Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Březen 2014

Sranda musí být!

31. března 2014 v 18:16 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Ráno jsem vstávala s téměř ochrnutým krkem. Stále mně trápí bolest na pravé straně po projíž´dce v kauflandu na květákovém listě, před asi dvěma týdny.
Tak jksem vzala manželovu zimní, silnou šálu a omotala si krk, abych ho částečně zafixovala a také abych ho mněla v teple.
Polkla jsem jeden brufen a začala fungovat. Při obědě se na mně manžel dívá a dostal nápad!
" Já mám v kůlně ten opasek od hasičů ( asi 15 cm široký, kožený, pevný opasek, z dob kdy pracoval jako hasič), tak ti ho omotám kolem krku,vzadu zapnu", "no a pak mě na něj pověsíš", dodala jsem já.
" Né, pak ti ho potáhnu přes záda, mezi nohama dopředu a zase na krku připnu.A budeš to mít zároveň i jako pás cudnosti!"
( ve třiašedesátí!) Hned jsem si to představila a dostala jsem záchvat smíchu, bolest, nebolest!
Potom jsme jen tak seděli venku a kolem jel pán na mopedu, asi tak dvacítkou, na rameni si vezl dlouho tyč. Manžel polohlasně prohodil " jede na srnca ! S oštěpem"!
Včera nám šestiletý vnuk přinesl ukázat plánek hledání pokladu, který si vyrobil sám.Mněl tam několik ostrovů, na jednom dokonce sopku, moře, v moři spoustu žraloků, pirátskou loď, jeden ostrov dokonce s domorodci, a na posledním, pustém ostrově stála truhla se zlatým pokladem. Šipky naznačovaly krkolomnou cestu, kudy se k pokladu dostat! Celý ten plánek prý pomačkal, polil čajem, vysušil a když ho viděl druhý děda, koupil pečetíci vosk, zapletl provázky a spojil je dvoumarkovkou bundesrepublik jako pečetí ve vosku.
Manžel, tedy náš děda se na to chvíli díval a pak povídá" nevymnělil bys to semnou za marky z NDR"? Ondra nechápavě kouká a rozpačitě přikyvuje." Je to opravdu pravá dvoumarkovka"? " Né , falešná" říkám,"oni se teď hodně falšujou"!
Dcera se smála, ale manžel byl stále vážný, až po chvíli povídá " já jsem tele, vždyť oni už neplatí, tam se platí eurem!"

Dnes byl opravdu den s velkým B!

20. března 2014 v 17:36 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Hned ráno jsme s manželem vyrazili z chalupy do města. Já potřebuji léky a manžel má jít na krev, ke specialistovi.
Samozřejmě moje obvodní lékařka má celý týden dovolenou a endokrinoložka jediný den ve čtvrtek neordinuje!
Tak jsem šla do Kauflandu nakoupit. Hned u oddělení se zeleninou jsem se náramně povozila na podpatku lodičky. Stačil mi ktomu kousek řapíku listu květáku. Ještě,že manžel nebyl dalek, tak jsem se ho mohla zachytit. I tak mám kotník celý fialový. Ale zase na druhé straně jsem si vyzkoušela, jaké by to bylo, nakupovat s kolečkovými bruslemi!( to anglické slovo raději ani nepíšu, ať nemám ostudu)
Když jsme se vrátili na chalupu, dali si oběd a potom kávu. Manžel ji pije hodně horkou, téměř vařící! A já ji sice mám ráda teplejší, ale přiměřeně. Takže čekám, až mi trochu schládne a když už ji má manžel celou vypitou, s chutí si pořádně usrknu.
Ouvej! Spálila jsem si celé patro! A kdyby jen patro i přízemí! Jazyk mám k nepoužití. Ale přesto, nebo snad proto, mně přepadl záchvat smíchu, když jsem to o spáleném patře i přízemí vyslovila nahlas. Manžel sice jen rozpačitě koukal, ale já si nemohla pomoct!Takže suma sumárum, krásný slunný den promarněný a příští týden si to zopáknu znovu!

Život tropí hlouposti

13. března 2014 v 13:46 | Ba.Ji |  Pokus o humor
Sedím si jednou večer u praskajícího krbu, v televizi běží zprávy a já koukám do ohně. Najednou mi zrak padne na
šestihranou krabici na zemi, přichystanou na spálení. Na ní je velkým písmem vyvedeno. Výběr sládků Sedm ležáků
"Co se jim asi stalo, že jsou z nich ležácí?" Opáčím pro sebe. " Co že"? Zeptá se manžel.
" Ale tady píší - výběr sládku, sedm ležáků, tak přemýšlím co se jim asi stalo!"
V tom se z televize ozve " dnes v Pražskem IKEMU provedli unikátní transplantaci sedmi ledvin od sedmi dárců.
"Tak teď už víš, co se jim stalo?" Zeptá se manžel.
Také jste si všimli, že není dne aby policie nevyšetřovasla další pradlenku? Téměř denně chtějí stíhat někoho, za praní špinavých peněz. To jsem zvědavá, jestli někdy dojde i na špinavé prádlo! To bych pak byla v ohrožení i já!

A takhle krásně mi vykvetl jazyk, tedy Tchýnin jazyk! Protože jsem tchýně a navíc kytka je moje, tedy je to můj jazyk.



Jaro, nebo Alzhaimer!

10. března 2014 v 15:11 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Na mně už místo jara leze asi alzhaimer! V pátek jsem vařila zapékané brambory. Uvařila jsem si brambory, nakrájela, namíchala suroviny v misce a nachystala si zapékací pekáček s poklicí. Vymazala, nasypala směs a dala na chvíli zapéct, než to zaleju rozšlehaným vejcem. Najednou koukám, že spodek pekáčku je na lince. Takže v troubě je poklice se směsí! No nevadí, bylo toho stejně trochu, tak alespoň uklidím ten spodek! Ouha, spodek je vymazaný olejem, to znamená, že brambory se pečou nasuchu! Ještě, že jsem je trochu omastila! Dopadlo to naštěstí dobře, várné sklo je super, takže manžel nic nepoznal!
To by zase bylo řečí!
Včera u nás byly děti s vnoučaty a děda šel s tím nejmladším ( čtyřapůlletým), se podívat na koníčky.
V ohradě měli velké hromádky a vnouček si toho hned všimnul! "Dědo dívej na ty hromádky"!
"To je kobylinců, co?" Říká děda. "Co kobylinců, ale těch hovínek co tam je!" Odpoví Maxík.
Potom si na zahradě hrály s šestiletým Ondrou na schovku a Maxíček se chlubí" dědo my si hrajeme s Ondráškem na schovku".
Jo? Odpoví děda," a kdo se schovává, ty, nebo Ondrášek?" Maxík se zamyslel a potom pokrčil ramínky " já tomu asi nerozumím!"
Nakonec večer všichni odjeli a já jsem zjistila, že jsme zapoměli zeťovi předat dárek a poblahopřát k narozeninám, i když jsme domluvení, že se slavit bude až v dubnu, spolu s jeho ženou, ale dárek byl nachystaný! No jak říkám , " Alzhaimer je tady!

Drobnůstky, bez kterých by byla nuda

2. března 2014 v 14:06 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Ráno se můj šestapůlletý vnouček šťoural prstíkem v nose a maminka se ho ptá" Hledáš tam něco konkrétního?"
"Plyšového medvídka" odpoví malý hajdalák a než se máma vzpamatovala, dodá " už ho mám" a odběhl do pokojíčku.
Tak si říkám, nechci vidět jeho reakce v patnácti letech!
To mi připomnělo , když mému synovi bylo kolem čtrnácti- patnácti let, tak přiběhl hladový domů, kde jsme my dvě s dcerou seděly v kuchyni a povídaly si. " Tady něco voní", volá syn z předsíně a pak zklamaně v kuchyni " Já si říkal, že se tu něco peče a zatím tu sedíte vy jako dvě husy na pekáči"! No nezabily by jste ho!
Po obědě jsme šli, ostatně jako každodenně se psem na kopec. Manžel se v předsíni obul a šel ven, že si tam zaváže boty.
Zavřel dveře, zamknul, vytáhl klíč a chtěl se rozejít.... No na pusu nespadl, ale měl hodně namále, neboť si šňůrku od bot přivřel do dveří!
Cestou na louku jsem si vzpomněla na předevčerejší zprávy, kde ukazovali neobvyklé domácí mazlíčky, mezi které se přiřadily i obrovští hlamýždi. A tak povídám " až nebudeme mít Bibinu (to je náš pes) , tak si pořídím ty velké hlemýždě!
"No to jsem zvědavý, jak dlouho ti bude trvat, než s nimi vylezeš na ten kopec" odtušil manžel.
Ještě jednou dcera: Jezdí na koloběžce, kterou si pravidelně dává seřídit, promazat, zkrátka si ji hledí, aby byla OK.
Včera si vyjela s manželem na delší tůru a jak mi říkala "jedním odrazem jsem projela půl dědiny a manžel se pořád odrážel a ne a ne mně dojet. Tak jsem na něj počkala a on celý uřícený povídá " konečně jsi vypnula ten motor, nebo co to tam máš! Jak to děláš, že ti to tak jede"? " To víš, kouzlo osobnosti!" Povídám a zase do toho šlápnu! Zpátky jedeme proti větru a to už nejelo ani mně!" Když pak přijeli domů, manžel celý schvácený, že si jde na chvíli lehnout. Sotva dosedl na postel, rána, on sedí sice na matraci, ale na zemi! Propadl se sním rošt postele. To víte na po....... i záchod spadne!
To je teprve čtrnáct hodin, tak doufám, že do večera nebudu ještě plakat! A že se ještě něco veselého vyvrbí!

Masopust a Šmoulinka

1. března 2014 v 13:35 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Včera bylo posledního února a tak se v sousední obci, jako každoročně konal Masopustní průvod.
Je to již tradice, kterou tam založila a dodržuje místní učňovská škola.
Je to opravdu pěkná podívaná a pokaždé se tam najde něco nového. Kromě medvěda, cikánky, smrtky a ostatních neodmyslitelných masek, se tam letos objevila i Šmoulinka. No podívejte se sami, není kouzelná?
I takhle si pedagogové oné školy dokáží dělat legraci a jejich žáci to samozřejmě vždy ocení. Letos konkrétně nedali na Šmoulinku dopustit, pomalu jste si ji nemohli ani vyfotit. Stále se kolem ní točili, s tím , že "to je naše šmoulinka!"
Ale já ji tady mám!