Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Duben 2017

Jaro udeřilo v plné síle!

19. dubna 2017 v 17:02 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Také u vás tak sněží?
Já když jsem se ráno probudila, byla jsem doslova na infarkt!
V zimě hlásili, že napadne v Jeseníkách 50cm sněhu a my byli rádi, kldyž napadlo sotva deset!
Teď hlásili v Jeseníkách 40cm a my bychom byli rádi, kdyby u toho zůstalo.
Bohužel už čtyřicet máme a padá a padá!
Měla jsem záhon krásných narcisů a bylo mi líto si utrhnout kytičku, teď nemám nic!
Měla jsem trsy krásných tulipánů a nestihla jsem si je ani vyfotit!
Stromy mají kmeny téměř celé pod sněhem a květy? Raději nemluvit!

A pro zajimavost zimní obrázek

Schází mi jen stromeček a kapr!

18. dubna 2017 v 17:46 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Sedím u okna, dojídám bramborový salát ze včerejška, venku chumelí
a tak mi schází jen stromeček a kapr k dokonalé iluzi vánoc! Ach, jo!
Minulý týden ( to ještě bylo trochu jaro) jsem byla v Kauflandu, stála ve frontě
u sýru a k starší paní předemnou stojící, přišel muž a nešťastně povídá " mně spadla polovina
krájeného chleba na zem, když jsem ho balil! Co mám s ním dělat?"
V košíku měl půl sáčku chlebů a půlku jen tak vedle položenou.
Paní se jen mrkla a odpověděla " Přidej i ten zbytek do sáčku!"
Děda chleba zabalil jak mu nařídila a čekal.
" Teď ho odnes zpátky, někam ho tam polož, vem jiný a nakrájej. Pozor při balení!
Áť ti zase nespadne!"
Děda odjel zpátky a chleba, místo do regálu, vstrčil do vedle stojícího, opuštěného koše.
Vtom tam přijde ještě starší pán, popadne košík a nic netušíc, odjíždí.
Náhle se zahledí do koše a zastaví. Nechápavě do něj chvíli kouka.pak se vrací, vytáhne
balík, pokloží ho na regál a vezme jiný chléb, nakrájí si ho!
Nejspíš ho měl také koupit a zapomněl! To je tak, když se sejde nešika se sklerotikem,
nakonec si byli užiteční!
Já ovšem také umín občas zaperlit. Zdá se mi, že čím jsem starší, tím míń umím
vařit a péct. Normálně to býva naopak!
Udělala jsem si těsto na beránka pro vnuka. Když bylo vše vyšlehané, jdu pro formu.
Mám dvě, kameninovou a plechovou! Chyba! Měla jsem dvě!
Obě zůstaly ve městě v bytě, co teď?
Dortová forma je u syna, tak mi zbylo jen srdce ( myslím formu ve tvaru srdce).
Hotovo, uipečeno, a teď to potáhnu hmotou, kterou jsem si koupila v práškové formě.
Nasypu dle návodu do větší misky, přidám vodu, píšou 250 ml, já naleju pro začátek třetinu!
Rozmíchám a ono je to jako poleva! Podívám se znovu na návod a tam je , světe div se, pouze 25 ml?
Co teď? přisypat ještě jeden sáček? Už, už jsem ho rozstřihávala, ale pak si říkám " co, tak to poleju, kdoví
jak by se mi to vyvalovalo, ještě by se to trhalo!"
Tak jsem beránka , neberánka, místo potažení, polila tou hmotou, která sice měla snahu pochvíli stéct, ale já
ji paličatě nahrnula zpět. Po ztuhnutí, jsem berákovi nakreslila čokoládou uši, obrys oči (dovnitř vlepila mandle),
růžový čumáček vymodelovala z odkrojené lekorky, nahoře nakudrnatila jakoby ofinku a bylo hotovo.
Když jsem ho předala vnukovi, tak se strašně smál, že je opravdu originální! No a co ? Já už si to mohu dovolit!

Návrat "teroristy" konipase bílého!

15. dubna 2017 v 16:53 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Zapomněla jsem se pochlubit, či postěžovat? Že se nám vrátil konipas, který nás celé
léto terorizoval, svým nalétáváním na okno.
Jednou ráno, na začátku března, sotva se rozednilo, buch, buch na okno!
Kouknu se a konipásek jako za stara, nalétává bříškem na sklo okna a s maláýma přestávkama to
vydržel až do osmi hodin. pak už jsem raději vstala a o n si mohl jít ( letět) po svých povinnostech!
Pak už to bylo ráno co ráno, dokud manžel nezajel do města, koupil síťku a připevnil ji na okno.
Musím ještě říct, že jsme v zimně vymnělili okna, za nová, ale to mu asi nevadilo!
Když okna nebyla volná, vrhnul se terorista na zrcátko auta, které stálo pod střechou.
I to manžel zakryl , ale protože nám mají přivézt dřevo, musel si přeparkovat před chalupu,
(kvůli výjezdu, kdyby potřeboval).
Konipásek se okamžítě zorientoval a zachvíli bylo na zrcátku hnojiva, na celou zahrádku!
Mezitím přijel náš zeť s autem, postavil ho před bránu a jen jsme si sedli, už vnouček volá
"tati , podívej , na zrcátku ti sedí pěkný ptáček!"
No samozřejmě, byl to on! A jak bušil do zrcátka, tak bušil!
Zeť zmáčkl dálkové ovládání, ptáček se lekl, poodletěl na střechu, ale za chvíli, už obcházel
autičko po zemi, zkoumal, co to bylo, zda je mu to nebezpečné?
Asi ne, protož se vrátil a zeť s rodinou si odvezli malé upomínky od něj!
Krásné Velikonoce všem!