Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Listopad 2013

Pondělí 25. listopadu

25. listopadu 2013 v 15:07 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Ano dnes má svátek Kateřina. Já měla v rodině dvě, maminku a sestru. Bohužel ani jedna už není.
Ráno jsem si z telefonu mazala upozornění, které mi tam ještě zůstalo. "Pořád na vás ale myslím!"
Dnes také napadl první sníh letošního roku! Ráno byl sice pouze poprašek, ale vydržel celý den a teď občas popadáva.
Tím jsem se definitivně rozloučila s nadějí, že by se mohlo ještě na chvilku v tomto roce, vrátit léto. Už ne!!!!!!
Při procházce po louce, to strašně protahovalo a bylo opravdu zimně, brrr.

Neděle 24. listopadu Psa by nevyhnal!

24. listopadu 2013 v 16:37 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Ráno jsem se probudila opravdu do bílé barvy! Nebyl to však sníh, nybrž mlha.
Celý den je příšerně, prší a teplota stále klesá. Z ranních osmi stupňů už je někde na třech!
Opravdu by ani psa nevyhnal, - i když ten náš je zrovna někde na zahradě, ale celý den doma prospal.
Ještě že aspoň v rádiu hrají tu mojí nejoblíbenější písničku! Hned mám lepší náladu.
Je od Pink a jmenuje se Just give me - a ještě nějak. Zpívá ji s nějakým mladíkem a je strašně krásná ( ta písnička)!
trvalo mi skoro tři týdny, než jsem přišla na to, kdo ji zpívá a jak se jmenuje, ale díky internetu už vím!
Málo kdy se stane, že mně tak zaujme napoprvé nějaká píseń, ale asi se opravdu pomalu vracím do dítěte- že by puberta?
Nejspíš! I podle toho, že mi dnes vypadla sklenice z ruky, rozlila jsem polévku na stůl, prostě super den a já jen doufám, že pouze den!

Sobotní shrnutí týdenních hloupostí

23. listopadu 2013 v 13:29 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Někdy začátkem týdne jsem četla průkzum, které brambůrky jsou nejbramborovatější a nejlepší.
Na prvním místě se umístily Strážnické brambůrky.
Tak jsem si je koupila, naštěstí jen malý pytlík a navíc šunkové.
Ve čtvrtek jsme je s manželem ochutnaly a nedaly se jíst, jak byla slané a to já sůl můžu ve velkém!(někdy ji lížu jen tak)
V pátek na oběd byly palačinky a tak jsem k nim udělala řídkou gulášovou polévku.
Zasedneme k obědu a já zjišťuji, že je málo slana(jako vždy)! Nechce se mi už vstávat pro slánku a manžel mi říká - z legrace:
"tak si tam dej ty slané brambůrky"!
Vzala jsem to doopravdy a pár jich tam hodila! Skvělé! Co vám mám povídat.
Nakonec jsme je snědli v gulášovce! Pokud ten test probíhal tímto způsobem, tak se nedivím!
Dcera má asi tři roky auto citroen, předtím mívala škodovky.
Jezdí sice denně do práce, ale protože je učitelka, tak pouze ve dne, za světla.
Ve středu se vracela kolem páté hodiny, neboť měli rodičáky a to už byla tma!
Nasedla do auta a vyjela. Automaticky se ji zapnou světla, takže žádný problém!
Jenže na obchvatu, kde před ní jela dvě auta, zjistila, že pokud odbočí- myslím ta auta do města, ona bude muset rozsvítit dálková světla a nemohla si za nic na světě vzpomenout, jak se to dělá. Je to tam dost nešikovně řešeno.
A tak počkala jestli ta dvě vozidla před ní odbočí, nebo ne.
Odbočila! Vyhodila tedy blinkr a vzala to přes město, i když bydlí na opačném konci a po obchvatě by to měla pohodlnějí a rychlejší. No jo učitelka!
Dnes jsem ve skleníku otrhala poslední rajčátka (zelená), však ona dozrají na okně, a dám se do rytí! Venku stejně mrholí a meteorologové straší sněhem.
Škoda, ještě bych brala měsíc tepla!

Hraček není nikdy dost...

18. listopadu 2013 v 13:30 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Včera jsem se ptala svého vnoučka, který bude mít v prosinci čtyři roky, co by chtěl k narozeninám.
Vyjmenoval mi " bagr veliký, bagr malý, hasičské auto, popeláře".

"Ale to všechno Maxíčku už máš"! odpovím.
" hasičák se mi ale rozbil"
"Tak dobře, bagry a popeláře máš."

Maxíx se zamyslel, očividně bylo vidět jak mu to v hlavičce šrotuje a pak mi nevinně povídá " HRAČEK NENÍ NIKDY DOST"!

Má třináctiletého brášku a já se ho ptala:" bije tě Tomášek"?
"Někdy mně trochu bije a někdy mně nebije, ale já ho už nebiju!"

"Proč jsi hodil to autičko do sudu s vodou"?
"Protože se chtělo vykoupat"!
"Ono ti to říkalo?" " Ne, ale chtělo se koupat, protože bylo špinavé"
Tolik logiky mají ti malí špunti ve svých odpovědích, a já si připadám se svými otázkami vedle nich, jako hlupák.
Vždycky znovu mně zaráží ta pohotovost jich odpovědí!

Jednoznačně DABING !

13. listopadu 2013 v 13:07 | Ba.ji
Na otázku k tématu týdne, zda dabing nebo titulky, musím nahlas zvolat "Dabing, prosím"!
Má to několik důvodů.
Za prvé - jsem pohodlná a je velmi příjemné, sledovat film a nemuset se starat o to , kdo co řekl!
Za druhé - naše generace se anglincky neučila a ruštinu, tak tu jsem již také dávno zapoměla! O jiných jazycích ani nemluvím.
Za třetí - náš dabing je snad nejlepší na světě! Dopřejme hercům, i těm méně slavným práci a výdělek.
Za čtvrté - slavní herci, dabováni našimi, mají kolikrát mnohem nepřijemnější hlas, než slyšíme u nás.
Za páté - Filmy v původním znění si ten, kdo po tom touží, může vybrat na spoustě televizních kanálů.
Za šesté - já nestíhám číst ani titulky za skončeným filmem, natož pak během filmu!
To by mi ho musely pustit dvakrát! Jednou bych si přečetla, kdo co řekl a o čem to vlastně je a podruhé bych se podívala
na film. Není ani jisté, jestli bych všechna písmena přečetla, kvůli horšímu zraku! A to by pak bylo -
Za sedmé - nutnost, pořídit si nové brýle!
Možná bych ještě několik důvodů našla, aby bylo celé desatero, ale myslím, že i tyto bohatě stačí!

To jsme to zase vyvedli! Aneb seďte doma na zadku.

9. listopadu 2013 v 15:10 | Ba.ji |  Pokus o humor
Tohle se mi skutečně stalo během jediného dne!
V úterý ráno vyrážíme s manželem na několikadenní výlet, směr Český Krumlov.
Moc se netěším, protože mám obavy z počasí! Má se dost ochladit.
Přijíždíme bez problému, ubytujeme se v pěkném hotýlku,objednáme si na půl šestou vířivku a na sedmou večeři a vyrážíme nedočkavě na prohlídku města.
Ještě na pokoji se ptám manžela " mám si obut lodičky, nebo raději sportovní obuv"? "Jak chceš", odpoví manžel (co jsem také mohla čekat)!
Tak vyrážíme! Na recepci si ještě pro jistotu upřesňujeme dobu výřivky a večeře, spletli jsme se "pouze" o půlhodinku.
Asi po dvaceti minutách chůze si všimnu, že mám na nohách domácí nazouváky! Mánžel se rozčiluje, když ho na to upozorním, že je to semnou čím dál horší, že mně bude muset nakonec ještě hlídat. Zkousnu to a odmítám se vracet, abych se přezula. Procházku absolvuji v domácí obuvi, i když ostatní turisti, a že jich tam je, ale hlavně Rusové a Japonci, chodí v kozačkách a zimních bundách!
V pět hodin jsme na pokoji a já se jdu převléknout do plavek, s tím, že si spodní prádlo vezmu sebou. Manžel jdo po mně do koupelny, se rovněž převléknout a najednou slyším " je to možné? Já jsem si zapoměl ráno obléknout spoďáry a jel jsem v pyžamových kolhotech (krátkých podotýkám)"! To už se válíme smíchy! Jsme opravdu nemožní! Jak jsem řekla už v nadpise, měli bychom už asi sedět doma na zadku!
To ale ještě nebyl konec!
Vířivka byla senzační, pak jsem si ještě vlezla do bazénu a nakonec se osprchovala.Po mně tam zbyla kaluž neodtékající vody! Co teď? Při odchodu jsem to nahlásila paní, která se o nás starala a ta mi řekla, že tam ráno nasypala granule do kanálu, takže to nebyla naštěstí moje vina! Hned jsem ji také upozornila, že jsem si vlasy nemyla!( mám je dlouhé a doma často ve sprše vlasy sbírám).
Večeři máme objednanou tří chodovou v katakombách!
Už ten vlez mi naháněl hrůzu! Po pár sklepních schůdkách, se objevila uzounká, snad jen padesáticentimetrová dřevěná, stará dvířka. Po otevření, tam bylo strmé, klikatící se kamenné, úzké schodišťátko někam do tmy. Byla opravdu tma, jen jednotlivé stupínky byly opatřeny malou žárovkou, takže pod nohy vidět bylo, na kamenné zdi a otvory v nich ne!
Konečně jsme dole, ještě, že tam bylo jakési zábrádličko, protože schody byly opravdu strmé a vysoké.
Dole se objevily klenuté stropy a chodby vysekané ve skále. Byla tam malá pivnice a z ní se v členitých chodbách a chodbičkách nacházela restaurace.
Hned při vstupu do pivnice nám servírka v dobových šatech , oznámila, že pivo bohužel nemají!
"Škoda" podotkl manžel, mně jako abstinentovi to bylo fuk.
Potom nás slečna zavedla ke stolu, který nám vybrala, naštěstí blízko ohniště, na kterém kuchař připravoval veškeré pokrmy na železných pánvích!
Měli jsme výběr ze tří meníček, my si vybrali hned to první : brambprovou polévku, pečeného pstruha se zeleninovým salátem a opečenou houskou a jako dezert, jablečný závin se šlehačkou.
Dostali jsme nápoje - vybrali jsme si nealko a čekali na jídlo. U stolu před námi ještě seděli dva cizinci, hovoříci anglicky.
Po nějaké době naám servírka přinesla velký oválný talíř , plný zeleninového salátu s majonézou a opečenými krutónky.
"Já myslela, že máme polévku" říkám manželovi, "že bych si už nepamatovala, ani co si objednám"? Ale manžel mi potvrdil, že opravdu tam byla bramboračka napsaná!
Zastavím tedy servírku, která šla kolem a ptám se ji" Nespletla jste se, je to opravdu naše? My máme toho pstruha"!
"Ne, ne je to tak, máte pstruha a k tomu je salát jako předkrm." " No já jen abychom to někomu nesnědli" , říkám.
"Je to opravdu vaše, nebojte se a dobrou chuť".Říká ná mile s úsměvenm a pokračuje v chůzi.
Tak jsme to snědli, byl moc dobrý a když přijde jiná servírka pro prázdné talíře, tak se nám začne omlouvat, že kolegyně je tu nová a naši objednávku popletla. "Ale už vám jede polévka, kterou máte samozřejmě grátis odnás".
"To vůbec nevadí"! Říkám," ale tu polévku už vážně nenoste, to už nesníme" !
"Né, ne už je to na cestě, a je ji pouze trošku, to zvládnete, nebojte se a hlavně se moc omlouváme"!
V tom zvoní výtah na potraviny a naše servírka nám podává dvě misky, plné, husté, bramborové polévky s hříbkama!
Manžel ji zvládl, já jen tři lžičky, aby se neřeklo a s díky, že byla moc dobrá, vracím.
Cizinci před námi jsou stále u svých nealko nápojů!
Teď už mám vážně strach, co dostaneme jako další!
Pstruh byl výborný, zeleninu jsem si vybrala jen tu nejchutnější, opečenou housku, mimochodem také skvělou,jsem jenom ochutnala!
Jako moučník máme mít jablečný závin se šlehačkou, na dvojku bylo tiramisu a na trojku zmrzlina.
Hádejte, co jsme dostali?
Jablečný závin se šlehačkou a kopečkem zmrzliny!
"Je to tak v pořádku"? Ptá se nás servírka.
"Nevím" odpovídám, "ta zmrzlina tam byla také"? A připadám si jako největší šťoura.
"Ano, jistě"! na to servírka. Nakonec, aby toho nebylo málo, ještě přišel sám kuchař( v čisté haleně i zástěře) a zeptal se nás, jestli jsme byli spokojeni.
Platíme a se smíchem, pořádně nasycení a samozřejmě spokojení, odcházíme!
Ještě v posteli se musíme smát, když si promítneme celý den!
Nakonec se nám výlet moc vydařil, i počasí se umoudřilo, pouze u Lipenské přehrady, kam jsem se toužila podívat, byla tak hrozná zima, že jsem myslela, že tam asi zmrzneme.

Tlustý pes, akční vnoučata, pak ticho a samota!

3. listopadu 2013 v 16:02 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Je neděle, je po dušičkách, syn odjel i s vnoučaty domů a odvezl si i psa. V útery odjíždíme na pár dní do Českého Krumlova a ta by se neměl o ní ( fenku retrívra), kdo postarat.
Mimochodem, když už ji tady zmiňuji, trochu nám ztloustla a tak jsme ji koupili dietní granule a má dietku, už asi tři týdny.Včera byla s páničkem na procházce a někdo tam do trávy vyhodil asi kilo syrového smradlavého sádla. To byl tanec, ta se mohla zbláznit a protože neměla obojek, pániček se s ní hodně natrápil, než ji odtud dostal.Přesto toho stihla hodně spořádat a pak ji bylo zle.
Celou noc jsme courali dovnitř , ven. Večeři samozřejmě nedostala, i když nikdy, když se vracela do pelechu, neopomněla zkontrolovat misku.Na snídani měla jen malou hrstku granulí a v poledne jsem ji dala zeleninu z polévky (miluje ji, mrkev, celer, petržel i cibuli).
Tak doufám, že už bude dobrá a že s ní syn nebude mít trampoty! To by se nám asi poděkoval!
Ještě jsem zapomněla dodat, že má na zahradě velkou hovězí kost se kterou zápasí a vždy, když jsme ji vypustili, tak si k té kosti šla.Tedy, my jsme se domnívali, že ke kosti.
Když jsem ráno obcházela zahradu, abych zkontrolovala její případné střevní projevy, nic jsem nenašla a tak se vracela kolem kosti a ejhle.nebyla to kost, ale hromádka toho sádla, které zřejmě vyvrhla a nejspíš si ho tam chodila celou noc a ráno užírat! Bestie!!!!!
I když už je dnes 3. listopadu, venku je stále docela teplo - 13 stupňů a dopoledne dokonce svítilo sluníčko.
Po obědě sice sprchlo, ale jen asi na pět minut.
Kéž by nám ten hezký podzim vydržel až do vánoc! A pak od ledna by to mohlo začít nanovo! Sobecké přání? Možná, ale na přání máme každý nárok!
Vnoučku jsem si užila, i když ten starší , jen co se najedl, tak až do odjezdu hrál s tátou šachy( prý chce jezdit se školou na turnaje, aby se nemusel učit). Né, že by byl takový dobrý hráč, ale spíš ho láká vidina ulití se ze školy. To známe!
Musím však přiznat, že šachy ho vždycky bavily.
Ten menší, Maxíček, tak ten mně dovede spolehlivě utahat. To je přímo akční dítě. To co my za tu chvíli stihneme vykramařit a vymyslet, to by jinému stačilo na týden.
Ale pak to vše po něm dát do pořádku, je rovněž honička. A když odjedou, tak je chvíli doma neuvěřitelný klid a ticho, až z toho bolí uši.