Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Prosinec 2015

Mám ráda oblohu.

29. prosince 2015 v 16:30 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Miluji pohled na oblohu, za každého počasí, v každém ročním období.
Proto si ji ráda fotím a podle nálady si pak prohlížím.
Většinou v létě zimní, v zimně letní.


Ještě jednou k vánocům.

27. prosince 2015 v 15:26 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Určitě každý dostal nějaký originální dárek, ale ten můj by asi nikoho nenapadl!
V mých pětašedesáti rokách mi ježíšek naložil pastelky!
Obyčejné, dětské pastelky a já z nich měla opravdovou radost!
Ne, nejsem infantilní! Hned to vysvětlím.
K svátku, který mám před Mikulášem, jsem od dcery dostala antistresové omalovánky,
(asi ti zas tak dobré se mnou nebude!) a když jsem pohledala pastelky po vnoučatech,
zjistila jsem, že nemám žlutou, a nevím ještě jakou.
Vnouček nelenil a postaral se.
Teď můžu malovat, až se mi bude od ruky kouřit.
Jenže mě se jen tak někdo nezavděčí! Stresuje mně pro změnu, že nevím jakou pastelku,
na který obrazec použít, aby to bylo hezké a ladilo to.
Prostě "nevděk světem vládne"!

Vánoce nemám ráda!

26. prosince 2015 v 15:07 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Díky bohu, že už končí! Nemám je ráda už hodně let.
Nevím co komu koupit za dárek, nebaví mně ten shon kolem ,
uklízím dávno před nimi a pak mám stejně stres, že ostatní
se honí a já mám hotovo!
Peču vždycky jen pár druhů a pak mám opět stres, že ostatní
mají místo mých čtyř, třeba čtrnáct druhů a krásných!
No a ty letošní byly úplně nějaké divné.
Na štědrý den úplněk a teplo. Já abych po celodenním shonu
alespoň na chvíli zavřela oči, si musela po druhé hodině vzít prášek na spaní,
Noc ze včerejška na dnešek, bylá téměř hororová!
Byla asi jedna hodina po půlnoci, když mně ze spánku probraly tiché kroky,
které šly k mé posteli. Najednou někdo ze mně začal stahovat peřinu, cítila jsem chlad,
ale nybyla schopna pohnout rukama, ani otevřít oči!
Strašně jsem se bála a chtěla se aspoň podívat na toho co stojí u postele, ale nešlo to.
Tak jsem si řekla, že se pokusím aspoň zakřičet a po dlouhé náze se mi podařilo vydat ze sebe
aspoň nějaký zvuk,
Peřina zůstala a to něco odešlo. Já konečně mohla otevřít oči. Manžel byl ve své posteli a
všude bylo ticho a klid.
Asi v tu samou dobu dcera doma , 20 km od nás slyšela vibrace svého telefonu.
Když ale vstala, telefon neměla vůbec u sebe, zůstal v kuchyni a vibrace nebyly zapnuty.
Pak se mezi jednou a druhou hodinou v noci stala asi 500m nad naší chalupou havarie auta se zraněním.
Rozhlas vyhlásil poplach, jezdili hasiči, policie, záchranka, manžel byl venku a já světe div se,
všechno prospala! Já kterou vzbudí každý slabý zvuk! Jen mi bylo divné, že manžel tak často běhá na WC!
Až ráno mně vzbudil telefon, kdy se dcera ptala jestli jsme v pořádku, a řekla mi o nehodě, kterou zjistila na
netu, manžel mi ji potvrdil a rovněž mi řekl, že jsem v noci divně zakřičela, co se mi zdálo. Zdálo? nebo ne?
Já jsem přesvědčená, že ne! To se mi totiž na naši chalupě nestalo poprvé, že něco slyším, ale nemůžu otevřít
oči , ani se hnout! Zachrání mně vždy jen křik, ale i to jde strašně obtížně.
Jak už jsem řekla, vánoce to byly divné! A jestli jsem nakonec udělala rodost dětem dárkama, to také nevím!
Tvrdily, že jo, ale jsou slušně vychované!

Prosincové postesknutí.

8. prosince 2015 v 16:16 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Už je to dlouho, co jsem si neposteskla na svého pubescenta!
Ne, že by se změníl, jen mi dochází dech.
Navíc byl nemocný, s angínou a když už bral antibiotika
devátý den, dostal vysokou teplotu,až přes devětařicet stupňů!
Přesto. že mu nic nebylo .
Dnes jsem ho ale vylifrovala do školy.
Bolelo ho břicho, bylo mu zle celé dopoledne, ale vydržel to a teď už je zase fit.
Pozítří píše písemku z fyziky a chtěl vyzkoušet.
Berou ampery, značení odporu, zvonku, střídavý a jednosměrný proud atd.
Dal mi sešit " a ptej se babi".
"spínač vypínač" pracně vysvětloval a já mu řekla "hodinové ručičky"
Odpor - váleček na nudle
Výstupové svorky - dvě lízátka proti sobě a)
lízátko vlnka lízátko b)
Za chvíli jsme byli hotovi a ještě jsme se pobavili.
S fyzikou, jako takovou opravdu problém nemá, má jen problém s fyzikářem!
Překvapuje mně, jak hodně je to dítě citlivé.
Na venek, frajer, tvrďák, bombarďák, u vnitř malý klouček.
Přesto je někdy(často) na zabití!
Už jsem rozhodnutá, že ho mám opravdu poslední školní rok, pak ho vracím rodičům!
Kdoví koli roků nám s manželem ještě zbývá a my teď vlastně žijeme každý sám, jako rozvedení.
On na chalupě ( údajně by s Tomem nevydržel, a já se mu ani nedivím), já doma s Tomem a vídáme se
pouze o víkendech.
Teď ještě aby ho, myslím tím puberťáka, vzali někam na školu!
Psycholožka o něm řekla, že je to vyloženě studijní typ! Jak proboha k takovému nesmyslu přišla?
Podle mně do školy chodí pouze kvůli společenskému vyžití, všechno ostatní jde mimo něj!