Vypíšu se ze všeho, co mi dělá radost i co mně trápí.

Zvířátka

Něco málo o naších " miláčcích"!

22. března 2016 v 13:28 | Ba.Ji
Někdy si říkám: s čím, nebo s kým jsou křížená?
Myslím tím naše koťata.
Ráno, kolem sedmé manžel vstává, a když jde předsíní do koupelny,
okamžitě se ozve bouchání na venkovní dveře.
To se miláčkové dožadují snídaně.
Než jim stačí nachystat misku, vidí za sklem dveří ( uprostřed dveří je dlouhý obdélníček silného skla),
hlavičky koťat, která se packama drží za rám a snaží se nakouknout dovnitř.
Nožky jim bloncají ve vzduchu, ale jim to očividně nevadí.
Jakmile si trochu naplní bříška, začínají jejich boje a honičky.
Pak jdou zase trochu pojíst a pak mají hodinu lovu.
To uloví vše, co se jen pohne.
Bezohledu na to, zda je to list ve větru, moucha, papírek či žížala.
Občas si sice přinesou i malou myšku, nebo krtečka, ale vzhledem k tomu,
že je to vždy bez života, tak si myslím, že to spíše najdou, než uloví.
Když pak začínám před polednem vařit, otvírám dveře na zahradu, aby měla
kam pára a vůně jít.
To je teprve zábava.
Okamžitě se nacpou do kuchyně a začínají šmejdit.
Kocourci se natočí zadečkem k lince a začnou třepat ocáskama, naštěstí jim
značkování ještě nejde, jinak bych se asi zbláznila.
Manžel už raději chystá dvířka se sítí!
To, že je máme neustále na stromech, na střeše pergoly, na střeše kůlny.
Že jakmile něco udělám na záhonku, hned to zkoumají a packou se snaží vyhrabat.
Že mi málem snědy hyacint, který jsem si po odkvětu zasadila do záhonku , a pak musela
přikrýt prkýnkem, aby ho nevytáhly, tak mu alespoň okousaly všechny listy až k zemi a
doteď si s nimi hrají, i když je znou a znovu vyhodím na kompost, zase jsou zpátky na prahu
a to jsou kevšemu jedovaté!
Nedá mi to nevzpomenout na naši Bibinku - byla to psí slečna, retrivřice, která sice
patřila synovi, ale my jsme ji dva roky měli na chalupě.
Jednou nám utekla na pastvinu za zahradou.
Asi třista metrů za ohradníkem si vesele hrabala a ignorovala mně.
Což ji vždycky šlo moc dobře, k mé zlosti!
Krávy se kolem klidně pásly, telátka na ni zvědavě koukala a naše Britny nevěděla o světě!
Pak přišel manžel, hvízdnul, Brit zvedla hlavu a namířila si to domů, jenže tím směrem stála
ta zvědavá telátka a krávy, v domění, že vlk útočí na jejich děti, se okamžitě semkly do chlumu,
s rohama proti psu.
S hrůzou, ochromení, jsme pozorovali tu scénu a mysleli, že je s ní konec.
Bibina se však v obrovské rychlosti, propletla doslova, mezi rohama a nohama těch rozzlobených
zvířat, s ušima vlajícím do zadu , proběhla ohradníkem rychlostí blesku, na nás se ani nepodívala, oběhla chalupu a zastavila se až před bránou zahrady.
Tam jsme ji pak našli a ani neprotestovala, když jsme ji pouštěli na zahradu. Jindy se tomu strašně bránila a
tvářila se , že neví, co po ni chceme.

Rasismus

17. února 2011 v 15:15 | Ba.Ji
Všimla jsem si že většina článků na toto téma se týká jen jednoho etnika.Je mi to líto ale musím se kvám přidat.Vím že nejsou všichni stejní,je mezi nimi spousta slušných chytrých a pracovitých lidí,bohužel jim to ta většina kazí.Proto se těm slušným omlouvám a vážím si jich o to víc!
Myslím si,že nejsem rarisistka a také si myslím,že opravdových rasistu je u nás poskrovnu.To,že nemáme rádi cikány,určitě není rasismus ale pouze jejich postoj vůči zbytku společnosti a následně náš nesouhlas.Proč bychom měli mít my povinnosti a oni pouze práva?Proč se neměří všem stejným metrem?Proč jejich děti mají zdarma veškeré pomůcky do škol,stravování,ubytování na internátech?Stačí se jen přihlásit k rómské národnosti.Stačí podepsat vyplněné formuláře a pokud jej ztratí no tak to někdo za ně opět vyřídí.Já když něco potřebuji vyřídit musím oběhnout kdejakou instituci,vyplnit spoustu papíru a nedej bože když se spletu.Mám smůlu a začínám znovu,ale to se dozvím až po delší době,takže můžu zůstat bez prostředků.Byt mi také nikdo neopraví,nezajistí,sociální dávky neuloží a zpětně po návratu z výletu nevyplatí.Já nesmím cikánovi říct ,že je cikán to je rasismus,on mi může nadávat do bílých nevímco a je to vpořádku.Vůbec mi nevadí barva jejich ani ničí jiné kůže.Opravdu jsem mírumilovný člověk a nikdy jsem nikomu neublížila.Ovšem tohle mi vadí a na obranu rómu musím zase říct,že to není ani tak jejich vina,myslím si,že toto etnikum ještě není stejně vyspělé jako většina národů a přístup k nim ,politika tohoto státu jim k vývoji moc nepomáha.Je to jako s výchovou dětí,pokud jim budete jenom dávat a nebudou zákazy,nebudou přiměřené tresty, povinnosti ,to dítě se nikdy nenaučí,co se smí a co nesmí.Naučí se pouze brát a nic nedávat!A to je potom neštěstí.

Zvířátka

6. února 2011 v 18:09 | Ba.Ji
 
 

Reklama