Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Prosinec 2013

Povánoční horor. (fikce)

27. prosince 2013 v 17:03 | Ba.Ji |  povídky a pohádky
Konečně je po vánocích! Včera bylo Štěpána a já celé svátky pociťovala svírání u srdce a nejasnou obavu. Jako když se má něco hrozného stát.
Dnes poprvé se opět cítím klidná a v pohodě. po obědě jsem se vydala na malou procházku do blízkého lesa.
Je krásně, sluníčko, venku ani živáčka. Všichni nejspíš odpočívají po náročných svátečních hodech.
Vykračuji si svižně a v hlavě se mi stále vrací myšlenka na předcházející dny nejistoty.
Co to mnělo znamenat? Celá rodina je v pořádku, i známí a přátelé pokud vím jsou v pohodě.Tak proč?
"Ale", mávnu nad tím v duchu rukou. "Hlavně,že vše dobře dopadlo"!
Najednou za sebou slyším divný zvuk a než se stačím ohlédnout, rozpoznávám supění. Už také vím proč!
Běží zamnou dvě idividua! Dva muži, zarostlí a nic dobrého jim z očí nekouka!
Dávám se do zběsilého běhu, jenže přede mnou je jen les , zpátky do vesnice, kde je pomoc, nemohu!
Tam jsou oni a pomalu zkracují vzdálenost. Jsou přece jen o něco mladší.
Utíkám, co mi síly stačí, ráda bych křičela, ale hlas i dech mně zrazují, nejde to!
Chtěla bych se aspoň na chvíli zastavit a popadnout dech! Toužebně vyhlížím vepředu člověka, někoho kdo by mi dokázal pomoct! Vím, že už to dlouho nevydržím, že mi brzy dojdou síly a co potom? V hlavě mám jen jednu myšlenku " uteč, uteč"!
Ještě, že cesta se svažuje dolů a tak nemusím vyvíjet tolik síly. Jenže bohužel je to výhoda i pro mé pronásledovatele!
Uvědomuji si, že po asi pětistech metrech cesta z lesa končí a pokud se mi podaří přeběhnout dalších asi pětset metrů, budu v sousední vesnici! Ale pořád je to dohromady kilometr a já už opravdu nemůžu! Navíc vzdálenost mezi mnou a těmi dvěmi se zkrátila na tolik, že cítím jejich dech za krkem.
Je konec! Dva páry silných rukou mně svírají a vlečou hlouběji do lesa.
Kopu, škrábu, křičím, snažím se vyvléknout, ale nemám šanci! Ruce mě pevně drží a další ruce mně fackují a zároveň strhávají ze mně šaty. Krev mi zaplavuje ústa, kuckám ale statečně se rvu." Ne! Já se nevzdám! Se mnou to nebudete mít tak jednoduché"!ˇOpakuji si v duchu a znovu se dávám do příšerného řevu.
Muž se rozpřahuje a já dostávám ránu, jako když kopne kůň! V očích mi zablikají jiskřičky, v pravém uchu se ozve strašný výbuch, zároveň s pronikavou bolestí a v hlavě exsploduje granát. Pak už se propadám do ticha, kde je jen příjemné teplo a klid!
Probouzí mně zima a úporna bolest hlavy.Slyším slabé hlasy, ale nikdo se mne nedotýká! "Co se stalo? Kde jsem?"Napadá mne.Ztěžka otevírám napuchlé oči a škvírkou pozoruji v mlze dvě postavy, které stojí nade mnou. Muž a žena. V tom se žena sklání a chce se mně dotknout! V hrůze ucuknu, i když vůbec nevím proč?" Proč se jí bojím"?
Žena na mne mluví konejšivým hlasem a po chvíli začínám rozeznávat jednotlivá slova. " Nebojte se nás, už jste v bezpečí:
Za chvíli tu bude pomoc, lékař". "Proč lékař"? Chci se zeptat, ale přes rty mi vyjde jen nesrozumitelný zvuk.
Žena se mně znovu snaží uklidnit a přidává se i muž vedle ní stojící. " Nebojte se paní, neznásilnili vás, naštěstí jsme se tu objevili dřív, než se jim podařilo vás přemoct! Ale bránila jste se statečně, to musím uznat".Dodává s úsměvem.
Jenže já nic nechápu! Jaké znásilnili? Komu jsem se bránila? Proč ležím na zemi a venku?
Žena mi opatrně přitiskuje k tělu nějaký kabát, nebo bundu, kterou jsem přikrytá a ptá se jestli nechci někomu zavolat, dětem, nebo manželovi? Nevím! Nevím, kdo je to manžel! Nevím, kde bych vzala děti! Proč mi říká paní! Proč tu není se mnou maminka! Vždyť já nikam sama nesmím! Jsem zmatenáa k tomu ke všemu mi ještě začíná vibrovat celé tělo a něco strašně řve! Asi se mi brzy rozskočí hlava! Žena opět něco říká a sahá mi na hrudník, chvíli se přehrabuje pod pokrývkou, pouští na mně zimu a pak se zvuk řevu zesílil a žena evidentně spokojenější, něco z mého těla vytahuje a znovu pečlivě balí! Ještě slyším slova " haló, s kým mluvím? A potom něco v tom smyslu, že jeho žena je zraněná a zachvíli tu bude lékař, už slyšíme houkačku"!Pak se zase propadám do milosrdné tmy a je mi opět dobře!

Oslava proběhla už včera.

24. prosince 2013 v 19:22 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dnes trochu jinak! Vánoce, tedy štědrý den mám již za sebou, neb jsme jej slavili včera u syna a jeho dvou synků.
Vše proběhlo dobře, včetně zářících oček a nedočkavých ruček toho malého čtyřletého kloučka. Rval a škubal papíry z dárku, jako by mu mněly utéct.
Oba ale soplili a pokašlávali.Když si je večer odvezla maminka, poseděli jsme ještě do desíti hodin a pak se konečně odebrali domů.
Dnes dopoledne jsme stihli návštěvu dcery, kde pro změnu, je také vnouček nemocný, s tím se vrátili z pohotovosti s antibiotiky, angínou a pořádnou horečkou.
Nakonec jsme ještě objeli hřbitovy, zapálili svíčky a hurá na chalupu. Studenou a vyfoukanou.
Venku ani kapka sněhu, osm stupňů nad nulou, slunce a vichřice!
Ve dvě už hořelo v krbu, já rychle usmažila dva řízky na plyně (myslím sporák) a dojídáme zbytek bramborového salátu.
Prima, takže zlaté prase opět neuvidím! ( Leda bych se podívala do zrcadla, ale to radši ne!!)
Z rádia celý den hrají koledy,chodí sms ky s přáním a já vůbec nemám tu správnou vánoční náladu. Louskám sudoku
a myslím na ty malé , nemocné prcky.
Přesto přejí všem štastné a spokojené svátky a hlavně hodně, hodně zdraví.

Je sobota 21. prosince a já už toho mám opravdu dost!

21. prosince 2013 v 16:33 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Pomalu padám na ústa. Myslela jsem si, že mám hotovo, že doladím ještě pár maličkostí a končím.
Jenže z maličkostí se vyklubaly veličkosti a já už toho mám dost!
Asi mně spousta z vás ukamenuje za tento dotaz: taky se tak těšíte, až bude po svátkách a začne zase ten "nudný", normální život" Já strašně.
Ještě ,že je alespoň venku hezky, bez sněhu, sluníčko, teplota kolem pěti stupňů.
Vždycky po obědě se jdeme projít s manželem a se psem na louku za chalupu. Je rozlehlá a na jednom jejím konci se tyčí vysoký kopec. Ten musím každý den zdolat, i když se mi nechce, nemám kopce ráda ale řekla jsem si, že musím, tak musím!
Nahoře pak nemůžu popadnout dech, ale jsem spokojená. Většinou si tam oloupáme, sníme mandarinku a jde se zpátky.
Protože na chalupě není místo pro stromeček, tak jsem si nazdobila chvojí do vázy,kolem závěsných květináčů omotám řetězy s hvězdičkama,a ty dám i kolem zrcadla a máme vánoční atmosféru.
V krbu praská oheň, na stole voní čaj,cukroví, venku se setmělo,v oknech se odráží světlo z venkovní výzdoby. Je to příjemné, ale jaro by mi bylo milejší.

Konečně jsem opět na blogu!!!

17. prosince 2013 v 14:20 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dnes poprvé od 25.listopadu, se mi podařilo " napsat" nový článek! A jde vše, i stahování a vkládání obrázků.
Pěkný dárek k vánocům, děkuji!
K tomu krásnému počasí, které teď u nás panuje, denně sluníčko a teplota kolem deseti stupňů ve stínu, už nemohu chtít nic víc.Jen snad, aby to tak vydrželo co nejdéle.