Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Červenec 2014

Ach ti dospělí!!

19. července 2014 v 18:03 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
V bazénu na zahradě.
Sedmiletý vnouček:" babi, co je v tom plováku za tabletku?"
" Na bolení hlavy", odpovím unaveně.
Chichotání skřítka a po chvíli se znovu ozve"" babi, víš co je to za tabletku?
"Nevím"!
"To je chlorovodík"!Sděluje mi vnouček.
"No to je pěkné, to zachvíli vybouchne a já budu sedět v záhoně s mrkví a ty proletíš skleníkem a zůstaneš viset na rajčatech!
No aspoň mi cestou obereš pár rajčat na večeři"!
Opět chichotání skřítka, až spadl z lehátka a málem se topí!
Později sedíme pod pergolou a děda je v bazénu. Dlouho se nevrací a tak posíláme malého Ondru, ať se jde podívat, jestli se neutopil! " A ne že mu řekneš, že jsme tě poslaly"! Přikazuje maminka.
Po chvíli se vnouček vrací, šibalsky se usmívá a mlčí.
"Tak co je s dědou?"
"Leží tam na dně ".
"Na dně bazénu? A kde má hlavu"? Ptám se .
"No na dně"! Odpoví vnouček. A tak se raději zvedáme a jdeme si to zkontrolovat sami.
Děda si odpočívá na vodě na lehátku a jen nás zahlídne, hned spustí:! co mně špízujete? Ondrášek říkal, že jste ho poslaly, co tady tak dlouho dělám"!
Ten práskač!
Večerní rozhovor s třináctiletým vnukem:
"Tomi, nechceš přijet za námi na chalupu? Doma se jistě nudíš"?
No víš babi, já bych raději zůstal! My jsme každé odpoledne s klukama venku, a co na chalupě"?
"No, tomu rozumím", říkám, ale nedá mi to a tak se zeptám: " a co děláte s klukama venku?"
"Převracíme popelnice!" No jo, na hloupou otázku, hloupá odpověď!
Náš rozhovor pokračuje.
"Už víš,čím bys chtěl být"?
"Nevím"!
No a čím by teda chtěli být tvoji kamarádi"?
"Popelář, popelář, inženýr, zedník!"
To mi neříkej, že by někdo chtěl být popelářem"?!
"To je rezignace babi!"
Opět platí, jako v předešlém případě" na hloupou......
Co si ty děti o mně musí myslet, to raději ani nevědět!!

Pocity

13. července 2014 v 19:09 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Každé ráno, pokud to jen trochu jde, vynáším ven na sluníčko peřiny.
Večer, když je pak sklízíma pokládám na lůžko, sálá z nich teplo sluníčka a vůně čerstvého vzduchu,
tak mám sto chutí, se do nich zavrtat a vstřebávat to teplo a jas do sebe. Znáte ten pocit?
Od 1. ledna tohoto roku, si každý den zapisuji počasí a venkovní teplotu.
Každý měsíc začínám novou stránkou a snažím se poctivě nevynechat ani den! Vždy ráno, odpoledne, večer.
Přesto jsem včera zjistila, že mi chybí jeden den!
Vzala jsem si do hlavy, že je třináctého a já byla teprve u dvanáctého července! Jak je to možné?
V kalendáři je jasná třináctka a na telefonu byla zrovna v druhém čísle nějaká tečka, asi škrábanec, takže jsem nezjistila co je to, zda dvojka, nebo trojka?
Celou noc přemýšlím a ráno mi to nedalo, svěřuji se manželovi. " Jó, to já ti holka nepomůžu, asi jsi jeden den zapomněla".
Nezapomněla, to jsem si téměř jistá! Nakonec beru znovu kalendář a zjišťuji svůj omyl. Mám to správně! Třináctého je až dnes! Neumíte si představit, ten pocit beznaděje, že je všechno k ničemu! ' Že můžu vše zabalit, protože to stejně není pravdivé, když jsem spletla dny a nevím které! A ten pocit úlevy, když se vše vysvětlí!
Jsou to zdánlivě maličkosti, ale i ty jsou jak je vidět důležité pro můj spokojený pocit! Zajímalo by mně, jestli to znáte i vy ostatní ?