Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Únor 2015

Co se děje na krmítku.

9. února 2015 v 15:44 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Je únorové odpoledne. Venku tiše padá sníh a já se usadila k oknu s knihou. Chvíli čtu a pak
se zadívám ven, na ptačí krmítko.
Máme ho umístěné pod střechou pergoly. Je proto otevřené, pouze dvě čelní stěny, dno a boky spojuje asi
osmicentimetrový pruh plexiskla. Ideální pro pozorování ptáků!
A také, že je co pozorovat.
Na slunečnici se tam slétají ponejvíce koňadry. občas přiletí babka, rehek- neboli kominíček, brhlík, který má krmítko vždy jen pro sebe, ostatní se ho nevím proč bojí! Také se občas objeví modřinka, ale nejdůležitější je párek kosů!
Ti si ještě do nedávna sbírali jen odpadlá semínka na zemi, pod krmítkem. Teď už se odváží i dovnitř, do krmítka.
Pokud je tam kosice, je vše vpořádku, ona si zobe a polyká snad celá semínka slunečnice, zatím co ostaní ptáčci si je
po jednom odnášejí někam do ústraní, kde si je pak v klidu spořádají.
Jenže jakmile tam vletí "Pán" kosák, je zle"!
Nejprve si vleze dovnitř a cpe se a cpe se, a přitom se ohání po každém, kdo si dovolí se jen přiblížit.
Když už má dost, tak si sedne na okraj , čili stěnu krmítka a hlídá si ho, poskakuje z jedné strany na druhou, naparuje se
a je zlý. Tak tam vydrží i deset minut.
Teď ho ale sýkorky přelstily! Obklíčily ho dokola a začaly útočit na krmítko, on se po některé ohnal a zatím mu další,
vyfoukla nějaké to semínko. Nakonec to rozhněvaně vzdal a odletěl. Teď už je zase klid a ptáčci pomalu dokončují své
krmení před spánkem. Dnes se zachovali statečně a opravdu si vybojovali svou kořist!

Dá se lazaní vypíchnout oko? (lasagni)

7. února 2015 v 17:02 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Dá! A včera se mi to málem povedlo. Připravovala jsem si na oběd lazaně, nakonec mi zůstaly dva plátky,
musím podotknout, že jsem použila kupované, v suchém stavu.
Takže jsem na vrch na poslední, bešamelovou vrstvu, před posypáním sýra, chtěla ty dva plátky rozlámat a
poházet je porůznu.
No a teď se to stalo. Při zlomení ,vystřelil kousek a zapíchl se mi přímo do prostřed oka.
Nic se naštěstí nestalo, ale bolelo to a bolí ještě dnes.
Když pak přišel vnuk z lyžáku, tak jsem mu řekla, "představ si, že jsem si málem vypíchla oko
lazaní"."No to snad ani nejde, babi, snad zalepila, nebo popálila, ale vypíchla?"
Dnes po obědě jsem sbalila vnukovi věci, na týden( jde k otci) a sobě rovněž,(na chalupu).
Vnukovi jsem přibalila i ostružinovou, domácí marméladu, kterou miluje. Na schodech pak rána
a marmeláda se rozletěla, spolu se střepy, po celé chodbě.
Nezbývalo, než se znovu vrátit, napustit kbelík s vodou a dát se do úklidu.
Tak , teď už mně čeká jenom poslední, smolná příhoda a budu to mít za sebou. Doufám, že na dlouho!