopadne to sice vždycky podle mých představ(třeba když jsem s prací hotová,tak jsem tak vyřízená,že nenastává lenošení ,nýbrž vyčerpání),ale i přesto je to slastný pocit,nemít výčitky z toho,že lenoším a přitom mně čeká spousta úkolů. Lenost je podle mého zdravá,musím ale podotknout - pouze do určité míry!Někdy mne natolik přemůže,(zvlášť když je pošmourné počasí),že si bez výčitek svědomí, prolenoším třeba celý den!A proto zdravím všechny spřízněné lenochy! Lenošme s mírou -můžeme i s velkým M !Vždycky je čas vše dohonit ,práce většinou neuteče a počká na nás(bohužel)!