Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Srpen 2013

Páté přes deváté

31. srpna 2013 v 15:04 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
1) Včera jsem se vrátila z hlídání vnoučat,protože jejich mamince, jako učitelce ,skončily prázdniny o týden dřív. U chalupy mně čekalo překvapení. Pod břízkou tam rostly tři fešáci - kozáci. Ráno jsem si je před uříznutím vyfotila a zítra si uděláme pečené kuřátko, kozáčkovou omáčku a rýži.

2) Nevím, jestli se to už někomu z vás stalo, ale potkala jsem mladého chlapce na vozíčku. Byl celý pokřivený, ani jsem se na něj moc nepodívala, sama to nemám ráda, když si mne lidi prohlížeji, třeba když mám na puse opar ( a že jsem jich svého času mívala) co teprve kdych měla podobný handikep! O tom však nechci mluvit, chtěla jsem jen říct, že ten mladý muž mne pozdravil a měl tak zvláštní ,příjemný hlas, že jsem se musela za ním ohlédnout! Asi jsem nikdy nic podobného nezažila!
Ten hlas přímo hladil a hřál na duši." Jsem už po šedesátce, takže ať nikoho ani nenapadne nic o harašení!"

3) V naší knihovně jsem si pujčila knihu od blogerky E.Holé Cesta k mým matkám.
Od té doby mám problém se spánkem! Je v ní tolik emocí, že i když zhasnu a měla bych spát, stále mi v hlavě jede tento příběh. Nechci hodnotit knihu jako takovou, jednak mi zbývá ještě pár stránek do konce, jednak k tomu nejsem oprávněna, ale to co do svého příběhu paní Edita vložila, mi opravdu ničí můj klid a rozpolcuje city. To co si budu číst jako další po této knize, musí být něco moc , moc lehce laděného!

A teď ty hříbky

Švestkový koláč v mikrovlnce upečený

25. srpna 2013 v 14:22 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dopoledne jsem si vymyslela k nedělní kávě koláč, který je tak jednoduchý a rychlý, že ho zvládne i dítě.
Z změklého másla, moučkového cukru a hladké mouky jsem si vyrobila drobenku podle své chuti.
Odebrala jsem hrníček a do zbylé drobenky dala asi čtvrt balíčku prášku do pečiva a rozmíchala dvě celá vejce.
Tuto směs jsem pak vložila do silikonové formy( nevím jak se přesně jmenuje,ale je to ta měkká jako z gumy)
pokladla rozpůlenýma švestkama,posypala balíčkem vanilkového cukru a nahoru dala všechnu tu drobenku z hrnku.
Pak jen do mikrovlné trouby na 15 minut.(já tam mám rozsah do 35 min, tak jsem zkusila patnáct a po zapíchnuti špejle se nic nelepilo). Musím se pochválit, chutná skvěle a hlavně není ho moc! A příště zkusím tvarohový, myslím, že by mohl být ňam.
A tady je ten dnešní ! Na estetiku nehledím, já si s ničím moc nehraju.




Už rostou !!

23. srpna 2013 v 20:36 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Ano , opravdu rostou! Ale úplně jinde, než bych čekala. V lese není nic, u nás pod břízou rovněž nic, zato v plechové boudě, kde jsou uloženy sekačky se v rozdroleném betoně na podlaze včera objevily dva krásné,světlounké hřibky. Nejspíš babky a dnes ráno manžel objevil pro změnu ve vedlejší kůlně mezi dlažebními kostkami dva nejspíše hřiby borové.
Je pravda ,že když vyhazuji zbytky hříbků,tak je sypu k plotu,kde je pod lípama mech, ale že vyrostou raději v kůlně,tak to jsme opravdu nečekali.

I v čekárně u lékáře ¨se dá pobavit.

21. srpna 2013 v 15:14 | Ba.Ji |  Pokus o humor
Šla jsem si po dlouhé době ke své lékařce nechat napsat prášky. V čekárně bylo dost lidí a tak jsem se posadila a připravila se na pořádnou nudu. Asi po pěti minatách vešel do čekárny starší pár, odhadem mezi 50 a 60ti lety.Paní byla drobounká , sotva metr šedesát a pán jen o málo větší. Posadili se blízko mne a v klidu čekali. pojednou paní otevřela takovou tu babičkovskou kabelu a vytáhla z ní časopis, strčila jej k pánovi a hlasitě se zeptala "co to je? Je to rybička?" Pán se ani nepodíval a mrzutě zabručel " nevím!" "Podívej se ,je to ryba?" Nedala se odradit žena. Zřejmě aby měl muž pokoj, pootočil trochu hlavu a řekl _ jo.Jenže paní se nedla a pokračovala " a co je to za rybu?" "nevím" zněla odpověď. "Jaktože nevíš,vždyť chodíš na ryby, ty to nepoznáš"? V tu ránu mně napadlo, že pán má možna "alzhaimra " a paní trénuje jeho paměť. Jenže dialog pokračoval" je ta ryba dobrá? "nevím", "jakto,že nevíš, tys ji nejedl? "Jedl je dobrá". "A má moc kostí? - nevím". Tak to musíš vědět,když si ji jedl", - normálně" odpověděl teď už otráveně pán a otočil se k vedle sedícímu muži. Začali si povídat,zřejmě se znali a žena otráveně schovala časopis s obrázkem. Ale bylo vidět, že se chce dál bavit a to pěkně nahlas a tak jim neustále skákala do řeči, i když si ji nevšímali až došla řeč na padoucnici a ten soused se přiznal,že ji má. "Ty máš padoucnici?" Jo "epilepsii",
říká muž.Pán jen pokývá hlavou a říká,no to se nedivím,že nemůžeš bydlet sám!" A co je to epilepsie",ptá se paní, muži mlčí.
"To je padoucnice? A říká se ji epilepsie?" - Ne - zabručí muž a já musela do ordinace. Nevím o co ještě jsem přišla, ale když jsem vyšla,tak paní stále ležela na srdci diagnóza padoucnice- epilepsie a muž stále mlčel.

To mi připomělo dialog mezi vnukem a synovcem,když jsem se jich o prázdninách zeptala,co chtěji na večeři.
Vnuk řekl "volské oko " a ty Kubo? "Já nevím co to je." " No usmažené vajíčko přece"!" Aha tak to si dám taky,ale na měko!"
To můžu,smažené vajíčko můžu, ale z míchaných vajec mně bolí hlava". Tak jsem holt udělala volské oko na měko!

Koupání za svitu luny

19. srpna 2013 v 16:54 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Včera jsme se vrátili z procházky se psem kolem půl deváté večer. Rychle jsem ze sebe shodila oblečení a vlezla si do bazénu.
Stmívalo se a na obloze svítil krásný,skoroúplňkový měsíc. I když venkovní teplota byla sotva na devatenácti stupních,voda měla sedmadvacet a byla jedním slovem báječná. Nemohla jsem se ji nabažit a tak když už mně bolely ruce od neustálého plavání v kruhu (mám kulatý bazén), položila jsem se jen tak na hladinu a pozorovala oblohu. Nepamatuji si,kdy naposledy jsem se koupala při svitu měsíce. Asi jsem trochu bláznivá, ale každý jsme nějaký.
Potom ještě dlouho jsme seděli na lvičce venku a jen tak si užívali vlahý letní večer. Jenomže pak se obloha zatáhla a my neviděli ani měsíc,ani hvězdy a dokonce ani družice a tak jsme šli domů. Jak já si stále libuji,že už nemusím ráno do práce,
že mohu spát od kdy do kdy chci, ale má to zase tu nevýhodu, že nám zbývá už jen trochu života a čas tak rychle pádí.
Proto neřeším co se hodí a co se nehodí a snažím se ten čas využít.

Dlouhozobka svízelová

15. srpna 2013 v 17:53 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Podařilo se mi vyfotit krásnou můru,které říkáme kolibřík,protože má dlouhý sosák, se kterým za letu, při rychlém mávání křídel saje šťávu z kalíšku květů.Je nádherná a většinou vylétá až za soumraku,dnes si ale pospíšila,takže bylo sluníčko a já jsem ji stihla bliknout.





A ještě trochu poezie

Vyznání floxám



Své něžné hlavy k zemi sklání a smutně šíří sytou vůni

Když ranní rosou obtěžkání, v pastelové se koupou tůní.

Jen co jim slunce zlíbá tváře a kapičky slz osuší

Ze záhonu jde jasná záře co pohladí mne po duši.


Na večer potom ztichnou hlásky , havěti , která šla už spát

Jsou slyšet jenom slůvka lásky, kde může se i trochu lhát.

A floxy opět sladce voní, těžce jak smutné objetí,

Kol jejich hlav se můry honí a sají nektar z okvětí.



Znám spousty krásných , vzácných, květů

Orchideje, ismeny či statice

Co kvetou ve všech koutech světů

Však floxy jsou mé stálice !

Zcela nová odrůda rajčat - Frňákovníky

9. srpna 2013 v 16:51 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Letos se mi podařilo vypěstovat novou odrůdu rajčat. Cvičně ji říkám Pinokio nebo také frňákovníky a největ legraci z nich mají vnoučata.
Nechala bych si je patentovat, ale bohužel si nevzpomínám, jak jsem k těm tvarům došla.