Byla středa ráno, já právě dojídám snídani. Sotva si trochu usrknu čaje, začnou mi v koutku oka kmitat stříbrné blesky.
"Je zle! Migréna!" Rychle si jdu pro čípek, než se mi aura rozjede pořádně! A taky,že jo! Za chvíli už pro blesky téměř nevidím a tak sedím a čekám. Snad to brzy přejde, jen co čípek zabere!
Jde to hodně rychle a nastupuji ostatní příznaky,čas letí a tak nezbývá než se pustit do přípravy oběda. Není to nic příjemného, když mi vadí všechny pachy, každý rychlejší pohyb, ale papriky mám konečně naplněné a v troubě. Rajská je téměř hotová a knedlík naštěstí mám z mražáku! Je mi čím dál hůř a tak žádám manžela, aby oběd dodělal sám a já si lehám v obýváku na gauč.
Trpím a čekám, nic jiného se nedá dělat! Manžel dovaří oběd, nají se a jde si na chvíli sednout k počítači. Vidím jeho záda, vždy když na chvíli otevřu bolavé oči. Konečně se nemoc smiluje a já se propadám do krátkého, tvrdého spánku.
Po chvíli mně však budí žízeň. Chci manžela požádat, aby mi podal hrnek čaje od rána, ale mám tak slabý hlas, že sotva kuňkám. Manžel nic, ani se neotočil. Zvednu proto trochu hlavu a znovu ho žádám o čaj, manžel se ani nehne, ale najednou vidím u svých nohou usměvavou svoji sestru. Lehce mě plácla po nohách a zase zmizela.
Opravdu jsem cítila ten lehký dotek! Co je však divné - sestra mi umřela letos v dubnu!
Bolí mně hlava a tak si znovu lehám a propadám se do spánku.
Konečně pozdě odpoledne cítím, že migréna odešla, tak vstávám, první se musím napít, protože jsem úplně vyprahlá.
Pouze pár hltů, a teď se mi vybavila ta příhoda se sestrou. Když manžel přišel z venku, říkám co se mi stalo, a on na to:
"já jsem tě slyšel kňourat, ale myslel jsem, že je ti špatně, tak jsem nereagoval".
(Já když mám někdy silný záchvat, tak si ulevuji mrčením a žádám manžela,ať si toho nevšímá, že mi to pomáha).
Nevím co si o tom mám myslet, jsem přesvědčena, že se mi to nezdálo!
Jestli jsem tentokrát na tom byla tak špatně, že si pro mně sestra přišla? Je pravda, že jsem se tentokrát cítila ještě dva dny zle!
