Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Říjen 2014

Není odpočinek, jako odpočinek!

24. října 2014 v 17:32 | baji |  Deník Ba.Ji
Konečně jsem se asi po měsíci dostala na počítač, a také na svůj blog.
Né, že bychz zrovna mněla něco důležitého na srdci, ale pár postřehu tu mám.
Před nějakým časem jsme jeli s manželem do Olomouce ( s autem do servisu).
Bylo už hodně po poledni, když jsme se pěšky vraceli do servisu a mně příšerně bolela achilovka. Na jedné křižovatce mi manžel povídá" sedni si tam na tu lavičku a já vyzvednu auto a přijedu za tebou, stejně se tadyma vracíme".
Kouknu se na pravou stranu kde byla plocha na zajíždění městské dopravy a lavička. Pod ní byla asi dvoumetrová mez a dole koleje vlaku. lavička zela prázdnotou, nikde nikdo, široko daleko. Sedla jsem si tedy, vyzula lodičky a nastavila tvář sluníčku.
Bylo to moc príma, ale bohužel to netrvalo dlouho! Nejprve se přihnala s velkým kraválem maminka se třemi dětmi.
Posadily se vedle mne,klouček asi tak třeťák s kabelou na zádech se neustále ošíval a vrážel mi do boku. Nevydržel ani chvíli v klidu, ten menší, nejspíš prvňáček, zase každou chvíli hlasitě vykřikoval, jen ten nejstarší se zdál být zcela v pořádku.
"Mami , dnes jsem dostal jedničku z angliny",pochlubil se ten třeťák, "a já pětku" říká prvňáček. "Hmmm " reaguje na to matka.
Zeptala se mne, kolik je hodin a vtom se obrátí ke svým dětem a ptá se:" Tak co děti, co bylo dnes ve škole? Máte nějaké známky?"
"Já mám jedničku z angliny", zopakuje dítě, "a já pětku" přidá se ten mladší. "A taky tři razítka prasátek"!
¨"Prasátka? " Ptá se matka, "co to znamená?" "Nevím asi pochvalu," odpoví klouček. "No ty jsi šikovný" praví hrdě matka.
V tom se připotácí na zastávku mladý muž v maskáčích a je tak opilý, že sotva stojí na nohách. Ale slušně pozdraví a obejme kandelábr. Drží se ho a hlava mu pomalu padá dolů, nejspíš usnul a pustil se sloupu.
Pozpátku odcouval až na koleje, kde chvíli hledal rovnováhu a potom s velkým úsilím se znovu vyškrábal nahoru a pevně se znovu zaháknul za ten kandelábr.
"No nazdar" říkám si," jestli se řidič autobusu rozhodne ho nevzít a máma s dětmi odjede, co já si tu počnu"?!
Naštěstí, hned první autobus ho naložil a než odjela rodinka, přijel pro mne manžel .Byla jsem šťastná, neboť jsem mněla zcela otlučený bok, i když jsem stále uhýbala a také mne už nebavilo neustále odpovídat na dotaz" kolik je hodin".
"Tebe člověk nemůže nechat chvíli samotnou, hned máš plno zážitku!" Směje se manžel.