Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Leden 2014

Střípky

28. ledna 2014 v 15:44 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Mé neteři se před několika málo měsíci narodil chlapeček.
Je to strašný jedlík a proto ji ještě dnes budí na kojení několikrát za noc.
Dnes v noci se ji ale na chvíli zavřely oči a zdřimla. Pak se s trhnutím probudila a praštila se přitom tak silně do hlavy o zeď,
že ji ještě ráno hlava bolela
Hned jsem si představila, jaké by asi bylo vysvětlování v nemocnici, že si přivodila otřes mozku
při kojení dítěte!
Ráno jsme se probudili do smogového dne. I knám do podhorské oblasti dnes smog dorazil. Opravdu to není nic
povzbudivého, ale i přesto přezevšechno jsme ven na louku a hlavně na kopec vyrazili.
Pes zaparkoval u liščí nory a nedalo se s ním pohnout. To se opakuje už několik dní a proto se vždy vracíme, tak, že jde manželovi u nohy a nesmí se vzdálit, dokud nejsme dost daleko od toho místa.
Není spokojená, ale nakonec to zvládne a může si prozkoumat stopy ostatní zvěře na louce.
Tyto zimní dny mně opravdu nebaví a nemůžu se ani přinutit k nějaké činnosti. Dokonce ani k psaní a to už je co říct!
Žádná, radost, žádná zlost a tím pádem ani žádná ispirace.
Jen když jsme zdraví a mladí!

Noc je černá pijavice

15. ledna 2014 v 14:11 | Ba.Ji




Noc je černá pijavice , přichycená pod víčky.

V hlavě zmatek rozpoutá mi , z mozku saje kapičky


Myšlenky mám rozházené, nezůstanou chvíli stát

pijavice bere sílu, nevadí ji . že chci spát!


Noc je černá pijavice i když je ji sotva půle

tělo trápí čím dál více, k spočinutí není vůle.


Noc je černá pijavice .Oblohu má z indiga

hvězdy, rozsvícené svíce

poskládané do obrázků v kterých není logika.

.
Noc je černá krasavice , která čeká na úsvit.

Světlo polaská ji líce, slunce přidá zlatou nit.

Mně už těžknou slabá víčka, do spánku teď mohu jít!


Noc je černá krasavice, v negližé jde klidně spát

Pijavice z pod mých víček, přestávají sílu sát.

Teď je konec dlouhé noci , nebyla mi k užitku!

Znavila jen moje líce, nechala v nich vizitku!

První zápis v novém roce 2014

9. ledna 2014 v 16:05 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
ÚžasnýS vyplazeným jazykemI dnes bylo venku krásně. Necelých dvanáct stupňů, střídalo se zatažené nebe s polojasným, a i když docela slušně foukalo, bylo to prima. Musela jsem na procházku se psem sama. Manžel řezal dřevo a tak jsem si vzala vodítko, pro případ, že by mně naše "blondýna" (paličatá fenka retrívra), neposlouchala a šly jsme na louku. To je také jediné území, kam mohu sama, kde nezabloudím!
Louka je velmi rozlehla, spousta hektarů a na jedné části je prudký asi třista metrů vysoký kopec, který musím denně zdolat!
Už ho pomalu nenávidím, ale poctivě ho vždy s funěním vyšlapu.
Celá louka slouží jako letní pastvina a tak je obehnána ohradníkem, takže mám jistotu, že pokud nepřelezu ohradník, nezabloudím!
Mám hrozně mizernou orientaci v prostoru. Ač se snažím sebevíc, nic s tím nenadělám. Manžel jen kroutí hlavou a nechápe.
Já zase nechápu, jak on to dokáže.
Třeba napodzim jsme šli do lesa na houby. Snažím se vždy držet na dohled manžela. Najednou se vydal hloub do lesa a říká mi "já se jenom podívám tady kousek a pak se vrátím a už pujdeme domů". "Dobře ", odpovím. "Já se tedy vracím"! A vydám se na zpáteční cestu. Jdu a jdu a najednou lezu do nějakého kopce!" Tudy jsme přece nešli", myslím si a tak víc odbočím, do míst,kde by podle mého měla být cesta.
Nebudu to protahovat, nebyla! Vyšla jsem úplně někde jinde, v sousední vesnici na lesní cestě, kudy jsme šli snad ¨tisíckrát, ale protože jsem vyšla z jiiného směru, nevěděla jsem, kde se nacházím.Trvalo mi hodnou chvíli, než jsem se jakžtakž zorientovala a vrátila se domů.
Vždy říkám manželovi,že by stačilo, aby na zahradě, když tu nebudu postavil nějako kůlničku a já než bych ji obešla, byla bych schopna se stratit.
Néjsem ale úplně až tak hloupá! Zvládám křížovky, sudoku, přesmyčky, kriskrosy, v testech na IQ, které si občas udělám, také navycházím až tak špatně, ba naopak! Jen ta orientace!
Já, kdybych si snad v šesti letech nezlomila pravou nohu, tak by mi možná do dnes dělalo potíž poznat správnou stranu. I tak se stává, že ukazuji do leva a říkám do prava.
Je ale zvláštní, že jen vylezu na ulici, už u mně zastaví auto, cyklista a ptají se mně na směr. Vždy jim to sice vysvětlím, ale kam dojedou, to nevím?
Vím,že u žen je to celkem běžné, že snad za to nemúžeme, ale u ně je to téměř extrém. mně asi nechybí jen" malá částečka ale celá půlka mozku"!
No, procházku jsme nakonec zvládly obě, Britny mně poslouchala a držela se na dohled ( mám dojem, že se semnou bojí, nevěří, že bych ji dokázala ochranit a tak se raději drží blízko mne. Mám v ní opravdu oporu!)S vyplazeným jazykemÚžasný
!