Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Květen 2015

Puberťák opět boduje

28. května 2015 v 9:56 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
A znovu mně dokázal vytočit, ten můj pubescent, a rozžhavit do běla.
Že moc nepotřebuji? To je sice pravda, ale nebývalo tomu vždycky tak!
Včera se vrátil z výletu již o půl třetí odpoledne.
Vlastně jsme se potkali na autobusovém nádraží, kde jsem dorazila i já.
Měl na sobě starou mikinu, kterou jsem mu dala na převlečení na chatu, kde mněli absolvovat
outdorový závod v náročném terénu s pneumatikou.
Samozřejmně to zvládl v té, ve které přijel!
Na nohou mněl "kroksy", takové ty gumové nazouváky, ve kterých uskutečnil i celý výšlap na trosky
hradu .
Ale to bylo lepší, než aby tam šel v těch promočených botech, které přivezl. Byla to i má chyba, mněla
jsem mu zabalit ještě jedny navíc! V tom oblečení, ve kterém přijel, i spal v noci.
Pokud vůbec spal, protože jak přijel, snědl dva kousky závinu, vypil sklenici vody a vlezl do postele.
Probudila jsem ho až dnes ráno!
A teď teprve to začalo!
Nechtělo se mu vstávat, že do školy nejde, že je unavený, že stejně bude v hodinách spát, a nic si
nezapamatuje!
Jako by tomu jindy bylo jinak!
Nakonec se mi podařilo ho vytáhnout, najedl se, zavřel se na WC a tam strávil opravdu 45 min.
Myslela jsem, že se zblázním! Co s ním mám dělat? Můžu jen běhat kolem dveří, prosit, spílat a
vyhrožovat. Stejně mi to není nic platné!
Než se pomalounku umyl, než si zkontroloval věci do školy, které jsem mu mimochodem nachystala pěkně
rozložené na stůl, podle rozvrhu.
Bylo za pět minut třičtvrtě na osm a to ještě nebyl oblečený!
Jen nazout ponožky mu trvá téměř pět minut!
Zkrátím to, bylo za deset osm, když jsem ho konečně vystrkala ze dveří a to bylo _"mám žízeň"!
Tak rychle pro vodu, "Potřebuji se vysmrkat", tak rychle pro kapesníky (protože si bral čisté rifle a v kapse ještě nic nebylo)!
Když jsem se pak za ním dívala z okna, naprosto vyčerpána, hlavně psychicky, tak si vykračoval, jen tak lážo, plážo.
V životě jsem žádné ze svých vnoučat neuhodila, ale tady mám takovou chuť mu jednu pořádnou ubalit!
Jen kdyby nebyl tak veliký, a hlavně suverénní!
Ten by mi ji určitě vrátil a vůbec by mu nevadilo, že jsem babička!
Takže zůstane asi jen u přání! Jen abych to ještě chvíli vydržela, aby mně nepoložila nemoc, jinak nevím, co by s ním
bylo, vždyť by to nikdo s takovým halamou nevydržel
Jak já si přeju, aby mu bylo alespoň o dva roky víc, aby ty nejtěžší začátky puberty, byly již za námi!



Hurá, zítra mám zase volno!

25. května 2015 v 16:59 | Ba.ji |  Moje třetí puberta
Tentokrát jsem strávila celé tři dny bez vnuka na chalupě.
To byla krása!
Jsem však rozpolcena bytost.
Když jsem s vnukem, toužím být bez něj, když jsem bez něj, tak mi chybí!
Jenže, tím, že byl tři dna u otce, tak je samozřejmě strávil povětšinou na počítači.
To by ani tak nevadilo, ale při hrách ,a to mu drásá nervy.
Vždy, když přijde, s ním není k vydržení. Nevnímá, neposlouchá, je drzý, mrzutý,
a nespravila to ani večerní posilovna, spíš naopk, ještě byl i unavený.
Ale zítra ráno odjíždí na školní výlet a vrátí se až ve středu.
Takže se balím a hurá na chalupu, za manželem.
Už se strašně těším na prázdniny, říkám to sice pořád, ale čím víc se to blíží,
tím víc se nomohu dočkat až ho předám, ať se s ním rozčilují prozměnu oni!
Příroda zřejmně ví, proč to tak zařídila, že staři lié, už nemají mít děti. Skutečně jsem
strašně unavená z té zodpovědnosti za to dítě.
Na rozdíl od něj, který pro změnu, žádnou zodpovědnost nemá!
Dnes mi řekl "babi já jsem v pubertě a to znamená, že se chci a mám bavit"!
Tak nějak to asi cítí a také se snaží prosazovat!




Domácí, jednoduchá játrová paštika

24. května 2015 v 16:20 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Dnes si zahraji na Láďu Hrušku, a odlehčím tak tématu o pubertě.
Také nevíte co dávat dětem na svačinku do školy, aby to nebylo stále stejné?
I mně to trápilo - šunka, sýr, máslo, občas kvasnicová pomazánka a stále dokola.
Jogurty nechce, nic, čím by si umazal ruce.
Tak mně napadla játrová paštika, ale kupovanou z kůži a separátu to nechci!
Vymyslela jsem jednoduchou a dobrou.
Ty pravé, vařené mi opravdu nachutnají!
Tak tedy budete potřebovat
kuřecí játra 25 dkg, trochu sádla asi 5 -10 dkg, sůl, pepř, muškátový květ.
Játra pokrájet na menší kousky a na troše sádla, nebo másla je opéct tak, aby na řezu nebyla krvavá, tedy do hotova.
Osolit, opepřit, špetku muškátového květu, nebo oříšku, odstavit a nechat chvíli prochládnout.
Zbytek sádla vhodit do vyšší nádobky, přidat játyrka a rozkutrovat, já použila ponorný šlehač s nožíkem.
Hotovo, uložit do chladničky a používat.
Dá se tam přidat pečené maso, mandle, nebo bylinky. To už záleží na chuti.
Dá se to rovněž vložit do formy, vyložené potravinovou folii. po vychlazení, nakrájet na plátky.
Je moc chutná a hlavně víte, co jste tam dali. Místo sádla, lze použít máslo.
Přejí dobrou chuť.

Můj puberťáček má bebinko

21. května 2015 v 17:54 | Ba.Ji. |  Moje třetí puberta
Dnes měl můj puberťáček odpolední vyučování a hned po něm výtvarku.
Čekala jsem ho jako vždy, nejdřív ve čtvrt na sedm a on zvonil už v o půl páté,
což mně sice udivilo, ale u něj už málo co překvapí!
Tentokrát ale překvapil!
Ruku ovázanou až pomalu k lokti, mikinu od krve, ale úsměv na tváři!
"Co se ti stalo?" Ptám se trochu vyplašeně.
"Ále, uřízl jsem si prst", uklidňuje mně.
Nakonec se dozvím, že si ušmikl bříško prstu, nožem na koberce a to ve výtvarce,
kde bych si myslela, že si maximálně vypíchne oko šťetcem!
"Babi uvař mi krupičku", škemrá moje miminko ( téměř dvoumetrové).
"Paní učitelka mě poslala napít se,aby mi nebylo blbě, ale já dostal strašný hlad".
No jo, šok se projevil trochu nezvykle.
Tak jsem uvařila kašičku, posypala kakaem s cukrem a je zase vše OK.
Doufám, že bude, že se nic nevyvrbí a my nebudeme muset k lékaři.

Další poznámka v ŽK

20. května 2015 v 15:08 | Ba.ji |  Moje třetí puberta
Hlučné a nevhodné chování při práci na školním pozemku, prosím o domluvu.
Tak to je další poznámka pana učitel,v elektronické ŽK.
Pohoda nám dlouho nevydržela.
A to jsem si libovala, že nosí poslední dobou domů jedničky a dvojky.
Pravda i z práce na pozemku dostal dvoju, ale při jeho nešikovnosti, je to pěkná známka.
Jen nevím, jak mu domluvit, protože na dotaz " co jsi zase prováděl?" Odpověděl " já nevím, nic".
Ale hlučný, to on je . A to už od malička. Pusu nezavřel a nezavře celý den a většinou ani při spaní.
Vystačí si docela sám. Když je v koupelně, na WC, v pokoji, stále si něco povídá, huláká, možná tomu říka i zpěv.
Většina toho je ale v angličtině, takže mu naštěstí nerozumím, pokud jen nadává.
Hrozně rád s každým, hlavně s dospělými polemizuje. Ale bohužel, málo kdy přijímá jejich argumenty!
Protože pravdu má přece ON! Klidně se pustí i do problému, kterému vůbec nerozumí, ale trvá si na svém a když
už mně přestanre bavit, přesvědčovat ho, tak mi řekne "já tak nesnáším to tvoje mávnutí rukou!" "Proč to děláš, proč
radši nepřiznáš, že mám pravdu!"
No prostě sladký puberťáček.
Ale jinak dovede být i milý a hodný, bohužel se to u něj moc často střídá.

Dnes je venku hezky a u nás doma také!

18. května 2015 v 13:17 | Ba.ji |  Moje třetí puberta
Začátek nového školního týdne proběhla až překvapivě hladce!
Žádná vzpoura, žádné exscesy, jen úsměvy, dokonce i pokus o vtip - mami hoří stromeček! Neříká se hoří, ale svítí!
Mami svítí nám i záclony! Ha,ha,ha.
V žákovské knížce, na internetu, žádná, špatná známka, žádná poznámka pro dnešek.
Začřínám věřit, že na to nemám žádný vliv já, jak jsem si myslela, ale počasí.
Když je hezky, tak je pohoda, když je ošklivo, tak hrůza!
Škoda jen, že je tak málo hezkých dnů.

Rebel je zpátky

15. května 2015 v 14:39 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Ještě předevčírem jsem se lekala, že mi někdo vymněnil mého puberťáka. ale
včerejšek mně ujistil, že se nic nemění a vše je při starém.
"Zítra píšeme písemku ze zemáku!" Oznámil mi
"Tak se pořádně nauč a taky němčinu, víš že vás neustále zkouší".
"Jo jdu na to", odpoví mi lakonicky a odebere se do pokoje.
Já v přesvědčení, že se učí, se klidně věnuji své práci až asi po hodině nakouknu a co nevidím, vnouček sedí u
počítače a sjíždí videa.
"Ty už jsi naučený?"
"Jo"
"Tak já tě vyzkouším".
No samozřejmě, ani na to nekouk, Jen si otevřel sešity. "Tak znova a pořádně! A vypni počítač!"
"No jo".
Konečně je opravdu naučený a to i do němčiny, i když ke konci zkoušení jsem mu hodila sešit na hlavu,
protože se absolutně nesoustředil a já musela každou otázku opakovat několikrát.
Dnes ráno , při snídani jsem mu opakovala, kde bude mít nachystány věci pro posilovnu a sobotní pobyt u otce.
Já dnes odjíždím na chalupu a vrátím se až zítra večer.
Čtvrt hodiny vysvětluji a pak odcházím do koupelny.
Na chodbě slyším "babi, co jsi mi říkala? Já jsem tě neposlouchal".
Díky bohu, že aspoň na dva dny z toho blbince vypadnu!

konečně trochu klidu

13. května 2015 v 12:37 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Včera ráno jsem vypravila vnuka do školy, úplně bez jakýchkoliv problému.
A tak jsem se rozhodla, že využiju ten krásný, slunečný den a zajedu se zrelaxovat na chalupu.
Rychle jsem uvařila puberťáčkovy misku pudingu na svačinku, protože se vrátím až kolem půl sedmé večer,
a vyrazila na devátý autobus.
Nádherná cesta, kde se střídala pole s rozkvetlou řepkou , to pak byl autobus za chvíli plný medové vůně,
louky plné pampelišek, které umocňovaly sluneční záři, lesíky, kde na okrajích kvetla voňavá střemcha, prostě balzám
pro mou duši.
Škoda že ten den tak rychle uběhl a já si sotva stihla dát sprchu, po celodenní práci na zahrádce a už mně manžel vezl zase k autobusu.
Doma nikdo nebyl, vnouček byl u svého táty, ale naučený a nachystány věci do školy, podle mých pokynů.
Žasnu!
Co se stalo? Že by mi ho někdo vymněnil?
Po večeři se hned osprchoval, vyčistil zuba a přišel se za mnou dívat na talevizi, protože ještě nebylo devět hodin.
Ale ono to zase přijde! Nedělám si předčasné naděje.

Dnešní frustrace a beznaděj.

11. května 2015 v 9:52 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Dnes ráno jsem se rozhodla, né po prvé, že to vzdám. Nemám sílu, ani chuť bojovat!
Začalo to už večer, když můj halama přijel z posilovny.
Trvalo mu celou půlhodinu, než se přesunul z pokoje do koupelny, u kasždého zrcadla řešil něco na obličeji a čas neúprosně běžel.
Další půl hodina byla sprcha, osušení a oblečení pyžama, to samozřejmě za neustáleho popohánění, nedoť se potřebuje
trochu vyspat, když jde ráno do školy. I tak tam občas spí, jak se sám přiznal.
Včera odjeli do posilovny později, než obvykle, protože tatínek musel dokoukat hokej!( Ne jedno, ale dvě děti musím řešit)!
Nakonec se do postele dostal až ve čtvrt na jedenáct a ráno mu ten čas samozřejmě chyběl.
Než jsem ho dostala k snídani, bylo téměř sedm hodin, dvacet minut se nimral v jídle, dalších dvacet minut hygiena,pak obléknout a do školy vyrazil va třičtvrtě! A to jsem ho stále popoháněla, i když jsem si slíbila, že ho nechám, ať se v tom vykoupe!
Pro jistotu jsem mu ze svazku klíču sebrala ten, od tátova bytu. Aby ho nenapadlo, jít místo do školy k němu na počítač!
Otec se vrací až večer, tak by ho tam nikdo nerušil.
A protože si toho, že mu chybí jeden klíč, okamžitě všiml, mám podezření, že jsem ho odhadla správně!
Jednou už se stalo , a to letos v únoru, že jeden den místo lyžáku šel k otci!
A já nic netušila, napadlo mně to až v noci,m protože, mi bylo divné, že nevypil čaj. A ráno to klidně přiznal, s tím, že jsem se neptala, když jsem mu vyčetla, že nic neřekl. Což byla mimochodem pravda! Aspoň, že nelže! Minulé pololetí na to však doplatil. Na to, že neumí lhát, (nebo. že by byl líný i na to?)
O přestávce si byl něco vyřídit u třídní a protože, začalo zvonit, utíkal do třídy, zakopl a vletěl hlavou do dveří kabinetu,
a zrovna jako naschvál, svého " oblíbeného" učitele. Samozřejmě ve dveřich zůstala prohlubeň, ale protože naštěstí nikdo na chodbě už nebyl a v kabinetu zřejmě také, tak to neřešil a doběhl do třídy.
Poté následoval víkend a po víkendu se začalo řešit, kdo ty dveře poškodil.
Tom se přihlásil a přiznal.
Co myslíte, že následovalo?
Třídní důtka, za to, že se nepřiznal hned, jak to proved!
Škoda na dveřích nebyla žádná, takže jsme alespoň nemuseli nic hradit.
A když se pokoušel bránit, že se také nemusel vůbec přiznávat, protože ho při tom nikdo neviděl, bylo mu řečeno, že je drzý.
Komunikativní, to tedy on je a sebereflexí, zrovna moc neoplývá, ostatně jako většina puberťáků. Takže drzý je rovněž, jen to nikdy nepřizná! Podle něj má vždycky pravdu on! On za to opravdu nemůže, ale je to tak.
No "nezabili" by jste ho? A to je potom člověk tak zoufalý, že nevi opravdu jak dál.

Další pokus, jak mne oblafnout. V.

10. května 2015 v 16:25 | Ba.ji |  Moje třetí puberta
Máme spolu dohodu. pátek odpoledne, sobota celý den má vnouček volno a neděli dopoledne se věnuje škole. To znamená, nachystat si učebníce do školy, napsat úkoly a naučit se. Když to splní má odpoledne volno na kamarády, počítač a pak jedou s tátou do posilovny.
Dnes se měl učit němčinu, zeměpis, chemii. Ostatní předměty mu jdou, tam se učit nemusí.
Naučil se jen jakž takž do němčiny a sedl k počítači.
"Co chemie?" ptám se.
"Tam se nemůžu učit, protože nemám zápis".
"Jakto"?
"Dopsal jsem sešit a neměl jsem to kam psát".
No chápete to? Taková hloupá výmluva!
" To sis nemohl napsat látku na kus papíru, nebo na vnitřní desku sečšitu?"
" Mohl, ale mně se nechtělo, tak jsem si napsal jen tabulku!"
"Tak si vem učebnici a uč se z ní."
"Když já si nepamatuji, co jsme brali".
" Říkal¨s, že sis nepsal tabulku, tak co tam bylo?" Nevzdávám se .
" No něco jako istý, nebo itý."
" Aha, no tak oxidy, ne?"
" Co já vím? Já tomu nerozumím, co to je!"
" Vytáhni si učebnici a podíváme se na to."
Otráveně plní můj příkaz a vytahuje z batohu, něco jako knihu , která je chudera samé oslí ucho. ( tak se za nás říkalo ohnutým rožkům sešitu a učebnice. Což bylo samozřejmě nepřípustné!)
V obsahu si najdu příslušnou stránku a on si najednou vzpomíná, že byly na té následující s tím obrázkem.
Ale, že by přece jen docela netrpěl amnézii?
"Tak si to napřed přečti, ať víš o co se jedná a pak se nauč ty koncovky".
Zachvíli slyším z pokoje jeho smích. Samozřejmě opět sedí u počítače a pouští si nějaké video!
" Ty už to umíš"?
"Né, já tomu vůbec nerozumím."
" Tak znovu! Napřed ty koncovky. Nejprve se nauč první čtyři, potom ty další čtyři, vlastně pět a pak ti vysvětlím, k čemu to potřebuješ." Za pět minut je ovládá a i pořadí si pamatuje.
"Tak a teď se pokusíme vytvořit vzorce." Stačilo mu ukázat jediný příklad a okamžitě si vzpomněl a věděl co stím.
" Vidíš, kdybys jen dával ve škole pozor, soustředil se na výklad učiva, tak se doma nemusíš vůbec učit!" Opakuji už nejmíň po dvacáte. My se tohle také učili v osmé třídě a já si to dodnes pamatuji, i značky prvků a to dokonce i latinsky". (Už mám samozřejmě také mezery, přece jen je to padesát let). A to jsem nikdy ve škole nijak nevynikala, zvláště v pubertě byly úplně jiné zájmy, než se učit. To mu ovšem neříkám!
Strašně mně to unavuje, když vidím, jak si hledá neustále únikové cestičky, jen aby se nemusel učit, nebo splnit jiný úkol.
Přitom do školy chodí rád, asi proto, že se tam má před kým předvádět a spolužáci ho pak obdivují.
Ale musím přiznat, že poslední dobou je celkem srovnaný. Po příchodu ze školy si bez řeči chystá věci, naučí se a ví, že pak může k tátovi na počítač, nebo za svým pejskem. rád s ním chodí do přírody.
Trvalo to dlouho a opravdu jsem pochybovala, že ho kdy změním. Všichni mě odrazovali, že v tomhle věku je již na změnu pozdě. Není, jde to sice pomalu, ale jde. Ale jak je natom moje psyché, to raději nechtějte vědět!
Přesto čas od času přijdou takovéhle úlety, jako ten dnešní. Prostě se brání.
Už se strašně těším na prázdniny, kdy ho vrátím jeho otci a odjedu si za manželem na chaloupku. Teď, zatím žijeme, jako rozvedení manželé. On tam na chalupě, já tady v bytě.Vidíme se jen jednou, dvakrát do týdne. Ještě, že jsou telefony!
,

Každý den se něco děje IV.

9. května 2015 v 19:02 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Vymyslela jsem další fígl na to "své" dítě.
Od otce si přinesl digitální budík,který ovšem " spadl" a rozbil se.
V opravně mi řekli, že nejde opravit, ať ho vyhodím. jenže to neznají mně! V manželově nářadí jsem si našla správný šroubovák, budík otevřela a v něm se potulovala taková malé kostička, spíš obdélniček z plastu a na budíku byl zase volný výstupek.
Tak jsem to tam nasadila. zavřela budík, vymněnila baterie a ejhle - opraveno!
Ráno když šel jako obvykle Tom na WC, kde jak jsem zjistila usne, jsem nařídila budík na čtvrt na osm a postavila do kouta, na zem za dveře.
Po pár minutách zvonění, byl Tom v koupelně, bez řeči se poumýval, oblékl a vyrazil do školy.
Dnes v noci jsme zase měli děsný budíček!
Nemohla jsem usnout a tak si čtu téměř do půlnoci. konečně se mi začínají zavírat oči, zhasínám a vzápětí usínám.
V tom rána jako hrom. Nevím co se děje, jsem dezorientovaná a vtom mně napadlo Tom!
Vyskakuji, běžím do pokoje, Tomík sedí na posteli, mžourá na mně.
"Co se stalo"? Ptám se.
"Já jsem spadl z postele a nevím proč".
"No asi jsi se otáčel a byl jsi na krajíčku postele"
"Ne to ne, já se ani nehnul".
No nic, šli jsme spát, já si znovu četla do půl třetí. A ráno Tomášek nic o pádu z postele nevěděl a dokonce mi ani nechtěl věřit.Jé pravdou, že ani já ho neviděla na zemi, ale rána to byla opravdu strašná!

Pokračuje boj s pubertou III.část

8. května 2015 v 13:48 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Můj boj s pubertou, či puberťákem pokračuje dál.
Mám velký problém, se s ním rozumně domluvit.
Tak například na otázku "už jsi naučený?" Odpoví "ty,ty můžeš děcko".
"Jak to, že sedíš u počítače, když nemáš ještě věci do školy"? " LOL".
"Kdy příjdeš zítra domů?" " VTF"
A takových nesmyslných odpovědí slyším denně stovky. Raději ani nepátrám po tom, co znamenají.
Ale dílčí úspěchy se přesto pomalu dostavuji.
Pětky jsou opraveny alespoň na trojky a já doufám, že nakonci roku, to bude ještě lepší.
Angličtina a němčina jsou předměty, kde se nemusí vůbec připravovat, fyzika by také šla,
pokud by ale on bral učitele a učitel jeho.
Vypukla mezi nimi válka a tak mám týdně alespoň jednu poznámku o tom, že se pohybuje u skříňky, kde nemá co dělat, že nemá kompletní nadpis v sešitě nad zápisem učiva, a další prkotiny, podobného ražení, s žádostí o domluvu.
Domluvit , to mu domluvím, ale jestli to je co platné, pochybuji.
Další problém a to ne zanedbatelný, je jeho přehnaná potřeba, si stále umývat ruce.
Kliky od dveří otevírá zásadně loktem, aby se jich nemusel dotýkat.
Dostal náhradní telefon, za svůj, který poslal na reklamaci a protože, neví, kdo ho předním používal, tak hovory přijímá na hlasitý odposlech a tlačítká mačká tužkou.
Když volal prababičce a zřejmě nechtěl, abychom ho poslouchali, omotal si přístroj papírovým kapesníčkem.
Ovoce musí být pouze nakrájené a jí ho zásadně vidličkou.
Ale i to mytí se začíná zmírňovat a doufám, že brzy bude v normálu.

Moje třetí puberta část II.

7. května 2015 v 14:01 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Přimět Toma, aby se naučil do školy, jak přijde domů, tak to byl další oříšek.
Napřed má hlad, dostal ovoce.
Pak si musí trochu odpočinout, pak zjistil, že nemají žádný úkol a ani se nemusí do ničeho učit, protože si to všechno pamatuje!
Trvalo pár dnů, než jsem objevila, že ten pubescent, nemá vůbec napsanou látku v sešitech, tudíž se nemá ani z čeho učit, úkoly si nepamatuje a potom nosí pětky za jejich nevypracování.
O okrajích v sešitě a neobalených učebnicích ani nemluvím, to jsem si vzala na starost sama!
Látku si v hodině nepíše, protože to nestíhá, nezná prý písmenka! Vymlouvá se mi při domluvách.
Ve školní psychologické poradně nezjišťuji žádnou vadu, je prý nadprůměrně inteligentní, pouze výsledky tomu neodpovídají!
Nic nového pod sluncem!
Koupila jsem sešit na úkoly, pokud nezapomene a zapíše si je, tak můžu na ně dohlédnout.
Postupně si dopisuje chybějící látky ze sešitu od spolužáků, a začíná se soustavně připravovat na vyučování.
Má samozřejmě zákaz počítačů, s vyjímkou přípravy na vyučování. Jen o víkendu se povoluje! I to je až až,protože zjiťuji mírnou závislost a s ní spojenou nervozitu po příchodu od otce , kde má výkonnější přístroj, než je ten můj.
Dva měsíce jsou pryč a já jsem stále na začátku!

Moje třetí "puberta". část I.

6. května 2015 v 14:02 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta


Nejprve to uvedu na pravou míru!
Nejsem po třetí v pubertě, nybrž ji potřetí prožívám!
Pořád to není jasné?
Tedy první puberta , byla ta moje. Druhá puberta byla mých dvou dětí a ta třetí, tak ta je nejhorší, a tu prožívám se svým čtrnáctiletým vnukem, ke kterému jsem přišla, jak slepý k houslím, jak se říká.
Prostě se tu jednoho objevil a babi vychovávej a ukaž co umíš!
"Kluk se neučí, chodí za školu, nebo alespoň pozdě do vyučování, nepíše úkoly, nosí samé pětky a poznámky!Buďto s ním něco uděláš ty, nebo ho pošlu do "pasťáku". Sdělil mi jednoho dne syn, který ho má ve své péči.
"Já na něj nestačím, i když ho ráno, než odejdu do práce probudím, na stole má snídani, svačinu, stejně mi během dne volá učitel, že zase přišel pozdě! "
Říkala jsem si, že to zkusím na pár týdnu, tak dva měsíce a pak ho vrátím převychovaného, že se budou rodiče divit.
Přece znám svého vnoučka! Hodného, slušného a chytrého.
To jsem ještě z daleka netušila, jaký mně čeká teror!
Hned první školní ráno.
Budík zvonil v 7.25 hod. Rychle hrnek kaka, vánočku a" Tomášku vstávej!"
"Jo", ozvalo se z podpeřiny.
Čekám, ale vnouček nikde.
Tak znovu "Tomi vstávej, snídani máš na stole"!
"Jó" znovu se ozve ospale, ale teď už se nedám!
"Otevři oči a podívej se na mně", přikazuji, laskavě- zatím,
"už se dívám" a mžourá na mně z postele.
"Tak vstaň, je za pět minut třičtvrtě na sedm".
Zatím jsem klidná, máme dost času.
Po třetí už ale strhávám z milého kluka peřinu a nutím ho vstát, nakonec se mi to povedlo a já si říkám, že to půjde.
Můj klid byl opravdu předčasný, ještě zdaleka není vyhráno!
Po snídani si vnouček ( téměř metr devadesát a devadesát kilo) sedá na WC a tam tráví deset minut, patnáct minut, dvacet minut a já mohu jen obíhat kolem dveří a prosit, vyhrožovat, křičet, stejně mi to není nic platné!
Konečně je venku, na hodinách sedm hodin dvacetpět minut, v mé hlavě šílenství, a tlak na dvoustovce!
"Rychle se umyj, vyčisti si zuby a převlékni se !" Snažím se nedávat najevo paniku!"
"Klid babi, to stíhám", říká vnuk a prohlíží se v zrcadle.
No samozřejmně nestihl, a to si ani ty zuby nevyčistil!
Další poznámka o pozdním příchodu, ale to už je určitě poslední, slibuji si.
Někde v hlavě mi však cosi našeptává, že si pravděpodobně moc fandím.