Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Srpen 2015

Krásný úplněk

30. srpna 2015 v 15:41 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Viděli jste také ten překrásný úplněk včera v noci?
Nedalo mi to a musela jsem vyjít ven, pokochat se tou krásnou, tichou nocí, se zářícím měsícem,
který svítil tak, že bylo světlo jako ve dne.
I teplota byla příjemná, šestnáct stupňů, bezvětří, nikde ani mráček a ticho až k nevíře.
Po levé straně se z blízkého lesa ozýval sýček, za chvíli houkal kus předemnou a nakonec
jsem ho slyšela z pravé strany z lesa za pastvinou.
Té noci to dodávalo kouzlo a tajemno.
Jedinou vadu na kráse pro mně , to mělo, že jsem opět téměř celou noc probděla. ˇUplňková nespavost,
tomu říkám.
Ráno pak jsem zjistila, že mi nějaký nezbeda ulomil květ kaktusu, který se rozvíjel a kvete vždy pouze dvanáct hodin.
Týden předtím se stalo to samé a tak mi vykvetl a zvadl přímo na kaktusu pouze jeden, jediný.
Vím, že nám po zahradě v noci pobíha plch s malýmy plšátky ale mohly to být i neposedné kuny, nebo cokoliv.
Tak jsem si ten kvítek dala alespoň do hrníčku a tam mi k mému údivu vydržel dva dny rozkvetlý.



Dnes jen fotografie

29. srpna 2015 v 14:04 | Ba.Ji |  Květiny
Nevím jak kde, ale u nás bylo dnes zataženo, mlhavo a dopoledne i mrholilo.
Teploměr sice ukazuje 21 stupňů, ale do těch slibovaných třiatřiceti, je to hódně daleko.
Tak alespoň pár kytiček pro pozvednutí nálady.

Ta první je moje vděčná nikotiána, čili tabák. Jen jedinkrát jsem si ji před léty zasela a od té doby
ji mám všude a stále. Vždy znovu se vynoří na nejnečekanějších místech a kvete i v dlažbě za lavičkou
a hlavně krásně voní a večer se k ní stahují "kolibříci" dlouhozobky svízelové.


Jako druhá, přišla na řadu trvalka lobelka, měla jsem i růžovou, ale tu mi letos na jaře zlikvidovali slimáci, dokonale.


Jako třetí je krásnoočko. Prostá, ale krásná a vděčná květinka.


Potom tu máme Sunavile red. Stačí ji jen spoustu slunce a vody a neúnavně kvete od jara do zimy.



Nakonec jsem zvěčnila čmeldu na jiřince


Pořád mně ještě dokáže překvapit!

24. srpna 2015 v 14:25 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
I když si myslím, že svého vnuka znám, vždycky znovu mně dokáže překvapit.
Každé ráno nachystám snídani ven, na kulatý stůl a svolám strávniky, tedy manžela a vnuka.
Každé ráno přichází vnuk jako poslední a pokaždé při přisunování křesílka, žduchne do stolku a
nadělá nám "nádražáky". Tedy vyleje čaj z hrnku, aby všichni rozumněli.
Manžel se vždycky zlobí, puberťák se směje a já bez řečí utírám loužičky a pokračujeme ve snídani.
po snídani si uvařím svého "turka", bez cukru, bez mléka, abych se vůbec nastartovala, než začne
běžný kolotoč.
Potom vynášíme peřiny na šňůru a také pyžama.
V neděli se vnouček opozdil a vynesl si ven pyžamko, až když už jsem věšela vyprané prádlo.
" Ty jsi mi vzala všechny zelené kolíčky!" Ozval se.
" Však tam máš ještě dost kolíčku, ne?" Odpovím aniž bych zaregistrovala tu zmíněnou barvu!
" No jo, ale ty nejsou zelené, já věším jenom na zelené kolíčky."
Tak to mně opravdu dostal! Nikdy jsem si nevšimla, jakou barvou si připínám prádlo ke šňůře.
Nakonec ale řekl, " tak já si to teda dám na žluté, ty se mi taky líbí", ale to už jsem mu raději
uvolnila ty zelené, ať má dušička pokoj!
V neděli měl odjíždět večer autobusem, ale nakonec si pro něj přijel jeho táta a odvezl ho.
Tentokrát byl príma a bylo tu docela veselo, dokonce mi i hodně pomáhal.
Teď je nám trochu smutno. Ale za týden už zase nastane ten školní teror a já budu jen nostalgicky
vzpomínet, na ten klid na chalupě a budu závidět, že manžel nemusí se mnou do města .

Puberťáčková cesta na chalupu autobusem.

20. srpna 2015 v 15:03 | Ba.ji |  Moje třetí puberta

V pondělí se rozhodl náš čtrnáctiletý vnouček přijet na chalupu, za svými prarodiči, tedy za námi!
Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tentokrát nejel autobusem.
Sám a poprvé!
Od malička byl všude vozen autem, vše se za něj vyřizovalo a teď se divíme, že to nezná!
Tak tedy, ráno jsem poslala sms, co si má sbalit, kdy a odkud mu jede autobus, kde má vystoupit.
Po obědě volal, že přijede autobusem o půl třetí, (jede až čtrnáct čtyřicet, ale schválně jsem napsala
dřívější odjezd! Znám jeho liknavost) ten jede až k nám na chalupu.
Dobrá, ještě jsem ho upozornila, že nemůže platit tisícovkou, řekl, že má stokorunu.
O půl třetí volá, "chybička se vloudila, já jsem ještě dom a musím čůrat, nestihnu to"!
"Jsi aspoň sbalený"? ptám se. "Jo, jo sbalený, nachystaný, jen mi to nevyšlo.
"Dobrá tak další autobus ti jede v 15.50hod. To bys mohl stihnout ! Vyjdi raději už v půl".
"Jó, prosimtě, nejsem blbej"!
V 15.25 volám aby vyrazil, potvrzuje mi že jde. Hurá, teď to musí vyjít.
Je patnáct padesátjedna a zvoní telefon.
"Babi, já jsem to zase nestihnul, už jsem byl skoro u autobusu, on zavřel dveře a odjel. Já jdu pěšky"! (pozn. 25 km!)
" Nikam nechoď, zjistím ti další spoj, nebudu večer volat policii, aby tě hledali někde po lesích"!
" Další ti jede v 16.40, už nikam nechoď, těch čtyřicet minut to vydržíš"!
Já už jsem byla skutečně na infarkt, manžel, ten vůbec nevěřil, že by vyšel z domu, pořád jen láteřil, že si z nás
dělá legraci, což mě také zrovna neuklidňovalo.
A konečně je 16.25 , telefon "babi já jsem takový ko..t, já mám jen tisícovku u sebe".
Rychle přemýšlím co s ním. "Zajdi do Penny do masny, tam ti rozmnění! Ale rychle a nezapomeň poprosit"!
Skutečně je mi zle, podlamují se mi kolena a manžel stále vede své pesimistické řeči.
Je 16.40, telefon mlčí, mlčí i za pět, deset minut.
Zkouším volat, volající nepřijímá hovor, píšu SMS - jedeš? Žádná odpověď.
Zkouší to i manžel, nic. Co teď? Autobus tentokrát staví asi 4 km od chalupy!
Nakonec nasedáme do auta a jedeme k hospodě, kde by měl vystoupit. Srdce mám až v krku a říkám manželovi,
že jestli dnes nedostanu migrénu, tak už nikdy.
Nebudu napínat, vnuk skutečně přijel, rozesmátý, v pohodě a nechápal, proč nás to tak bralo?
Migrénu jsem nedostala, ta přišla až druhý den v poledne!
Stejně takové dobrodružství bylo i s podáním balíku na poště.
Otec mu nařídil, že má podat balík na poště, nic mu nevysvětlil, a vůbec ho nezajímalo, že to ještě nikdy nedělal.
Pro něj je prostě velký a musí to umět! To první je pravda, to druhé ne. Každý se to někdy musel nějak naučit, takže
přinejmenším vysvětlení by to sneslo! Když už ho dosud drželi mimo veškeré dění!
Dopadlo to tak, že mi vnuk zavolal a já mu vysvětlila co má na té poště dělat.
Ještě, že není po mně! "Že je tak "splachovací"! (myslím tím vnuka).

Příroda se mi neustále cpe do života

15. srpna 2015 v 13:45 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
To, že je letos hodně vos asi nemusím říkat.
Já sama jsem schytala několik bodanců.
Naposledy ve středu v Třebíči, kdy jsme stáli před hotelem ( ale jako druzí za značkou),
a dostali jsme samozřejmě lísteček za stěrač, abychom se dostavili na Mě. policii, pouze my, ten první ne!
No a tam mi vlétla vosa pod triko a hnusně mně kousla, myslela jsem, že se tam budu muset svléknout, nakonec jsem ji ale dostala ven.
Vrcholem všeho byl ale dotaz policisty, co nás vlastně přimnělo přijet do Třebíče tam od nás, kde je tak krásně.
Měla jsem chu´t říct, že platit pokuty, za přestupek který by u nás policie vyřešila domluvou.
No ale byla to naše hloupost, že když jsme večer přijeli z Jihlavy a před značkou byla všechna místa obsazená,
nechtělo se nám na recepci pro kartu a zajíždět složitě do dvora, kde se opotřebovanou kartou závora otevírala jen
někdy, a pak kartu znovu odnést, a ráno zase opakovat celý proces.
Přitom nesnesitelné horko, venku, v hotelu, v restauracích, nikde klimatizace.
Dnes už jsme doma, na chalupě. V bazénu jsme se konečně osvěžili a ráno jsem na šňůře na košili objevila
tuto můru.
Ubrouskem jsem ji opatrně sundala, měla tlusté, chlupaté nožičky, jak malá myš. Pak se zachytila drápkama
za okraj a spala dál. mysleli jsme, že už asi umírá, když se ani o půl deváté večer neprobrala.
A najednou mi kolem hlavy proletělo něco velkého, myslela jsem , že malý netopír.
Ona to byla naše můra. Lítala jak střelená, kolem nás, na kytky, narážela do zdi, pak se sklidnila a zmizela.


Jakmile vlezu do bazénu, přiletí na plot tři, čtyři vrabčáci a s otevřenými zobáky čekají, kdy vypadnu.
Večer pak se u plotu zastavily čtyři krávy a nevyzpytatelným pohledem na mně zíraly.
Mám pocit, že tu všem překážím, celé fauně i flóře. Každý večer bojuju s vosama,sršněmi a mouchami o každou
zralou švestku! I do skleníku mi vosy zatarasily cestu. udělaly si v v zárubňovém otvoru pro zámek hnízdo a
protože jsem si toho nějak nevšimla, hned jsem to samozřejmě schytala.
Léto budiž pochváleno!