Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Říjen 2013

středa 23.října

23. října 2013 v 16:19 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Je až k nevíře, že se pomalu blíží konec října a my máme venku 20-21 stupňů tepla. A to prosím ve stínu!
Když jsem hrabala spadané listí, napadlo mně, že bych v tom horku měla spíš sušit seno!
Stromy jsou téměř holé, ale semtam ještě něco pěkného zůstalo.
Rozhodně je to příjemnější pohled, než ten co se nám denodenně nabízí v mediich a v letácích.




Melancholie

16. října 2013 v 13:18 | Ba.Ji
I když v neděli jsem pomýšlela na léto a tajně doufala, že by se snad mohlo ještě na chvíli vrátit, dnes je jasné,
že jsem nenapravitelná optimistka! Jen se mi ráno rozlepily oči, napadl mně rým.


Včera slunce na obloze
dneska už je ponuro
Šedý závoj nad krajinou
včera bylo azuro!

Z nebe mokro na zem padá
vítr studí do kostí
Z mokrých listů na má záda
lepí obraz marnosti.

Krájím veku, strouhám jabka
ovoním to skořicí
dneska bude "zemlbabka"
sladká, teplá, vonící.


Z okna ven se raději ani nedívám a lituji všechny, kdo jste museli ráno z teplé postýlky ven.
Ani našeho psa dnes na zahradě neudržím.
Přesto se za chvíli i já vydám ven, trochu prověrat a vytrávit. Vítr přestal foukat, mrholení asi také a tak to zkusím!
Doufám, že mě těch 10 stupňů nezažene brzo do tepla!

Cokoliv řeknete, bude použito....

10. října 2013 v 16:17 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
V sobotu za mnou přišel můj nejmenší vnouček ( necelé čtyři roky) a chtěl po mně provázek." Na co ho Maxíčku chceš"?Ptám se. "Potřebuju pro Tomáška",odpoví s miloučkým úsměvem. Nemám ráda, když si děti hrají s provázky, čert nikdy nespí!
Ale stejně jsem neodolala a dala mu dlouhou tkaničku. Jenže ,abych měla kontrolu, že se nic nestane, jdu pomalu za ním.
Maxík podává provázek staršímu bráškovi a ten na něj "budete zatčen za držení provázku! Otočte se a dejte ruce za záda"!
Maxík s nevinným usměvem skříží sve maličké packy za zády a Tomík mu je svazuje. "ale já jsem..", chce Maxíček něco namítnout, jenže je zastaven svým zatýkajícím: " mlčte, cokoliv řeknete bude použito proti vaší babičce"!
Musela jsem se smát a Maxík toho využil, vyvlékl se z pout a utekl.
Potom objevili s šestiletým bratrancem dědovu postel, na které bylo vysoko nastláno( dala jsem tam svou peřinu a polštáře, abych dětem uvolnila svůj pokoj na hraní.) To byla trampolína, nestačila jsem je chytat! Nakonec se unavili, zalezli pod peřiny, že budou spinkat." Povídej nám pohádku", žadonili a tak jsem jim stihla říct jednu, než je omrzelo ležet. Ten starší, Ondrášek se přihlásil, že teď bude povídat on.
Vykulil se z postele, já mu uvolnila židličku a on se pěkně usadil, koukal na nás a mlčel." Tak co je Ondrášku, my nic neslyšíme"!
"Když já bych vám chtěl povědět pohádku o jídle, ale nevím jak, já jsem ji ještě neviděl, teprve ve středu jdu na ni do kina"!
Potom byl na řadě Maxík a začal:" Byl jeden strom a ten se jmenoval světlo".. tím také skončilo to, co by se dalo zveřejnit, protože to co na tom stromě rostlo, bylo neuvěřitelné, nevím, kde tak malé dítě vzalo takový slovník, doufám jen, že polovině svých slov sám nerozuměl.
Přesto jsem se skvěle bavila, ale nakonec všichni odešli a já byla ráda, že je doma ticho i když strašný nepořádek!