Celé dopoledne netekla voda.
V naší ulici opravovali vodovodní řád a tak jsme čekali.
Konečně voda tekla, ale nám tím pádem začalo protékat i splachovadlo WC.
Ač jsem zkoušela co se dalo, stále to teklo a manžel měl přijet až druhý den dopoledne.
Nezbývalo, než zastavit vodu na WC a pouštět jen na naplnění nádrže.
Když se vrátil vnuk ze školy, upozornila jsem jej na problém.
"Já to opravím, pan učitel nás to učil, je to docela jednoduché"! Nabízí se vnuk.
Bylo mi to sice divné, nicméně jsem byla ráda.
!Jen neumím otevřít tu nádrž", hlásí vnuk.
"Nevadí, já se to pokusím otevřít a pak tě zavolám".Říkám s naději v hlase.
Musím však podotknout, že vnukovi je sice téměř 16 let, ale má kompulzivní poruchu a
na cokoliv šáhne, musí si mýt ruce a to přádně!
Tak jsem otevřela nádrž a zavolala ho.
Vnuk přišel na WC, ruce si zastrčil do rukávu mikiny, levou do pravého konce a pravou do levého
a z patřičné vzdálenosti nakoukl do nádrže. "Fuj, proč je to tak špinavý"? ( nádrž byla plná kalné vody,
po výměně trubek). Vysvětlila jsem, proč a žádala o opravu.
Zase se kouknul a říká "to my jsme měli jiné splachovbadlo, tam to tak nevypadalo"!
Ach jo, já bláhová, se nechám vždycky doběhnout a uvěřím!
"Tak mi aspoń Tome vysvětli ten princip" požádala jsem ho.
"No ta tyčinka by měla být rovně a trochu nahoře", radí.
"Která tyčinka"? Ptám se.
"No táá" a ani nevytáhne ty ruce z rukávu, aby mu tam snad neskočil nějaký bacil.
"Tak mi ji aspoň ukaž! Myslíš tady? Pohnula jsem z nějakou tyčinkou a pak spláchla, pustila vodu
a světe div se, ono to fungovalo!
Tak jsem to ještě poumývala zavřela a bylo hotovo.
Spokojení jsme byli oba, já, že to funguje, on, že mi tak dobře poradil.
Vzpoměla jsem si na ten film "Na samotě ulesa" na mistra zedníka, který stavěl z křesílka s pivem
v ruce.
Včera se mému zeťovi povedl krásný úlovek.
