Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Květen 2017

Asi jsem se stala otrokem přírody!

29. května 2017 v 14:15 | Ba.ji |  Deník Ba.Ji
Nezdá se vám to možné?
Já myslím že ano!
Kocour, kterého jsme vychovali k nám chodí pouze jednou, dvakrát do týdne.
To je pak náš Oliver, se vším všudy. Polehává ve stínu, tam kde jsme i my.
Mňoukne, když se ho na něco zeptáme, řekne si o jídlo a to dost neomaleně, když má hlad,
ale ráno už není a pak ještě několik dní.
Včera zrovna byl náš den, nasypala jsem mu granule(Whiskas, jiné nežere!) a nahoru
dala kůžičky z pečeného kuřátka. To zmizelo a na zbytku granulí se živili dva
kosáci. Oli je samozřejmně líně pozoroval a to bylo asi tak všechno!
Kosáci vždy vzali jednu granuli do zobáčku, poodběhli s ní a pak celou polkli.
Potom vzali další, trochu ji ozobali a odletěli s ní, asi dětem!?
Pozžději odpoledne sedíme v křesílku a kolem pergoly pobíhala velká myšice a šmejdila
kolem květináčů, pak vlezla do staré pánvičky a stále něco hledala.
Tak manžel vstal a přinesl návnadu na myši růžové granule, zatím co myšice
čekala za květináčem, nasypal ji pár do pánvičky. Po jedné si je všechny poodnášela.
Možná je to kruté, ale oni s námi také nemají slitování a sežerou všechny kytky, hlavně trvalky
co mám!
Večer pak telata na pastvině přetrhala dráty s elektrikou a rozběhla se po našem pečelivě
udržovaném pozemku. Napřed tam byla čtyři, pak se přidávala další a další, až jich tam dovádělo
nejméně dvacet, různě velká a jejich mámy se mohly ubučet, nakonec šly za nimi a to už bylo
opravdu moc! Tak jsme je museli zahnat zpět!
Před chalupou se zase popásala srna s maličkým tmavým , skvrnitým srnčetem.
Máma utekla a to malé doběhlo ke křoví, strčilo tam hlavičku a zůstalo bezradně stát, tak jsme raději
odešli.
Okurky mi statečně požírají plži, mlži a kdoví co ještě! I když zasadím nové, stejně jich je jen polovina!
Vaniš už jím asi nechutná!
Takže já otročím a příroda si to užívá.
Navíc jsem chytla boreliozu od nějaké potvory, abych to nemněla jó moc lehké!

Nekonečno?

10. května 2017 v 13:38 | Ba.Ji |  Deník Ba.Ji
Tak se mi zdá, že se nacházím v nekonečnu!
Nekonečná zima!
Nekonečné přeháňky a deště, vítr - ledový a stálý!
Nekonečné čekání na osázení záhonků!
Nekonečné čekání na pěknou procházku při teplém sluníčku!
Nekonečné přikládání do ohně a nošení dříví!
Nekonečná tma a šero! V zimně snad bylo víc slunečního svitu, než teď na jaře!
Květináče a truhlíky jsou stále ještě schované před zimou!
V loňském roce jsem měla oleandry venku od poloviny dubna, letos- nic!
Globální oteplování začíná? (možná, ale někde jinde, u nás spíš doba ledové!)
Za měsíc a pár dnů, by mělo začít léto a my tu ještě neměli jaro!
V televizi při přenosech vidím, že ve zbytku republiky je to jinak, - trika, kraťasy, maximálně svetřík!
U nás kabát, kapuce ( hodil by se i kulich a rukavice)!
Celou dlouhou zimu přežívám v naději, že brzy přijde jaro a letos se už teď bojím, že než něco takového přijde, nastoupí znovu zima, brr!
Jediná radost je, ta krásná zeleň okolo! Jen kdyby aspoň kvetly šeříky a hlavně voněly!
Zatím mají tak sedmicentitrová poupata, pevně sevřená, aby nezmrzla!
I oni se bojí toho prapodivného jara!