Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Autorský klub blogu

Malá ukázka mé knížky

19. února 2012 v 19:04 | Ba.Ji
STRACH ZA MILION



Venku byl teplý letní podvečer na konci června. Jana měla všechny zkoušky úspěšně za sebou a před sebou prázdninovou brigádu jako delegátka cestovní kanceláře v Portugalsku na celé prázdniny až do poloviny září, než ji opět začne škola. Chtěla být učitelkou již co pamatuje a teď se ji pomalu sen naplňoval.
Měla za sebou baklářské zkoušky a za dva roky, dá-li bůh bude i magistra. Nic ji nebude bránit v tom aby si splnila svůj sen .Všechno se zdálo dokonalé a pozitivní až na jednu smutnou skutečnost.Jsou to teprve dva dny, co pochovala svou milovanou maminku. Seděla u okna, pozorovala zahradu, záhonky s růžemi a azalkami o které maminka s takovou láskou pečovala .Byly to také jediné květiny, které doma měly .Maminka nikdy nestrpěla žádné hrnkové květy v domě. Byla úzkostlivě čistotná a na květinách se usazuje prach, který se nedá jen tak snadno odstranit.To byla její slova, když se Jana jako malá ptávala, proč také nemají doma květináče s kytkami, jaké vídala v bytě u svých kamarádek.
Teď tomu byla ráda.V noci odlétala se svým prvním turnusem turistů a mohla s klidným svědomím zamknout dům aniž by ji hryzalo svědomí, že se o něco nepostarala.
Bylo ji těžko a cítila silnou bolest kdesi na srdci. Stále ještě nemohla pochopit, že tu maminka není a už nikdy nebude. Její náhlá smrt ji opravdu zaskočila, jako i všechny kdo maminku znali. V domě bylo ticho až strašidelné a Janě se svíralo srdce při každém sebeslabším zvuku .Nakonec byla ráda, že se ještě včera domluvila s realitní makléřkou o prodeji domu. Nechtěla se sem vracet .Stále by ji to jitřilo vzpomínky na matku a bála se že bolest, kterou cítila by nikdy nepřešla. Vždyť žily jen jedna pro druhou, otce nikdy nepoznala a o rodině maminky také nic nevěděla a nikoho neznala. Dříve, jako malé dítě se často ptávala, jenže maminka to vždy zamluvila. Také na pohřbu maminky byli pouze její spolupracovníci, pár sousedů a asi dvě kamarádky, které měla ještě ze střední školy. V obřadní síni zaplnili sotva dvě lavice.
Jak tak seděla u okna, najednou zaslechla motor auta, které se vřítilo velkou rychlostí do jejich ulice, potom prudce přibrzdilo a vtom přes vysokou zeď obhánějíci jejich zahradu přeletěl tmavý, velký balík. Auto se opět prudce rozjelo , v dáli se ozvala siréna policejních vozidel. Vzápětí se také prohnaly ulicí a pomalu všechno utichlo. Den byl znovu líný a klidný. Podvečer jako by ani nic nenarušilo.
Janě se rozbušila krev ve spáncích. Co to bylo? Na trávě pod keřem vyčníval kus tmavého balíku. Ještě chvíli seděla u okna a čekala, zda se znovu neozve hluk vracejících se aut .Bylo naprosté ticho, jen v korunách stromů si povídali ptáci, občas zabzučela včela, nebo čmelák letící kolem otevřeného okna, občas zašustily lístky stromu, jinak nic nenarušovalo tento teplý podvečer .
Asi po hodině si Jana dodala odvahu a vyšla na zahradu. Sehnula se pod keř a opatrně rukou, obalenou čistým kapesníkem, byla přece vášnivou čtenářkou detektivek, vytáhla za ucho velkou černou koženou kabelu. Opatrně zatáhla za zip a nakoukla dovnitř. Skoro se ji zatmělo před očima.Srdce ji zběsile bušilo a měla
 
 

Reklama