Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Září 2014

Mobil - dinosaurus

21. září 2014 v 15:19 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Před mnoha lety jsem dostala k narozeninám svůj první mobilní telefon.
Na tom by nebylo nic zvláštního, zvláštní je ale jeho provoz!
Byla to značka ALCATEL a krom baterky, kterou mají všechny mobily, je možný provoz i na tři tužkové baterie!
Čehož jsem právě teď mněla možnost využít. Přecházím k jinému operátorovi a chtěla jsem si zachovat své původní číslo.
Proto že však převod trvá několik dní, musela jsem si původní SIMku dát do jiného telefonu, ale tam už byly baterie dávno vybité a tak přišel k dobru právě tento dinosaurus, abych nemusela obvolávat všechny, kdo mají moje číslo, že na pár dní měním to původní, ke kterém se zase za chvíli vrátím!

A aby jste si mohli udělat obrázek o tom, jak vypadá a že si nevymýšlím, tak tady je.
Tak ten u mně zůstane asi navždy. Vždyť tužkové baterie jsou po ruce stále a za pár korun! A nikdy nevím, kdy se mi zase zhodí můj dinosaurek!

Babičky zase bodují!

13. září 2014 v 13:19 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Přednedávnem jsem si s mým téměř čtrnáctiletým vnukem povídala o životě, o škole a tak taky došlo na výtvarku, kam chodí už od pěti let.
"Ještě tě to pořád baví Tomi?" "Jo, pořád".
"A co víc, kreslení, nebo modelování"? " Všechno babi, ale těch nápadů mám nějak čím, dál tím míň!"
"No to víš, člověk nemůže mít pořád inspiraci", říkám, ze své zkušenosti.
" Já vím babi, ale ty máš pořád nápady, pořád něco vymýšlíš a to už jsi stará, tak já bych to ve svém věku mněl mít ještě lepší, ne?" A shodou okolností mi na mail přišel od neteře tento článek, který mně moc pobavil. Možná ho většina z vás četla také, ale přesto ho sem otisknu, pěkně doplnil naši debatu s vnukem a zvedl mně i ostatním babičkám sebevědomí!

BABIČKY JSOU CHYTRÉ

Byla jsem na procházce s vnukem. Zvedl něco se země a dával si to do pusy. Sebrala jsem mu to řekla ať to víckrát nedělá.
"Proč?" zeptal se vnuk.
"Protože to bylo na zemi, nevíš kde to bylo, je to špinavé a pravděpodobně plné bacilů. Bacily často způsobí že malí chlapci onemocní a necítí se dobře" odpověděla jsem.
Můj malý vnuk se v tom okamžiku na mě podíval s obdivem a prohlásil.
"Babi, jak to všechno víš? Ty jsi tak chytrá!"
Rychle mi to zapřemýšlelo a odpověděla jsem,
"Všechny babičky takové věci znají. Je to na babičkovském testu. Musí to vědět, jinak se nemohou stát babičkou."
Šli jsme vedle sebe v tichu několik minut. Vnuk se evidentně zabýval novou informaci, kterou ode mne obdržel.
"Aha...už jsem na to přišel! Rozzářil se. Takže když ten test neuděláš, je z tebe dědeček."
"Přesně tak," odpověděla jsem s širokým úsměvem na tváři.

Zpívající fontána

1. září 2014 v 14:06 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Byli jsme s manželem na týden v Mariánských Lázních. Krása a nádhera!
Samozřejmě musíme také vidět zpívající fontánu v akci.
Volba padla na středu odpoledne. Hraje vždy každou sudou hodinu.
Já jsem navrhla, že si zajedeme na hodinku do vířivky a o půl páte vyrazíme přímo z bazénu na fontánu. (asi dva km)
Jenže jsme k bazénu přijeli ve 14.30 hod a tak manžel rozhodl, že ji ještě stihnema ve tři hodiny před koupelí.
Tak jsme vyrazili, i když já tvrdila, že to nemůžeme stihnout!
Letěli jsme opravdu jak vítr, stále mírně do kopečka a já už byla úplně vyřízena.
Dole v parku nám zbývaly ještě tři minutky, ale já už fakt nemohla!
"To zvládneš"! Říká manžel. On v pohodlných sandálech, já nazouváky na podpatku!
Dva schůdky před fontánou to spustilo a já to nakonec opravdu stihla!
Manžel zapl telefon a točil. Tedy já myslela, že točí, on zatím jen fotil!
Když byla půlka krásné hudby za námi, tak manžel přestal fotit a já se ptám proč netočí?
"Já fotím, nevíš kdy bych to tak stihl nachysta? Vybuchl zlostně. (Je pravda, že bez brýlí nic neuděláme, ani jeden z nás)
"Tak to je o ničem, já myslela, že točíš, fotit můžeš i bez hudby"! Prostě mi to připadalo nelogické, že to někoho nenapadne!
Manžel se otočil na podpatku a zmizel v davu.
Já si počkala do konce a bylo to moc krásné!
Pak teprve jsem se vydala ho hledat. Mám, nebo spíš nemám žádnou orientaci a jsem schopna zabloudit všude!
Tak jsem cestou přemýšlela, jestli trefím k bazénu, kde máme auto, k hotelu, kde jsme bydleli bych určitě netrefila!
Najednou jsem ho zahlédla dole na laviče, jak tam sedí a kouká před sebe. Hurá, zase na mně počkal, je prostě hodný, i když vznětlivý!
Pomalu se loudám parkem k lavičce a stále ještě sbírám síly. Naproti manželovi seděl takový starší pán, řekla bych lázeňský švihák a stále mne pozoroval. Slaboučký úsměv na tváři a sledoval mně až k lavičce, kde jsem si bez řeči a aniž bych se na manžela podíval, přisedla na opačný konec.
Sedíme, každý se dívá jinam a nemluvíme, jako dva cizí lidé.
Lázeňský švihák, mne hypnotizuje.
Když už jsem si dostatečně odpočinula a říkala si, že manžel měl také dost času rozdýchat hněv, jsem se obrátila k němu a říkám, " půjdeme"?
Přitakal a tak se zvedáme a odcházíme spolu, jako by se nic nestalo. (Ono se ve skutečnosti také nic nestalo, ale nachvíli nám to náladu pokazilo)!
Cestou zjišťuji, že bych ani k tomu bazénu asi na poprvé netrefila, protož, tam kde jsem mněla jít do prava, jsem šla rovně.
Nakonec vířivka vše smazala a my byli zase nadšení.
Projeli jsme i Františkovi Lázně, které mne úplně nadchly. Tak si představuji léčbu v lázních, ticho, klid nádherné parky, výborné prameny - slaná, mírně nahořklá voda mně strašně chutnala.
Také Karlovy Vary jsme navštívili! Nádhera, ale rušno, je tam cítit komerce a byznys!
Cheb - krásné město, hezky opravené, historie vepsaná do měděných desek přímo mezi dlažbou.
Hrad loket, a nejhezčí byl zámek Kynžvart! Včetně výkladu mladé průvodkyně. Pak ještě pár zřícenin, ale ty už nestály skoro za řeč.
Poslední den jsme si jen tak rychle projeli Plzeň a už jsme zase doma, tedy na chalupě a pomalu se vracíme do starých kolejí. Při vzpomínkách nám pomáhají lázeňské oplatky, které jsme si ze všech těch lázní samozřejmě přivezli a které nás i tam provázely při prohlídkách.