Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Březen 2016

Něco málo o naších " miláčcích"!

22. března 2016 v 13:28 | Ba.Ji |  Zvířátka
Někdy si říkám: s čím, nebo s kým jsou křížená?
Myslím tím naše koťata.
Ráno, kolem sedmé manžel vstává, a když jde předsíní do koupelny,
okamžitě se ozve bouchání na venkovní dveře.
To se miláčkové dožadují snídaně.
Než jim stačí nachystat misku, vidí za sklem dveří ( uprostřed dveří je dlouhý obdélníček silného skla),
hlavičky koťat, která se packama drží za rám a snaží se nakouknout dovnitř.
Nožky jim bloncají ve vzduchu, ale jim to očividně nevadí.
Jakmile si trochu naplní bříška, začínají jejich boje a honičky.
Pak jdou zase trochu pojíst a pak mají hodinu lovu.
To uloví vše, co se jen pohne.
Bezohledu na to, zda je to list ve větru, moucha, papírek či žížala.
Občas si sice přinesou i malou myšku, nebo krtečka, ale vzhledem k tomu,
že je to vždy bez života, tak si myslím, že to spíše najdou, než uloví.
Když pak začínám před polednem vařit, otvírám dveře na zahradu, aby měla
kam pára a vůně jít.
To je teprve zábava.
Okamžitě se nacpou do kuchyně a začínají šmejdit.
Kocourci se natočí zadečkem k lince a začnou třepat ocáskama, naštěstí jim
značkování ještě nejde, jinak bych se asi zbláznila.
Manžel už raději chystá dvířka se sítí!
To, že je máme neustále na stromech, na střeše pergoly, na střeše kůlny.
Že jakmile něco udělám na záhonku, hned to zkoumají a packou se snaží vyhrabat.
Že mi málem snědy hyacint, který jsem si po odkvětu zasadila do záhonku , a pak musela
přikrýt prkýnkem, aby ho nevytáhly, tak mu alespoň okousaly všechny listy až k zemi a
doteď si s nimi hrají, i když je znou a znovu vyhodím na kompost, zase jsou zpátky na prahu
a to jsou kevšemu jedovaté!
Nedá mi to nevzpomenout na naši Bibinku - byla to psí slečna, retrivřice, která sice
patřila synovi, ale my jsme ji dva roky měli na chalupě.
Jednou nám utekla na pastvinu za zahradou.
Asi třista metrů za ohradníkem si vesele hrabala a ignorovala mně.
Což ji vždycky šlo moc dobře, k mé zlosti!
Krávy se kolem klidně pásly, telátka na ni zvědavě koukala a naše Britny nevěděla o světě!
Pak přišel manžel, hvízdnul, Brit zvedla hlavu a namířila si to domů, jenže tím směrem stála
ta zvědavá telátka a krávy, v domění, že vlk útočí na jejich děti, se okamžitě semkly do chlumu,
s rohama proti psu.
S hrůzou, ochromení, jsme pozorovali tu scénu a mysleli, že je s ní konec.
Bibina se však v obrovské rychlosti, propletla doslova, mezi rohama a nohama těch rozzlobených
zvířat, s ušima vlajícím do zadu , proběhla ohradníkem rychlostí blesku, na nás se ani nepodívala, oběhla chalupu a zastavila se až před bránou zahrady.
Tam jsme ji pak našli a ani neprotestovala, když jsme ji pouštěli na zahradu. Jindy se tomu strašně bránila a
tvářila se , že neví, co po ni chceme.

Když se daří, tak daří!

18. března 2016 v 10:00 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Stihla jsem vyprat, vyžehlit a zabalit vnukovi kufr.
Odnesla jsem ho k synovi a po návratu mně přepadla
zimnice a následně horečka.
Rýma a kašel přišly o den dříve.
Vypadá to,že vnuk odjel tak, tak. Alespoň doufám, že jsem ho nenakazila.
Tolik jsem se těšil, že už ve středu odjedu na chalupu a vrátím se
až po velikonocích!
Zatím trčím doma, abych to ještě nepředala i manželovi.
Snad už zítra budu schopná! Dnes se cítím mnohem líp.
A jako naschvál se mi zablokovalo na telefonu manželovo číslo.
Samo od sebe a nebyla jsem schopná ho odblokovat.
Dnes jsem to s pomocí manuálu a svého důvtipu, zvládla.
Také mi došla baterie na digi. teploměru a ten druhý, nedokážou mé
artritické ruce sklepat.
Dcera dnes prošvihla důležité lékařské vyšetření, zjistila, že mělo proběhnout už včera.
Prostě na pokakaného i záchod spadne!

Jsou puberťáci mimozemšťané?

17. března 2016 v 11:16 | Ba.ji |  Moje třetí puberta
Když tak nad tím svým vnukem přemýšlím a promítám si stále dokola, kam se podělo
to milé, krásné dítě, které se mohlo přetrhnout, aby nám předvedlo jak je šikovné
a chytré, došlo mi, že to asi není on!
Určitě nám děti v určitém věku, kterému říkáme puberta, seberou mimozemské civilizace
a dají nám sem na převýchovu ty jejich nevychované spratky.
Po pár letech, kdy už vidí, že bychom ty jejich zlatíčka mohli zlikvidovat, je opět nenápadně
vymění a nikdo nic nepozná, protože naši, domělí puberťáci si stejně nic nepamatují!
Tomuv otec si za celý loňský rok nemohl vybrat dovolenou a tak ji dostal až teď.
Hned mu nabídnul, že si na pár dní zaletí do Dubaje.
Co myslíte, že se stalo? Nadšení, jásot, blaženost, že se vyhne škole?
Omyl!
Puberťák jen řekl, že se mu nechce a že je to jenom ztráta času!
Také prý - zamešká školu !!
No tak jsme ho do neděle zpracovávali a vysvětlovali, jak je tam krásně, bezpečno a hlavně
sluníčko, teplo! ( co já bych za to dala, vplout do léta!)
Nakonec v neděli večer, nejspíš po ujištění kamarádu, že je trouba, milostivě řekl, že teda jo!
Samozřejmě mezitím vše vyprodaly a tak naštěstí synovi nabídli další, ale s odletem místo soboty ,
už ve čtvrtek ráno.
Školy sice zamešká víc, ale už jsou v letadle a mají asi jednu třetinu cesty za sebou!
Mezitím ale v pondělí ještě stihnul urazit učitelku, které se pak musel omluvit, stihnul urazit
a maximálně vytočit mně, což už není nic nového a také stihnul čtverku z chemie, do které se nemusel
vůbec učit, protože to zná a navíc teď dělají v hodině nějaký projekt. Takže s testem se nepočítá!
Zkrátka, abych to shrnula MIMOŇ na druhou!

Jako na houpačce.

3. března 2016 v 12:55 | Ba.Ji |  Moje třetí puberta
Ano vypujčila jsem si slogan od komentátorů počasí.
I s mým pubertálním vnukem je to stále jako na houpačce.
Týden je vše zalité sluncem, puberťák hýří "humorem", poslouchá - tam by patřily rovněž uvozovky,
a pak se to najednou zvrtne, z hodiny na hodinu a není s ním k vydržení.
Je sprostý, arogantní, drzý, odmítá cokoli byť jen vyposlechnout.
V tuto chvíli jsem na něj, přiznám se, krátká.
Ano, mohla bych mu sice pár vrazit, ale nejsem si zcela jistá, jestli by mi je v tom rozpoložení, nevrátil?
Teď zrovna se nacházíme v tomto období, kdy jsem se opravdu naštvala a urazila a nemluvím s ním.
Zdá se vám to také pubertální?
Možná, ale já jinak nevím co s ním.
Zatím to zabírá, plní si své úkoly a i do školy odchází včas!
Trochu vysvětlím, co mně vlastně vadí a uráží.
Nikdy jsem nemluvila neslušně, čili sprostě. Nejde mi to přes ústa a také to bytostně nesnáším.
Celý život jsem pracovala ve stavební firmě a starala se o dělníky na stavbách.
I přesto, že je to drsný národ, předemnou se chovali vždy slušně.
Manžel by si také nedovolil, před jakoukoliv ženou, vypustit alespoň náznak toho, co můj vnuk
považuje za normální mluvu! A já ho to bohužel, nedokážu odnaučit.
Nejhorší je, že se to stupňuje, ta jeho vulgarita. Řekla bych, že když už má patnáct pryč,
mohl by rozeznat, co se hodí a co ne, ale opak je pravdou!
Vím, že vzpurnost k pubertě patří a že zase bude dobře, ale já už na to asi nemám.
Stříhám metr a počítám dny jako na vojně, už jen 120 dní a když odpočítám víkendy a svátky,
tak ještě o něco míň.
Podal si přihlášku na strojní průmyslevku a také by ho bavilo být učitelem ( jde mu angličtina, kde vyhrává olympiády).
Prý podle toho, kde mu dají víc peněz, to, že by se ale měl víc učit, jde jaksi mimo něj.
Je ale pravdou, že je předurčený k živení se pusou, to jediné mu jde opravdu skvěle.
To mu i mimochodem potvrdila jeho lékařka, když mu potvrzovala přihlášku.
Fakt, pusu nezavře ani ve spánku!