Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Červenec 2015

Prázdniny s puberťákem.

30. července 2015 v 15:20 | Ba.ji |  Moje třetí puberta

Minulý čtvrtek mi můj vnouček oznámil, že přijede za námi na chalupu v sobotu a zůstane pár dní.
V sobotu mi volal o půl desáté, co si má sbalit.
Čtyři trika, čtvery slipy, stejně tolik ponožek, pyžamo, plavky, telefon, nabíječku a mikinu.
O čtvrt na dvanáct, kdy už tu dávno měli být i s tátou, neboť byla oslava a bylo to i s obědem,
mi opět volá. " Babi jen chci pro kontrolu zopakovat, co mám s sebou mít, jen opravdu pro kontrolu!"
Trička - to zapomněl, pyžamo- to má ještě na sobě, včera si bral čisté, tak si ho sbalí při převlékání.
Ponožky- aha, ty si hned vezme, plavky měl dole v přízemí, to pak! No zkrátka vyplynulo z toho, že má sbaleny
pouze slipy ( a to kdoví jestli).
Nakonec dorazili , kdy už jsme byli všichni po obědě i po kávě.
Vnouček zůstal a druhý den ráno byl celý natěšený, že mi bude pomáhat.
Oběd byl navařený, takže jsem měla čas a rozhodla se zasadit šalvěj, kterou jsem dostala od nejmladšího
vnoučka a kterou jsem nemohla sehnat, a krásnoočko, rovněž dárek, plus skleníkové okurky na pozdější sklizeň.
Vnouček mi vybral místo na kytku tím způsobem, že řekl "když vyryješ kus toho modrého (drobnokvěté karafiátky)
a vyhodíš tu trávu ( Habešské mečíky), tak tady budeš mít dost místa na tu kytku".
Částečně jsem ho poslechla, ubrala jsem kousek karafiátků, kousek floxí a zasadila krásnoočko.
Tím ale jeho zájem o zahrádku skončil a zbytek jsem si dodělala sama.
Po obědě si vzal síťku, kterou jsme v noci lovili na chalupě zobonosku svízelovou, která nám tam vlétla,
a celé odpoledne se s ní honil za motýlama. Protože to však byl spíš podběrák pro rybáře, tak mu každý vrchem vylítl.
Nakonec byl tak unavený, že si po večeři lehl, usnul a vzbudil se až ráno na snídani.
Ještě pondělí byl jakž takž čilý, ale už víc proseděl u počítače a úterý, to už ho nic nebavilo!
Děda řezal na cirkuli dřevo. "Běž Tomi odvážet kolečka a vyskládat dřevo do kůlny", požádala jsem ho.
" Mě se teď nechce", odpověděl napůl úst od počítače.
Tak jsem popadla kolečka a odvážela já. Když jsem se šla napít, tak si puberťáček stěžoval, že to je tak hrozný
zvuk, z té cirkuly, že ho z toho bolí uši!
Když bylo pořezáno, tak jsem si piliny pohrabala, naložila do kolečka a zavolala puberťáčka, ať mi jde pomoct.
Né, že bych to nezvládla, ale aspoń na chvíli ho dostat od počítače.
"Tak jó", ozvalo se z chalupy a až asi po pěti minutách milostivě vyběhl, popadl ta "těžká" kolečka s pilinama
a rozjel se. "Kam to mám vysypat"?
"Tam k těm keříkům za branou".
"Jakým keříkům"? I když tam žádné jiné nebyly, než pět vaigelii, raději jsem vzala lopatu a šla si k ním stoupnout!
"Odsyp půlku k jednomu a druhou půlku dej k tomu poslednímu". Radila jsem mu, i když bylo jasné, že ostatní
keře už svůj příděl dostaly.
Zvedl kolečka a čekal, trochu se odsypalo a pak nic. "Tak to shrábní lopatou, ne"?! Zamrčel.
"Tak teď najeď z boku a vysyp ten zbytek ke kořenům."
No co vám budu povídat, taková pomoc je opravdu za trest! To co bych sama udělala za minutu, to nám dvěma trvalo
čtvrt hodiny!
Pak uklidil kolečka a chtěl večeři. Zbytek dne už jen počítač a my s manželem do tmy natahovali hadice a střídavě
zalévali stromy, záhony. Ještě že máme dvě studny! A je aspoň odkud brát vodu v tom suchu!
Ve středu ráno nám vnouček oznámil, že už mu to stačilo a že by chtěl odjet.
Po obědě jsme ho odvezli, protože bylo stejně potřeba doplnit zásoby.
Na chalupě zavládl zdánlivě klid, i když mi můj pubescent každou chvíli volá o pomoc s otcem, se kterým se neustále
dohadují a jeden o druhém tvrdí, že je neskonale líný. Bohužel mají pravdu oba, jen s tím rozdílem, že jeho otec
je od rána do večera v práci a když konečně přijde a Tom "ještě nestihne splnit těch pár ůkolů", je zle.

Levandule není nikdy dost!

24. července 2015 v 19:01 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
To jsem si řekla a namnožila si ji spoustu.
Letos nádherně kvete, takže se mi bohatě odvděčila.
každý den je na jejich větévkách tolik čmeláků, kolik jsem pohromadě ještě neviděla.
Napočitala jsem jich 30 a byly tam i černí i ti medoví, samozřejmě krom motýlů.
Na fotce ale nejsou, neboť jsem to fotila asi před týdnem a to tam ještě tak nelétali.
Protože je stále horko a sucho, tak je denně lovíme z bazénu a zachraňujeme, ovády ale topím,
i když jim to trvá moc dlouho, tak jim bohužel musím pomoct.
Dnes jsem si ležela na matračce a kroužila po bazénu, když si na plot sedly dva vrabčáci,
zobáčky otevřené a koukali na mně, po chvíli k nim přisedl další, rovněž zobáček dokořán a zírali tak dlouho
až jsem to nevydržela a vylezla .
Nevím, jestli se chtěli napít, nebo vykoupat a já jim zjevně překážela.
Na květinových záhonech mi zase řádí nejspíš hryzec, likviduje jednu montbrécii za druhou.
Nory má jak tunel Blanka a manželovi stále vrtalo hlavou, kam dává tu hlínu?
Vyrobil na něj past z novodurové trubky a teď snad každou hodinu vysypává plnou trubku hlíny,
alé úplně napěchovanou.
Teď mu ovšem zase vrtá hlavou, odkud ten hryzec, tu hlínu pořád bere!
Prostě příroda je nevyzpytatelná a stále nad námi vyhrává.





45 let!

18. července 2015 v 16:30 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Dnes je to přesně 45 roků. kdy jsem se jednu červencovou sobotu vdala.Po tříleté známosti.
Poprvé a naposledy!
Někomu se to bude zdát dlouho, ale ve skutečnosti to uběhlo, jako voda.
Bylo to pět dní, před mými dvacetinami a manželovi bylo bez 73 dnů, dvacet dva roků.
Mladí a hloupí, ale my si to nemysleli!
Prožili jsme spolu, podle mého, 45 pěkných let, bez větších hádek, schválností a nevěr.
Pamatuji si z dětství obrázek z ordinace lékaře, kde je na kolenou ztýraný muž, kterého osedlal alkohol
a po d ním byl nápis " Koho osedlá, toho uštve.
Tak, tak to bylo i semnou! Jednou si mně vybral, oženil se semnou, tak se ho nepustím.
Sice jsem ho neuštvala( tedy alespoň doufám), ale držím se ho jako klíště.
Né, že by byl bez chyby, je trochu cholerik, ale já také nejsem svatá!
A navíc jsme byli celých těch čtyřicet pět let stále spolu, až na maličké vyjímky denně
a vůbec nám to nevadilo, ba naopak.
Spousta známých se diví, jenže je to asi o zvyku.
Oslava? Není důležitá, za týden mám narozky a tam se to spojí!
Strašně nemám ráda jakékoliv oslavy, hlavně ty moje.
Na druhé straně jsem ráda, když se rodina sejde, tak co dělat.

Prázdninové výlety

6. července 2015 v 17:28 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Hned první prázdninovou neděli jsme se vydali na výlet po vlastech Českých.
Tentokrát měl být cílem Máchuv kraj.
Naše první zastavení bylo na hradě Bezděz, kam jsem si vyšlápla jen tak v sandálech na podpatečku!
Ten kdo to tam zná, si musí klepat na čelo, ale mně se dole zdála cesta pěkná, tak se mi nechtělo přezouvat!
To jsem si ale dala! Kámen, skála schody v ní vysekané, ale nakonec to šlo.
A když jsem správně spočítala schody na věž, měla jsem si něco přát, s tím, že se mi to určitě vyplní!
Přála jsem si, ať si nezlomím nohu, při cestě z hradu a opravdu se to vyplnilo!
Dalším cílem bylo Máchovo Jezero - moje druhé přání.
Nikde ani živáčka, parníky v přístavišti, málo vody, přitom studená jak led.
Zato tam přilétlo hejno krásných labutí, bylo jich nejméně deset. Nikdy jsem toli labutí snad neviděla!
Pár kachen a jedno malé káčátko, pouze jedno!
Všude sucho a vyprahlo, i borůvky na keříčkách byly maličké, ale sladké!
Mělník. Zámek a z něj pěkný vyhled na soutok Labe s Vltavou, další moje přání.
Pod zámkem vinice, na zámku vinné sklepy, bylo na co koukat.
I když jsme všude fotili, myslím, že obrázky každý zná, nebo si je může dohledat, ale mne
zaujaly dvě sochy u bankovního úředu, tuším České Spořitelny. podívejte se na ně .
Co myslíte,co mají znamenat? Raději ty peníze propít? Nebo tak málo nám zbude z úspor? Nevím!






Nakonec jsme se podívali do Prahy a tam na Petříně strávili krásné odpoledne.
Růžové zahrady, cestou dolů mandloňový sad, který byl tak zoufale vyprahlý suchem!
Přitom, když jsme odjížděli od nás z Moravy, lilo až do Náchoda!
Teď jsme opět doma, na své chalupě a plácáme se horkem, střídavě v bazénu, na lehátku,
na třešních a tak stále dokola. Další výlet nás čeká až koncem srpna a to tentokrát do Třebíče.