Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Deník Ba.Ji

Melancholie

23. října 2017 v 13:48 | ba.ji
Trocha podzimní melancholie neuškodí! Venku je velmi nevlídno
a tak se probírám tím hezčím, co mám z podzimu raději.
Jsou to samozřejmně kytičky! Na prvním místě Kateřinky, potm stále kvetoucí a všude, nikotiány a spousta dalších!
,







Uhlíkovo včerejší dobrodružství.

15. října 2017 v 13:38 | Ba.ji
Stejně, jsko před třemi lety, tak i letos na konci léta nám na chalupě nějaká "dobračka" ,
zanechala svoje malé děti! Myslím tím kočku a koťata.
Náš kocour Oliver, který se knám dostal stejný způsobem, je okamžitě adoptoval.
Když koťata mají hlad, tak sedí před sítěnou brankou do domu a nepředstavitelně řve.
Opravdu se tomu mňoukání nedá říkat.
Jinak se o ně pečlivě stará, mazlí se s nimi, olizuje je , ale myšky, tak ty jim bohužel nenosí!
Ty neloví ani pro sebe, ba ani pro potěšení!
A tak Kroužek ( kožíšek ze samých kroužku), Uhlík (černý jak uhlí) a Máňa ( to byl manželův nápad)
rozšířily naši zvířenu - jsou to dva kocourci, s Olim vlastně tři a jedna kočička.
Včera, když jsme se pozdě odpoledne vrátili z pěkné procházky lesem, uslyšel manžel Uhlíka
na vysokánské lípě mňoukat. Vylezl tam a neumněl dolů!
Nejprve jsme ho lákali, volali, potom si manžel přistavil vysoký žebř a snažil se tam vylézt.
Žebřík byl ale bohužel krátký a tak uvázel na tyč košík a doufali jsme, že Uhlík si tam seskočí.
Ten však místo toho stále šplhal výš. Nakonec jsme to vzdali a doufali, že se dostane dolů sám.
Ten tam však zatvrzele seděl, zaklíněný mezi dvěma větvema a koukal. Nemňoukal jen sledoval dění
pod ním. A když už skoro večer přiletěly dvě sojky na lípu a spustily strašný křik na kotě, myslela jsem, že
ho strach donutí něco dělat! Seděl však dál.
Po setmění jsem každou půl hodinku chodila ke stromu, jestli tam pořád sedí, bohužel, seděl!
Manžel ctěl v noci znovu lézt na strom, to jsem mu však nedovolila.
Hasiče jsme také volat nemohli, neboť se s žádnou technikou ke stromu není možné přiblížit.
V devět hodin jsem znovu vyšla ven a Oliver, který samozřejmně vyskočil z pelechu, začla příšerně
řvát a dožadovat se jídla a to se poprvé ozval také Uhlík.
Manžel mně uklidňoval, že určitě sleze, vždyť pod ním je široký živý plot, tak i kdyby spadnul,bude to do měkkého,´.
Ještě jsem mu řekla, že pokud sleze, dostane odemně celý párek!
A za deset minut byl Uhlík dole a já musela dodržet svůj slib!
Musím říct, že je v naprostém pořádku a doufám, že si to zapamatoval.


A tady jsou všichni čtyři: Oliver, Kroužek, Uhlík a Máňa.




Tady Kroužekm s Oliverem i když teď vypadá spíš jakoGuliver

Poznáte, že je vám o rok víc?

11. srpna 2017 v 16:25 | Ba.ji
Múj malý vnouček včera oslavil desáté narozeniny.
Nedávno to bylo ještě miminko a už je mu deset!
Bože, jak nám ty děti stárnou!
Kdy\ž se ho maminka ráno zeptala, jestli poznal, že je mu deset roků,
odpověděl : Asi ano!
"A jak to poznáš",? Zeptala se maminka.
" No nějak mně svědí nohy""!
???????????
Nevím, já takovou zkušenost nemám!
K narozkám dostal svůj první mobil a byl docela sklamaný.
Já si pořád myslela, že jenom kvůli mamce říké, že ho nechce,
protože věděl, že nerada vidí telefony u dětí (paní učitelka!)
Ale nakonec ho asi opravdu nechtěl , ještě že dostal také lego
a spravil si tím chuť. To je jeho hračka od malička! Stále a pořád
jen Lego. Má jich tolik a ještě si sám vymýšlí a staví nové varianty.
Je šikulka i ve škole a my aspoň víme, čím mu udělat radost vždycky!

Prázdninové chlubení

7. srpna 2017 v 16:42 | Ba.ji
Před dvěma lety jsem si koupila jasmín, vońavý, rozkvetlý.
Jenže pak odkvetl a vloni si ani nevzpomněl, k čemu ho mám!
Letos se mi odvděčil, za to, že jsem se o něj dál starala a konečně vykvetl!

Na květinových záhoncích mi porůznu vykvétají slunečnice, které tam zaseli ptáčci v zimně, za to, že je tak dobře krmíme!

A nakonec jedna peroveskie, která se mi sice nepovedla dobře nafotit, ale z které jsem byla doslova
okouzlená vloni v létě v Piešťanech. Nakonec ji tam pro mne doslova ukradla jedna paní, která ale tvrdila, "že to mali prerástnuté"! Byla to úžasná paní a moc jsma se s ní naslmáli!

Zvířátka jsou OK!

19. června 2017 v 10:57 | Ba.Ji
Zajíček je stále u nás na zahradě. Ve dne na zeleninové. Také občas běhá jak pominutý,
obíha dokola celou zahradu, nejspíš trénuje a pak se věnuje pastvě!
Mému ledovému salátu udělal pěkný sestřh, takže vypadá jak rozsypaná růžičková kapusta po záhoně!
Potom se pustil do červené řepy, alo to jsem mu zatrhla přikrytím!
Ještě má k dispozici mrkvičku a hrášek, ostatní zeleninu doufám nemají rádi!
V sedm hodin večer se pravidelně vrací do svého pelíšku na kompostě.
Je to spíš jamka, obrostlá plevelem, ale on se v ní dokonale skryje.
A tam také tráví čas i při dešti.
Konipas znovu udeřil!
Okna sice máme zakrytá šedou( neviditelnou) síťku, zrcátka na autě překrytá
hadrem, ale běda, jak k nám přijede návštěva!
Včera tu byl syn na obědě. Když se chystal odjet, ukazoval mi stopy na kapotě
svého černého SUV. Já se jen koukla na zrcátka a byl mi jasný pachatel!
Zrcátko u řidiče bylo doslova slité jeho výkaly! A protože už se asi ve skle neviděl,
bylo totiž ze předu i ze zadu zaneřáděne, tak začal se zrcátkem na druhé straně.
Syn tomu nechtěl věřit, že to mohl udělat tak malý ptáček, za tak krátkou dobu!
" Kde to v sobě nabral, takové množství, to už musí být někde mrtvý!"
Nebyl, byl na steše a čekal! Ale nedočkal se! Syn vzal kýbl, kartáč, poumýval zrcátka a odjel.
A kos? Ten sice mladé vyvedl, ale stálo jedno z nich poctivě krmí. Ne, že přikrmuje,
krmí. Mládě stále poskakuje za ním a on mu cpe do zobáčku potravu. Ani jednou se
nesklonilo k zemi, aby si něco sezoblo! Že by retard? Nevím, ale je to divné! Přitom krásně lítá!
Granule tak jdou stále na odbyt!
Jen když zahlédne misku, už přihupká a čeká, až ji Oli opustí. Občes se však kocour schová za květináč a trochu ho vystraší!

Reportáž psaná na oprátce, v kočičích spárech!

14. června 2017 v 15:47 | Ba.ji
Předevčírem se u plotu zahrady objevil zajíc, dospělý a vůbec nás nenapadlo, že by to mohla
být zaječí máma. Teprve druhý den jsme na zahradě a zahrádce objevili malé zajíčky!
Klidné, roztomilé a ani se nijak nebáli.





celé odpoledne se popásali, nevíme jestli dva, nebo tři a navečer se jeden z nich , uložil do pelíšku na kompostě.
Ostatní asi měli lůžko jinde!
Ráno zase přišel jeden z nich, chvíli se motal poblíž a pak odhopkal do záhonku. Jenomže, jako naschvál,
nás zrovna dneska poctil svou návštěvou i kocour Oliver!
Napřed nerušeně jedl a pak si všimnul pohybu a vydal se na lov.
On, který neuloví ani myš!


Když už byl hodně blízko, upozornila jsem ho, že nesmí! Vůbec mně nevnímal!
Nakonec skočil a bylo dokonáno!

Ale zajíček samozřejmně utekl, jen Oli důležitě očichával místo, kde předtím seděla!

A pak si zalezl do kytek a prospal téměř celý dern.

Jak se kosí táta umí postarat!

12. června 2017 v 13:28 | Ba.ji
Jíž v předešlém článku jsem se zmínila, že k nám chodí kos na kočičí granule.
Asi dva týdný, denně, pokud byla miska venku, kosí táta si ulehčoval péči o
své děti tím, že jim nosil granule našeho kocoura.
Vždy si jednu granulku vytáhl vedle misky, druhou vzal do zobáčku a posunul si
ji co nejvíc dozadu, pak do špičky zobáku vzal tu ze zemně a letěl do hnízda.
Tak to zopakoval i pětkrát, šestkrát, pak si sezobl něco sám a měl nějakou dobu klídek,
zatím co jeho samička poctivě sbírala na druhé straně chalupy, žížaly a hmyz.
Včera pak mladé vyvedli !
A opět, maminka poctivě sbírá hmyz, táta si vyhlíží žlutou misku našeho kocoura!
Dokonci i kdžř Oli (kocour) jedl z misky, kosák stál tak tři metry od něj a čekal.
Oli má divný zvyk, vždycky něco v misce nechat a i když pak má hlad, nikdy se do
zbytku granuklí nepustí, dokud mu tam trochu nepřidáme.
Na to právě hřeší tady ten vyčuránek!
Je zvláštní, že tu je víc kosů, drozdu a jiných krmičů, ale jen ten jeden je takhle
mazaný! Je to asi jako u lidí, vždycky se najde někdo, kdo si hledí práci usnadnit
a najíst se pokud možno zadarmo.

Asi jsem se stala otrokem přírody!

29. května 2017 v 14:15 | Ba.ji
Nezdá se vám to možné?
Já myslím že ano!
Kocour, kterého jsme vychovali k nám chodí pouze jednou, dvakrát do týdne.
To je pak náš Oliver, se vším všudy. Polehává ve stínu, tam kde jsme i my.
Mňoukne, když se ho na něco zeptáme, řekne si o jídlo a to dost neomaleně, když má hlad,
ale ráno už není a pak ještě několik dní.
Včera zrovna byl náš den, nasypala jsem mu granule(Whiskas, jiné nežere!) a nahoru
dala kůžičky z pečeného kuřátka. To zmizelo a na zbytku granulí se živili dva
kosáci. Oli je samozřejmně líně pozoroval a to bylo asi tak všechno!
Kosáci vždy vzali jednu granuli do zobáčku, poodběhli s ní a pak celou polkli.
Potom vzali další, trochu ji ozobali a odletěli s ní, asi dětem!?
Pozžději odpoledne sedíme v křesílku a kolem pergoly pobíhala velká myšice a šmejdila
kolem květináčů, pak vlezla do staré pánvičky a stále něco hledala.
Tak manžel vstal a přinesl návnadu na myši růžové granule, zatím co myšice
čekala za květináčem, nasypal ji pár do pánvičky. Po jedné si je všechny poodnášela.
Možná je to kruté, ale oni s námi také nemají slitování a sežerou všechny kytky, hlavně trvalky
co mám!
Večer pak telata na pastvině přetrhala dráty s elektrikou a rozběhla se po našem pečelivě
udržovaném pozemku. Napřed tam byla čtyři, pak se přidávala další a další, až jich tam dovádělo
nejméně dvacet, různě velká a jejich mámy se mohly ubučet, nakonec šly za nimi a to už bylo
opravdu moc! Tak jsme je museli zahnat zpět!
Před chalupou se zase popásala srna s maličkým tmavým , skvrnitým srnčetem.
Máma utekla a to malé doběhlo ke křoví, strčilo tam hlavičku a zůstalo bezradně stát, tak jsme raději
odešli.
Okurky mi statečně požírají plži, mlži a kdoví co ještě! I když zasadím nové, stejně jich je jen polovina!
Vaniš už jím asi nechutná!
Takže já otročím a příroda si to užívá.
Navíc jsem chytla boreliozu od nějaké potvory, abych to nemněla jó moc lehké!

Nekonečno?

10. května 2017 v 13:38 | Ba.Ji
Tak se mi zdá, že se nacházím v nekonečnu!
Nekonečná zima!
Nekonečné přeháňky a deště, vítr - ledový a stálý!
Nekonečné čekání na osázení záhonků!
Nekonečné čekání na pěknou procházku při teplém sluníčku!
Nekonečné přikládání do ohně a nošení dříví!
Nekonečná tma a šero! V zimně snad bylo víc slunečního svitu, než teď na jaře!
Květináče a truhlíky jsou stále ještě schované před zimou!
V loňském roce jsem měla oleandry venku od poloviny dubna, letos- nic!
Globální oteplování začíná? (možná, ale někde jinde, u nás spíš doba ledové!)
Za měsíc a pár dnů, by mělo začít léto a my tu ještě neměli jaro!
V televizi při přenosech vidím, že ve zbytku republiky je to jinak, - trika, kraťasy, maximálně svetřík!
U nás kabát, kapuce ( hodil by se i kulich a rukavice)!
Celou dlouhou zimu přežívám v naději, že brzy přijde jaro a letos se už teď bojím, že než něco takového přijde, nastoupí znovu zima, brr!
Jediná radost je, ta krásná zeleň okolo! Jen kdyby aspoň kvetly šeříky a hlavně voněly!
Zatím mají tak sedmicentitrová poupata, pevně sevřená, aby nezmrzla!
I oni se bojí toho prapodivného jara!

Jaro udeřilo v plné síle!

19. dubna 2017 v 17:02 | Ba.Ji
Také u vás tak sněží?
Já když jsem se ráno probudila, byla jsem doslova na infarkt!
V zimě hlásili, že napadne v Jeseníkách 50cm sněhu a my byli rádi, kldyž napadlo sotva deset!
Teď hlásili v Jeseníkách 40cm a my bychom byli rádi, kdyby u toho zůstalo.
Bohužel už čtyřicet máme a padá a padá!
Měla jsem záhon krásných narcisů a bylo mi líto si utrhnout kytičku, teď nemám nic!
Měla jsem trsy krásných tulipánů a nestihla jsem si je ani vyfotit!
Stromy mají kmeny téměř celé pod sněhem a květy? Raději nemluvit!

A pro zajimavost zimní obrázek

Schází mi jen stromeček a kapr!

18. dubna 2017 v 17:46 | Ba.Ji
Sedím u okna, dojídám bramborový salát ze včerejška, venku chumelí
a tak mi schází jen stromeček a kapr k dokonalé iluzi vánoc! Ach, jo!
Minulý týden ( to ještě bylo trochu jaro) jsem byla v Kauflandu, stála ve frontě
u sýru a k starší paní předemnou stojící, přišel muž a nešťastně povídá " mně spadla polovina
krájeného chleba na zem, když jsem ho balil! Co mám s ním dělat?"
V košíku měl půl sáčku chlebů a půlku jen tak vedle položenou.
Paní se jen mrkla a odpověděla " Přidej i ten zbytek do sáčku!"
Děda chleba zabalil jak mu nařídila a čekal.
" Teď ho odnes zpátky, někam ho tam polož, vem jiný a nakrájej. Pozor při balení!
Áť ti zase nespadne!"
Děda odjel zpátky a chleba, místo do regálu, vstrčil do vedle stojícího, opuštěného koše.
Vtom tam přijde ještě starší pán, popadne košík a nic netušíc, odjíždí.
Náhle se zahledí do koše a zastaví. Nechápavě do něj chvíli kouka.pak se vrací, vytáhne
balík, pokloží ho na regál a vezme jiný chléb, nakrájí si ho!
Nejspíš ho měl také koupit a zapomněl! To je tak, když se sejde nešika se sklerotikem,
nakonec si byli užiteční!
Já ovšem také umín občas zaperlit. Zdá se mi, že čím jsem starší, tím míń umím
vařit a péct. Normálně to býva naopak!
Udělala jsem si těsto na beránka pro vnuka. Když bylo vše vyšlehané, jdu pro formu.
Mám dvě, kameninovou a plechovou! Chyba! Měla jsem dvě!
Obě zůstaly ve městě v bytě, co teď?
Dortová forma je u syna, tak mi zbylo jen srdce ( myslím formu ve tvaru srdce).
Hotovo, uipečeno, a teď to potáhnu hmotou, kterou jsem si koupila v práškové formě.
Nasypu dle návodu do větší misky, přidám vodu, píšou 250 ml, já naleju pro začátek třetinu!
Rozmíchám a ono je to jako poleva! Podívám se znovu na návod a tam je , světe div se, pouze 25 ml?
Co teď? přisypat ještě jeden sáček? Už, už jsem ho rozstřihávala, ale pak si říkám " co, tak to poleju, kdoví
jak by se mi to vyvalovalo, ještě by se to trhalo!"
Tak jsem beránka , neberánka, místo potažení, polila tou hmotou, která sice měla snahu pochvíli stéct, ale já
ji paličatě nahrnula zpět. Po ztuhnutí, jsem berákovi nakreslila čokoládou uši, obrys oči (dovnitř vlepila mandle),
růžový čumáček vymodelovala z odkrojené lekorky, nahoře nakudrnatila jakoby ofinku a bylo hotovo.
Když jsem ho předala vnukovi, tak se strašně smál, že je opravdu originální! No a co ? Já už si to mohu dovolit!

Návrat "teroristy" konipase bílého!

15. dubna 2017 v 16:53 | Ba.Ji
Zapomněla jsem se pochlubit, či postěžovat? Že se nám vrátil konipas, který nás celé
léto terorizoval, svým nalétáváním na okno.
Jednou ráno, na začátku března, sotva se rozednilo, buch, buch na okno!
Kouknu se a konipásek jako za stara, nalétává bříškem na sklo okna a s maláýma přestávkama to
vydržel až do osmi hodin. pak už jsem raději vstala a o n si mohl jít ( letět) po svých povinnostech!
Pak už to bylo ráno co ráno, dokud manžel nezajel do města, koupil síťku a připevnil ji na okno.
Musím ještě říct, že jsme v zimně vymnělili okna, za nová, ale to mu asi nevadilo!
Když okna nebyla volná, vrhnul se terorista na zrcátko auta, které stálo pod střechou.
I to manžel zakryl , ale protože nám mají přivézt dřevo, musel si přeparkovat před chalupu,
(kvůli výjezdu, kdyby potřeboval).
Konipásek se okamžítě zorientoval a zachvíli bylo na zrcátku hnojiva, na celou zahrádku!
Mezitím přijel náš zeť s autem, postavil ho před bránu a jen jsme si sedli, už vnouček volá
"tati , podívej , na zrcátku ti sedí pěkný ptáček!"
No samozřejmě, byl to on! A jak bušil do zrcátka, tak bušil!
Zeť zmáčkl dálkové ovládání, ptáček se lekl, poodletěl na střechu, ale za chvíli, už obcházel
autičko po zemi, zkoumal, co to bylo, zda je mu to nebezpečné?
Asi ne, protož se vrátil a zeť s rodinou si odvezli malé upomínky od něj!
Krásné Velikonoce všem!

I špatné věci mohou být k něčemu dobré!

22. března 2017 v 13:41 | Ba.Ji
Asi jsem lajdák, ale spíš nemám žádnou inspiraci, o čem psát.
Zima je období, kdy mám víc trápení, než radosti a tak mně nic nebaví a doslova
jen přežívám.
Teď nepříklad se mi buďto zvětšila hlava, nebo zcvrknul mozek!
Jakmile pohnu hlavou, rozhoupe se mi (mozek) a není to nic příjemného.
Občas se to prostřídá s migrenou.
Jedno pozitivum jsem v tom ale objevila!
Jednoho zimního večera, kdy foukal silný vítr, jsem se koukala na televizi
a protože mám velmi citlivé oči na jakékoliv chvění světla, které jiní ani
nezaznamenají, periferně vidím, že se na zdi chvěje světlo, slabé blikání!
"A jéje", říkám si. "Zase migréna"!
Pro jistotu se ptám manžela, který seděl u okna "nebliká tam maják, nebo nehoříme"?
Manžel koukne z okna a naproti, aso 300m od nás , sousedům z komína šlehají metrové plameny,
vítr je různě ohýbá a rozfoukává.!
"Musíš tam zajít a upozornit je, já zatímn zavolám hasiče"! Říkám manželovi.
Ten se bleskově obléká a radí mi, ať ještě počkám s těmi hasiči.(povinné kontroly komínů)
Sousedi už spali a tak je musel chvíli budit, nakonec se povedlo, děti, které spaly nahoře , rychle
přestěhovali do přízemí a mezitím již přijeli hasiči a vše mělo dobrý konec.
Kromně ohořelého trámu u komína a povinné opravy komína dole, kde firma při rekonstrukci
neodvedla dobrou práci, se nikomu nic nestalo!
Ani nechci domyslet možný konec, kdybych spala, nebo nezaznamenala blikání!

Počasí tak akorát na něco sladkého!

9. února 2017 v 13:00 | Ba.Ji
Dnes jsem vařila " Pohlreichův mls".
Kdo někdy viděl pořad s Polrajechem, ví, že bytostně nesnáší smažený sýr,
zatímco já ho miluju! tak tomu říkám P.mls!
Ale to jen tak na okraj.
Hlavní byl karamel jako sladká tečka po obědě.
Nevím jestli to znáte? Je to jednoduché a moc dobré!

300ml. mléka, 100g cukru, vanilkový cukr a asi 20g másla (nemusí být)
Cukr na pánvi rozpustit na karamel,vmíchat máslo a studené mléko.
Vařít + - 15 minut.
Může se rozšlehat, pokud chcete úplně dokonalou konzistenci (hlaďoučkou).

Tento karame jsem nalila na hotový , čokoládový puding a bylo to opravdu skvostné!
Karamelu je po 15 minutách vaření pouze trochu, svaří se asi na polovinu!
Může se tak dělat i jen kondenzované mléko. To se pak cukr v původním stavu ( tedy ne zkaramelizovaný!)
vsype do mléka a vaří stejně.
Někdy si připadám jako Láďa Hruška, ale napadají mně stále nové recepty a tak jsem si vymyslela
i domácí,arašídovou pomazánku.
Balíček buráků, já měla nesolené, namočím do vody, trochu osolím a nechám tak 3 hodinky máčet.
potom je vsypu, spíš vleju do nádoby se sekáčkem, přidám tak ořech másla, nebo může být i olej, nejlépe
arašidový a důkladně rozsekám na jemnou kaši. Pomazánka je hotová a chutná nejlépe s toustovým chlebem.
Ještě chci vyzkoušet totéž, ale bez soli a s rospuštěnou, mléčnou čokoládou.

Popleta

16. ledna 2017 v 15:59 | Ba.Ji
Alespoň jednou v týdnu vařím sladké jídlo.
Jednak na sladkém ujíždím, jednak nemusím mít maso často.
Takže minulý týden byla žemlovka s jablky ( pouze s jablky, tvaroh v žemlovce nesnáším)
a protože byla jablíčka dost sladká, tak jsem do ní nedala ani gram cukru.
Při podávání jsem ji ale vylepšila hladkou moukou!
Ikdyž mám mouky v červené krabici a cukr v černé, stejně jsem to popletla!
Může mně snad jen omluvit, že jsem to ráno prodělala migrénu a to mi pak hlava moc nefunguje.
Jenže včera jsem vařila slepičí polévku a udělala jsem si domácí nudličky.
Manžel mi je pomohl nakrájet, protože já se se strojkem vždycky rozčílím a raději je nakrájí ručně.
Tak manžel je nakrájel, já je dala na plech a do trouby trochu usušit.
Je to rychlejší, jenže!
Jenže jsem na ně zapoměla a spálila.
Další várku jsem raději nechala venku a odpoledne, když už se topilo jen trochu, jsem je tam opět šoupla.
No samozřejmě, zase zapoměla a zase spálila!
Dnes byly palačinky.
Extra jsem si na ně pořídila pánev, kterou mám i doma a moc se mi na ní dobře smaží.
Dělám je hodně tenoučké, těsto bez cukru, jen se špetkou soli a úplně řídké.
Tak jsem vzala pánev, kapku oleje a dala se do smažení.
V tom jde kolem manžel " proč nepoužíváš tu palačinkovou pánev?"
Obě visí na stěně na sobě a já si ji nevšimnu!
Jestli to tak semnou pujde dál, nevím, nevím!
Už aby ta zima skončila, člověk je pořád zavřený doma, já potřebuji být celý den venku, v prostoru, jinak
jsem nesvá a pak to tak vypadá.

A tady je trochu radosti. Vzpomínka na loňský podzim- Bugenvilie. která kvetla až do zimy,

a také náš Oliver, jak pozoruje, co se děje uvnitř, jestli mu náhodou nechystáme něco na zub.


Předvánoční čas

20. prosince 2016 v 13:44 | Ba.Ji
Tak uklizeno už mám (jakžtakž, nehrotím to nikdyy), napečeno mám, dárky jsou nakoupeny,
zabaleny, dnes jsem si převlékla postele na chalupě, doma ještě počkám do Štědrého dne,
kdy se v nich vyspíme a ráno je pak vysvléknu a odjedu na dlouho- doufám, že na dlouho,
na chalupu.
Vnuka jsem předala jeho tatínkovi už o víkendu.
Po necelých dvou měsících jsme si docela slušně lezli na nervy.
On si o mně myslí, že jsem hloupá a já zase, že je nevychovaný fracek.
A v tom duch se odvíjeli naše hádky.
Vnuk je sice milý, možná i hodný, ale strašně líný a než by něco udělal,
byť i jen do školy, chraň bůh pro mně, tak se raději hádá a nikdy neskončí,
má vždycky poslední slovo a já raději zmlknu, jenže to je pak zle, protože
měl zase pravdu.
Argument, že moudřejší ustoupí, ho žhaví do běla!
Tak si teď na chaloupce léčím nervy, manžel udržuje oheň v krbu, vymýšlíme
důvody, proč nejít na procházku ( zima, sychravo, ještě peru, už je tma atd.)
Ale za chvíli vyrazíme, dnes bylo konečně trochu hezky a tak by to byl hřích,
zůstat doma.
Také potřebuji voňavou větvičku! U chalupy sice mám smrčky, různé, ale je mi líto je
stříhat. snad v lese bude ležet nějaká haluz. Stále se tam kácí a padají smrky ve větru!
Ach ty Vánoce, ty mi dávají! Už se těším, až bude konec února a já se budu moct těšit na
jaro. To už bude nadějnější.A také veselejší , doufám!

Jak jsme z vnoučkem opravovali splachovač

26. listopadu 2016 v 16:23 | Ba.Ji
Celé dopoledne netekla voda.
V naší ulici opravovali vodovodní řád a tak jsme čekali.
Konečně voda tekla, ale nám tím pádem začalo protékat i splachovadlo WC.
Ač jsem zkoušela co se dalo, stále to teklo a manžel měl přijet až druhý den dopoledne.
Nezbývalo, než zastavit vodu na WC a pouštět jen na naplnění nádrže.
Když se vrátil vnuk ze školy, upozornila jsem jej na problém.
"Já to opravím, pan učitel nás to učil, je to docela jednoduché"! Nabízí se vnuk.
Bylo mi to sice divné, nicméně jsem byla ráda.
!Jen neumím otevřít tu nádrž", hlásí vnuk.
"Nevadí, já se to pokusím otevřít a pak tě zavolám".Říkám s naději v hlase.
Musím však podotknout, že vnukovi je sice téměř 16 let, ale má kompulzivní poruchu a
na cokoliv šáhne, musí si mýt ruce a to přádně!
Tak jsem otevřela nádrž a zavolala ho.
Vnuk přišel na WC, ruce si zastrčil do rukávu mikiny, levou do pravého konce a pravou do levého
a z patřičné vzdálenosti nakoukl do nádrže. "Fuj, proč je to tak špinavý"? ( nádrž byla plná kalné vody,
po výměně trubek). Vysvětlila jsem, proč a žádala o opravu.
Zase se kouknul a říká "to my jsme měli jiné splachovbadlo, tam to tak nevypadalo"!
Ach jo, já bláhová, se nechám vždycky doběhnout a uvěřím!
"Tak mi aspoń Tome vysvětli ten princip" požádala jsem ho.
"No ta tyčinka by měla být rovně a trochu nahoře", radí.
"Která tyčinka"? Ptám se.
"No táá" a ani nevytáhne ty ruce z rukávu, aby mu tam snad neskočil nějaký bacil.
"Tak mi ji aspoň ukaž! Myslíš tady? Pohnula jsem z nějakou tyčinkou a pak spláchla, pustila vodu
a světe div se, ono to fungovalo!
Tak jsem to ještě poumývala zavřela a bylo hotovo.
Spokojení jsme byli oba, já, že to funguje, on, že mi tak dobře poradil.
Vzpoměla jsem si na ten film "Na samotě ulesa" na mistra zedníka, který stavěl z křesílka s pivem
v ruce.

Sladká dobrůtka z dýně Hokaido

18. října 2016 v 11:29 | Ba.Ji.
Také máte rádi hokaido dýně a máte jich moc?
Mně se letos urodilo opravdu hodně a tak zkouším i něco jiného než
polévky, omáčky a buchtu, či koláč.
Zkusila jsem si ji upéct v troubě s trochou cukru a citrónu a je to opravdu dobré!
Chutná to skoro jako pečené kaštany.

Tady je stručný recept.

Dýni hokaido nakrájejte na kostky,
dejte do misky a prosypejte pískovým , nebo chcete-li třtinovým cukrem
( je dražžší, ale výživově na stejné hodnotě, jako ten náš řepný)
Zakápněte trochou citronové šťávy a promíchejte.
Nechte v misce pár minut stát a zatím si vyložte pečícím papírem pekáček, nebo
plech, vymažte olejem a dýně na něj vysypte.
Rozložte je tak, aby byly v jedné vrstvě!
Posypejte loupaným slunečnicovým semínkem a pokud máte, i dýňovým.
Potom upečte ve vyhřáté troubě na 180 stupňů. Asi 30 min.
Místo cukru se dá použít i med, semínka se rovněž dají obměňovat.

Dýně, cukr, citronová šťáva,semínka slunečnicová a dýňová, trocha oleje na vymazání.

Můžete zdravě mlsat celý den. Dobrou chuť a kdyby mi někdo napsal, jak mu to chutnalo,
byla bych hodně moc vděčná.

Co vše jsem (ne) stihla tohle léto.

22. září 2016 v 13:16 | Ba.Ji
Nejprve jsem z vnukem dotáhla do vítězného konce devátou třídu, včetně vodáckého výcviku.
Pak jsme odjeli s manželem na dovolenou do Piešťan, kde jsem byla zpočátku nešťastná, pak se mi tam moc líbilo.
Stihla jsem ošklivý zánět ledvin ( přičítám to těm lázním,různým koupelím v Piešťanech!
Horší než zánět však byla léčba, kdy jsem doslova počítala každičký den, který mi ještě zbývá, než vyberu ty hnusné prášky.
Stihli jsme rovněž jednu svatbu, ve stylu STEM PUNK, kdy ženich i něvěsta a svědek, byli v tomto stylu oblečení.
Nejprve trochu strach, potom fajn.
Stihli jsme během dovoléné přijít o všechna čtyři koťata, nyní již kočky, které i přesto, že měly krmení, zmizely.
Po měsíci se pak objevil Oli, můj nejoblíbenější kocourek a teď se tady drží. Je však svéhlavý, plachý, ale když má náladu
tak si s námi povídá, leží u nás nadohled, nikdy však na dosah. A je strašně mlsný a vybíravý.
Nestihla jsem pouze psát na blog. Nebyl čas, chuť ani inspirace.
Stále ještě jsem nestihla si vyrobit domácí, levandulové mýdlo, na které mám všechny ingredience a na které se
sice velmi těším, ale není čas! Příhodný čas. Jednou je moc horko, pak zase prší a je zima a tak pořad něco.

Request:9/9
Method:user.state
Time:78ms
Ebox:-
Arguments:view
Result:view

Zprávy, které jsou v koši více jak 30 dnů, automaticky mažeme.
Pokročilé hledání
Pokudsouhlasí:
·





Fotka uživatele Zuzana Navrátilová.

Zvláštní nález v zásuvce stolu.

19. srpna 2016 v 11:57 | Ba.ji
Manžel se pustil do renovace velkého, rozkládacího stolu na chalupě.
Zatím co se venku dřel, já se pustila do prozkoumání zásuvky.
Tam jsem krom jiných věcí objevila tohle:

Mou hlavu jako koblihu
cukruje něžně bílý sníh.
Studí, pak taje na spáncích
stéká mi za krk, po lících.

Královsví dám za čepice!
Zimou mi třeští palice,
sním o sluníčku v africe
a sníh se válí po růžích.

Zrovna dnes, když je venku tak hezky a teploučko, mi to přišlo legrační.
Nevzpomínám si, kdy a proč jsem ji tam ukryla.
Dopufám, že si ještě dlouho počkáme na aktuálnost těchto řádků!

Jsou devianti i mezi zvířaty?

23. května 2016 v 10:32 | Ba.Ji
Ano. Jsou! Naposledy mi to potvrdila naše kočička Pegy, v pátek.
Je to jedna z koťátek, která se u nás objevila loni na podzim.
Není ji ještě ani rok a už byla mámou.
Říkám byla, protože už zase není.
Minulý týden v úterý se ji narodila dvě koťátka, která nechala rozházená na dlažbě a ta
to nakonec nepřežila.
To by při jejím věku nebylo nic tak divného až na to , že jen jeden den byla z toho
nějak špatná, neustále mňoukala na manžela( byl na chalupě sám a musel se tedy postarat).
Druhý den už byla zase dobrá, jedla běhala za mouchama, hrála si s ostatními, jen se víc lísala ke
Šmudle, její sestře, která čeká koťátka nejspíš tento týden.
V pátek večer ale nastala změna!
Naše Peginka si v tlamičce nese přes celou zahradu a kdoví odkud, malé, slepé, sotva dvoudenní
koťátko! Hned s ním šuple do té nejstudenější kůlny, do překližkové bedna, kde manžel ukládá
různá železa, pruty do betonu atd.
Když jsme se tam šli pochvíli podívat, měla tam celkem dvě černá, ostatně jako je ona,kočičí miminka.
Chvíli si hrála na mámu, pak ji to asi přestalo bavit, šla se najíst, napít, najíst, napít a to několikrát dokola.
Potom nervózně pobíhala a bylo vidět, že neví co chce!
I když jsme před ní chodili sledovat koťátka, vůbec se nevzrušovala.
Ta se zatím choulila k sobě, proplétala si tělíčka, aby se aspoň trochu zahřála.
"Co teď s nimi? Komu je mohla ukrást? Dostane ještě mléko, po těch pár dnech od porodu"?
To byly naše otázky, zatím co Pegi si šla asi lovit.
Neím, jestli byla celou noc pryč, nebo se vrátila k ukradeným dětem, ale koťátka byla spavá
a apatická. Občas si Pegy na něco vzpomněla a šla dělat mámu, jenže ji asi nebavilo, že po ní
lozí a hledají mlíčko. Teď už jenom jedno, to druhé bylo asi příliš slabé!
Nebudu to protahovat! V nedělí večer obě umřela a naše zlodějka dětí, vražednice, si zase spokojeně
žije svůj život. Teď se jenom bojíme, aby až slehne Šmudla, ji znovu nepopadlo "mateřstí" a neukradla
koťata ji!

Malý zázrak života

16. května 2016 v 12:48 | Ba.Ji
V sobotu jsem v přímém přenosu sledovala malý zázrak na pastvině pod remízkem!
Bylo pozdní odpoledne, právě se přehnala bouřka a na obloze vykukovalo sluníčko.
Pod remízkem za naši zahradou stála kráva a kolem se popásalo asi deset telátek, odhadem
tak měsíc stará.
Najednou se kravičce narodilo telátko, pouze za asistence již zmińované mládeže.
Novorozeně leželo na zemi v klubíčku, mokré a maminko ho olizovala a povzbuzovala,
dokud se mrně nepohnulo a zvedlo hlavičku s bílou skvrnou.
Potom si maminka k němu lehla tak, že ho měla pod krkem a z boku si k němu lehlo jedno
z telátek. Z druhé strany ho olizovalo jiné tele.
A tu se nad nimi objevili havrani!
Nejprve jeden přeletěl těsně nad krávou a zachvíli tam bylo celé hejno.
Krákali, přelétavali, ale museli to vzdát, neboť prcek byl dobře chráněný.
Tak tam ležey, matka a malá jalovička asi dvacet minut, poté máma kravka opět vstala a znovu
novorozeně olizovala a když se zvedlo to starší tele, tak i jeho bok, kterým zahřívalo kamaráda,
pečlivě olízala.
Jenže malému telátku se pořád nechtělo na nožičky a tak si máma opět lehla a odpočívala.
Najednou se novorozeňátko zvedlo, udělalo pár krůčku.
Maminka také vstala a telátko si to namířilo přímo k vemenu. Chvíle se tam ochomýtalo a pak
mámu obešlo z druhé strana a zkoumalo přístup z té druhé strany.
Ti dva starší pomocníci ho hned vítali svými čumáčky, pak se pusinkovali i s mámou krávou a vůbec
se nedali zlákat k hrátkám s ostatními telátky, která přiběhl provokovat malý býček a skákal a vyhazoval
zadníma nožkama jako na koridě.
Bylo to úžasné divadlo a obdivuji ta statečná zvířata, co zvládají bez jakékoli pomoci a péče.
Telátko bylo pořádný macek. A až se tam za týden vrátím, bude už vesele běhat po pastvině s náušničkou
a já ho mezi ostatními nepoznám. Tak ať se má moc krásně!

Když se daří, tak daří!

18. března 2016 v 10:00 | Ba.ji
Stihla jsem vyprat, vyžehlit a zabalit vnukovi kufr.
Odnesla jsem ho k synovi a po návratu mně přepadla
zimnice a následně horečka.
Rýma a kašel přišly o den dříve.
Vypadá to,že vnuk odjel tak, tak. Alespoň doufám, že jsem ho nenakazila.
Tolik jsem se těšil, že už ve středu odjedu na chalupu a vrátím se
až po velikonocích!
Zatím trčím doma, abych to ještě nepředala i manželovi.
Snad už zítra budu schopná! Dnes se cítím mnohem líp.
A jako naschvál se mi zablokovalo na telefonu manželovo číslo.
Samo od sebe a nebyla jsem schopná ho odblokovat.
Dnes jsem to s pomocí manuálu a svého důvtipu, zvládla.
Také mi došla baterie na digi. teploměru a ten druhý, nedokážou mé
artritické ruce sklepat.
Dcera dnes prošvihla důležité lékařské vyšetření, zjistila, že mělo proběhnout už včera.
Prostě na pokakaného i záchod spadne!

To zase byl trapas!

25. února 2016 v 17:39 | Ba.Ji
Včera jsme se vydali s manželem na úřad, vyměnit občanku a pas.
Celkem to proběhlo dobře, ale pak se ještě muž chtěl stavit na Životním prostředí,
ale nebyl si jistý zda je ve čtvrtém nebo pátem patře, tak jsem navrhla, že vyjedeme do
pátého a pak to jedno patro sejdeme, když tam nebude.
Tak se také stalo.
Vystoupíme z výtahu, rozhlížíme se a přistoupil k nám pán.
"Hledáte něco"? Ptá se.
"Životní prostředí", odpoví manžel.
"Tak to musíte do čtvrtého patra!"
"Takže o patro dolů?"
"Ne! O čtyři nahoru". říká ten pán.
Nechápu a rozhlížím se kolem a vtom si manžel všiml, že jsme vlastně v přízemí.
Prostě výtah si s námi pohrál.
Vyprávím to odpoledne dceři a ta se zasmála a povídá " ztoho si nic nedělej,
dnes jsme slavili padesátiny kolegyně a ta se nám pochlubila, jak se strapnila v Praze
v metru!"
Jedou na eskalétoru s manželem nahoru, každý na jiném, ale vedle sebe.
V tom se ho zeptá! kde máš ten batoh?"
"Jejda, já jsem ho asi nechal pod schodama", odpoví ji manžel a nijak se nevzrušuje.
Kolegyně se okamžitě otočila a začala po třech schodech sestupovat proti směru jízdy!
Když už byla skoro dole, tak se odrazila a chtěla přeskočit ten vyjíždějicí schod, jenže
odstředivá síla a zákon schválnosti zapracovaly a ona se zřítila na zem.
Rozbité koleno, potrhané šaty, ostuda, manžel ,když se trošku posbírala a upravila, sjel dolů
a jako by nic říká, "Představ si, že já ho mám na zádech!".
"No tak aspoň jsme pobavili ty za těma kamerama, jen doufám, že se to někde neobjeví na internetu!"
Jo, jo život si s námi někdy umí zahrát!

Kdo má větší inteligenci?

17. února 2016 v 16:27 | Ba.Ji
Když jsme dnes telefonovaly s dcerou, přišla řeč na jejich rybičky.
Mají dvě velká akvária a v jednom to vaří neskutečným množstím velkých rybiček.
Nevím jak se přesně jmenují, jestli to jsou čichavci , nebo co?
Ale tvrdila mi, že jsou neustále hladoví, když je nakrmí, tak dvě hodinky "chrápou" a
pak by chtěli znovu. Navíc prý poznají svou krabičku, z které jim sypou krmení.
Když někdo jde k akvárku, tak reagují ale klidně, jsou jen zvědaví.
Jakmile však někdo má v ruce jejich krmení, tak vyskakují z vody a narážejí tlamičkama,
(nbo jak se říká jejich papulím) do deklíku, kterým je akvárium přikryté.
Někde četla, že určité rybky jsou velmi inteligentní a tento druh patří k nim.
Na to já jsem ji odpověděla " to naše koťátka tedy inteligencí zřejmě neoplývají,
protože jakmile vyjdeme ze dveří, okamžitě koukají do rukou, co neseme a mňoukají.
Přitom je jim úplně jedno, jestli tam mám jídlo, nebo třeba poleno."
Jen tím věčným hladem se těm rybkám podobají.
My s vnukem teď máme jarní prázdniny.
On šel k svému tátovi, ja k svému manželovi - na chalupu.
Sobota , neděle byla pěkná, ale teď je to čím dál horší, čekám jen kdy začnou padat trakaře.
Když na chvíli přestane pršet, nebo sněžit, tak chodím po zahradě a vytahuji očima jarní květinky,
talovínky, sněženky a to třetí si nevzpomenu, ale kvete to již od ledna. Také některé druhy narcisek
už mají poupata!
 
 

Reklama